Foto: Aleš Krecl, Český hokej
3. ledna 2020, 11:49
Václav JáchimV základní skupině nastřílel čtyři góly a coby ministr obrány obrany dvacítky odmakal každé střídání. Po čtvrtfinále se Švédy ale Libor Zábranský uznal, že Češi na bitvy o medaile nedosáhli oprávněně. „Pojďme se k tomu postavit čelem, Švédové si to zasloužili," povídá odchovanec brněnského hokeje.
obránce, 23 let
Libore, co se vám krátce po vyřazení honí hlavou?
Nasranost, co jiného vám mám říci? Hrozně jsme chtěli, bohužel to nevyšlo, Švédové ukázali kvalitu a my to nezvládli.
První třetina byla slušná, dokud nepřišlo první oslabení, že?
Asi jo, stálo nás to hrozně moc sil. Troufnu si říci, že jsme je výborně odbránili, blokovali jsme střely, šli do všeho po hlavě. A pak jim tam spadnou dvě serepetičky po třech zblokovaných střelách. Borec to v brankovišti jednou mine, podruhé to došmrdlá. Druhý gól? Tam jsme zase nechali Lukáše Dostála vykoupat a nikdo jsme mu nepomohl. Takové góly pak v hlavě zůstanou. Za stavu 0:2 je to proti Švédsku těžký.
Později jste výkon zvedli, ale už se nepovedlo něco se zápasem udělat.
Druhá i třetí třetina nebyly tak špatné, ta druhá byla dokonce bez vyloučení, což je pro nás velký úspěch. Akorát se nám tam nic neodrazilo. Musíme si přiznat, že Švédové byli lepší.
Čím vás přehráli?
Vším. Neměli lepší srdíčko, my hrozně bojovali. Skoro každý tam šel napůl zraněný, hráli jsme turnaj na patnáct lidí, o to víc to štve. Přes zranění jsme tam nechali všechno. I trenéři nám poděkovali za to, jak jsme to odbojovali. Doufám, že si lidi budou vážit, že jsme nic nevzdali. I když jsme byli podceňovaní. Jenom velký dík všem fanouškům, hráčům a realizačnímu týmu.
Navzdory vývoji utkání jste se snažili zabrat, vývoj otočit. Bylo na střídačce stále hodně emocí?
Určitě. Čtvrtfinále na domácí půdě, co je víc? Říkal jseme i před zápasem – my si museli uvědomit, že pro náš ročník 2000 to byl možná poslední zápas v reprezentaci. Podle mě k tomu každý takhle přistoupil. Bylo vidět, že jsme se i za stavu 0:5 snažili něco s tím udělat. Byť to bylo nereálné.
Jak byste zhodnotil vystoupení dvacítky na turnaji?
Snažili jsme se hrozně. I když jsme nebyli v lehké situaci, skupinu jsme měli extrémně těžkou. Švédové takovou ne. Nás to stálo hodně sil, ale na to se nesmíme vymlouvat. Jenom můžeme pogratulovat soupeři, že jdou dál. Jak mistrovství nakonec dopadne, to mě už upřímně nezajímá.
Švédové mají technicky silné hokejisty, snažili jste se jim vyrovnat alespoň fyzickou hrou a důrazem?
Říkali jsme si, že se jim musíme dostat pod kůži. Protože oni si myslí, že jsou nedotknutelní. Že si mohou dovolit, co chcou. Možná to tam i bylo vidět. Jenže když vedli 4:0, jak je chcete rozhodit? Ale kolikrát jsme se jim pod tu kůži dostávali. Bohužel, nevyšlo to. Pro náš ročník to končí, mladým klukům přeju, ať to za rok zvládnou.
Teď asi nemá cenu rozebírat zbytečné fauly, které tam byly podobně jako v předchozích utkáních, že?
Jasně. Abychom se tady dohadovali kvůli nějakému faulu... To ne. Pojďme se k tomu postavit čelem. Prohráli jsme, Švédové si to zasloužili. My celý turnaj dřeli, ale pro nás to teď končí.
Neběhal vám v závěru utkání mráz po zádech, když fanoušci za stavu 0:5 skandovali a skákali?
Bylo od nich hezké, že ocenili, že jsme na ledě nic nevypustili. Už jsem to říkal: není větší čest než hrát za reprezentaci. Tohle by si měli uvědomit všichni, co ten dres někdy budou mít šanci obléci. Fakt jsem hrozně hrdý na všechny kluky. I na ty zraněné, co se na nás nevykašlali a s týmem zůstali. Od šestnáctky jsme byli takový méně braný ročník. Troufnu si říci, že za tu mládežnickou kariéru jsme hodně zápasů ubojovali. Ať už to byl Hlinkův memoriál, mistrovství osmnáctek v Rusku nebo teď ve skupině smrti na dvacítkách. Myslím, že z turnaje odcházíme se vztyčenou hlavou. Byť to nevyšlo.
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz
