Hejdukovi na scénu. Dvojčata o tátovi a společném snu

O jejich budoucnosti bylo rozhodnuto už dlouho předtím, než se vůbec narodili. Nebo je snad jiná možnost než hrát hokej, když je vaším tátou Milan Hejduk? Legendární útočník v Americe vychoval dvojčata Davida s Markem, kteří mají dvojí občanství a teď už taky vědí, jaké to je obléknout dres české reprezentace. Objevili se totiž na kempu šestnáctky v Porubě.

David je obránce, Marek je útočník. Bráchy od sebe snadno poznáte i přes mřížku, jsou totiž dvojvaječná dvojčata. Narodili se před patnácti lety v Coloradu, kde taky po většinu roku žijí, ale každé letní prázdniny tráví v Ústí nad Labem.

Díky tomu vládnou možná trochu krkolomnou, ale pořád hodně solidní češtinou.

Tíhli jste odmalička k hokeji?
Marek: Ano, chtěli jsme hrát hokej odmalička. Hráli jsme ho od čtyř let a hrozně nás to bavilo.

Začali jste asi díky tátovi...
David: Taky, navíc jsme se spolu s tátou koukali na NHL. Tím to začalo.

Kdy jste začali vnímat, že je slavným hokejistou?
M: Nejdřív jsem ho bral jako tátu, ale potom už jsem to věděl. Bylo to pro nás dobré. Pokaždé s ním můžeme trénovat a učit se od něho, je to čest.

Bral vás do kabiny Colorada?
D: Jednou za čas ano. Bylo to úplně super, strašná zábava.
M: Bavili jsme se s hráči.
D: Věděli jsme, že to jsou slavní a výborní hokejisté.

Které hráče jste měli za vzory?
M: Hlavně jsme měli tátu, ale i různé další hráče NHL.
D: Já hraju obránce, tak se mi třeba hodně líbí Erik Karlsson.
M: Mně zase Patrick Kane nebo Mitch Marner.

A co bratři Sedinovi?
D: No, když jsme byli malí, taky jsme je sledovali.
M. Začali jsme s čísly 22 a 33, jako měli oni, potom si ho David změnil na dvojku. Já mám pořád 22.

Třiadvacítku po tátovi jste nechtěli?
M: Jak jsme měli 22 a 33, byla to taková kombinace (usmívá se).

Čím to, že jste jeden obránce a jeden útočník?
D: Já jsem začínal jako útočník a pak jsem se prostě rozhodl, že zkusím beka.
M: Já jsem byl odmalička útočník.

Jací jste typově hráči?
D: Já zkouším všechno. Nahrát, když je správná chvíle, ale taky si chci dát gól. Chci být takový chytrý hráč. Jako ten Erik Karlsson (usmívá se).
M: Já taky, chytrý, třeba jdu do té kličky, ale když je možnost nahrát, tak nahraju.

Všímají si v Americe vaši soupeři, že hrají proti synům Milana Hejduka?
D: Oni spíš mají za vzory ty mladší hráče, třeba Patricka Kanea. Jak už tam táta hrál dřív, tak se na něj spíš zapomíná. Víc vzhlížejí ke kanadským nebo americkým hráčům.

Až do loňska jste měli u domu vlastní zimní stadion. Jaké to pro vás bylo?
D: Takový sen hokejistů, že tam můžete kdykoli jít a zahrát si.
M: Měli jsme ho jenom pro sebe, takže jsme tam mohli jít kdykoli. Někdy jsme tam vzali i kamarády, ale většinou jsme tam byli jenom my dva.

Kdo vám dělal rolbaře?
M: Táta. Měli jsme takovou menší rolbu a on se s ní naučil.

Věnoval se vám na ledě hodně?
D: Jak kdy. Jednou tam s námi šel, aby nás něco naučil, ale pak nás zase nechal, abychom měli zábavu.

Jaký je vůbec táta trenér?
D: Spíš takový klidnější. Řekne nám chytré věci, ale neřve na nás. Spíš nás nechává. Když ale pak od něj chci poradit, třeba co bych měl udělat v tomhle případě, tak mi poradí.

Nemusel vás do hokeje tlačit?
M: Já jsem to měl vždycky tak, že jsem sám chtěl. Koukal jsem se na NHL a vždycky mě to bavilo.
D: Já taky. V televizi jsem se vždycky koukal na hokej.

A nebyli jste tím někdy až přesycení, když jste navíc měli u domu plochu?
D: To ne. Některé dny jsme si třeba dali volno, ale jinak jsme tam vždycky chodili. Prostě nás to strašně bavilo.

Máte ve zvyku chodit na led i celé léto?
D: Ne, to ne. V létě si dáme třeba měsíc nebo dva, kdy hrajeme jenom jiné sporty. Hlavně tenis a fotbal. Je to dobré, abychom používali i jiné svaly.

A během sezony?
D: Dřív jsme taky hráli fotbal, ale pak už toho bylo moc.
M: Nebylo se školou a hokejem už moc času, tak jsme se věnovali jenom hokeji.

Jak jste na tom vlastně se školou?
D: Udělali jsme základku v Ústí nad Labem a kromě toho máme i vyučování v Americe. Každý den sedm hodin.

Do Česka jezdíte každé léto. Jak tady trávíte čas?
D: Hodně navštěvujeme prarodiče a taky děláme ty další sporty.

A kde se vám líbí víc? V Americe, nebo v Česku?
D: Obě země jsou krásné, ale jsou hodně jiné.
M: Jo, mně se tady v Čechách líbí, ale v Americe taky.
D: Kultura je hodně jiná, krajina, budovy...

Už jste přemýšleli o tom, kde byste chtěli žít?
D: Teď ještě nevíme.
M: Uvidí se.

Kamarády máte tam i tady?
D: Ano. Tady je to takové zvláštní, jak mezi ně přijdete a rok jste je neviděli. Ale hned je to zase zpátky.

Jaké máte hokejové sny?
M: Hrát NHL.

A už o hokeji přemýšlíte jako o možné profesi, nebo je to pořád zábava?
D: Zatím je to prostě hokej. Taky se snažíme dobře studovat, abychom něco měli, kdyby nám ten hokej třeba nevyšel.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter