Rok v Erie mi otevřel oči, říká Čajka. Na dvacítkách čeká skvělou atmosféru

Foto: Brandon Soto

(PIEŠŤANY, od našeho zpravodaje) Devatenáctku teď vede na turnaji v Piešťanech coby kapitán, Petr Čajka má jednoznačný cíl v podobě účasti na domácích dvacítkách. Předtím bude napjatě sledovat i draft, jemuž se chtěl přiblížit odchodem ze Švýcarska do Ontario Hockey League. A první zámořský rok mu vyšel slušně.

Rodák z Kadaně sehrál za Erie Otters 63 utkání s bilancí 20 branek a 18 nahrávek. Díky podzimním výkonům se podíval i na mistrovství světa do Vancouveru, tam se ale do finální sestavy neprotlačil. Teď bude doufat, že domácí turnaj ho už nemine.

„Je to třešnička na dortu a já samozřejmě udělám maximum pro to, abych se tam dostal,“ slibuje.

S jakými pocity jste se vrátil ze zámoří?
Trošku mi ta sezona otevřela oči. Jsem strašně rád, že jsem tam šel, zase jsem se posunul v hokeji i v životě. I když to bylo občas dost náročné, být takhle daleko a vidět rodiče jednou za rok. Přece jenom je mi osmnáct a většina kluků hraje doma, takže se s nimi vídá častěji. Ale já už jsem byl trochu zvyklý, ve Švýcarsku jsem je taky tak často neviděl. Sezonu jsem si strašně moc užil. Erie byla skvělá organizace, skvělé místo, chovali se tam ke mně úplně výborně a určitě bych neměnil.

Přitom se váš přesun zrodil docela narychlo, viďte?
Většina kluků to měla domluvené třeba tři měsíce dopředu a věděli, kam půjdou. Já jsem se pořád rozhodoval, jestli tam jít, nebo ne. Měl jsem na výběr víc týmů a chtěl jsem jít do OHL. Líbila se mi i z povídání hráčů, kteří jí prošli. Vypadalo to na quebeckou nebo WHL, ale já jsem si za tím pořád stál. Čekal jsem do posledního dne draftu a až nějakých patnáct minut před draftem mi volal agent a říkal: Dopadlo to, jdeš do Erie, doufám, že jsi šťastný. Byla to rychlovka.

„Sezonu jsem si strašně moc užil. Erie byla skvělá organizace, skvělé místo, chovali se tam ke mně úplně výborně a určitě bych neměnil.“

Uvažoval jste i o tom, že byste zůstal ve Švýcarsku, kde jste už mohl hrát dospělý hokej. Taky jste si ho předtím už vyzkoušel. Proč jste zvolil „návrat“ do juniorského?
Hlavně kvůli tomu, že tohle byla moje draftová sezona a já jsem chtěl být víc na očích skautům. Přece jenom ve Švýcarsku nebo Česku nejsou hráči tak sledovaní jako v Kanadě. Na každý zápas, i když jsme hráli třeba s nejhorším týmem ligy, přišlo sedm osm skautů. A chtěl jsem si zkusit, jaký je ten americký hokej na menším hřišti.

Sžil jste se s ním rychle?
Ne úplně rychle. První dva měsíce jsem si musel zvykat. Bylo to rychlejší a přece jenom tam hrají hokejisté draftovaní do NHL v prvním kole. Je to znát, byl to fofr. Teď když přijdu zpátky, tak toho docela lituju, protože tady je hřiště strašně velké (usmívá se). Když tady dostanu puk, tak si myslím, že jsem blízko bráně, i když nejsem. Tam člověk může dát z útočné třetiny odevšad gól. Ale rozhodl jsem se tak a stojím si za tím.

Mezinárodní hokejová federace uvažuje o tom, jestli nepřejít na malé hřiště všude po světě. To je hodně revoluční myšlenka, jaký na ni máte názor vy?
Je to zajímavá myšlenka. Podle mě má každé hřiště něco do sebe. Na malém prostoru je to rychlejší, velký je zase dobrý pro bruslaře, mají víc prostoru a času dostat se přes obránce. Já se víc přikláním k malému hřišti, i když jsem vyrůstal a taky ve Švýcarsku hrál na velkém. Na menším asi padá i víc gólů, je to agresivnější, rychlejší a lepší pro diváky.

Foto: Brandon Soto

Zpátky k OHL: Jakou jste v Erie dostal roli a ice time?
Šel jsem do týmu, který vybíral dřív v draftu, což znamená, že předešlou sezonu se umístil hůř. Počítal jsem s tím, že jim v uvozovkách budu muset pomoct. Nebyli na tom poslední dva roky zrovna nejlíp, předtím byli ve finále Memorial Cupu a teď jsem přišel do období té klasické přestavby. Roli jsem dostal vysněnou, hrál jsem první dvě lajny, přesilovky i oslabení. Pokud jsem hrál špatně, tak mě trenér dal i do čtvrté, abych se probral. Ale moc dlouho jsem tam nezůstal. Všechno bylo férové a jsem za to moc vděčný.

Nejvíc se vám dařilo v listopadu a prosinci, že? Čím to bylo?
To jsem hrál s naším kapitánem Kylem Maksimovichem, který byl potom bohužel vytrejdovaný do Ottawy. Bojuje o smlouvu v NHL, už loni měl nějaké starty v AHL a s Ottawou teď jede na titul. Bylo super, že jsem se taky mohl ukázat před mistrovstvím světa, kam mě pan Varaďa pozval. Po mistrovství jsem hrál zase s mladšími kluky a měl jsem jinou roli, pomáhal jsem jim. Obojí bylo super.

Takže konec kalendářního roku pro vás znamenal zásadní zlom?
Byl to zlom. Přece jenom to předtím byla obrovská pomoc, když jsem hrál s ním. Zpočátku, dokud jsem se seznamoval, jsme spolu ještě nehráli. Ale potom? Za ty dva měsíce jsem měl v průměru skoro gól na zápas. Ale bohužel, tak to chodí. Na to se nemůžu vymlouvat a musím být schopný hrát s kýmkoli.

„Byla super zkušenost už jenom být v okolí hráčů jako třeba Martin Nečas a Filip Zadina a učit se od nich.“

Jak moc vás mrzelo, že jste se na dvacítkách nedostal do konečné sestavy?
Určitě jsem byl zklamaný. Ale na začátku sezony jsem ani nepočítal s tím, že by něco takového mohlo přijít. Jako náhradník jsem se dostal na kemp do Salcburku. Měli jsme skvělou partu, ve Vancouveru jsem si to moc užil a byl jsem moc rád, že jsem tam vůbec mohl být a klukům pomoct při tréninkách. Byla super zkušenost už jenom být v okolí hráčů jako třeba Martin Nečas a Filip Zadina a učit se od nich.

Takže jste vyřazení skousl? Neříkal jste si pak, že kdybyste hrál, tak jste mohl na týmovém výsledku něco změnit?
Myslím, že pan Varaďa si chtěl tým udržet co nejvíc podobný, jako měl před dvěma roky, když vyhráli Memoriál Ivana Hlinky. Tak jsem to i nějak chápal. Ty starší kluky jsem viděl poprvé v životě, oni toho spolu měli víc zažitého, lepší chemii. Řekl bych, že jeho rozhodnutí bylo správné. Jestli bych já něco změnil nebo nezměnil... Určitě bych nedostal takovou roli, jakou jsem dostal ve své kategorii. Můžeme jenom spekulovat, určitě nemám nikomu nic za zlé.

Ještě mě zajímá jedna věc k životě v Americe. Předtím jste říkal, že po těch letech ve Švýcarsku už přemýšlíte v němčině. A teď jste musel zase přepnout...
Angličtina je pro mě samozřejmě mnohem lehčí. Když jsem šel do Švýcarska, tak jsem nic neuměl. Angličtina je světový jazyk, už v Česku jsem koukal na anglické filmy, poslouchal písničky a zkoušel jsem jim rozumět. Abych byl připravený, když tenhle moment přijde. Myslel jsem si, že umím dobře anglicky, ale když jsem tam přišel, zjistil jsem, že je to rozdíl. Američani mluví rychle, ve škole jsme se učili britskou angličtinu, která je docela odlišná. Ale odposlouchal jsem to a neměl jsem s ničím problémy. Trenéři byli i rádi, že mi to nemuseli vysvětlovat zvlášť, protože v předchozích letech měli v týmu cizince, kteří anglicky neuměli. Kdybych mohl někomu dát nějakou radu, tak se fakt učit angličtinu a být připravený, když taková nabídka přijde. Co vím, tak když měl jít třeba Roman Červenka do NHL, angličtina u něj byla problém a byl to asi jeden z důvodů, proč se tam neudržel.

Foto: Terry Wilson / OHL Images

Jak si myslíte, že jste posílil svoje naděje na draft?
Měl jsem hodně dobré zápasy, ale i špatné zápasy. Ne vždycky se mi povedly, ale udělal jsem pro to maximum. Jenom škoda, že jsme se nepodívali do play off a náš tým letos ještě nebyl takový. Po bodové a gólové stránce to asi nebylo úplně nejlepší, na co jsem mohl dosáhnout. Na druhou stranu, kdybych hrál v lepším týmu, neměl bych takový ice time, nezahrál bych si přesilovku a oslabení, měl bych jinou roli. Teď jsem ukázal svoji ofenzivní hru a můžu jenom doufat, že to v červnu vyjde.

Čeští hokejisté v posledních letech nemají na draftu takový zvuk jako třeba po Naganu a zlatém hattricku. Teď se tam nadprůměrný Švéd dostane, ale stejně kvalitní Čech třeba ne. Souhlasíte?
Nechci shazovat český hokej, ale je pravda, že za světovými špičkami pořád zaostáváme. Přece jenom Švédové můžou postavit tři týmy, Finové to samé, vyhráli teď osmnáctky a dvacítky. A to nemluvím o Kanadě a Americe, které mají prostě mraky hráčů. Ale je pravda, že když ti hráči budou stejně výkonní, možná Čech bude o trošku lepší, tak oni jenom kvůli tomu, že ten hráč je Švéd nebo Fin, vezmou radši jeho. Nevím, čím to je. Myslím, že i ta skautská základna je ve Švédsku a Finsku větší, takže mají víc času se na hráče dívat a vidí je do detailu. I když je to smutné, tak je to pravda.

„Když vidím nějaké kluky, kteří byli v pátém, šestém nebo sedmém kole draftovaní jenom proto, že jsou Kanaďani, tak stoprocentně vím, že ti naši hráči jsou lepší.“

A vidíte ve svých ročnících, že pořád máme světu co nabídnout?
Určitě. Minulý rok jsem byl smutný a zklamaný za některé hráče, kterým to nevyšlo. Třeba Matěj Blümel, který má teď skvělou sezonu v USHL. Michal Kvasnica, Karel Plášek, který teď hraje extraligu a dává góly v play off. A pak když vidím nějaké kluky, kteří byli v pátém, šestém nebo sedmém kole draftovaní jenom proto, že jsou Kanaďani, tak stoprocentně vím, že ti naši hráči jsou lepší. Bohužel. Od nás z týmu z osmnáctek byli draftovaní myslím tři kluci, což je podle mě málo.

Chce to výsledky na mistrovství světa, aby měli naši hráči větší zvuk.
Přesně tak. I když jsme minulý rok neměli tak špatný výsledek, skončili jsme čtvrtí a porazili jsme Kanadu, tak ano, určitě potřebujeme výsledky. V posledních letech jich nemáme fůru. Jestli chtějí být čeští kluci draftovaní, tak za tím stojí i týmový úspěch, který nám chybí.

Blíží se domácí šampionát dvacítek. Zaberete ještě o to víc, abyste si na něm zahrál?
Bylo by to krásné, přijeli by rodiče a známí... Je to třešnička na dortu a já samozřejmě udělám maximum pro to, abych se tam dostal. Atmosféra bude určitě skvělá. Myslím, že ten tým má budoucnost, navíc i mladší hráči jsou na tom docela dobře. Řekl bych, že čeští fanoušci se mají na co těšit.

Foto: Matt Mead Photography LLC

Rozhodně se můžou těšit na základní skupinu s Kanaďany, Američany a Rusy...
Je to výzva. Když mluvím za sebe, jsem za tuhle skupinu určitě radši než za nějakou jinou. Myslím, že proti skvělým týmům můžeme zahrát, můžeme překvapit. Nikoho nepodceníme. Na osmnáctkách jsme hráli s Francií poměrně vyrovnaně první dvě třetiny, v přípravě jsme byli schopní prohrát s Běloruskem. Čím lepší tým, tím nabuzenější bychom byli.

Může se podle vás ostravská hala na tak atraktivní skupinu zaplnit?
Já v to jenom doufám. Teď jsem někde četl, že lístky by měly být poměrně levné.

290 korun na české zápasy...
...to je celkem dostupné. Jsem rád, že se bude hrát v Ostravě, protože kdyby v Praze do O2 areny dorazilo čtyři nebo pět tisíc diváků, tak by byla prostě prázdná. Doufám v co nejlepší podporu a myslím, že by to mohlo vyjít.

„Novináři potřebují svoji práci a když se něco nepovede, potřebují nás občas pošpinit. Já to chápu a my jim to můžeme vrátit jenom dobrým výkonem.“

Mohla by vám podpora trochu přidat na nervozitě, nebo už jste tak daleko, že by to nehrálo roli?
Asi by to nehrálo roli. Nějaká nervozita tam vždycky bude, je to mistrovství světa, ať už před domácím, nebo cizím publikem. Podpora fanoušků nás může akorát posunout dál. Nervózní bych možná byl maximálně z rodiny, ale to je všechno. Myslím, že tímhle už jsem si prošel a nenechám se rozhodit.

Ale když něco nevyjde, přijde mediální tlak, protože doma o tom budou psát všichni. To by kolem týmu mohlo vyvolat dusno.
Jasně. To je jednoduché: Člověk se prostě musí smířit s tím, že to takhle je, být na to mentálně připravený a nenechat se ničím rozhodit. Budou to těžcí soupeři, takže jsme outsideři a můžeme jenom překvapit. Ba naopak, když Kanadu nebo Ameriku porazíme, tak si tím můžeme u médií jenom pomoct.

Jak říkali i hráči letos na dvacítkách: Někdy je lepší sociální sítě nečíst, nevidět komentáře, které byly často za hranou. Je to taky cesta?
Já nevím. Na sociálních sítích se pohybujeme asi každý a vždycky tam narazíme na něco, na co možná narazit nechceme. Ale já osobně kdybych viděl něco napsaného, tak bych si to možná rozklikl a pozastavil se nad tím, možná se tomu zasmál. Nikdo není v naší kůži, my jsme vždycky udělali maximum. Novináři potřebují svoji práci a když se něco nepovede, potřebují nás občas pošpinit. Já to chápu a my jim to můžeme vrátit jenom dobrým výkonem.

Foto: Brandon Soto

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz