Hamara přeskakuje ročníky. Hezké, ale je za tím hodně dřiny, líčí

Tomáš Hamara se už na základní škole rozhodl pro finskou cestu, které v průběhu druhé sezony nelituje. V úvodním ročníku oslavil bronz a nyní válí v juniorech – za 40 zápasů nasbíral už 26 kanadských bodů. Navíc se mladý obránce během jedné sezony vyšvihl o level výš v českých reprezentacích.

Tomáši, prožíváte senzační sezonu. Jak si to užíváte?
Je to určitě hezké, ale je za tím hodně práce a dřiny. Měl jsem ve Finsku hodně tréninků, hodně jsem trénoval navíc a zatím se mi to vyplácí. Moc si to užívám, ale snažím se zůstat nohama na zemi a moc na to nemyslet. Chci hlavně zůstat pokorný.

Máte ke dřině i kus talentu?
Kousek talentu asi taky, ale nemyslím si, že ho mám až tolik. Spíš jsem trávil hodně času v posilovně a na ledě navíc. Někdy jsem měl i tři tréninky denně, k tomu dvě posilovny, strečink a školu. Občas to bylo hodně náročné.

Jak se seběhl váš odchod do Finska v poměrně ranném věku?
Táta je trenér, takže věděl, že se ve Finsku dobře pracuje s mládeží. Chvíli jsme se o tom doma bavili. Potom přišel s nabídkou můj agent Michal Sivek, že o mě mají v Tappaře zájem. Po dohodě s rodiči jsme na to kývli, protože se nám to zdálo jako dobrá nabídka. Takže teď jsem tady.

Byly začátky těžké?
Jo, jo, bylo to těžké. Byl jsem bez rodiny a bez kamarádů, šel jsem do úplně nové země. Nikoho jsem tu neznal a nastoupil jsem úplně do nové školy i týmu. Ale rozhodl jsem se, že to aspoň zkusím. Vydržel jsem a jsem za to rád.

Jak jste to měl se školou?
Minulou sezonu jsem byl normálně ve finské škole, kde jsem studoval devátou třídu. Bylo to normálně ve finštině, takže jsem se něco naučil. Chodil jsem tam každý den, ale neměl jsem známky. Do toho jsem dělal ještě českou základku, takže jsem v jednu chvíli měl jakoby dvě školy. Tenhle rok jsem na střední a studuju obchod v angličtině, s čímž nemám problém. Vedu si tam dobře a nejsem úplně špatný student.

V kabině si povídáte finsky, nebo anglicky?
Záleží na spoluhráči. Někdo mluví více anglicky a někdo méně. S někým mluvím více anglicky a s někým finsky. I když finština je hrozný jazyk, je to hodně složité. Vůbec to není podobné češtině ani angličtině, takže to nedává vůbec smysl, když to někdo slyší poprvé. Potom když člověk pochytí základy, už to není tak těžké. Postupně se to nabaluje a je to lepší a lepší.

Vraťme se k hokeji, hned první sezonu jste v soutěži získal s šestnáctkou bronz. Jak jste si takový úspěch užíval?
Moc jsem si to užil, protože jsme v to ani nedoufali. Neměli jsme nejsilnější tým, ale protože jsme bojovali a hráli dobře týmově, získali jsme trochu se štěstím bronz. S týmem jsme si to užili, dostali jsme do autobusu pizzu, takže to bylo hezké.

Pizzu do autobusu tam nedostanete tak často, že?
Ne, to se vůbec nestává. Tady na stravu hodně dbají. Vždycky před zápasem zastavíme na jídlo, ale je to něco zdravého, třeba maso s rýží. Po zápase máme přichystané jídlo v kabině. Zase to je nějaká rýže, těstoviny, maso a zelenina. Pořád to stejné dokola.

Nebylo pro vás těžké zvyknout si na takovou stravu?
Naštěstí jsem si zvykl rychle, jelikož jsem odešel v mladším věku a za dorost jsem v Česku odehrál asi patnáct zápasů.

Jako patnáctiletý teď hrajete ve Finsku soutěž U18, to se každému nepovede. Co to pro vás znamená?
Je to určitě hezké, protože dostávám od trenérů hodně prostoru, čehož si hodně vážím. Hodně mi to pomáhá a hodně mi dává, že hraju proti starším a vyspělejším klukům. Moc si to užívám a baví mě to.

Čekal jste, že po první sezoně, kdy jste dostal v osmnáctce jenom pár startů, takhle rychle zapadnete?
Doufal jsem v to, jelikož jsem měl v osmnáctce dohrát minulou sezonu. Byl jsem tam na pět zápasů, ale juniorka vypadla z play off, tak jsem šel zpátky do šestnáctky. Doufal jsem, že bych mohl zabojovat o osmnáctku, a chtěl jsem se udržet v týmu, což naštěstí vyšlo. Asi mi pomohlo, že jsem tu strávil suchou s týmem. Trénoval jsem hodně navíc a snažil jsem se kluky na ledě i na suchu dohnat. Ať už rychlostně nebo silově.

V čem vás to nejvíce posouvá?
Bruslařky mi to hodně pomáhá, přece jenom to jsou Fini, o kterých je známo, že výborně bruslí. A taky dovednostně, protože je na všechno méně času. Posouvá mě to ve všem, protože máme hodně těžkých zápasů, takže i hodně těžkých chvil. V tom se člověk nejvíce posouvá, hodně si toho vážím. Nechci říkat, že je v Česku extraliga dorostu špatná, ale není tam tolik kvalitních týmů, takže ani tolik kvalitních zápasů.

Pojďme k reprezentaci. Jak se to seběhlo, že jste se v jedné sezoně přesunul mezi šestnáctkou a sedmnáctkou?
V sedmnáctce jsem byl původně v náhradnících, takže jsem nevěděl, že pojedu. Ale po třech prosincových zápasech proti Rusku se šestnáctkou mi trenéři řekli, že pojedu se sedmnáctkou na tři zápasy do Finska.

Víte, díky čemu jste takovou šanci dostal?
Myslím, že to bylo kvůli výkonům v šestnáctce a taky ve Finsku. Zápasy se dají posílat přes e-mail nebo přes cokoliv jiného. Hlavně doufám, že jsem v šestnáctce předvedl dobrý výkon, který trenéry zaujal.

Kde byl pro vás největší rozdíl mezi zmíněnými kategoriemi reprezentace?
Liší se rychlostně, není to až tak velký rozdíl, ale v sedmnáctce jsou kluci prostě o rok starší. Určitě tam jsou ale chytřejší a silnější. V sedmnáctce jsou týmy více takticky vyspělé, je to druhý rok reprezentace, takže už to kluci mají více osahané.

Jak hodnotíte turnaj v Ufě?
Po týmové stránce se výsledkově příliš nepovedl, ale předvedli jsme dobrý výkon, protože jsme hráli vyrovnaně s každým soupeřem. Utkání s Ruskem nás ještě pořád mrzí, protože jsme to měli na dosah. Bohužel, kiks rozhodčích nás hodně mrzel. Jsem rád, že jsme ubojovali utkání s Finskem a získali jsme dva body, protože to pro mě bylo speciální. Měl jsem tam i jednoho spoluhráče z klubu, takže jsme se před zápasem trochu popichovali. Jsem rád, že se mu teď můžu smát já. Nedal jsem mu to vůbec zadarmo, když jsme se vrátili do klubu.

Zaznamenal jste pochvalu od hlavního trenéra Eismanna?
Narazil jsem na to na Facebooku a četl jsem to. Určitě mě to potěšilo a je to pro mě další motivace, protože bych to chtěl na další akci zopakovat, jestli budu mít možnost. Aby to nebylo jenom tak, že se mi povedla pouze jedna akce.

Jste všude nejmladší. Pociťujete to?
Moc ne, protože mě kluci berou úplně v pohodě. Možná jediné, v čem to cítím, je, že musím sbírat puky a dělat všechny práce, které dělají mladší hráči. To je ale v pohodě, to mi vůbec nevadí. Sbírám puky od mala, protože jsem byl vždycky se staršími.

Vzhledem k vašim výkonům – vnímáte tlak okolí?
To ani ne. Tlak nevnímám a snažím se užívat si to, když dostanu nějakou příležitost. Jenom mě to ještě více motivuje do další práce.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter