Fantastická jízda Dukláků! Byla to prostě radost, libuje si kouč Dzurik

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Výsledky juniorky a dorostu sice jihlavskému klubu moc radostí nepřinášely, ale vynahradit si to mohl u deváté třídy. Mladíci pod vedením trenéra Tomáše Dzurika totiž navzdory příslušnosti do silné skupiny prožívali úchvatnou sezonu. Už už se chystali na mistrovství republiky, kde by při svém rozpoložení nebyli bez šance na velký úspěch.

partneři českého hokeje

O to bolestnější pro ně byla nečekaná stopka. Jenže ta by neměla zastínit výtečný pocit z předešlých sedmi měsíců, kdy se starší žáci Dukly zařadili mezi absolutní republikovou špičku. Těžké bitvy Královéhradecké skupiny i dalších akcí je posouvaly dál a dál, z 26 zápasů nevyhráli pouhých pět a postup na finálový turnaj už měli téměř v kapse.

Mladý kouč Tomáš Dzurik tak mohl mít pro své svěřence pouze slova chvály.

Byla to pro vás parádní sezona, viďte?
Určitě! Měli jsme stejný kádr z loňska, nikdo nový vůbec nepřišel, a právě proto bylo milé překvapení, jak se kluci během sezony posouvali a zvedali. Od začátku do konce jsme v naší skupině hráli fakt samé těžké zápasy a většinou jsme je dokázali zvládat na naši stranu. A hlavně v tréninku kluci výborně pracovali, poslouchali všechny trenéry, co se jim snažili radit. Myslím, že výsledky jim pak byly jenom odměnou.

„Měli jsme spoustu šikovných kluků, ale pořád jsme oproti soupeřům měli nevýhodu ve fyzických parametrech. Teď kluci vyspěli.“

Měli jste už během letní přípravy tušení, že by to mohlo vypadat tak dobře?
Ano, protože to je jeden z nejšikovnějších ročníků. V mladších žácích vyhráli svoji Jihomoravskou skupinu, i když je pravda, že byla oproti Královéhradecké výrazně slabší. Po přechodu do Královéhradecké loni skončili kluci na čtvrtém místě a od letní přípravy na nich bylo vidět, že hodně vyzráli – mentálně a někteří i fyzicky, což nám předtím trošku chybělo. Měli jsme spoustu šikovných kluků, ale pořád jsme oproti soupeřům měli nevýhodu ve fyzických parametrech. Teď kluci vyspěli a od letní přípravy fakt bylo znát, že by to mohla být kvalitní sezona.

Z prvních osmi kol jste ještě měli dvě porážky a dvě remízy. Ale za zbytek sezony už jenom jedinou další prohru, jinak jste pokaždé zvítězili. Svědčí to o tom, jak jste se zvedli?
Před začátkem sezony jsme se zúčastnili kvalitního turnaje v Praze, kde jsme měli silné soupeře – Spartu, Slavii, Liberec a slovenskou Skalici. Už tam jsme se prezentovali dobrým hokejem, vyhráli jsme, a myslím si, že zaslouženě. Pak jsme začali soutěž, během prvního měsíce nebo dvou jsme hodně pilovali některé věci v tréninku, hlavně různé dovednosti, a po měsíci to kluci začali hodně přenášet do zápasů. Soupeřům jsme se vyrovnali jak fyzicky, tak tou naší šikovností. Kluci byli vnímaví a učenliví, a proto jsme pak předvedli takovou fantastickou jízdu.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Můžete vypíchnout konkrétní věci, ve kterých vaši svěřenci udělali největší pokrok?
Hodně jim pomáhal i projekt VTM. Jednou za čtrnáct dní tam měli tréninky, které se zaměřovaly na základní dovednosti jako přenášení váhy, vedení puku. Pak jsme na to navazovali v klubu a přidávali věci jako pokrývání puku, clonění, tečování, udělali jsme široké spektrum. Myslím, že největší pokrok udělali právě v těch základních věcech a v přihrávkách, zpracování nebo pokrývání puku jsme nad soupeři dominovali. Třeba Mladá Boleslav měla hodně vyspělé kluky, ale řekl bych, že by jsme byli techničtější tým. Liberec a Hradec byly, co se týče dovednostní stránky, na stejné úrovni s námi, ale kluci k tomu zase ještě přidali ty věci okolo: Týmovost, pracovitost. Tím jsme zápasy vždycky dokázali strhnout.

Už jste to nakousl: Vaše skupina byla silná, možná i nejsilnější, viďte?
Nevídal jsem zápasy ostatních skupin, ale co máme s tímhle ročníkem sježděné po republice, víme, že v každé skupině jsou kvalitní týmy. Ať už v Ústecké Litvínov, v Moravskoslezské Třinec a Vítkovice... Ale tady v Královéhradecké se opravdu sešlo několik takových klubů. Boleslav je v 2005kách fakt výborná, Liberec, Hradec Králové, i Pardubice mají svoji kvalitu. Slabší týmy, a to se jich nechci dotknout, byly víceméně jenom Havlíčkův Brod a Chrudim. Třeba Kolín, který byl taky níž, měl sice méně kluků – hrál na deset nebo dvanáct lidí –, ale taky měl šikovné. Myslím, že pro všechny týmy to je super skupina. Nikdy bych neměnil, hráli jsme parádní zápasy. Vím, že třeba Litvínov má nevýhodu a stěžuje si, že nemá moc konkurenci. Naše skupina je pro rozvoj dětí parádní, a o to cennější je naše umístění.

„Nikdy bych neměnil, hráli jsme parádní zápasy. Vím, že třeba Litvínov má nevýhodu a stěžuje si, že nemá moc konkurenci. Naše skupina je pro rozvoj dětí parádní, a o to cennější je naše umístění.“

Těšili se už kluci hodně na mistrovství republiky, které měli téměř v kapse? I kdyby vás Boleslav v závěru ještě přeskočila, měli byste velkou šanci na postup jako nejlepší tým z druhých míst.
Je to takový smíšený pocit, protože jsme s tím fakt nepočítali. U žáků, pořád ani v deváté třídě, nemáme nastavené, že bychom prahli po výsledcích. Hlavně nám jde o rozvoj těch kluků. Boleslav byla od začátku před námi, takže jsme chtěli hrát dobré zápasy. Pak jsme začali všechno vyhrávat, ale myslím, že ještě tak měsíc před republikou jsme o tom s klukama ani nemluvili. Ale když jsme pak v krátké době porazili Liberec a ve dvojzápase dvakrát Hradec Králové, už to trochu v hlavách bylo. A jakmile jsme doma dokázali porazit Boleslav, od té doby se začalo řešit, že bychom mohli na republiku. Soutěž se ukončila dvě kola před koncem a když jsem viděl, jak kluci hrají, byl jsem přesvědčený, že by to už dotáhli.

A měli byste i na mistrovství na úspěch? Vím, že to je takové věštění z křišťálové koule...
Myslím si, že určitě. Je to krátkodobý turnaj a záleží na momentální formě, i když vím, že je to klišé. Na začátku sezony jsme se potkali se Spartou, loňským vicemistrem, a porazili jsme ji 2:0. Na Olympiádě dětí a mládeže, kde tvořili dvě třetiny týmu Vysočiny naši kluci, skončili čtvrtí a dokázali hrát vyrovnaně třeba s Moravskoslezským krajem, kterému v semifinále podlehli na nájezdy. Věřím, že kdyby si to všechno sedlo, mohli bychom atakovat příčky nejvyšší.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Ještě se chci jednou zastavit u té konfrontace. Vy už jste počítal, že hráči mohli celkem odehrát až kolem sedmdesátky zápasů, a z velké části kvalitních. Věříte tedy, že je to hodně posunulo?
Jak jsem říkal, vůbec si nemůžeme stěžovat na soutěž, fakt je strašně kvalitní. DTSka (dlouhodobá turnajová soutěž akademií) taky. Když jsme měli možnost bavit se třeba s trenéry ze zahraničí, oni mají soutěže podle výkonnosti AAA, AA... Tak naši kluci měli letos z těch sedmdesáti utkání třeba padesát až šedesát kvalitních. Celý rok jsme nehráli žádné utkání, které bychom vyhráli 22:0 nebo podobně. Možná i proto jsme se fakt tolik posouvali.

Na druhou stranu, jenom dva vaši hráči – Andrej Fábry a Martin Matějíček – si zahráli v dorostu. Přičítáte to tomu, že měl celou sezonu záchranářské starosti?
Přesně tak. Trošku mě to vůči těm klukům mrzí, protože vím, že třeba ve VTMkách se prosazovali. Bavil jsem se s nimi o tom a vysvětloval jim to. Bohužel dorostu před sezonou odešlo několik opor: Matouš Menšík do Finska, David Moravec do Boleslavi, celkem asi sedm hráčů. V základní části jim to o bod uteklo a potom už nad nimi visela hrozba sestupu. Naši kluci měli servis, chodili s dorostem na tréninky, ale do zápasů se bohužel tolik nedostali. Situace byla taková, jaká byla.

„Pokud zůstanou tyhle ročníky, vůbec nemám o výsledky a o budoucnost Dukly strach. Ale chápu, že ti, co mají nejvyšší cíle, chtějí jít do extraligových klubů nebo do zahraničí.“

Jihlavské akademické týmy většinou patří v soutěžích mezi ty slabší. Myslíte si, že váš ročník může tenhle trend změnit?
Určitě. Ročníky 2005 a 2006 máme silnější, ale samozřejmě záleží, jak se tady podaří kluky udržet. Na to, že nemáme úplně davy dětí, které by nám bušily na dveře, se nám i v předchozích ročnících podařilo vychovat reprezentanty. Ti ale bohužel odcházejí, i když na druhou stranu bohudík, zkrátka jdou za lepším. Pak je to těžké. V ročníku 2003 jsme vychovali čtyři reprezentanty, tři nám odešli a nedokázali jsme je nahradit. Ze starších ročníků tady z reprezentantů zůstal jenom Tomáš Chlubna. Potom mládež nemá výsledky. Věřím tomu, že kdyby tady ti kluci byli, tak dorost i juniorka jsou úplně jinde. A pokud zůstanou tyhle ročníky, vůbec nemám o výsledky a o budoucnost Dukly strach. Ale chápu, že ti, co mají nejvyšší cíle, chtějí jít do extraligových klubů nebo do zahraničí.

Roste vám v mladších kategoriích nějaká podobně slibná generace?
Ano, podle mě se nám tady stejně rýsuje dvojročník 2010 a 2011. Ročníky předtím jsou malinko slabší, jak početně, tak výkonnostně, ale tam jsou šikovní kluci. Mohli by na tom být podobně.

Závěrem se chci zeptat, jaká byla uplynulá sezona pro vás jako trenéra? Jak jste ji prožíval?
Fakt parádně. Kluci jeli trénink co trénink v neskutečném tempu, poslouchali veškeré rady, v zápasech jsme kolikrát řešili jenom drobné detaily. V každém utkání byla prostě radost je trénovat a stejně tak i v 99 procentech tréninků.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz