Beran po zlatu: Na kluky jsme byli náležitě hrdí, snad je úspěch posílí

Foto: EYOF 2019

S českým ročníkem 2002 vyhrál v letošní sezoně už druhý turnaj, tentokrát dokonce s olympijským puncem. Trenér Karel Beran dovedl sedmnáctku v Sarajevu k parádnímu úspěchu a teď velí: Hlavně neusnout na vavřínech! „Tohle není pro kluky vrchol, jejich vrchol je protlačit se na mistrovství světa osmnáctek a dvacítek nebo do základních sestav dospělých,“ motivuje své svěřence.

Jaké ve vás týden po návratu zůstávají emoce?
Byli jsme na kluky náležitě hrdí, jak se projevovali nejenom na ledě, ale i mimo led. Zlato si zasloužili tou soudržností. Celý mančaft pracoval tak, jak má. Kluci mají ode mě i od celého realizačního týmu uznání a doufám, že teď si z toho vezmou ponaučení a přinese jim to pozitivní energii, která je požene dál. Že je úspěch posílí, aby příště přijeli ještě lepší a připravenější. Soupeři teď budou mít větší motivaci nás porazit, tak doufáme, že i naši kluci budou makat o to víc, aby svoje pozice obhájili.

Olympijský festival se hodně vymyká z kalendáře mládežnických reprezentací. Byla tam hodně znát jiná atmosféra, duch celé akce?
Hlavně bychom chtěli poděkovat olympijskému výboru za to, jak se k nám choval a že nám dal veškeré prostředky, abychom uspěli. To byl základ. Výpravy byly rozdělené do dvou hotelů, takže s námi bydlely i různé další a na člověka dýchla taková správná sportovní atmosféra. Na všech bylo vidět, že chtějí uspět. I to pro nás byla další motivace, abychom se náležitě vrátili na hotel mezi ty výpravy jako vítězové. A další předpoklad, že jsme vždycky hráli večerní zápasy a cítili velkou podporu od sportovců a realizačních týmů.

Na zápasy chodily tisícové návštěvy. Předpokládám, že na vás osobně nějak speciálně nepůsobilo mít za zády plnou tribunu, ale jak to působilo na hráče?
Když je člověk vtažený do hry, a tím myslím kluky i nás trenéry, tak to bezprostředně nevnímá. Soustředí se na hru nebo na trénování. Ale v momentech, kdy bylo nějaké přerušení, klidnější pasáž nebo kdy jsme třeba nastupovali na třetinu, jsme to samozřejmě vnímali. Působilo to na nás, že tam fanoušci jsou a fandí nám.

Foto: Jan Malý / ČOV

Zažil jste osobně nějakou srovnatelnou akci?
Stoprocentně ne. Je to opravdu specifické, protože když zažíváme mezinárodní turnaje a jedeme do zahraničí, tak tam máme pár příznivců. Jsou tam jen fanoušci domácího týmu. Teď i když se potkaly dva různorodé týmy z jiné krajiny, tak tam vždycky měly podporu ostatních sportovců z těch zemí. Mělo to úplně jiný nádech a bylo cítit, že každý mančaft chce stoprocentně uspět, aby šel dál. Aby na něj ostatní byli náležitě hrdí. Bojovali jsme za Českou republiku, za všechny sportovce.

Na startu turnaje pro vás bylo motivací určitě i to, že jste začínali proti Rusku, což je vždycky velký motor. Čím to, že jste na něj konečně našli recept?
My jsme většinu předchozích zápasů s Rusy sehráli vyrovnaně, ale někdy to výsledkově nebylo znát. Třeba jako na posledním Challengi, kde jsme drželi stav 0:1 do padesáté minuty a potom se nám rychlými góly celá hra rozbila. Už jsme věděli, co zhruba máme od Rusů čekat, jejich trenér tam působí dlouho. A tentokrát se nám to podařilo. Zásluhou celého mančaftu, podpořeného Honzou Bednářem, který chytal výborně, šel zápas za námi. Tentokrát jsme ten rozdílový gól dali my, předtím vždycky Rusové.

Byl finálový soupeř z Běloruska podobný Rusům?
Setkali jsme se s Běloruskem poprvé a i když jsme měli záběry z předešlých zápasů, naživo jsme je poprvé viděli, až když hráli proti nám. Určitě měli silné individuality a podobné prvky, ale takticky jsou Rusové dál, protože mají větší zkušenosti s mezinárodním hokejem a s top týmy. To možná taky rozhodlo, že jsme ve finále vyhráli. I když to byl silný soupeř. Věděli jsme to, protože pokud někdo porazí za šedesát minut finalisty z Challenge (Finy, pozn. red.), tak jsme ho museli respektovat. Nebylo to snadné, ale jsme rádi, že jsme to zvládli. Od poloviny zápasu jsme byli lepším týmem a přetavili jsme to v góly, které se od nás očekávaly.

Foto: EYOF 2019

Bělorusové si na turnaji finále zasloužili, ale přece jenom to bylo překvapení, na která nejsme v mládeži úplně zvyklí. Dá se důvod hledat zkrátka v silném ročníku?
Těžko říct. Dneska je hokejový trend takový, že se svět vyrovnává. Ať je to mistrovství světa, nebo olympiáda, kde byla překvapení jako Švýcaři nebo Němci, tak dneska už není snadných soupeřů a dvouciferných výsledků se nikdo nedočká. Daleko se můžou dostat i týmy, od kterých bychom to nečekali. Na každého soupeře musíte jít stejně poctivě, teď to dokázali Bělorusové ve skupině proti Finům.

Při pohledu na akce z letošní sezony jako by se zase potvrdilo, že vaše výkony se pohybují ve vlnách. To jste zmiňoval už minule. Jeden turnaj se vám povede, další zase ne...
Už z loňské sezony to tak trochu běží. Myslím, že na klukách, kteří mezinárodní zápasy objíždějí, je vidět zkušenost a jdou do toho sebevědomější. Takže doufám, že se to ustálí a že na posledním turnaji pěti dokážeme ten trend zvrátit. Půjdeme do něj s určitým respektem soupeřů a věřím, že ho výsledkově potvrdíme.

Určitě jste měl radost, když den po příletu skóroval Tobiáš Handl poprvé v extralize. A celkově se tam uvedl dobře. Nebo samozřejmě Jan Bednář v Karlových Varech – zkrátka že se už mladíci ročníku 2002 takhle ukazují.
Stoprocentně. My chceme vychovávat hráče pro český hokej a že dostávají šanci, je jedině dobře. Pro kluky by tohle měla být pravá motivace, aby se posouvali dál. Na jednu stranu to mají kousek, na druhou stranu je čeká ohromná dřina, aby to dokázali a prosadili se. Aby třeba už příští rok patřili do stálé sestavy dospělých. Není to tak jednoduché, budou si muset sáhnout na dno, aby to získali. Máme z toho všichni radost a sledujeme to. Je jasné, že když se kluci vrátí z takhle povedené akce, tak jedou na vlně. Teď záleží na nich, jak je to posune dál. Doufám, že budou sebevědomí, ale v srdci pokorní. Tohle není jejich vrchol, jejich vrchol je protlačit se na mistrovství světa osmnáctek a dvacítek nebo do základních sestav dospělých. Pořád mají před sebou nějaké mety, které musí zdolávat.

Foto: EYOF 2019

Těsně před olympijským festivalem se vám nepovedl turnaj ve Švédsku, kam jste vzali i méně zkušené hráče. Chybělo vám něco na soupeře?
Přesně jste to řekl. Odehráli jsme tam slušná utkání, ale chyběla trošičku větší zkušenost hráčů. Srovnávali se s tím, prali se s tím statečně a měli jsme slušně odehrané pasáže. V posledních třetinách nám ale vždycky chyběla trochu větší zkušenost, abychom po bodech sáhli. S Rusy, Finy i Američany jsme před třetí třetinou prohrávali o gól, ale nedotáhli jsme to do vítězného konce, nebo aspoň do prodloužení. Kluci dělali maximum, aby uspěli, a zanechali dobrý dojem. I když výsledek možná vypadá hrozivě. Většina z nich získávala zkušenosti, které jim zatím chybějí.

Ukázalo se, že špička vašeho ročníku není široká a hráči, kteří se chtějí do základní sestavy dostat, potřebují ještě dost zabrat?
Takhle bych to řekl: Kluci dělají obrovské progresy a bude záležet, jak se s tím budou rvát. I během letošní sezony poskočili zajímaví hráči, které jsme třeba loni vůbec neměli. A příští rok to zase může být jinak. Konkurenční prostředí je vždycky posune dál a kluci nesmí zaspat. V momentě, kdy nějaké období zaspí, tak je ostatní přeskočí. Nominace nikdy není uzavřená, je otevřená a záleží na každém jednotlivci, jak bude hrát a jak chytne šanci, když ji dostane. To, že se nám jeden turnaj povedl a jiný ne, neznamená, že nominace příště nebude jiná. Každý malý neúspěch by měl sportovce vždycky posunout k tomu, aby byl úspěšnější. A kdo to v sobě nemá, ten ve sportu nemá šanci uspět.

Ročník 2002 je nejmladší v juniorských soutěžích, stejná pozice mu zůstane i příští sezonu. Mají to podle vás hráči těžší než ostatní?
Ze začátku to měli těžší a srovnávali se s tím, ale je na nich vidět pokrok. Dneska mají před sebou dva ročníky plus nějaké výjimky, a když potom postoupí do chlapského hokeje, tak před sebou mají několik ročníků. Pořád se musí dotahovat, to je každodenní chleba sportovce.

Foto: EYOF 2019

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter