Rulík o MSJ i budoucnosti: Bez proher nemohou být velká vítězství

(EDMONTON, od našeho zpravodaje) Bronzoví Švédové se juchali s bronzovými medailemi na ledě, mezitím dějiště duelu opouštěli skleslí čeští hráči. Medaile byla blízko. Nicméně trenér Radim Rulík ví, že čtvrtým místem na MSJ nic nekončí. „Musíme postupně zvedat úroveň našich hráčů tak, aby český hokej získával zpět kredit, který v posledních letech ztratil,“ vysvětluje hlavní trenér dvacítky.

V samotném zápase o bronz nepředvedli Češi špatný výkon, svého soupeře přehráli a přestříleli. Jen zase dojeli na koncovku, navíc výborně zachytal Švéd Wallstedt. „Takový je hokej, ten se hraje na vítězství. A to se nám proti Švédům získat nepodařilo. Musím ale říct, že hráči udělali všechno, co bylo v jejich silách,“ tvrdí hlavní trenér dvacítky.  

Hráči byli z bronzu zklamaní, během švédského ceremoniálu museli spoluhráči uklidňovat kapitána Myšáka, i další Češi poté před novináři jen stěží zadržovali slzy.

„Vždycky se říká, že bez proher nemůže být velkých vítězství. Hráči medaili chtěli, udělali pro ni všechno. Ale to, že se to nepovedlo, pro ně může být obrovská motivace do další práce. Hodně hráčů, kteří tady byli, se bude týkat i další mistrovství,“ vysvětluje Radim Rulík, který si po zápase vzal se svými kolegy v kabině slovo a apeloval.

„Chtěli jsme, aby to přijali se vztyčenou hlavou, protože se nemají za co stydět. A také, aby je to motivovalo do práce, do píle v tréninku. U mladých kluků talent je, věříme, že jej zúročí,“ doufá sedmapadesátiletý trenér.

Jak se ale jeho tým dokázal vyrovnat světové špičce? Tedy kromě Kanady. Vždyť s Finy, Švédy i Američany odehrál na turnaji nadstandardní zápasy.

K tomu měl trenér skromnou poznámku.

„Dokázali to kluci na ledě. My se jim jen snažili pomáhat, ale na ledě byli oni. To jim náleží takový kredit.“

Dobře, ale jako to tedy dokázali hráči?

„Tím, že se snažili nevypouštět žádné situace, snažili se vnímat systém, který jsme chtěli hrát. Snažili se ho naplňovat a hrát aktivně. Během turnaje odvedli obrovský kus práce. Ono se to nezdá, ale dnešní hokej je celý ve sprintu. V takovém období, jakým je srpen, to není vůbec jednoduché. Hráči se dostávají do formy postupně, rozhodně to nebylo jednoduché,“ má za to Radim Rulík.

Kompletně celá obrana může jet na MSJ i do Halifaxu a Monctonu. Od Davida Jiříčka nebo Stanislava Svozila v tu chvíli už čekáte, že tým potáhnou jako správní lídři. Ale nejenom oni.

„Máme i velice dobré obránce ročníku 2004, oba dva kluci (Tomáš Hamara i Aleš Čech) to zvládli, a to jsou vlastně o dva roky mladší než kluci, proti kterým nastupovali. A zvládli to. Pokud budou zdraví, extrémně pracovití v tréninku a vytěžovaní i v zápase, tak jejich úroveň poroste určitě,“ míní hlavní z českých trenérů české dvacítky.

Radim Rulík má za sebou premiérový turnaj v roli hlavního kouče dvacítky a ačkoliv světové šampionáty s juniory dobře zná z pozice asistenta, tak i pro něj se dost možná jednalo o nové zkušenosti. 

„Je pravda, že když jsme k dvacítce přišli, a myslím, že kolegové na tom byli stejně, tak my některé hráče ani nepoznávali. Nevěděli jsme, kdo je kdo. Postupně jsme je ale poznali a začali se orientovat i v tom, jak k sobě jednotliví hráči sedí herně. Tahle kategorie má navíc energii, chuť i sny. Takže jsme si to s nimi užívali,“ prozrazuje o jednom z nejnáročnějších období své trenérské kariéry.

A to už během ní zažil dost věcí a náročných momentů. Během nich se naučil, že nejde mít velké cíle. „Přeskakovat se nevyplácí, musíme jít postupně,“ myslí si.

Juniorskou kariéru duelem se Švédskem ukončili tahouni Jan Myšák nebo Michal Gut, kteří bramborové medaile nesli velice těžce.

„Chápu to, kluci medaili strašně chtěli. Rozumím tomu. Nicméně si myslím, že pro nás je strašně důležité, abychom se srovnali pohybem nebo výkonem. Aby nezůstalo u jednoho náhodného turnaje, kdy se to třeba povede. A všichni se pak uspokojí a budou říkat, že to je ono,“ vrací se zase k hokeji Radim Rulík.

Ten ví, že se v Halifaxu může opřít o velkou většinu dosavadního kádru. A kdo ví, co se do té doby stane. V Kometě například básní o tom, jak nechají ve elitních formacích řádit Eduarda Šalého, největší naději pro draft 2023. To moc dobře ví i Rulík.

„Máme Šapovaliva nebo Kulicha, kteří ještě dva roky mohou hrát na dvacítkách, také Šalé se v osmnáctce vyvíjí výborně. Pokud bude to bude zvládat a hrát extraligu jako ročník 2005, tak mezi ním a mladým Kanaďanem Bedardem zase tolik rozdílů nevidím. Každá generace, každý ročník mají své lídry. Půjde spíše o to, aby se to dobře sestavilo,“ předjímá o dalším kanadském MSJ během nadcházejících Vánoc.

Český hokej podle Rulíka musí vychovávat konkurenceschopné generace.

„Musíme pracovat na tom, abychom měli týmy a hráče konkurenceschopné. Abychom mohli říct, že nejsme vyloženě horší. A začneme se pak srovnávat se světem. A to, když nastane, tak medaile přijde,“ má za to Rulík.

I tím se pak zvedne atmosféra v celém českém hokeji.

„Musíme postupně zvedat úroveň našich hráčů, aby český hokej získával zpět kredit, který v posledních letech ztratil,“ ví Rulík.

Teď jen teorii přenést do reality. Ale první turnaj pod Radimem Rulíkem ukázal, že by to mohlo jít.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter