Chtěl jsem v Benátkách něco dokázat, něco víc, hlásí tahoun Husák

Foto: Archiv Jána Husáka

Dorostenci Benátek nad Jizerou sice nestihli dohrát ani nadstavbu, ale i tak měli jistou skupinu o baráž. Tým jako kapitán táhl výš Ján Husák, jenž ovládl kanadské bodování a nyní i přes smutný konec ročníku odhodlaně vyhlíží ten další s kýženým bojem o postup v juniorce.

partneři českého hokeje

Honzo, zhodnoťte prosím uplynulý ročník.
Když se tak podívám zpětně, můžu stoprocentně říct, že jsme celou sezonu makali. Už na letní přípravě jsme dostávali od pana trenéra Nováka hodně zabrat. To se potom ukázalo v sezoně, makali jsme jako jeden tým a dostali jsme se do lepší skupiny. Nakonec jsme museli kvůli nečekané události sezonu ukončit dříve.

Jaká pro vás byla čtyřčlenná základní skupina?
Byly tam týmy, které měly kvalitu. Nic jsme nechtěli brát na lehnou váhu, takže jsme se na každý zápas připravovali úplně stejně. Ať už to měl být tým z prvního, nebo posledního místa. Intenzivně jsme se připravovali na každý trénink i zápas. Nakonec se ukázalo, že jsme měli hezky poskládaný tým a odehráli jsme to suprově.

„Hráči v nadstavbě věděli, o co hrají. Věděli, že mohou jít hrát o extraligu, i díky tomu se kvalita zvedla.“

O kolik byly náročnější duely v nadstavbě?
Kvalita soupeřů tam stoupla, přece jenom to byla lepší skupina. Všichni věděli, o co se tam hraje. My jsme byli i nervóznější, protože se začalo chodit koukat více lidí. Na soupeřích bylo cítit, že mají lepší tréninky, takže zápasy byly rychlejší a vyhrocenější. Já osobně jsem chodil i ven si zaběhat a do posilovny, abych se zvedl a soupeřům se lépe vyrovnal. Zvládli jsme nadstavbu výborně, hráli jsme jako jeden tým a vycházeli jsme spolu na ledě i mimo něj.

V čem byly nadstavboví soupeři lepší oproti základní skupině?
Už tam byly týmy, které měly lepší tréninky a třeba i zázemí. V základní skupině jsme hráli třeba s Kolínem, to byl výborný soupeř. Hráči v nadstavbě více bruslili a věděli, o co hrají. Věděli, že mohou být ještě lepší a mohou jít hrát o extraligu, i díky tomu se kvalita zvedla.

„Do dnešní doby se v Benátkách nehrálo o extraligu a vůbec o postup do baráže třináct let, což jsem měl celou dobu v hlavě.“

Co vás hnalo kupředu?
Do dnešní doby se v Benátkách nehrálo o extraligu a vůbec o postup do baráže třináct let, což jsem měl celou dobu v hlavě. Když jsme se probojovali do skupiny o baráž, chtěl jsem tam tým jako kapitán dotáhnout. Chtěl jsem v Benátkách něco dokázat, něco víc, než jsme dokázali do dnešní doby.

Jak moc jste cítil zodpovědnost za výsledky?
Hodně jsem to cítil. Zápasy i tréninky jsem nebral na lehkou váhu. Mělo to i svůj progres. Ze základní skupiny jsme se dostali do lepší nadstavby, kde už tréninky měly větší kvalitu. O to jsem se já více snažil se spoluhráči pro to dělat více a sám sebe více motivovat.

Foto: kozel83.rajce.idnes.cz

Jak jste byl spokojený s osobní bilancí 22+27?
Na svoje statistiky jsem moc nekoukal, šlo mi o tým. Hrát si na to, že já jsem dal více gólů a mám více asistencí než ty, to nedělám. Nemám rád tenhle přístup. Soustředil jsem se jenom na týmový výkon, abychom to společně dotáhli co nejdál. Zpětně jsem se na statistiky díval a byl jsem za ně rád, možná jsem tak ukázal i to, že jsem dělal něco navíc.

Jak se vám ročník podařil v porovnání s předchozími?
Velkou zásluhu na našem zlepšení připisuju naším trenérům. Od doby, kdy nás jako dorost dostali, nás stmelovali dohromady a učili nás, jak hrát jako jeden tým. Na tom se ukázalo, jak jsme se zvedli a dotáhli to vzhledem k předešlým ročníkům dál. Věta, která mi od trenérů zůstává v hlavě, a jako tým se jí snažíme řídit, je: ‚Jestli chceš jít rychle, jdi sám. Jestli chcete dojít daleko, jděte společně.‘

„Jestli chceš jít rychle, jdi sám. Jestli chcete dojít daleko, jděte společně.“

Pomáhal vám i někdo z Liberce?
Co se týče áčka, tam jsou hráči z Liberce. Co jsem slyšel, jsme považováni za klub, kde si Liberec oklepává a sleduje hráče, aby mohli jít potom dál do vyšší soutěže, kde hraje Liberec. U nás v týmu žádní hráči z Liberce nehráli, měli jsme pouze jednoho ze Slavie a jednoho z Letňan. Více jsme to namíchané neměli, zbytek byli hráči z Benátek, kteří tu vyrůstali.

Je to pro vás o to větší úspěch?
Určitě. Jsem rád, že jsme si nemuseli brát nikoho odjinud a nevolali jsme, aby nám někdo přišel pomoci, protože budeme hrát lepší skupinu a chceme silnější tým. Těší mě, že jsme to nemuseli udělat a hráli jsme to jenom na hráče, kteří tu byli déle.

Foto: Archiv Jána Husáka

Jak u vás probíhal předčasný konec sezony?
Do poslední chvíle, než se sezona úplně zrušila, jsme měli tréninky. Vnímám to jako velké zklamání a jsem na to hodně naštvaný. Byla by pro nás velká událost hrát v Třebíči nebo Chebu, což jsou větší města. Chodilo by se koukat více lidí, kteří by se o nás dozvěděli, přestože jsme malé město.

Máte v hlavě nějaké možnosti, jak by mohl rozhodnout výkonný výbor?
Vůbec nevím, jak to bude probíhat. Byl bych moc rád, kdybychom to mohli dohrát, protože to bylo období, které jsme všichni chtěli. Když to nebude na dobré cestě a nebude možnost to nějak odehrát, doufám, že příští rok budeme mít minimálně stejné štěstí. Extraligu v Benátkách musíme někdy udělat a já věřím, že příští sezonu to dáme.

„Extraligu v Benátkách musíme někdy udělat a já věřím, že příští sezonu to dáme.“

Pro vás už ale půjde o juniorku…
Ano, ano, příští sezonu už jdu do juniorky, ale už se známe a máme výborné vztahy. Právě proto si myslím, že nás příští sezonu lepší skupina nemine. Z dorostu budeme vědět, že tam jsou lepší soupeři, ale i tak se s nimi dá hrát. Snad se nám to příští sezonu zase podaří a třeba to dotáhneme ještě dál.

Vy osobně před sebou nemáte nějaké cíle?
Teď řešíme s rodiči okolnosti odletu do Kanady, ale je to hodně zamotané. Už jsem tam celkově asi šest měsíců hrál a hodně se mi to zalíbilo, takže bych chtěl odletět a hrát tam natrvalo. Řešíme, aby tam táta mohl chodit do práce a já do školy. Je hrozně moc věcí k řešení, aby se tohle všechno zařídilo. Chtěl bych tam co nejdříve odletět, abych se mohl v hokeji co nejvíce rozvíjet, ještě více na sobě makal a sám sobě něco dokázal. Je to jeden z mých největších snů vůbec tam být a pak třeba hrát nějakou vyšší ligu. Neříkám NHL, ale třeba nějakou OHL nebo AHL, je to úplně jedno, ale chci hrát tam, protože se mi jejich styl hrozně líbí.

„Občas je to otrava, ale je to moje rodina a moje krev. Když s námi hrál pár zápasů, chránil jsem si ho, hlídal a držel u sebe.“

V dorostu jste hrál i s mladším bratrem Michaelem. Jaké to pro vás je?
Občas je to otrava, ale je to moje rodina a moje krev. Když s námi hrál pár zápasů, chránil jsem si ho, hlídal a držel u sebe. Mohlo se stát cokoliv, takže bych přeskočil střídačku a jel za ním. Samozřejmě ho mám rád. Snažil jsem se mu radit různé věci, aby věděl, co má zlepšit a kde třeba ubrat. Na jednu stranu je to otrava, ale na druhou je to velká výhoda, za což jsem vděčný.

Jaký spolu máte vztah?
Výborný. I když, nedávno jsem koukal na nějaké videonahrávky, kde jsem byl jako malý trošku hajzlík. Ale byli jsme dva kluci, takže to bylo v rámci mezí. Máme se rádi, držíme při sobě a více se na hokeji stmelujeme, protože se potom máme doma o čem bavit. Probíráme různá hokejová témata a už i holky, protože už dospěl do takového věku, kdy to jde. Teď spolu chodíme běhat, cvičit nebo střílet, protože jsem kluk, který nemá rád nudu, takže se vždycky musím nějak zabavit.

Foto: kozel83.rajce.idnes.cz

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz