Čechům blahopřál i americký kouč. Na kluky jsme byli hrdí, líčí Vlach

Foto: Samppa Toivonen / Finnish Ice Hockey Association

Jestli během neúspěšného týdne českých mládežnických reprezentací někdo potěšil, byl to určitě výběr do 17 let. Po domácím výprasku od Rusů ukázal na finském turnaji jak hrou, tak výsledky, že na světové scéně může být konkurenceschopný.

Čeští mladíci ročníku 2005 obsadili se čtyřmi body třetí místo, když přetlačili Finy, v nájezdech padli se Švédy a na závěr zcela navzdory předpokladům sahali po bodech proti Američanům z rozvojového programu. Po porážce 1:2 odcházeli sice smutní, ale se vztyčenou hlavou. Svým progresem za poslední dva týdny udělali trenérskému štábu Rostislava Vlacha velkou radost.

Převládal u vás po těsné porážce s Američany dobrý pocit, co jste na ledě odvedli proti špičkovému světovému týmu?
Já myslím, že určitě. Náš výkon v celém turnaji gradoval. Začátek zápasu s Američany byl od nás trochu ustrašený, ale pak jsme hru vyrovnali, v některých pasážích jsme měli i převahu a v závěru možná i trochu smůly, že jsme nevyrovnali. Kluci podali vynikající výkon a doufejme, že nám to vydrží co nejdéle.

Po deseti minutách jste přitom prohrávali o dva góly. Co od té chvíle mužstvo tolik zlepšilo, aby neschytalo příděl, ale naopak zůstalo v zápase až do konce?
Kluci začali hrát agresivněji a myslím, že to na Ameriku platilo. Podle mě potom hrály síly v náš prospěch, protože i ta agresivní hra soupeře je fyzicky náročná a myslím, že jsme se mu po této stránce určitě vyrovnali.

Zaujalo mě, jak bouřlivě slavili Američané po závěrečné siréně vítězství. Když pominu logické zklamání na vaší straně, tak vás muselo i potěšit, jak moc pro soupeře znamenalo, že výsledek horko těžko udržel...
Samozřejmě, není to obvyklý pocit (usmívá se). Člověk nemá s Američany zrovna zkušenost, aby takhle slavili. Navíc k nám ještě po utkání přišel do kabiny jejich trenér a blahopřál nám k dobrému výkonu. Říkal, že zápas byl velmi dobrý z obou dvou stran, což nás potěšilo, protože na takhle vstřícný projev z americké strany většinou nejsme zvyklí.

Zhruba pět let nepředvedla česká sedmnáctka tak povedený výkon – herně i výsledkově – proti prvnímu americkému týmu. Ceníte si toho?
Na mančaft jsme hrdí, protože kluci přece jenom neměli tolik zkušeností. Zvlášť po tom loňském roce, kdy úplně přišli o mezinárodní konfrontaci. Když si to vezmeme od letních akcí ve Švýcarsku, přes zápasy s Ruskem až k samotnému turnaji ve Finsku, tak jsme byli na kluky hrdí, jak se zvedli. A že charakterově i systémově podali v posledním zápase výborný výkon. Celkově šly jejich výkony nahoru, bylo vidět, že si věří a je to takové spontánní.

Co vám chybí, abyste ty zápasy zvládali ještě líp? A neměli po takovém turnaji čtyři body, ale třeba aspoň šest nebo sedm?
Potřebujeme rozdílové hráče, kteří umí zhodnotit šance a v koncovce mají větší úspěšnost. To je asi to nejdůležitější, protože se hraje jenom na góly. A myslím, že kluci potřebují další a další zápasy v porovnání s mezinárodním hokejem, protože loni neodehráli nic. Letošní kalendář máme celkem nabitý, za což jsme rádi, tak doufáme, že nám to zase nepřeruší covid. V prosinci nás čekají zápasy s Finskem a v únoru turnaj v Americe, kde budou zase špičkové týmy z celého světa. Ta zkušenost je pro kluky k nezaplacení, takhle se můžou zlepšovat a jít nahoru.

Foto: Samppa Toivonen / Finnish Ice Hockey Association

+32

Abych ještě nezapomněl: Ve Finsku vás mohly hodně těšit výkony brankářů Michaela Hrabala i Adama Dybala, viďte?
Určitě. Oba dva brankáři v zápasech, do kterých nastoupili, podali výborný výkon. Myslím, že to je i jeden z aspektů, proč jsme uspěli. Poté, co jsme na předchozích akcích střídali gólmany, jsme teď zvolili dvojici Hrabal–Dybal a oba byli perfektní.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter