Opava, Poruba a teď repre. Pořád se hecujeme, říká Kalužík o Vehovském

Foto: Martin Voltr

Je tradiční a logické, že v reprezentačních výběrech drtivě převládají hráči z akademií. Vždycky se ale najde pár výjimek. Svoje místo v sedmnáctce si teď oprávněně pokouší vydobýt porubská dvojice Maxim Vehovský – Tadeáš Kalužík.

Tadeáš Kalužík

útočník, 18 let

CHANCE LIGA 2023-2024

Z 5

G 0

A 1

B 1

Vehovský si už zahrál na srpnovém turnaji čtyř zemí ve Vispu, nyní na něj mohl navázat jeho parťák. Kalužík by za normálních okolností absolvoval reprezentační premiéru v Hodoníně proti Slovákům, jenže ti nakonec nepřijeli.

„Určitě je to škoda, těšil jsem se na mezinárodní zápasy. Ale ani proti juniorce Brna to nebylo špatné. Hráli výborně a musíme si přiznat, že byli prostě lepší,“ hlásí k modelové náhradě, kterou trenéři domluvili. Kometa na svém ledě převládala a vyhrála 5:1, projevila se kvalita i fyzická síla es, jako jsou Malý, Holemý, Cápay či Sedláčkové. „Jsou to bombarďáci, vyšší a silnější než my,“ ví Kalužík.

Možná i toho se mladíci zalekli. „Bylo tam z naší strany trošku opatrnosti, ale tlačili jsme čím dál víc. Zkusili jsme to, nevyšlo. Nevadí,“ říká útočník, který zamířil na své druhé soustředění – nechyběl totiž na tom prvním ve Velkých Popovicích. Proto už spoluhráče dobře znal. „Hecovali jsme se, měli jsme bomba partu,“ libuje si.

Foto: Martin Voltr

Od úvodního kempu ale proteklo řekou Odrou hodně vody a jedna zásadní věc se změnila. Konečně se totiž rozjely domácí soutěže. A v té dorostenecké se Tadeáši Kalužíkovi daří výborně, vždyť šestnáct bodů ho řadí na sedmé místo produktivity celé extraligy.

„Říkal jsem si, že bych si to mohl ze soutěže přenést sem. Ale v reprezentaci je to mnohem rychlejší, když jsou tady nejlepší hráči z republiky,“ říká hned. Nominaci každopádně může brát jako zaslouženou odměnu, když má formu – vždyť ve vyrovnané východní skupině teď sbírá průměrně tři body na utkání!

„Jo, formu docela cítím. Ale pomáhají mi k tomu i kluci v klubu,“ vzkazuje Kalužík.

Na mysli má zejména Maxima Vehovského. Jejich dvojka patří mezi nejnebezpečnější stabilní útočné páry v soutěži. „My se na ledě najdeme všude. Do toho nám pomáhá David Moravec, společně jsme dobře sehraní,“ hlásí na adresu vynikající spolupráce.

Ta se nezrodila zničehonic. Naopak. „S Maxem jsme oba z Opavy, kde jsme začínali. Hrajeme spolu už odmalička, od přípravky,“ vysvětluje Kalužík. Své role nemají úplně vyhraněné – není to tak, že by jeden byl střelec a ten druhý nahrávač.

„Je mezi námi rivalita, pořád se hecujeme. I na tréninku. Jinak si myslím, že si každý musí najít svou roli v týmu. Já bych vždycky nahrával, ale pokaždé záleží podle situace. Na góly a asistence jsme oba vyrovnaní,“ uvědomuje si mladší z dvojice.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Co je hlavní, jejich souhra Porubě obrovsky pomáhá. Ostravané vyhráli před pauzou čtyři z pěti zápasů a ve východní skupině se vyšplhali na čtvrté místo. Pokud by ho udrželi do konce základní části, znamenalo by to pro ně postup, a tedy obrovský úspěch.

„První dva zápasy proti Brnu a Třinci nám utekly. Potom jsme ale porazili Zlín a tam se to rozjelo,“ vzpomíná Kalužík na první skalp. Jenže třeba právě osmí Berani ztrácí jenom tři body... Sestup je určitě strašákem pro všechny. „Myslím, že si na tu top čtyřku věříme. Uděláme všechno pro to, abychom v ní zůstali,“ ujišťuje forvard Poruby.

Zápasy na ledě ocelářských favoritů v příštím týdnu nastaví týmu ostré zrcadlo, do další pauzy jich stihne ještě dalších pět. Maxim Vehovský a Tadeáš Kalužík mezitím budou doufat, že se podívají i na některou z dalších reprezentačních akcí.

„Jestli myslím, že mi to vyjde? To je těžká otázka,“ usmívá se Kalužík. Ale když budou akce dvě za sebou, určitě se dostane na víc hráčů, než kdyby se třeba „jen“ letělo do Kanady. „Je nás hodně. Já budu makat na tom, abych se tam zkusil dostat,“ slibuje Rostislavu Vlachovi.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Hráče českého ročníku 2005 čekají bezpečně nejtěžší zápasy v dosavadní kariéře. A je úplně jedno, zda se ten který objeví v nominaci na Rusy, nebo na turnaj ve Finsku.

„Tuším, že jsem už hrál proti Švédům, ale to je tak tři roky zpátky. Šlo vidět, že jsou hodně techničtí a mají to v ruce,“ vzpomíná si Kalužík. „Ale zahrát si teď proti Američanům, Rusům, Finům... To by byla bomba. Pro člověka je to obrovská motivace,“ uzavírá.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter