Růžička hájí trenéry: Potřebujeme sladit školu s hokejem. Co se mu nelíbilo od Pešána?

Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz

Národní tým dospělých dvakrát dovedl k titulu mistrů světa, dlouhé roky koučuje týmy v Tipsport extralize. Vladimír Růžička zároveň vždycky pozorně sledoval tuzemskou mládež všech úrovní. „Do osmé či deváté třídy to podle mě děláme velmi dobře, ale pak přichází zlom. Tam máme velké rezervy," říká v rozhovoru pro hokej.cz.

Aplikace Tipsport extraligy

Žhavé téma bylo předmětem spousty diskusí po nedávném šampionátu dvacetiletých. Juniorský výběr nepotěšil, měl potíže s koncovkou, čtvrtfinále bylo jeho maximem. „K úspěchu potřebujete tři nebo čtyři rozdílové hráče. Jako měli Němci v případě Stützleho, Peterky nebo Eliase. Naši kluci mají také potenciál, ale pokud ani ti nejlepší útočníci nedávají góly, je něco špatně," připomíná.

Loni jste po zápasech Hradce Králové v Lize mistrů říkal, že čeští hráči nejsou o nic horší než ti zahraniční. U mládeže to tak ale není, souhlasíte?
Do určitého věku jsme srovnatelní, to vidím jednoznačně. Tam to je velice slušné. Bohužel, mezi 15. a 20. rokem nastává problém. Kluci by měli začít opravdu s velkým a náročným tréninkem, ale my právě v té nejdůležitější fázi ztrácíme.

Souhlasíte, že je to především záležitost klubů, jak po MS dvacítek uvedl Filip Pešán? Kde jsou základní příčiny onoho výkonnostního zlomu?
V klubech se to láme, to ano, ale chtěl bych obhájit všechny trenéry. Náš systém je hodně složitý, konkrétně u dorostenců a juniorů. Největší rezervu vidím v trénování. V tom, že nejsou dostatečně sladěny požadavky hokeje a studia. Každý hráč chodí do jiné školy, kluci navštěvují gymnázia, střední školy, učební obory. Mnohdy trénují brzy ráno a pak jdou do školy, odkud pokračují na odpolední trénink. Ale tím, že nejsou pohromadě, velmi často není možné nastavit trénink v plném složení. Takhle to funguje ve Švédsku nebo ve Finsku, kde mají všechno velmi dobře propojené.

Trenéři tím pádem musejí program přizpůsobovat a mladí hokejisté často netrénují dostatečně?
Já si to myslím. Každá škola má trošku jiný program a požadavky, někteří kluci tím pádem nejdou na dopolední trénink. Často nemohou ani ráno, trenér tam pak má třeba jen osm hráčů. Ať chcete nebo ne, tohle vám všechno nabourává. Já tvrdím, že tuzemské kluby se snaží a dělají maximum, ale tohle není optimálně nastavené. Kdyby vyšlo vstříc ministerstvo školství, určitě by to hokeji strašně pomohlo. Stejně tak fotbalu a všem vrcholovým sportům. Řekl bych, že to je velmi důležitá věc. Když máte hokejové třídy a kluci jsou pohromadě, je pak práce s nimi mnohem jednodušší. V tom případě to funguje. Ale vezměte si, když má trenér 25 hráčů a ti chodí třeba do osmi škol s odlišným programem. To je velmi těžké.

Navíc jsou všichni v zápřahu po studijní i sportovní stránce.
Přesně tak. Ono se to nezdá, ale ti kluci mají dvakrát v týdnu po dvou trénincích, někdy i tři, protože ještě chodí do posilovny. Večer přijdou domů a mají se učit na druhý den do školy. Pak vstávají někdy ve čtvrt na šest, aby od půl sedmé trénovali. Zápasy se hrají ve čtvrtek a v sobotu, jediným volným dnem tedy zůstává většinou neděle. Když to pak člověk vidí, že na dopoledním tréninku mají trenéři třeba jen osm kluků, jelikož ostatní jsou ve škole, no tak to z hlediska přípravy a rozvoje hráčů logicky není dostačující. Já tvrdím, že v tomhle věku je třeba pořádně makat. Trénovat, jet na maximum.

Foto: Aleš Bedlík, hokejkv.cz

Jak to bylo za vašich mladých let? V systému tréninkových center mládeže, z něhož jste vyšel i vy?
Upřímně? Moc si to nepamatuju. Měl jsem to štěstí, že mě v šestnácti vytáhli do litvínovského áčka. Škola tehdy byla přizpůsobená potřebám hokeje, v rámci tréninkových středisek. Ta byla tam, kde se hrála extraliga. V devíti nebo deseti nejlepších českých klubech a ve dvou slovenských. Tyhle organizace si stahovaly hráče. Petr Rosol přišel z Ústí, Kamil Prachař z Klášterce a podobně. Vím, že do áčka brali jako mladého šikovného hráče i Honzu Ludviga z Liberce.

Svazový šéftrenér Filip Pešán po MS dvacítek řekl, že největší rezervy s ohledem na individuální schopnosti reprezentantů vidí v práci klubů.
Myslím, že trenéři z klubů jsou v tom dost nevinně. Pokud vám na tréninky v pondělí nebo v úterý přijde osm kluků a ostatní musejí do školy, je to těžké. Je naprosto logické, že studium je pro každého důležité. Pro kluky i pro rodiče. Zdaleka ne všichni dorostenci a junioři budou jednou hrát extraligu, o NHL ani nemluvím. Studium samozřejmě musí jít ruku v ruce, pro rodiče je to kolikrát těžké rozhodování. Na druhou stranu bychom potřebovali sladit studijní potřeby s těmi hokejovými. Řešili jsme to na Slavii, vidím to i teď v Hradci. Zároveň platí, že každý hokejista musí mít patřičné studijní výsledky.

Je tohle v kategorii hráčů od 18 do 19 let klíčová záležitost?
Jedna ze základních určitě. Kluby fakt dělají maximum. Propojení školy a vrcholového sportu musí fungovat. Tréninky jsou náročné, hráči potom musejí do školy a mají plnit další povinnosti. Profesoři a učitelé kolikrát nejsou nakloněni. Ono se to nezdá, ale tihle kluci jsou pod tlakem.

„Špičkových hráčů máme mnohem méně než dřív. Jednoznačně. Důvodů je víc, kromě lepšího spojení školy a hokeje by ohromně prospěla vyšší konkurence."

Nedostatky potvrdily i nedávné dvacítky v Edmontonu. Hokejové dovednosti většiny českých juniorů zaostávaly za světovou špičkou.
Špičkových hráčů máme mnohem méně než dřív. Důvodů je víc, kromě lepšího spojení školy a hokeje by ohromně prospěla vyšší konkurence. Víme, že svaz realizuje změny, dojde ke snížení počtu klubů v elitních mládežnických soutěžích. Je to potřeba, velice dobrý krok. Chceme, aby kluci v juniorech hráli hodně těžké zápasy. Z toho pak někdo může vyrůst. Když si vezmu poslední dvacítky, jak jsem naše mužstvo viděl, chyběly tomu tři nebo čtyři fakt super hokejisté. Třeba Němci je měli, což je také otázka silnějšího nebo slabšího ročníku. Jeden rok se vám to sejde, další je zase o něco slabší. U našeho týmu tomu letos něco chybělo.

Máte na mysli hlavně koncovku? Produktivitu?
Jednoznačně. Když vezmu například Michala Teplého. Vynikající hráč, mně se tedy líbil, z našich byl jeden z nejlepších. Ale za celé mistrovství nedal gól a měl jen dvě asistence. Pokud máme udělat na turnaj úspěch, nejlepší útočníci musejí být produktivnější.

Zrovna Michala Teplého po šampionátu kritizoval Filip Pešán, přičemž uvedl, že nebyl spokojen s jeho přístupem na turnaji Karjala. Co jste tomu říkal?
Mně se to tohle vůbec nelíbilo. Toho klučinu shodou okolností znám, nesedělo mi to. Nechápu jednu věc – pokud ten hráč nedělal v tréninku, tak si to s ním jako trenér přece vyřídím přímo. Osobně a hned. Jsou to mladí kluci, hokej se začínají učit. To, že mladí dostali šanci vidět starší hráče v reprezentaci, pro ně bylo určitě plus. Ale aby se něco takového veřejně probíralo dva a půl měsíce po akci, to mi připadá trošičku divný. Tohle musí trenér vyřešit na akci. Co já mám zkušenost, hráči si nechají říci. Vysvětlíte jim to, řeknete – hele, je to takhle a takhle, musíš makat. Myslím, že hráči to mají v hlavě srovnané. Chtějí hrát extraligu, v reprezentaci, dostat se do NHL. Co jsem já zažil, všichni se tomu podřídili.

Současná generace juniorů nemá problém s pracovitostí?
Nemá, o tom jsem přesvědčený. Snaží se. Je tam ale vidět, že oproti dřívějšku máme minimum výjimečných hráčů. Vezmu Jiříčka, výborní jsou Svozil nebo Filip Král. Také mladý Zábranský. To jsou mezi beky moc šikovní kluci. Máme pochopitelně i útočníky. Ale je jich poměrně málo. Když si vezmete roky zpátky, kolik jsme měli rozdílových hokejistů? Podívejte se na bodování juniorů za poslední dvacítky, vždyť ti naši nejlepší nebyli vůbec produktivní. Když máte hráče na první lajně, odehraje pět nebo šest utkání mistrovství světa a skončí bez gólu i přísunu asistencí, tak to není dobré. Tady je velký rozdíl ve srovnání se světovou špičkou. Mít čtyři pět top kluků, tak potom lze udělat výsledek.

Foto: Jan Vavřina, mountfieldhk.cz

Mluví se o tom, aby mladí dostávali šanci v Tipsport extralize. Ale junioři na to musí mít, tohle se nedá nařídit nebo vynutit. Pokud na to mladý hráč nemá, mužstvo ho navíc nepřijme. Souhlasíte?
Je to tak! V klubech to vidí – pokud je tam mladý a šikovný hráč, tak si ho posunou. Důležité je, aby byla i hodně kvalitní juniorská soutěž. Pak ten klučina bude chodit trénovat s áčkem, v extralize dospělých dostane šest nebo sedm minut, ale jinak bude mít dominantní roli v juniorce. Chce to, aby dotyčný neměnil moc klubů. Kolikrát nikdo neví, jestli ho má dát do áčka. Mladej tam hraje dvě minuty, primárně je v juniorce a ještě chodí hrát Chance ligu. A navíc – připadá mi, že je tu boom, kdy každý hrozně honí zápasy na úkor tréninku. Ano, utkání musejí být, to je koření všeho. Ovšem trénink je také strašně důležitý. U malých je učíte bruslit, přešlapovat, hráč pak postupuje kategoriemi, v dorostu a v juniorech se musí rozvíjet silově. Z hlediska kondice. Tam je třeba klukům všechno podrobně a přesně vysvětlit. Kolikrát jsem se až musel smát, že kluci z těchto kategorií neví o základech správného stravování. Viděl jsem šestnáctileté hráče, jak si k obědu dali svíčkovou s knedlíkem, přitom večer měli trénink nebo dokonce zápas. Leccos lze najít na internetu, ale na mladý musíte každopádně tlačit. Mluvit s nimi, vysvětlovat. Opakovat. Zdůrazňovat. Já vím, že když k nim takhle přistoupíte, tak ti kluci to dělat budou.

Když vás tak poslouchám, neměl byste zájem dvacítku v budoucnu trénovat? Tuhle kategorii roky pečlivě sledujete, ovšem reprezentační výběr jste v ní nikdy nevedl. Šampionát do 20 let je velice těžký turnaj, který vyžaduje i nejlepší trenéry.
Ale víte co – trenéři, kteří naši dvacítku v uplynulých letech vedli, kvalitu určitě mají. Já pořád poslouchám, jak nemáme trenéry... Nesouhlasím, máme je kvalitní, o tom není sporu. Co se týče mě ohledně dvacítky, tak nevím. Možná by mě to lákalo, ale je to akce, na kterou máte půl sezony. Proběhnou dva turnaje a jedete na mistrovství světa, kde se to všechno rozhodne. Je to o výběru hráčů, o tom, jaké máte k dispozici. Není to jednoduché. Fakt je ten, že světová konkurence nám trošku odjíždí. Je třeba to ne malinko, ale trochu víc přibrzdit. A nastartovat. Protože to má přesah do budoucna.

„Co já mám zkušenost, hráči si nechají říci. Vysvětlíte jim to, řeknete – hele, je to takhle a takhle, musíš makat. Myslím, že hráči to mají v hlavě srovnané."

Může mít časem problém i reprezentace dospělých?
Podívejte se do NHL. Pastrňák, Krejčí, Voráček, Palát, Tomáš Hertl – to jsou světoví hráči. Hronek také. Ale máme jich mnohem méně než dřív. Vezměte si to před pár lety, v NHL jsme měli velký výběr. Když se vám to sjelo, tak to byla bomba! Na mysli mám éru Jardy Jágr, Martina Straky, Martina Ručinského, Davida Výborného, na beku byli Jarda Špaček, Kubinka, Marek Židlický, v bráně Tomáš Vokoun. Nechtěl bych na někoho zapomenout. Také Radek Dvořák, Venca Prospal. Všechno světoví, mimořádní hráči. V klubech NHL top borci. Dneska? Hodně nám to ubývá, což si musíme přiznat. V áčku to ale pořád dokážeme složit, je to i vidět. Výborné kluky máme v KHL i jinde po Evropě, na Euro Hockey Tour se to pravidelně ukazuje.

Stejně tak v Lize mistrů, kde jste loni dovedl Mountfield do finále.
Uspěli i jiní. Sparta, Třinec, Liberec se dostávaly do semifinále nebo do finále. Ano, nikomu se to nepodařilo vyhrát, což by bylo hezké. Ale i tak to něco ukazuje. Hráče nad 20 nebo 25 máme výborné. Bez debat! Klíčové ale je, jak to bude dál. I v Evropě nám top borci začínají ubývat, tím spíš musíme s výchovou mladých přidat. Protože pokud pak na mezinárodní úrovni nastoupíme jen s dobrými nebo průměrnými hokejisty, nebude to stačit.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz