Koláček o Finech: Chybu hned hodí za hlavu. Jinak jsme lepší hokejisti

V žádném evropském klubu na nejvyšší úrovni se letos nesešlo tolik českých krajánků jako ve finském TUTO. Za místní dvacítku i osmnáctku jich nastupovalo dohromady deset! Včetně bývalého talenta chomutovských Pirátů a reprezentanta Josefa Koláčka.

Koláček se nyní chystá s reprezentační dvacítkou na dva zápasy ve slovenských Piešťanech, za národní tým si zahraje po víc než roční odmlce. Během ní prožil novou životní zkušenost: Z Chomutova se vydal na sever Evropy.

Společně s Adamem Kalajem, Markem Bláhou či Michalem Rouhou v Turku brousil nejvyšší finskou juniorskou soutěž.

Jaký pro vás byl první rok ve Finsku?
Za mě rozhodně pozitivní, protože mi to dalo hodně věcí, které jsem si předtím neuvědomoval nebo jsem je neuměl. Jak z lidské stránky, tak z hokejové. Osamostatnil jsem se, musel jsem si všechno dělat a zařizovat sám. Naučil jsem se, že všechno, co potřebuju, si musím sám vybojovat, a přenesl jsem si to i do hokeje: Není to o štěstí nebo neštěstí, je to prostě o tvrdé práci. A buď to vyjde, nebo nevyjde. Neexistuje nic mezi tím.

Otevřela vám oči schopnost Finů dřít na sobě?
Jo, určitě. Pokud tvrdě makáte, na ledě se to ukáže. A když nemakáte, ztratíte pozici, kterou jste měl. Jakmile ji ztratíte, už na tom v očích trenéra nejste tak pozitivně a těžko se o místo znova bojuje.

Jaká je podle vás mentalita finských hráčů oproti těm českým?
Za mě si Finové hodně dovolí, hodně si věří. A když něco zkazí, tak to dokážou hnedka hodit za hlavu a do dalšího střídání jdou s čistou hlavou. Nechci mluvit za ostatní kluky, ale já jsem to měl v Česku nebo i v reprezentaci tak, že když jsem něco zkazil, tak jsem to měl hrozně moc v hlavě. Trápilo mě to třeba dvě tři střídání nebo do té doby, než se mi povedlo něco pozitivního.

Hledal byste tady důvody, proč jsou Finové v hokeji dál?
Já si myslím, že my nejsme horší hokejisti. Že jsme stejně šikovní, nebo i šikovnější než Finové. Ale přijde mi, že jde právě o to, že oni si hrozně moc věří, zatímco my se bojíme udělat nějakou kličku. Hnedka si z toho děláme velkou hlavu, na rozdíl od nich. Ale určitě si nemyslím, že by byli lepší hokejisti. Myslím, že my jsme mnohem kvalitnější hokejisti.

Bylo pro vás příjemné, že jste v klubu vytvořili tak velkou českou legii?
Po životní stránce to bylo super, protože my Češi i Slováci jsme vytvořili úplně skvelou partu. Ale po té hokejové stránce si troufnu říct, že to dobré nebylo. Oni na nás pak koukali jako na stejné, místo aby si nás rozdělovali.

Jak se to projevovalo?
Někdo třeba nemakal na tréninku a oni si hned řekli: „To jsou prostě ti cizinci.“ Já ale samozřejmě nemůžu ovlivnit, kolik nás tam bylo.

Dívají se tam tedy podle vás na cizince jinak?
Hlavně si myslím, že by si tam žádného cizince nevzali, kdyby v něm neviděli velký potenciál. Když ho v něm vidí, tak na tom potenciálu pracují a vychovají z něj parádního hráče. Teď nemyslím jenom Finsko. Viz třeba David Pastrňák, nejlepší český hráč současnosti. Odešel do Švédska v šestnácti letech a teď je to hokejová hvězda.

Vy osobně jste se za ten rok hodně posunul?
Za mě ano. Hlavně jsem se naučil sám na sobě pracovat a dokázal jsem si v hlavě srovnat několik věcí, udělat si ten „mindset“. I to, že jakmile se mi něco nepovede, dokážu to hnedka hodit za hlavu a v zápase normálně pokračovat. Třeba si to rozeberu až po zápase, aby se to příště nestalo.

Váš tým patřil na nejnižší pozice, za celý ročník jste vyhráli jen pět zápasů. Panovala u vás velká nespokojenost?
Samozřejmě, ale myslím, že to bylo hlavně kvůli tomu, že jsme byli hodně nezkušení. Práve i proto bylo asi negativní, že nás tam bylo tolik cizinců: Na začátku na nás vlétly Assat Pori a Jokerit, což jsou úplně špičkové týmy. Tři čtyři zápasy jsme si zvykali na tu hru a rychlost, protože tam je to fakt mazec.

Jak moc vás vlastně zasáhl covid?
Přiletěli jsme do klubu v červenci, všechno normálně fungovalo a bylo otevřené. Do konce listopadu jsme hráli i s diváky. Celý prosinec byl volný, to nás zavřeli, ale nechali trénovat. S klukama jsme odcestovali domů a vrátili se asi dva dny po Vánocích, to jsme museli být chvíli v karanténě, ale pak jsme zase začali hrát. Museli jsme nosit celoobličejové kryty, což mělo asi pomoct proti koroně. Ještě jsme byli jednou v karanténě, jinak se play off dohrálo.

Řešil se koronavirus ve Finsku podobným způsobem jako u nás?
Já jsem to moc nevnímal, hodně to řešili spíš ostatní kluci. Ale co vím, tak všechno bylo otevřené. Když jsme se teď vraceli domů, tak zavřeli jenom restaurace, jinak obchody a všechno bylo otevřené. Musela se akorát dodržovat pravidla jako mytí rukou a podobně. Ale ani roušky nebyly povinné. Vedl se tam prakticky normální život.

Vytvořil jste si tedy na celou situaci nějaký osobní názor?
Já na to nějaký pořádný názor nemám. Vezmu si roušku, kdyby náhodou… Jsem spíš hokejista, než abych tohle řešil. Není to na mě.

Jasně, ale o to horší pro vás muselo být, když jste se vrátil do Česka, kde se nedalo a bez omezení pořád nedá dělat skoro nic…
Určitě jsem si na to zvykal. Tři čtyři dny jsem se ráno vždycky vzbudil a vyšel do obchodu, a v půlce cesty mi došlo, že na sobě nemám respirátor, takže jsem se vracel. Jinak mě to ale osobně úplně neomezuje. Máme doma zahradu, na které pracuju.

Vyčistíte si hlavu?
Přesně tak. Teď ještě máme nároďák, měli jsme kemp a jedeme na zápasy na Slovensko. Je to super, protože si zahraju proti kamarádům z klubu, kteří mi už dřív psali, že tam jedou (Adam Jombík a Rayen Petrovický, pozn. red.). Pak si dám chvilku volno a hnedka začnu letní přípravu. Myslím si, že na tuhle sezonu jsem nebyl dostatečně připravený a když se dokážu připravit líp, tak půjdu nahoru.

Chcete pokračovat ve Finsku?
Chtěl bych tam pokračovat, ale momentálně nevím, jak to bude. Jsem domluvený s agentem, že spolu budeme mluvit až po kempech. Uvidíme, jak situace dopadne.

Umíte si představit návrat do českých soutěží?
Jo, určitě. Jak se bude ze soutěží padat – z extraligy, první ligy i juniorky –, tak si myslím, že budou mít hrozně velkou kvalitu. Nikdo nebude chtít prohrát ani ztratit bod a všichni budou hrát naplno.

Jste v kontaktu s bývalými spoluhráči z Chomutova?
Určitě. Musím zmínit hlavně kamaráda Denise Pecháčka, se kterým jsem byl teď v kontaktu pořád. Ale teď už je v juniorce v Chomutově skoro nový tým, takže těch kluků tam moc neznám.

A hrál byste radši mužský hokej, nebo ještě ten juniorský?
Pokud bych zůstal v Česku, chtěl bych určitě hrát chlapský hokej. Už je to něco jiného než junioři. Ale kdybych se měl bavit o Finsku, tak tam by mi vůbec nevadilo hrát ještě dvacítku.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter