Finové jsou přející, libuje si Chmelař. Nervozitu v repre už odhodil

Na mezinárodní scéně patří k prakticky neotrkaným tvářím, přesto si Jaroslav Chmelař zaslouží pozornost. Sedmnáctiletý útočník roste poslední tři sezony ve finských soutěžích a teď bojuje o nominaci na mistrovství světa do 18 let.

Vytáhlý forvard zatím absolvoval s národním týmem jen dvě zápasové akce. Tou první byl náročný turnaj sedmnáctky v ruské Ufě, po roce si zahrál i s osmnáctkou na Slovensku. A rozhodně se neztratil.

„Cítil jsem se o dost líp než minulý rok. Líbilo se mi v té partě kluků i s trenéry. V sedmnáctce jsem se cítil trochu nesvůj, byl jsem nervózní. Řekl bych, že to bylo hlavně tou první zkušeností. Teď už nervozita trošku opadla,“ těší Jaroslava Chmelaře.

Výsledky proti slovenským vrstevníkům ho nemohly uspokojit. Bez ohledu na všechny okolnosti chtěli Češi získat víc než jednu výhru ze dvou pokusů.

„Určitě jsme to mohli zahrát líp, to každopádně. Ale myslím, že ve druhém zápase jsme se už semkli a otočili jsme to jako tým,“ těší Chmelaře. Rozdíl v sehranosti i rozehranosti byl zpočátku dost znát. „To je pravda. Když jsme ale začali hrát to, co jsme chtěli, a začali plnit pozice, které chceme, tak už jsme jim v té jejich sehranosti dělali problémy,“ míní forvard.

Obrovský zlom přišel po první třetině odvety. Když řekneme, že do té doby neměli Češi ze hry skoro nic, a naopak od té doby neměli nic ze hry Slováci, je to jen malá nadsázka. Takový obrat (a teď nemáme na mysli výsledkový) se ani v mládežnických kategoriích moc často nevidí.

Dá se tušit, že trenéři v kabině nevolili jen vybraná slovíčka z večerní školy... „Já bych řekl, že to bylo nabuzení s kritikou. Ta kritika nás dokázala nabudit,“ přibližuje Chmelař. „Pak jsme do hry vstoupili úplně jiní. Od druhé třetiny byla naše hra rozhodně lepší, ale ještě je na čem pracovat,“ dodává vzápětí.

Kdyby Češi nespalovali jednu šanci za druhou, otočku by dokonali mnohem dřív a vyhráli klidně 6:2. Tak jasná byla jejich převaha ve druhé půlce zápasu.

Zmiňované spalování šancí se týkalo i Chmelaře. Ve třetí třetině měl pasáž, kdy mohl udeřit snad v několika střídáních po sobě. „To je pravda, nemohl jsem nic proměnit,“ usmívá se český útočník hořce. Herně si však nevedl vůbec zle.

„Dejme tomu, že mám ze sebe docela dobrý pocit. Ale nerad sám sebe chválím. Akorát bych potřeboval zlepšit koncovku a dávat góly, když už mám ty vyložené šance,“ ví Chmelař, jehož těší důvěra trenérů – obě utkání odehrál v první formaci. „Měl jsem dost času na ledě, za což jsem byl rád. Zvlášť když to pro mě byly zápasy po delší době.“

Gólově na akci nestrádal úplně. Prosadil se totiž v první bitvě, kde ale osm sekund před koncem pouze korigoval výsledek na konečných 4:5.

„Vyletěli jsme ze třetiny a nahodili puk. Jejich gólman chtěl asi střílet do prázdné brány. Martin Ryšavý puk sklepnul, mně to padlo na hokejku, tak jsem neváhal a vystřelil to tuším o tyčku,“ popisuje mladý útočník první gól v reprezentační kariéře.

Počkal si na něj do pátého zápasu. „Určitě mě to potěšilo. Jsem hodně rád, že jsem to prolomil a dal v reprezentaci první gól,“ ujišťuje. Jakmile má z mysli vytáhnout jinou trefu v životě, váhá. „Asi to bude zatím jeden z nejvýznamnějších gólů,“ tuší.

Když měl v prosinci vypíchnout hlavní požadavky trenérů osmnáctky Šimon Slavíček, zmínil hlavně agresivní bruslení. Stejný pohled má i Jaroslav Chmelař.

„Řekl bych, že trenéři si hodně zakládají na agresivním napadání a obranné zóně. Dává mi to smysl,“ říká a uvědomuje si, že styl Jakuba Petra vyžaduje kvalitní fyzičku. „Ano, chceme hrát hodně náročný hokej. Ale myslím, že to vydržíme.“

194 centimetrů vysoký Chmelař chce ze svých fyzických parametrů udělat výhodu. V tomto ohledu by neměl mít problémy i proto, že už tři roky hraje ve Finsku. Když do země tisíce jezer přicházel, musel na fyzičce hodně zapracovat.

V českých soutěžích do té doby oblékal dres Liberce, kam se přesunul ve dvanácti letech z Nového Města nad Metují.

„S taťkou jsme o Finsku uvažovali dlouho. Když potom přišla nabídka, letěl jsem tam na zkoušku a líbilo se mi tam. Takže jsme neváhali,“ popisuje úvodní kontakty. Jak už to chodí, začátky neměl jednoduché. „Hlavně jsem přijel se špatně nabroušenými bruslemi, takže jsem neudělal úplně ideální první dojem,“ směje se.

Postupně si ale zvykl. „Teď mi to ve Finsku vyhovuje,“ hlásí bez váhání. Na první dojem ho ve Finsku překvapily hlavně dovednosti nových spoluhráčů. „Kluci byli hodně šikovní, až mě to občas zaráželo. Musel jsem na tom začít makat a zlepšovat se,“ přiznává.

Hlavní rozdíl však nevidí ani tak v samotné dřině, kterou sportovci často zmiňují. „Nevím, přímo bych neřekl, že se tam maká víc než v Česku. Ale je to o tom, že trenér ani nemusí kluky kontrolovat. Oni zkrátka všechno dělají, tak jak se má,“ přidává pohled k zamyšlení.

První dvě sezony strávil Jaroslav Chmelař v menších klubech. Jak si postupně vybudoval lepší pozici, dostal laso od Jokeritu Helsinky. A takovou nabídku nemohl odmítnout.

„V organizaci se mi líbí, máme skvělé zázemí. Můžu tam zůstat po tréninku, jak dlouho chci, protože tam nemám tolik co dělat. Jenom školu a hokej,“ vysvětluje. „Myslím, že dva nebo tři hráči, co prošli Jokeritem, teď byli ve dvacítce na mistrovství světa. A z ročníku 2003 jsou tam dobří Samu Salminen a Miko Matikka,“ zmiňuje nejšikovnější vrstevníky.

Chmelař odehrál v letošní sezoně patnáct zápasů za kategorii U18, v nichž nasbíral třináct bodů za pět gólů a osm nahrávek. Třikrát dostal šanci i ve starším týmu, tedy v nejvyšší finské juniorské soutěži.

Jenže když se chtěl ve dvacítce uchytit pevněji, koronavirus udělil Jokeritu stopku!

„Zavřeli to tři týdny před Vánoci. Přiletěl jsem do Česka na kemp osmnáctky a potom jsem čekal, jestli napíšou, že to otevřou. V Helsinkách a okolí to zavřeli úplně, netrénoval tam nikdo. Teď to postupně otevírali, ale přišla ta mutace z Anglie a zalekli se toho,“ vypráví.

V hlavním městě přitom podle něj nenastala žádná extrémní situace. „Právě proto mě to zaráží. Nevím, měli třeba dvě stě případů denně, ale stejně všechno zavřeli,“ kroutí hlavou.

Helsinky si ale jinak oblíbil. A vlastně i celou zemi. „Líbí se mi hlavně ta mentalita lidí: Všichni jsou hodní, všichni jsou přející.“ Byť možná trochu uzavření. „Jsou hlavně stydliví. Když jsem tam přiletěl, bylo docela těžké je rozmluvit anglicky. Ale pak už si zvykli a bylo to lepší,“ vzpomíná Chmelař.

Rodák z Rychnova nad Kněžnou nehrál soutěžní zápas od konce listopadu, a je docela pravděpodobné, že už další nepřidá. Zůstává totiž v Česku a podle možností trénuje, jak se dá. Cíl má v tuto chvíli jediný: Mistrovství světa do 18 let ve Spojených státech.

„Ještě čekám, jak se situace vyvine a jestli se náhodou něco nestane. Hledal jsem místo ve Finsku, ale už zbývá jenom měsíc do konce sezony. Kluby by mě vzaly, ale na ten měsíc se to nevyplatí. Myslím, že by tam byla i sedmidenní karanténa,“ popisuje svoje aktuální plány.

Ve středu zamíří na další reprezentační soustředění do Litoměřic a bude pokračovat v dosavadní práci. „Makám, co to jde, abych se porval o místo na mistrovství. Budu dělat všechno pro to, abych se tam dostal, a potom je na trenérech, koho vyberou,“ uzavírá Jaroslav Chmelař.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter