Návrat na Lapač? Bylo to zvláštní, přiznává Půček. Ve Zlíně cítil rivalitu

Jan Půček | Foto: Patrik Žák, hc-vsetin.cz

Jan Půček v letošním ročíku DHL extraligy juniorů vinou zranění neodehrál všechny zápasy a zatím není spokojený ani se svými výkony. Přesto dostal po pátečním utkání pozvánku do A-týmu Kolína. A pikantnější debut v Chance lize si přát nemohl. Nastoupil totiž proti svému domovskému Vsetínu na stadionu, kde s hokejem začínal.

Honzo, začněme u minulého víkendu, kdy jste nastoupil za Kolín. Kdy jste se o tom dozvěděl?
Bylo to tak, že jsme v pátek hráli s juniorkou a po zápase si nás trenéři zavolali, aby nám řekli, že půjdeme hrát za Kolín. Myslím si, že nikdo nic netušil, žádné náznaky tam nebyly. Nevěděli jsme o tom a bylo to pro nás překvapení.

Nebylo náročné se takhle rychle připravit?
Náročné to bylo, protože v juniorce jsme teď měli docela náročný program, kdy jsme pořád hráli. A přece jen za Kolín to potom bylo ještě rychlejší a nebylo to jednoduché. Nicméně jsem před zápasem dobře pospal a už to bylo fajn.

Jak jste si zápasy za Kolín užil?
Věděl jsem, že pojedu na Vsetín, takže jsem se moc těšil. To samé se Zlínem. Je to také velice kvalitní tým a oba zápasy jsem si užil.

„Vsetín je pořád můj domov. Vyrůstal jsem tam, strávil jsem tam hodně let a byl to speciální zápas.“

Na trip jel s vámi také Vojtěch Polák, viděl jste v tom výhodu?
Určitě to bylo lepší, než kdybych tam jel sám. Už tam ale byl i Karel Křepelka, takže jsme tam byli jako boleslavské trio a bylo to fajn. Vojta Polák navíc bydlí kousek od Kolína a byl tak hodný, že mi nabídl, abych u něho přespal. Nakonec jsem ale této možnosti nevyužil a až ráno jel s Karlem. Myslím si ale, že i ostatní kluci v Kolíně nás vzali úplně v pohodě. Ze začátku nám pomáhali a bylo to s nimi dobré, přece jen ale bylo super tam mít tak Vojtu, tak Karla.

Byl pro vás zápas na Vsetíně speciální?
Samozřejmě, bylo to velice speciální. Vsetín je pořád můj domov. Vyrůstal jsem tam, strávil jsem tam hodně let a byl to speciální zápas. Škoda jen, že proti mně nehrál brácha Roman, ale to nevadí, to se stává. Moc jsem si to užil a jak říkám, bylo to parádní.

Řešili jste s bráchou tento zápas?
Popravdě to byla první věc, která mi proběhla hlavou, když jsem se dozvěděl, že budu hrát za Kolín na Vsetíně. Hned jsem bráchovi volal, jestli hraje, protože by to bylo strašně super. Bohužel tam to nějak neklaplo a brácha nehrál, což mě trochu mrzí. Takové věci se ale stávají a i tak jsem si zápas užil.

Foto: Patrik Žák, hc-vsetin.cz

Jaké bylo přijet na Lapač v roli soupeře?
Musím říct, že jsem si myslel, že to bude divnější. Bylo to zvláštní, ale nějak jsem si na to zvykl, brzy tento pocit opadl a pak už to bylo v pořádku.

Byl jste v kontaktu i s rodinou a kamarády?
Určitě, hned jsem samozřejmě volal domů rodičům, a ti byli nadšení. Samozřejmě je taky trochu mrzelo, že jsme to s bráchou nespojili a nezahráli si proti sobě. Přišlo i pár kamarádů, takže to bylo moc fajn.

Utkání jste měli rozehrané dobře, ale nakonec to nedopadlo…
Myslím si, že jsme měli docela dobrý vstup do utkání, když to vezmu z pohledu vstřelených branek. Pak nás Vsetín zavřel, což jsme asi i trochu čekali, protože je to velice kvalitní mančaft. My ale máme výborného gólmana, který chytal výborně. Zápas samozřejmě nějak probíhal, měli jsme pasáže, kdy nás Vsetín díky veliké kvalitní tlačil, my jsme hráli dobře do obrany a čekali na příležitost. Ve finále ale asi čtyři minuty před koncem jejich obránce vystřelil a byl z toho gól, což bylo docela nešťastné.

„Za každou vstřelenou branku jsem rád a Zlín mám taky pořád zafixovaný jako rivala.“

Hned druhý den jste hráli ve Zlíně. Jaký byl váš program mezi zápasy?
Po utkání na Lapači jsme jeli do Kapka resortu, kde to bylo moc hezké. Ráno jsme měli rozbruslení a jeli jsme do Zlína.

Tam vám vyšel zápas o něco lépe. Jaký byl?
Řekl bych, že to bylo něco podobného. Akorát se nám tam potom zranili dva hráči, takže jsme hráli hlavně my mladí, měli jsme dost prostoru. Taky jsme tam vybojovali jeden bod, takže super.

Vy jste si připsal gól a asistenci. Jak jste byl spokojený se svým výkonem?
Abych řekl pravdu, tak jsem byl v první třetině trošku unavenější, ale když jsem vstřelil gól, tak mi to do žil vlilo novou energii. Za každou vstřelenou branku jsem rád a Zlín mám taky pořád zafixovaný jako rivala. Potom už to bylo fajn, ale nesmím opomenout, že jsme tam hlavně podali skvělý týmový výkon, což bylo klíčové.

Přejděme ještě na chvíli k juniorce Mladé Boleslavi. Jak hodnotíte probíhající sezonu?
Z týmového hlediska ji hodnotím dobře. Nedáváme mraky gólů, ale vyhráváme o jeden dva góly, což si myslím, že je lepší, než kdybychom každého poráželi 5:0. Jsou to velice těžké zápasy, máme taky kvalitního gólmana, který nám kryje záda. Myslím, že i po taktické stránce to zvládáme docela dobře, takže to rozhodně není náhoda, že se pohybujeme na předních příčkách. Z osobního hlediska to ale příliš dobře nehodnotím. Byl jsem zraněný, měl jsem problémy s rukou a zase jsem se do toho musel dostávat. Není to ono. Snad se to zlepší i spolu s mými výkony.

Právě těsné výhry vás do popředí vynesly docela nenápadně. Co bylo nejdůležitější?
I když jsme prohrávali, tak jsme věděli, že máme sílu. Ztráceli jsme třeba dva tři góly, ale stále jsme drželi taktiku, a nakonec jsme byli šťastnější tým.

Páteční zápas s Vítkovicemi se vám ale příliš nevyvedl. Co se stalo?
Musím říct, že Vítkovice přijely skvěle připravené a ve finále nám toho moc nedovolily. Za mě to byl určitě nejlepší tým, který do Boleslavi přijel. Musíme se zlepšit a u nich je porazit, protože jsme s nimi prohráli i minule. Kdybych věděl, čím to je, tak to řeknu, ale minimálně si myslím, že nás dobře přečetli po taktické stránce.

Předtím jste bodovali v jedenácti zápasech v řadě…
Když se vám povede šňůra zápasů, tak to v hlavě samozřejmě máte a hraje se vám lépe. Měli jsme takovou tu pohodu, díky které jsme byli v zápasech klidnější a tušili jsme, že můžeme vyhrát. Tohle nám rozhodně pomohlo psychicky.

„Nechci to nějak zakřiknout, takže řeknu, že si přejeme udělat co nejlepší výsledek.“

Jaký bude teď váš další program?
V úterý jsem byl na tréninku v Kolíně, kde jsou pořád ještě nějací kluci na marodce. Absolvoval jsem trénink a ve středu půjdu s Kolínem do dalšího zápasu. Potom uvidím, sám teď moc nevím.

V juniorce vás čekají domácí zápasy se Zlínem a Olomoucí. Co se dá očekávat?
Zlín a Olomouc jsou určitě nepříjemní soupeři. My ale chceme vyhrát za plný počet bodů a myslím si, že pokud budeme hrát stejně jako v předchozích zápasech, pominu-li Vítkovice, tak bychom je určitě měli porazit a odnést si z víkendu šest bodů.

Jaké jsou vaše letošní cíle?
Nechci to nějak zakřiknout, takže řeknu, že si přejeme udělat co nejlepší výsledek. Chceme se dostat co nejdál v play off a uvidíme, kde skončíme, kam až se dostaneme.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz