Hlavní posun? V přístupu, líčí kouč šestnáctky Haken. Těší ho vítězná tečka

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

V létě dostali od Rusů dva výprasky, teď už s nimi hráli vyrovnané zápasy. Sezonu pak čeští reprezentanti do 16 let zakončili výhrou nad Finskem a třetím místem na ruském turnaji. Za tři čtvrtě roku udělali hráči ročníku 2003 pod vedením trenéra Petra Hakena obrovský kus práce. „Poznal jsem zase další fajn kluky, výborné hráče,“ říká Haken.

HokejkaTV

Na druhém turnaji jste konečně získali pomyslnou medaili. Máte z toho dobrý pocit?
Mám z konce sezony dobrý pocit, že jsme se byli schopni posunout tak, jak jsme si na začátku představovali. Nejen výsledkem, ale i předvedenou hrou. A hlavně tím, že hráči se byli schopni lépe a lépe připravovat a pak zápasy zvládali. S tím jsme hodně spokojení. Mrzí nás, že jsme mohli mít ještě jedno vítězství, protože zápas se Švédy jsme zase měli ve svých rukách. Ale já věřím, že i to bude pro kluky velká škola.

V čem konkrétně se tedy hráči za sezonu posunuli?
Já si myslím, že hlavně v přístupu k mezinárodním zápasům. Byli schopni přepnout z utkání v domácí soutěži, což byl ze začátku asi největší problém. Věděl jsem, že první zápasy budou touhle nezkušeností kluků ovlivněné. Postupně ale byli mnohem vnímavější a připravenější, že je čeká něco těžšího než normálně. Samozřejmě se během toho roku spousta hráčů posunula i fyzicky a mentálně. Byl jsem rád, že to šlo správným směrem.

„Naše cesta je spojená i s výchovou a já si myslím, že hráči šli právě nahoru nejen herně, ale zejména jsou mnohem lépe nastaveni hlavou.“

Tomáš Suchánek to nazval tak, že dospěli do mentality pro národní tým a že na začátku sezony byli v podstatě děti. To je zajímavá myšlenka. Pomohla je reprezentace za těch deset měsíců vychovat?
Já jsem rád, že to takhle popsal. I na něm bylo vidět, jaký odvedl obrovský kus práce právě v tom vnímání a přípravě na zápas. V závěru se to ukázalo, ať už v zápase s Ruskem, nebo Finskem. Naše cesta je spojená i s výchovou a já si myslím, že hráči šli právě nahoru nejen herně, ale zejména jsou mnohem lépe nastaveni hlavou. Byl jsem i rád, že jsme poslední zápas zvládli vítězně, protože klukům potřebujete dát nějakou jistotu, že je to správná cesta a že funguje. Oni si potřebují sáhnout na vítězství, což se nám dlouho nedařilo. Jsem rád, že si za tu práci na závěr vychutnali vítěznou tečku.

Poslední třetinu sezony jste vyhráli 5:1, což je opravdu fantastický výsledek. Co se v zápase s Finskem stalo?
Řekl bych, že už ve druhé třetině jsme ho překlápěli na naši stranu, ale bohužel jsme nebyli schopni proměnit šance. Měli jsme jich mnohem víc než Finové, ale oni nás potrestali. Jednou nás přitlačili v obranném pásmu a sehráli to rychle a kvalitně na umístěnou střelu od beka, kde skoro nešlo hráčům nic vytknout. Druhý gól jsme inkasovali po naší stoprocentní gólovce. Myslím, že ta třetina měla skončit 2:0 pro nás.

A co tedy před třetí třetinou padlo?
Něco jsme si v šatně řekli, ale opravdu jenom tak, že ze sebe chceme těch posledních dvacet minut vymačkat úplně všechno, co v hráčích bylo. Jsem rád, že to tak pochopili a šli si za tím. Pomohly nám k tomu i přesilové hry, což mě hrozně potěšilo – aktivitou jsme si vynutili fauly a bylo vidět, že jsme silnější. V poslední třetině jsme drželi krok nejen s Finy, ale se všemi soupeři. Potom už bylo vidět, že opravdu chceme vyhrát, kluci si za tím hrozně šli. Soupeř sice odvolal brankáře a chviličku hrál i pět na tři, ale jak jsme třeba na předchozím turnaji se Švédy v power-play netrefili branku, tak teď to Michal Ramik ve stejné situaci trefil. I na tom byl vidět posun hráčů.

Vlastně v prvním utkání se Švédy zažili opak, takže i proto věřili, že to půjde. Věděli, že vést či prohrávat o dva góly nic neznamená.
Stoprocentně. Každý soupeř byl úplně jiný, což nepřekvapuje. Třeba s těmi Švédy jsme se pustili do hodně ofenzivní hry a byl jsem rád, že jsme byli schopni dávat góly. Pak mě mrzelo, že jsme v posledních deseti minutách dostali dost hloupé góly, ten poslední byl hodně smolný. Možná za to mohla nekoncentrovanost, že jsme do zápasu dobře vstoupili, věřili si a někteří pak nešli do defenzivy stoprocentně, jak by měli. A byli jsme za to potrestaní.

„Rusové nám po rozbruslení vysvlékli brankáře a poslali ho změřit vestu. Na téhle úrovni jsem to neviděl, přišlo mi to zvláštní. Je to ukázka, že z nás měli respekt, což je dobře.“

Až na závěr byl zápas skoro stejný jako v únoru, ne? Znovu ofenzivní hody...
V únoru jsme si to zkomplikovali zbytečným pětiminutovým vyloučením, tam jsme Švédy jinak tolik nepouštěli a byli jsme trochu obezřetnější dozadu. Teď byl ten zápas úžasný v tom, že kluci ukázali, že ofenzivně dokážou být silní. Byli jsme Švédům opravdu vyrovnaným soupeřem, co se týče pohybu i šancí. Ale byla škoda té nekoncentrovanosti v závěru. Do dalšího zápasu s Rusy nám to ale pomohlo, protože byl extrémně těžký.

A asi úplně jiný než proti Švédům, že?
Bylo to hodně o taktice, protože Rusové mi přijdou z těch tří týmů asi nejvíc takticky vyspělí. Hráli jsme výborně oslabení. Bylo to těžké, protože v Rusku by asi nevyhrál nikdo, a ono to tak i dopadlo (usmívá se). Vždycky, když jsme se k soupeři malinko přitáhli, tak jsme hned šli do oslabení. Zápas se Švédy nám pomohl, že jsme si mohli ukázat některé věci, jak na to. A kluci znova chtěli, znova to nastartovali. I prohra je v téhle kategorii hrozně důležitá, abychom se posunuli dál.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Tak k Rusům. Ze začátku sezony jste si proti nim prakticky neškrtli, v Salcburku jste dostali šestku a sedmičku. Vypadá to po Novém roce zkrátka úplně jinak?
Vypadá. Jenom taková maličkost: Rusové nám po rozbruslení vysvlékli brankáře a poslali ho změřit vestu. Na téhle úrovni jsem to neviděl, přišlo mi to zvláštní. Je to ukázka, že z nás měli respekt, což je dobře. Myslím, že i kluci to vycítili, protože jsme první třetinu hráli výborně a dali branku. Bylo to padesát na padesát – v létě by přitom nikdo z nás neřekl, že budeme s Rusy vyrovnaní. Bohužel nás ve druhé třetině stála spoustu sil ta oslabení a pak jsme se dostávali hodně pod tlak. V závěru jsme se šťastným gólem ještě přitáhli a v power-play jsme Rusům mohli zavařit, ale hned po buly nám odskočil kotouč, oni dali na 4:2 a bylo po utkání. Ale je to úplně jiné. Už v únoru jsme byli hrozně blízko, abychom ten třetí gól dali my, a teď to zase bylo dobře odpracované utkání v těžkém prostředí. Kluci si zase zažili něco, co je posune. Už věří, že můžou Rusy porazit. Já věřím, že se to třeba zase povede na velkém turnaji (World Hockey Challenge, pozn. red.), kde se pravidelně s Rusy potkáváme. Musí na to být připravení a věřit si.

„Standa Svozil vyskočil jako lídr, kapitán. Matouš Menšík také profiloval do role tahouna a v závěru se rozstřílel. Oba dva jsou i výborně charakterní kluci.“

Akorát je škoda, že v šestnáctce je prostě neumíme porazit. Proč jsou tady Rusové vždycky tak silní?
Já jsem měl tu zkušenost poprvé s ročníkem 2000, a tam se nám to v prosincovém trojutkání jednou povedlo. Mají velkou výhodu v tom počtu hráčů, z kolika si můžou vybírat. A jsou to silově vyspělí kluci, opravdu tam není nikdo, kdo by vypadal jako malé dítě. To třeba u nás v týmu půlka kluků ještě během příštího roku udělá velký fyzický progres. Rusové jsou pak trochu náchylnější na to, že začnou mít respekt. To je pro naše kluky dobře, protože potom vidí, že nejsou neporazitelní.

Byl jste spokojený s tím, jak se vám během sezony vyprofilovali lídři? A naopak, jak někteří hráči přijali své role dříčů ve třetí nebo čtvrté formaci?
No, s rolemi hráčů v téhle věkové kategorii je to vždycky těžké. My je ještě pořád zkoušíme. Oni ve svém klubu hrají prim, jsou tam lídři, a potom je pro ně těžké vstřebat tu roli ve třetí nebo čtvrté pětce. Ale malinko už se nám to ukazuje a myslím, že síla tohoto ročníku nebude v nějakých individualitách, ale v tom, že kluci jsou schopni hrát týmově. Na těch dvou turnajích to přesně ukázali. Jsem rád, že jsme vzali ty správné, i když někteří hráči byli ještě nemocní nebo zranění a takoví tři čtyři by nás v závěru sezony ještě zvedli. Výběr, na který jsme ukázali, ale prokázal sílu a týmovost. Individuality z toho potom trochu vyskakovaly. Jsem rád, že kluci pochopili, že díky té součinnosti mezi sebou potom můžou vyskočit dva tři hráči.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

A kteří to tedy ve vašem případě byli?
Určitě je potřeba zmínit Standu Svozila, který opravdu vyskočil jako lídr, kapitán. Jsou tam pořád ještě nějaké chybičky, ale to je v tomhle věku normální. Teď nenajdete stoprocentního, geniálního hokejistu. On má opravdu dobře našlápnuto a věřím, že se mu to do budoucna povede. Zmínil bych i Matouše Menšíka, který se také profiloval do role tahouna a v závěru se rozstřílel. I to je do budoucna jeden z důležitých hráčů v týmu. Oba dva jsou i výborně charakterní kluci, což jim pomůže. Pak je tam pár dalších kluků, kteří jsou na dobré cestě, ale teď bych je ještě nezmiňoval. Myslím, že během příštího roku se zase mnohem víc posunou.

A jak vypadá situace mezi brankáři?
Během sezony jsme protočili spoustu gólmanů, za což jsem rád. Takhle jsme si to s Jirkou Sklenářem (trenérem brankářů, pozn. red.) plánovali, že bychom jich chtěli vidět co možná nejvíc. Myslím, že to je v téhle věkové kategorii správné. Nejlépe na tom aktuálně jsou Suchánek, Král a Maláč, ale v záloze čekají další tři čtyři, kteří nejsou tak daleko od nich a bude důležité, jak budou v příští sezoně pracovat. Vůbec nemají zavřené dveře.

„Každá šance být u národního týmu je pro mě úžasná zkušenost. Přesně to se snažím dostat i do hráčů, aby si toho vážili, aby to nebrali jako samozřejmost a aby měli snahu dostat ze sebe maximum.“

Někteří hráči z ročníku 2003 se už chystají do zahraničí. Jaký na to máte pohled a co to bude pro další reprezentaci znamenat?
Pokud to není Kanada, tak s nimi máme blízký kontakt a budou k dispozici víceméně na všechny akce. Ti kluci se takhle rozhodli a je to jejich cesta a zkušenost. Pokud je to v dosahu skandinávských zemí, tak je to pro reprezentaci bez problémů. Navíc ještě můžou přinést nové poznatky a obohatit tým, když přijedou.

Jaký osobní dojem si z reprezentační sezony odnášíte?
Každá šance být u národního týmu, ať už bych byl v pozici jakéhokoli trenéra, je pro mě úžasná zkušenost. Přesně to se snažím dostat i do hráčů, aby si toho vážili, aby to nebrali jako samozřejmost a aby měli snahu dostat ze sebe maximum, tak jako my trenéři. Poznal jsem zase další fajn kluky, výborné hráče. Jsem rád, že já a celý náš realizační tým můžeme být součástí. Lidé, kteří tam se mnou jsou, jsou úžasní a bez nich by to vůbec nešlo. Není to vůbec o mě, je to o práci lidí okolo. Myslím, že i ti kluci cítí, že realizační tým pracuje dobře a má snahu je posouvat. Jsem hrozně rád, že to na konci můžeme takhle pozitivně zhodnotit.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz