Polák kraluje dorostencům. Sám nevím, kde se to ve mně vzalo, přiznává

Jméno Vojtěch Polák je v hokejových kruzích dost dobře známé. 16letého útočníka Mladé Boleslavi ale s jeho slavnějším nositelem příbuzenství nepojí, namísto toho v mládežnických kategoriích bojuje o vlastní pozornost. Zatím je nejproduktivnějším hráčem Extraligy dorostu!

Šest zápasů – 11 gólů a 8 asistencí. To znamená víc než tři kanadské body na zápas. Vojtěch Polák se může na startu sezony pochlubit parádními čísly, která drží jeho Mladou Boleslav pod špicí západní skupiny Extraligy dorostu.

Ano, rozhodně drží. Vždyť žádný z jeho spoluhráčů nemá víc než šest bodů...

„Já sám nevím, kde se to ve mně vzalo. Všechno se to nějak spojilo do sebe a rozstřílel jsem se. Velký podíl na tom mají i ranní dovednostní tréninky s panem Vrbatou a panem Nedorostem. Trénujeme krytí kotouče, střelbu, zakončení, bruslení... Všechno,“ líčí Polák.

Cítí na sobě, že si do zápasů přenáší konkrétní prvky. „Třeba to, jak vyjedu z rohu a následně vystřelím,“ popisuje. K tomu se snad přidává i podíl kvalitní suché přípravy, na kterou všichni měli letos spoustu času. „Určitě jsem měl poctivou letní přípravu s naším kondičákem, který nás všechny dobře nachystal,“ chválí Jaroslava Černého.

Když má Vojtěch Polák vypíchnout, ve kterém období mládežnické kariéry se mu dařilo podobně, vzpomene si na leden 2019. „Byl jsem spokojený na mistrovství České republiky krajů,“ zmiňuje turnaj, kde se 14 body zaostal pouze za Matyášem Šapovalivem. A s Libereckým krajem tehdy získal stříbro.

„Teď jsem taky spokojený. Musím zaťukat, že se mi daří,“ pokračuje. Ne že by ale prožíval vyloženě boom – vždyť přes bod na zápas sbíral v dorostu už loni. Jen dva vrstevníci ročníku 2004 byli v produktivitě lepší.

Minulou sezonu nakoukl Polák jednou do juniorky. Nyní už dostává šancí mnohem víc, odehrál pět zápasů s výtečnou bilancí 3+1. Je vidět, že i ve vyšší kategorii umí. „Hraje se mi tam dobře. Hlavně se Šturcíkem a Půčisem (Gabrielem Szturcem a Janem Půčkem), se kterými jsem hrál v lajně už v dorostu. Rozumíme si spolu a je to paráda,“ libuje si mladý forvard.

Naposledy pomohl gólem složit Slavii, na startu října dokonce úplně sám rozhodl o triumfu juniorky 2:1 nad Olomoucí. V dorostu prožil pikantní a velmi povedený zápas ve čtvrtek, kdy vítězství 4:2 proti Liberci dirigoval hattrickem a asistencí k tomu.

„Bylo to pro mě dost speciální. Připravoval jsem se na to víc než na jakýkoli jiný zápas, protože jsem tam hrál a chtěl jsem jim to vrátit,“ vysvětluje. A co že obnášela poctivější příprava? „Měl jsem poctivější rozcvičku, válcoval jsem se, byl jsem si předtím zastřílet, rozmíchat ruce a tak,“ jmenuje podrobnosti.

Do žádného velkého hecování s bývalými spoluhráči se nepouštěl. „Většinou se tak nějak pošťuchujeme, ale to je celé,“ říká Polák. Navíc už dvakrát proti Bílým Tygrům nastoupil v minulé sezoně.

Poměrně pikantní přestup mezi rivalskými organizacemi zvolil právě loni na jaře. Ano, hned poté, co získal s libereckým dorostem dosud poslední udělované zlaté medaile na mistrovství republiky!

„Já vlastně ani moc nevím, jak to popsat. Moc jsem tam nehrál a pak jsme se nějak neshodli,“ vzpomíná na okolnosti. Mladá Boleslav pro něj následně byla relativně snadnou volbou. „Bydlím půl hodiny odsud, takže to mám kousek. A je tady i dobré zázemí, trenéři a všechno,“ pochvaluje si.

Dobrá práce s mládeží se projevuje na individuálním progresu hráčů i týmových výsledcích, třeba loni už se boleslavský dorost poprvé zabydlel mezi nejlepšími týmy extraligy. „Trenéři s námi pracují perfektně, věnují se nám. Když uděláme chybu na ledě, hned za námi přijdou a řeknou nám, jak jsme to měli udělat lépe. A podobně,“ říká Polák.

Rodák z Kolína začínal s hokejem ve třech letech v Nymburce. „Chodil jsem na bruslení s mámou a tátou, kteří mě tam vozili. Pak když už jsem se trošku naučil bruslit, tak jsme měli trenérku krasobruslení, se kterou jsme pilovali,“ vzpomíná.

Může tedy bruslení zařadit mezi své silné stránky? „No, to moc ne,“ reaguje s úsměvem. „Někdy ve čtvrté třídě jsem šel do Kolína, tam jsem byl asi tři roky, pak další tři v Liberci a teď jsem tady,“ popisuje svou kompletní hokejovou cestu.

Nyní ho bohužel stejně jako všechny ostatní hokejisty v celé republice čeká nucená přestávka. Covid-19 společně s Romanem Prymulou pozastavili chod soutěží, což netěší asi nikoho. „Docela mě to mrzí, když se nám všem začalo dařit, a mně obzvlášť. Ale nic s tím neudělám, když je taková situace,“ kroutí hlavou nejproduktivnější hráč dorostenecké soutěže.

Špatnou zprávou je i nemožnost týmového tréninku na ledě. Nebude snadné se potom vrátit zpátky do tempa. „Podle mě to bude znát třeba týden dva, ale pak už se do toho zase dostaneme a bude to dobré,“ věří Polák. O to víc nyní čeká mladíky dřiny na suchu... „Buď budeme chodit na Štěpánku, nebo na hokejbalové hřiště a tak. Abychom byli pořád v kondici.“

Pauza zpomalí i snahy Vojtěcha Poláka o další progres. Ve svých vyhlídkách – až je bude moci proměnit v realitu – má ale jasno. „Chtěl bych se dostat do základu juniorky a pomáhat klukům,“ reaguje. A potom? „Rád bych se dostal do áčka. Vidím, že ta cesta tady je, protože jí prošli kluci přede mnou,“ dodává.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter