Ne za peníze, z lásky k hokeji. Jak vypadá práce dobrovolníků na MS?

Dobrovolníci jsou "krví šampionátu", bez nich by celá řada věcí na velkých sportovních podnicích nefungovala, jak má. Nechyběli ani v Ostravě a Třinci. Za svou práci nedostávají peníze, přesto obvykle zájem převyšuje nabídku pozic. Čím to je?

Jádro pudla je v tom, že ve chvílích, kdy neplní úkoly, se mohou dívat na hokej. Kromě toho se podívají na místa, která zůstávají běžným smrtelníkům skryta. Nafasují slušivé stejnokroje s logem šampionátu, které zůstávají jako cenný suvenýr.

Co za to? Zeptali jsme se jedné skupinky v Třinci, dva dobrovolníci z ní se rozhodli vystoupit z anonymity a něco nám prozradit o své práci. Tomáš z Třince a Klára z menší obce u Frýdku-Místku.

Jak jste se dozvěděli, že je možnost dělat dobrovolníka na MS?
Tomáš: Na hokeji v Třinci dávali na kostce, že hledají dobrovolníky. Já mám momentálně čas, nemám žádné pracovní povinnosti, tak jsem to vzal.
Klára: Já jsem to viděla na internetu, vyskočila na mě brigáda jako dobrovolničení.

Museli jste projít nějakým konkurzem?
T: Ano, bylo výběrové řízení. Bylo interview, ale já jsem momentálně nemohl, protože jsem byl ještě v Anglii, takže jsem to pořešil o dva týdny později přes Skype. Klasicky přes videohovor.
K: Já jsem na ten pohovor šla "normálně".

Požadovali po vás jazykové znalosti?
K: Umím anglicky v rámci školy. Když je potřeba, domluvím se.
T: Myslím, že to ani nebyla nutnost, ono to pak spíš rozdělovali do pozic podle toho, kdo co umí.
K: Na tom rozhovoru se ptali tak povšechně.

Kolik vás asi dohromady bylo v Třinci?
T: Neodvažuji se tipnout, řekl bych ale, že k té stovce to bude.

Co všechno jste měli na starost?
T: Máme předem nastavené týmy. My jsme od začátku do konce byli v mediacentru. Byli tady také lidi v Transportation, co pomáhali s odvážením různých lidí mezi Ostravou a Třincem. Potom Akreditační zóna, tam byli taky dobrovolníci. Nebo i v Security jsou někteří na dobrovolnické bázi. Dál tady byl tým Sport, ten se staral o šatny, občerstvení a takové věci.

U Kláry bylo zřejmé, že obsluhuje novináře v tiskovém centru, ale pro Tomáše jsem si musel vyběhnout na tribunu. To jste dělal dozor v hledišti?
T: Hlídal jsem fotopozici. Aby na určených místech neseděli normální diváci s běžnými vstupenkami a nezakrývali výhled.

A kolik pozic jste vystřídal během celého MS?
T: V těch médiích prakticky všechno. Tam jsme měli několik postů: začíná to pomocí novinářům v pressce, pokračovalo to tím, kdyby novinář potřeboval něco vytisknout nebo okopírovat, nebo se ptali na nějaké informace. Potom tady byli "runneři", kteří po každé třetině běhali nahoru a dávali skautům statistiky, také lidem z televizí a tak dále. A potom byli i lidi, co hlídali mediapozice a fotopozice.

Měli jste nějakou přípravu před začátkem akce?
T: Sešli jsme se tady několik dní předem. Řekli nám, co všechny ty pozice budou obnášet. Pak tady byl přátelák Česko – Slovensko, kde se to všechno dopilovalo a reálně jsme si to ukázali. Taková generálka.

Přišli jste s nějakým kamarádem, nebo sami?
T: Nikoho jsem tady neznal. Myslím, že jsme se nikdo s nikým neznali, protože v Třinci byli i lidé, kteří se hlásili do Ostravy, ale tam už bylo plno, tak je poslali tady k nám. Nebyli tady lidi jenom z Třince, ale já ano.
K: Já jsem tady nikoho neznala. Ale všichni jsme si tady padli a spřátelili se.

Všiml jsem si, že tu byli i dobrovolníci ze Slovenska.
K: Ano, byla tady jedna dívka ze Slovenska, z dálky, ale ona měla ubytování v Ostravě, takže to zvládla. Já třeba dojížděla od Frýdku-Místku autobusem, jak se dalo.

Kdo to měl nejdál?
T: Myslím, že ta zmiňovaná dívka byla ze Spišské Nové Vsi.

Dopravu vám asi nehradili, že?
T: Ne, dobrovolníci mají hrazenou stravu a nějaký ten merchandising je jako odměna.

Takže to děláte z lásky k hokeji?
T: Ano, z lásky k hokeji a myslím, že ti mladší i posbírají nějaké zkušenosti, až se půjdou podívat do světa. Byli tady studenti, co studují média, dělají gymnázia, takže se jim ta dobrovolničtina může hodit.
K: Já mám ráda hokej. Brácha ho hraje, takže není co řešit. Jsem na gymplu v prváku a tahle zkušenost se mi může hodit do životopisu.

Opravdu jen kvůli životopisu?
K: To vůbec ne. (úsměv) Třeba na trénincích to bylo zajímavé, vidíte tam, jak hráči trénují. A každý tým má nějaké svoje jiné, speciální praktiky.

A dá se s hráči třeba i pobavit?
K: Ano, jeden dobrovolník se tady skamarádil s Finem, že se s ním i baví a píše, ale já konkrétně ne.

Když jsme u těch zajímavostí – stalo se vám, že jste museli řešit nějakou zapeklitou věc?
T: Když přijeli Američani, stěhovali se z Ostravy a chtěli po nás kolu, ale neměli české koruny, slečna Tereza tak musela zafungovat jako směnárna, což se vyřešilo k oboustranné spokojenosti.
K: Kazaši zase chtěli nějaký speciální brusný kámen na brusle, nikdo nevěděl, co to je. Myslím, že tohle jsme nakonec nevyřešili, že se nakonec museli spokojit s tím, co všichni.

Plánujete na nějakou další podobnou akci jít?
T: Já osobně teď asi nevím... možná za ty čtyři roky, až bude v Česku seniorské MS, tak jestli budu mít čas, ale možná už budu někde jinde. Takže to spíš beru jako jednorázovou zkušenost.
K: Uvažovala jsem, že bych to ještě někdy mohla zkusit.

---

Na závěr některá fakta, co nám upřesnil vedoucí dobrovolníků Jan Pastrňák:
Celkem jich zde pracovalo přes 200. Spišská Nová Ves je sice hodně daleko, ale rekord vzdálenosti drží dobrovolník z Kanady. Zájem o práci v Ostravě byl velký, v Třinci, kde je to novinka, byl menší, takže odmítnutým zájemcům o Ostravu byla nabídnuta pozice v Třinci.

Příště to můžete zkusit i vy.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter