Kouč AZetu Potěšil: Mám velkou radost, za návratem jsme si šli

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Po loňském administrativním vyřazení z nejvyšší juniorské soutěže se v Havířově hodně snažili o okamžitý návrat. Kádr postupně nabíjeli, v závěru už měli velkou sílu. Sami ale nemohli vědět, jak důležité nakonec bude, že vyhráli svou základní skupinu o pět bodů před Přerovem. Právě díky tomu přiklepl výkonný výbor svazu postup právě svěřencům kouče Tomáše Potěšila!

Co na rozhodnutí říkáte?
Samozřejmě z toho mám velkou radost, protože jsme po loňském vyřazení toužili po postupu a jako klub jsme pro něj udělali maximum. Kádr jsme v závěru sezony doplnili o několik hráčů z dospělých soutěží. To svědčí o tom, že jsme návrat vzali hodně vážně, ale to si myslím, že i ostatní celky. Prošli jsme celou sezonou úspěšně a byli jsme neustále v čele tabulky, vyhráli jsme základní část, ale soutěž se nedohrála. Svaz rozhodl takto pro nás. Je to odměna za to, že jsme základní část nepodcenili a hráli každý zápas naplno.

Tušili jste, že by se situace mohla takhle vyvinout a svaz by vám mohl postup přisoudit?
Jak říkám, soutěž se bohužel nedohrála. Byli jsme z toho všichni smutní. Loni jsme byli vyřazení a letos tohle. Věřili jsme, že by to mohlo dopadnout dobře. Naděje tady pořád byla. Byl dodržen předsezonní postupový klíč, že vítěz postupuje, a tím jsme byli v nedohrané soutěži my. Pro nás bylo ale důležité, aby se to konečně už rozhodlo, protože už někdy od Vánoc nám řadu hráčů oslovovaly akademické kluby.

Berete návrat do nejvyšší soutěže jako určité zadostiučinění?
Zadostiučiněním bych to asi nenazval. Ale protože u téhle kategorie dělám dost dlouho, strašně mě mrzelo, že jsme loni vypadli tímhle způsobem a ještě v rozehrané soutěži. Tak to ale prostě bylo. Kdybychom věděli, že nemáme základnu v nižších ročnících, tak bychom o návrat asi tolik neusilovali. Ale vzhledem ke kvalitě, která tady v dorostu je, jsme si za ním šli. Zájem o naše hráče je obrovský, z ročníků 2003 a 2004 má několik hráčů pořád nabídky do akademických klubů.

V tom případě vás alespoň musí hřát, že takové talenty máte.
Do kategorie dorostu se vždycky snažíme doplnit ročníky a vytvořit konkurenceschopný tým. To se nám několik let po sobě daří a výsledky jsou viditelné. Potom s těmi kluky pracujeme, a asi to není úplně špatné. Máme štěstí na pracovité hráče, kteří se chtějí výkonnostně posouvat. My trenéři to máme o to jednodušší. Několik hráčů z ročníků 2003 a 2004 se dostalo do širších kádrů reprezentací. Měli jsme i jednoho z nejlepších hráčů ročníku 2003 Gabriela Szturce, který odešel loni po sezoně do Mladé Boleslavi. Do A-týmu se prosazují hráči procházející naší mládeži a letos dostanou šanci další. To nás samozřejmě těší.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

K vaší juniorské sezoně: Na klubových stránkách jste zmínil přesvědčení, že kdyby se soutěž dohrála, tak byste postoupili. Opravdu jste to takhle z týmu cítil?
Cítil jsem to tak. Při vší úctě a pokoře k síle soupeřů jsem byl přesvědčen, že postoupíme. Mužstvo táhli v útoku starší kluci jako Vojta Pindel, Lukáš Juhász, Dan Tomeček a Marek Revaj. Z áčka přišli Jan Bambula, Petr Fridrich, Jan Bernovský. Dále David Štefka z Nového Jičína, Ernest Bochnak z Kopřivnice. Z Třince se nám vrátil Maxim Mastič, který tady loni odehrál parádní sezonu. To byla velká ofenzivní síla. V obraně Tomáš Dajčar, Vojta Ševěček. V lednu se z Třince vrátil Ondra Grygar. V brance jsme měli nejlepšího brankáře soutěže Marka Štipčáka. Mužstvo jsme na závěr v podstatě z poloviny vyměnili a ta kvalita byla opravdu obrovská. Troufnu si říct, že s takovým týmem nevyhrát soutěž by byl neúspěch.

Play off potvrdilo, že kvalita se koncentrovala ve vaší skupině, kde jste hráli společně s Přerovem a Vsetínem. Souhlasíte, že právě vy tři jste měli v měřítku celé soutěže navrch?
Určitě z výsledků a získaných bodů bylo vidět, že jsme měli o třídu větší sílu než ostatní týmy. To se ukázalo v play off. Všechny tři týmy v sezoně ukázaly, že v této soutěži byla výkonnostně velká propast mezi námi a ostatními. Taky jsme ale v soutěži klopýtli, protože jsme některá utkání odehráli bez několika hráčů, které jsme mohli postavit. Konkrétně například Vojta Ševěček jel hrát radši do Opavy nebo hrál za A-tým, když byla možnost. Dávali jsme místo toho hodně prostoru mladším klukům jako Kubíčkovi, Horváthovi a dalším dorostencům. Navíc Horváth a Pindel si vyzkoušeli nějaký zápas za áčko a další kluci tam chodili trénovat. Pan Režnar je velmi kvalitní trenér, který rád pracuje s mladými, což bylo vidět. Do přípravy s A-týmem se posunou další mladí hráči.

Některé mladé a méně zkušené jste ale v závěru ročníku museli odstřihnout, aby dostaly prostor posily. Vzali to dobře? A jaké to v tu chvíli bylo pro vás?
Můžu vám říct, že to nebylo příjemné. Ti kluci odehráli téměř celou základní část a všichni měli na celkovém výsledku obrovský podíl. Mrzelo je to, což je samozřejmé. Ale měli jsme svůj cíl a v danou chvíli ti starší a zkušenější kluci měli vyšší herní kvalitu. Tak to prostě bylo. Ale strašně moc děkuju všem, každý z nich má svůj díl úspěchu.

Těšíte se teď na zápasy s elitními týmy? Věříte, že ať už se bude hrát pod hlavičkou jakékoli soutěže, tak byste tam mohli něco uhrát?
Teď je to složitější otázka. Vždycky jsme tady ale byli schopni vytvořit slušné týmy. Pokud zůstanou všichni kluci a nepodlehnou nabídkám zvučnějších klubů, budeme rádi. Ročník 2003 nám dělal velkou radost a junioři ukázali svoji kvalitu. Věřím, že pokud bychom zachovali mužstvo, které tady hrálo, plus měli hráče z letošního dorostu, tak jsme konkurenceschopní. Samozřejmě chtěli bychom o dva tři hráče mužstvo posílit, ale stavět rozhodně budeme na těch, kteří zde hráli a dělali nám radost v obou kategoriích.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter