Eismann o žumpě, jamajském bobu a euforii: Bronz je mimořádný úspěch!

Foto: Archiv týmu

22. listopadu 16:09

Martin Voltr

V Kanadě prožili pohádkový příběh. Čeští hokejisté do 17 let na turnaji World Hockey Challenge rychle dopadli na dno, ale tím líp se pak mohli odrazit: Domů se nakonec vraceli s bronzovými medailemi! Václav Eismann tak zopakoval dva roky starý úspěch, tentokrát už v roli hlavního trenéra.

HokejkaSHOPvanoce

Právě zkušenost z roku 2017 Eismannovi nesmírně pomohla. Když v prvním zápase turnaje sledoval desetibrankový debakl s Američany, dobře věděl, že to nemusí nic znamenat. A skutečně: Český tým neskutečně zabral, zvedl se jako parta, a výsledkem byly dvě výhry ze tří zápasů play off.

A kdyby cesta k medaili nebyla tak trnitá, snad by to ani nebylo ono...

Považujete bronz za velký úspěch pro český hokej?
Myslím si, že to je úspěch takřka mimořádný, protože podle mě stojí turnaj vzhledem k místu konání a kvalitě hráčů na vyšší úrovni než oficiální mistrovství světa v dalších kategoriích. Když si vezmete tu konkurenci, jakýkoli tým Kanady je kvalitativně lepší než třeba Švýcarsko, Německo nebo Bělorusko. A zároveň jsem zjistil, že je hokej u nás, pak je mezinárodní hokej a hokej v Kanadě je ještě na vyšší dimenzi. Hlavně tou intenzitou hry na malém hřišti.

Všechny zaujal váš přerod v průběhu turnaje, což v podání českého týmu nepřišlo zdaleka poprvé. V čem vidíte jeho letošní příčiny?
Nedá se vypíchnout jedna jediná věc, mělo to svůj vývoj. My jako realizační tým jsme měli s turnajem zkušenost z předchozích let, ale hráči logicky ne. Jakékoli slovo je méně než pak vlastní zkušenost. Teprve když byli hození do vody, a na začátku jsme opravdu padali hodně na dno, tak jsme se od toho dna začali zvedat díky vlastní zkušenosti a hlavně díky ochotě a vysoké vnímavosti hráčů, co je potřeba dělat. Debakl s Američany nám paradoxně pomohl.

„Chtěli jsme jít pozitivní cestou, protože hráči byli dole a kdybychom nastoupili cestou agresivního řevu, tak by to ničemu nepomohlo.“

Asi ano. Nepomohl vám výsledek 1:10 víc, než kdybyste prohráli mírnějším rozdílem?
Bylo to strašně specifické utkání. První třetina skončila 1:1 a neříkám, že byla vyrovnaná, ale rozdíl hry nebyl diametrální. Nebylo to o kamion. Pak jsme ale vstoupili do druhé třetiny a zase jsme se vrátili k tomu, co jsme dělat nechtěli. To znamená ztráty pod modrou čarou, nedrželi jsme defenzivní stranu, neměli jsme osobní souboj, neudrželi jsme se na kotouči a neměli jsme pozitivní proud hry, to znamená přechod středního pásma. To jsou všechno věci, které když neděláte, tak nemůžete být na takovém turnaji a hřišti úspěšní. Soupeř toho dokázal využívat. Když Američany pustíte do šance, tak způsob jejich koncovky je v jejich věku něco neuvěřitelného. Oni měli ve druhé třetině devět, deset šancí a dali sedm gólů. My jsme se najednou opravdu ocitli, až se nebojím říct, v žumpě. (usmívá se) Byli jsme postavení před věc, kterou jsme nečekali, nechtěli, ale museli jsme se s ní nějak vyrovnat.

Co jste pak hráčům říkal? Byli hodně dole? Do zápasu nešli jako favorit, výhru od nich asi nikdo nečekal, ale deset gólů bylo opravdu moc.
Já si myslím, že to překonalo očekávání nás všech. (usmívá se) Vzali jsme si čtyři hráče na individuální pohovor a těm jsme ukázali realitu, pojmenovali pravdu, a pojmenovali jsme ji kriticky. Pak jsme předstoupili před mužstvo a už jsme pouze ukazovali, co nám pomůže, když budeme dělat. Chtěli jsme jít pozitivní cestou, protože hráči byli dole a kdybychom nastoupili cestou agresivního řevu, tak by to v ten moment ničemu nepomohlo.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Vzal jste si na individuální pohovory hráče, kteří v prvním zápase opravdu předvedli nejhorší výkon?
Ano, bylo to na základě analýzy, kterou jsme si udělali na videu. Viděli jsme, že ti hráči byli pro hru buď nepřipravení, závadní pro její pozitivní průběh, nebo byl jejich výkon příliš individualistický. Byť se jim to samozřejmě neposlouchalo úplně příjemně, musím říct, že všichni v dalším průběhu turnaje zareagovali pozitivně a pak svůj výkon, stejně jako celé mužstvo, výrazně proměnili k lepšímu.

Dá se říct, že už od druhého utkání ve skupině až do konce turnaje jste hráli se všemi soupeři rovnocenné zápasy. Souhlasíte?
Ano. Na druhý zápas jsme nešli se zaměřením na výsledek, ale abychom prostě jenom zlepšovali naši hru. Myslím, že to oddálení pozornosti od výsledku taky částečně mohlo pomoct, a jak správně říkáte, pak už byl optický obraz hry ve všech zápasech vyrovnaný. Ale nebylo to na základě toho, že jsme najednou přes noc zlepšili naše dovednosti. To ne. My jsme se pomocí emocí a obětavosti, která dodávala mužstvu obrovský morální efekt, opravdu dostali na hranu našich možností. Někdy až za. Takhle dobrý týmový projev jsem opravdu dlouho, dlouho neviděl. A teď nemyslím jenom v reprezentaci, ale i na klubové scéně.

„My jsme se pomocí emocí a obětavosti opravdu dostali na hranu našich možností. Někdy až za. Takhle dobrý týmový projev jsem opravdu dlouho, dlouho neviděl.“

Takže se tam ukázalo – a teď schválně použiju velké klišé – nějaké to pověstné „české srdíčko“?
Je to klišé a nechci úplně použít takové spojení. Spíš to byla touha týmu dokázat, že tam opravdu nejsme jako jamajský bob, jak jsem jednou použil na mítinku. Ale že jsme plnohodnotným účastníkem turnaje. A to se podařilo. A když jste se ptal, co bylo za tou proměnou, tak jeden z důležitých bodů přišel po porážce v nájezdech s Kanadou Black.

Ano? Jaký?
S hráči jsme mluvili o tom, že chodíme jenom mezi arénou a hotelem, takže dostali za úkol připravit si během hodiny kulturní představení pro mužstvo. Po formacích, zodpovědnost za to měli střední útočníci. Záměrem téhle akce bylo, abychom je trochu uvolnili a vykouzlili úsměv na rtech. A musím říct, že už jsem se takhle dlouho nepobavil! Někteří hráči předvedli mimořádný pěvecký, až komediální talent. Najednou se ta atmosféra úplně uvolnila. Neříkám, že to byl klíčový moment, ale důležitý v céle proměně k bronzové cestě.

„Musím říct, že už jsem se takhle dlouho nepobavil! Někteří hráči předvedli mimořádný pěvecký, až komediální talent. Najednou se ta atmosféra úplně uvolnila.“

Klíčem k úspěchu bylo čtvrtfinále se Švédskem, kde jste předvedli naprosto strhující výkon od první minuty. Čím to bylo? Vypadalo to, že kluci jsou na úplně jiné mentální úrovni než Švédové. Byli tak strašně nahecovaní?
Tam zase bylo několik bodů. Samozřejmě nám pomohlo a Švédům uškodilo naše přípravné utkání. Nás zpozornilo, Švédy zlehkovážnilo. A spoustu času jsme jako realizační tým s videokoučem Lukášem Lomickým strávili nad plánem na utkání. Analyzovali jsme jejich hlavní ofenzivní hvězdu Fabiana Lysella, hráčům jsme ukazovali, jak se chová při přechodu modré čáry, jak řeší situace, když jde zprava, když jde zleva. Výbornou práci směrem k jeho hře odvedl Jakub Šedivý. Jako defenzivní lídr pro černou práci s ním měl výborný osobní souboj. Přesně jsme si řekli, kdy ho budeme dohrávat, a tím jsme jim vzali jejich hlavní ofenzivní zbraň. Oni totiž ve všech situacích hledali jeho.

Foto: Archiv týmu

Věnovali jste se i přesilovým hrám, ve kterých jste si hodně pomohli k vítězství?
Ano, ukazovali jsme si, jakým způsobem chceme bránit jejich a jak chceme hrát naše. Změnili jsme je, šli jsme do velkého zjednodušení, protože do toho, co jsme chtěli hrát v základní skupině, nás nepustily naše dovednosti. A trefili jsme se, protože jsme dali dva góly. Navíc díky výborně zpracovanému motivačnímu videu, které Lukáš Lomický připravil, dostali hráči skvělý impuls do startu utkání. Švédy jsme kromě jedné brankové příležitosti, kterou proměnili, až drtivě přehrávali. Touha ukázat, že tam patříme, byla velkým hnacím motorem týmu.

A na co se samozřejmě musím zeptat: Před čtvrtfinále jste vyměnili kapitány, místo Stanislava Svozila jste „céčko“ dali Martinu Ryšavému. Uprostřed turnaje je to dost mimořádný krok. Proč?
Mělo to několi důvodů. Standa Svozil je vynikající hráč, ale díky tomu, jak je v ročníku odskočený, neabsolvoval předchozí akce s týmem a přijel v podstatě až na Kanadu. Do té doby hrál solidní turnaj, ale vazby s většinou hráčů logicky neměl na takové úrovni jako Martin Ryšavý. A navíc jsme mu chtěli dát možnost, aby nemusel plýtvat energií na vedení týmu a spíš se mohl soustředit na svůj výkon, který byl pro mužstvo klíčový. Naopak jsme viděli, jakým způsobem se na turnaji prezentuje Martin Ryšavý, protože předváděl skvělý výkon na obou stranách hřiště v ofenzivě i defenzivě a dával vlastní bolest pro mužstvo, co se týče obětavosti a blokování střel. Říkali jsme: Buď to vyjde, nebo nevyjde. No a výsledek už víme. Vyšlo to.

„Standa Svozil je vynikající hráč, ale díky tomu, jak je v ročníku odskočený, neabsolvoval předchozí akce s týmem. Vazby s většinou hráčů logicky neměl na takové úrovni jako Martin Ryšavý.“

Tady si nemůžu nevzpomenout na prognózy kanadského magazínu The Hockey News. Vybral Tomáše Suchánka a Martina Ryšavého mezi hráče, které se na turnaji vyplatí sledovat, a ono se to opravdu vyplnilo. Dobře, chyběl jim tam Stanislav Svozil, ale nakonec to vlastně byli oni dva, kteří rozhodli.
Já bych to řekl takhle. Kdyby se zvedli jenom tihle hráči, o kterých mluvíte, včetně Standy Svozila, tak by to samozřejmě nestačilo. Zvedal se opravdu celý tým, a teď se nebavím o dovednostech, ale o té morální stránce výkonu. Zvedli ho opravdu všichni hráči do jednoho. Začátek turnaje nebyl od Tomáše Suchánka úplně optimální, to on ví, ale konec měl famózní. Martin Ryšavý si držel vysokou úroveň prakticky od prvního zápasu a to, že dal vítěznou branku čtrnáct sekund před koncem prodloužení v zápase o bronz právě on, bylo až symbolické.

Mohli jste přitom hrát i o zlato. Semifinále s Ruskem bylo vyrovnané, ale taky o hodně jiné než čtvrtfinále. Do něj jste vletěli, zatímco semifinále hrály oba týmy zezadu, disciplinovaně, hlavně neudělat chybu. Bylo to vaším cílem? Nabádal jste hráče, aby se drželi zpátky?
Ne ne, to vůbec nebyl náš plán. Chtěli jsme být před kotoučem, a současně aktivní. Já musím ale vyjádřit respekt a kredit Rusům, protože takhle disciplinovaný ruský tým, jako má ročník 2003, jsem snad u reprezentace ještě neviděl. To je kombinace skvělých dovedností, kvalitního konceptu hry a kvalitních osobních soubojů. Opravdu je těžké se přes ně dostávat. Ale jako další věc bych zmínil, že i když hrajeme morálně, týmově, obětavě, soudržně, tak máme problémy opakovat intenzitu výkonu. To se nám stalo už předtím. Předvedli jsme velmi dobrý výkon s Kanadou Black, přišla Kanada White, a zase to byl dobrý výkon, ale už tam chyběl kousek toho „navíc“. Už tam bylo pár nedorazů. Jako by nás to vyšťavilo a pak to bylo těžké opakovat. Stejně tak nám po skvělém výkonu se Švédy v některých situacích s Rusy chyběl drajv, protože jsme toho den předtím spoustu odevzdali a hráči šli opravdu mimo svoji realitu. Opakovat to je složité a nedaří se nám to.

Foto: Archiv týmu

Není to společný český jmenovatel? Myslím, že v podobném duchu se můžeme bavit o všech našich týmech na spoustě reprezentačních akcí.
Já teď nechci hodnotit ostatní týmy, protože to je vždycky specifické. Ale musíte si vzít jeden fakt, který jsme sledovali, když jsme procházeli soupisky. Jeli jsme tam s týmem, ve kterém polovina našich hráčů, přesněji deset, měla převahu herního vytížení v kategorii dorostu, tedy U17. Nastupovali jsme proti zámořským týmům, z nichž Američani jsou dlouhodobě pohromadě v národním programu a z dvou týmů Kanady nastupují všichni hráči, až na dvě výjimky u každého, v CHL a mají tam svoje role. To byl velký nepoměr! Hráči ani nemohli být v ten moment připravení, co se na ledě bude dít. Do toho Švédové mají kategorii U18, ne U17, takže taky byli silovější díky o rok starší soutěži. Než si na to zvyknete a změníte intenzitu a osobní souboj, kterých je tam mnohonásobně víc oproti Česku, tak to mělo průběh, jaký mělo.

Asi nejzářivějším příkladem je Tomáš Suchánek. Chytá extraligu dorostu a teď ho vyhlásí do all-star týmu nejlepšího turnaje na světě…
Je to samozřejmě mimořádné individuální ocenění, ale přesně jak už to Suchoš říkal v rozhovoru, tak za tím stojí výrazná podpora mužstva. Ale být v all-star týmu takového turnaje, to si bude pamatovat až do doby, kdy to bude vyprávět svým vnoučatům.

„Když to Martin Ryšavý proměnil, tak tam bylo třicet nebo čtyřicet vteřin, kdy si opravdu nepamatuju, co se dělo.“

Ještě jsem se chtěl zeptat na finiš zápasu o bronz. Přiznejte, chystal jste si už jména na nájezdy?
My jsme si na nájezdy úplně nevěřili, protože jsme je nezvládli s Kanadou Black. Soupeř měl v prodloužení více střeleckých příležitostí, ale zase na něm bylo vidět, že je neřešil tak jako v základní části. Že i na něj padla tíha okamžiku. My jsme pak zareagovali dvě minuty před koncem, kdy jsme si vzali time-out, abychom mohli poslední tři střídání odehrát s dvojicemi, které jsme chtěli. Záměrem bylo do posledního střídání dostat Standu Svozila, Petra Moravce, Jirku Ticháčka a Martina Ryšavého, abychom měli závěr pohlídaný, protože jsme tahali za kratší konec. No ale tihle hráči nakonec dokázali odpálit gejzír radosti. Když to Martin Ryšavý proměnil, tak tam bylo třicet nebo čtyřicet vteřin, kdy si opravdu nepamatuju, co se dělo. (usmívá se)

Takže geniální trenérský tah. Můžete se pochválit…
Nechtěl bych chválit sám sebe. Celou dobu jsme pracovali týmově, realizační tým odpracoval spoustu hodin, ale ta změna byla na hráčích. Kdybych si vzal time-out a dostali bychom gól, tak se bude mluvit o tom, co to bylo za kravinu. Tentokrát to vyšlo, příště to vyjít nemusí. Bylo to takové momentální rozhodnutí, když už jsme viděli, že nám síly ubývají. U těch jmenovaných hráčů jsme viděli momentální vítěznou typologii a chtěli jsme to ještě přetlačit.

Foto: Chad Goddard / Hockey Canada Images

Má váš tým vítězné typy, které v českém hokeji v posledních letech docela postrádáme?
Já bych chtěl zopakovat, i když to asi bude znít zvláštně: Bronz je výš, než jsou reálné možnosti týmu, co se týče dovednostní úrovně. Ale má něco navíc. Má navíc to, že nechce prohrávat. Chce atakovat hranu svých možností, má zdravou sebereflexi a dokáže reagovat. Ve všech týmech potřebujete najít lídry a mít určitou hierarchii, kde si hráči plní svoje role. Někteří hráči chodili jenom na oslabení, někteří jenom na přesilovky, někteří hráli obě situace a někteří jenom pět na pět. A všichni to přijímali, což bylo důležité.

„Pro rozvoj osobnosti je takové vyškrábání se ze žumpy tou nejlepší informací, jakou můžete do budoucího života dostat.“

Věříte, že zisk bronzových medailí posune hráče dál?
Rozhodně si myslím, že je to skvělý počin k jejich sebevědomí. Průběh turnaje nám soupeře opravdu polidštil. Nebudeme tyhle top týmy momentálně pravidelně porážet, ale hráči v realitě zjistili, že není nemožné je porazit.

Myslíte si, že celá výprava do Kanady na ně bude mít velký vliv nejenom v hokeji, ale i v životě? Že je obohatila po lidské stránce?
Já si myslím, že pro rozvoj osobnosti je takové vyškrábání se ze žumpy tou nejlepší informací, jakou můžete do budoucího života dostat.

A jak turnaj lidsky obohatil vás?
Mě obohatil hlavně v tom, že ať děláte jakoukoli profesi, je důležité opravdu věřit dané cestě a mít kolem sebe vhodné a charakterní lidi. A tyhle lidi jsem kolem sebe měl, za což jsem rád. Znovu ale opakuju, že ta medaile je výš, než jsou naše reálné možnosti.

Foto: Archiv týmu

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz