3 zápasy = 3 nuly! Nikdy o sobě nepochybuju, říká 14letý talent Vilém

Čtrnáctiletý talent Lukáš Vilém se na startu sezony pyšní úchvatnou bilancí. Jako nejmladší gólman Extraligy dorostu vychytal při třech startech tři čistá konta! S nulou ze závěru minulého ročníku, během něhož se přesunul ze Vsetína do Vítkovic, má dokonce čtyři v řadě.

Lukáši, ve Vítkovicích jste načal svou první kompletní sezonu. Jak se loni vůbec seběhl váš přestup ze Vsetína?
Zájem z Vítkovic byl už na začátku minulé sezony, kdy o tom se mnou mluvil na jednom kempu jejich trenér brankářů. Přemýšlel jsem o tom, ale bylo mi v té době teprve chvíli třináct let a na Vsetíně byla určitá možnost chytat v nové sezoně stejnou soutěž jako ve Vítkovicích – extraligu dorostu, takže jsme to po dohodě s taťkou zatím neřešili.

Co se pak změnilo?
Později přišly menší růstové komplikace, kdy jsem nemohl zahájit sezonu včas, a když jsem se konečně v říjnu uzdravil, byli tam už jiní brankáři. Chytal jsem pouze v jednom utkání od začátku se Zlínem a střídal kolegu do třetí třetiny proti Kobře v prvním zápase skupiny o udržení. Jiná žákovská soutěž, kde bych se mohl posunovat a zlepšovat se, na Vsetíně nebyla, a proto mi došlo, že to musím rychle změnit, protože jsem z toho všeho ztrácel tak trochu chuť hrát dál hokej.

Bylo těžké odejít ze Vsetína?
Původně jsem ani nic měnit nechtěl, protože mám Vsetín rád, naučil jsem se tam mnohému a mám tam spoustu kamarádů. To celé s odchodem mě dodnes moc mrzí, ale bohužel mi nezbylo nic jiného než odejít a jít si za svým snem dál ve Vítkovicích. Moc mě tehdy mrzelo, že jsem nemohl ukázat víc z toho, co umím. Myslím, že zrovna tehdy nám zavolal pan Vůjtek s tím, že by mě rád zastupoval. Řekl mi, že zájem Vítkovic platí pořád a že by mi připravili dobré podmínky, abych mohl pravidelně chytat a zlepšovat se v odpovídajících soutěžích.

Proč jste si vybral zrovna Vítkovice? Uvažoval jste o nějakém dalším klubu?
O žádném dalším klubu jsem neuvažoval, i když tam byly nabídky i odjinud. Vítkovicím jsem i fandil a ve volnech jsme jezdil s taťkou na zápasy extraligy mužů sledovat gólmany. Pro každodenní dojíždění z Valašského Meziříčí je to navíc celkem blízko a je tam i odpovídající základní škola. Pamatuju si taky, že jsem měl ve svých začátcích právě tady úplně první brankářský kemp, kde jsem potkal trenéry, které znám dodnes. Cítím se tady moc dobře, je tu skvělá parta a kluci mě mezi sebe vzali parádně.

Pojďme k aktuálnímu dění: Co říkáte na to, že po třech zápasech v aktuální sezoně jste ještě neinkasoval?
Jsem za to velmi rád a jen doufám, že se bude dařit i nadále. Obrana hraje perfektně, štěstí máme taky, tak uvidíme, kam až to může dojít. Jen můj taťka vždycky říká „každá série jednou končí“. Je to skvělý začátek, ale je důležité neusnout na vavřínech. Kdyby mi někdo předtím řekl, že to tak bude, hodně se směju. Lepší asi už být nic nemůže.

Jaké to je vidět se na špici brankářských statistik?
Je to hezké, strašně mě to motivuje do dalších tréninků a zápasů, ale na druhou stranu je to i hodně svazující, protože jsou na mě velká očekávání. Nesmím si to pouštět moc do hlavy a v každém zápase se musím soustředit jen na sebe. Hlava je v chytání nejvíc.

Vnímáte, že ve čtrnácti letech je vaše aktuální bilance hodně výjimečná?
Jelikož hraju v dorostu už vlastně třetím rokem a trénuju mnohdy s o dva až tři roky staršími spoluhráči, tak mi to ani nepřijde. Oni mě taky, doufám, berou podobně. Nepřipouštím si, že jsou starší, beru to jako možnost se výrazně zlepšovat a zrychlovat. Starší kluci zpravidla trefují místa v brance, která trefit chtějí, navíc v takové rychlosti, že se někdy nestačím ani divit.

Čemu za tři nuly vděčíte?
Čisté konto je vždycky hlavně o týmovém výkonu, dodržování taktiky a také trochu o štěstí. Je důležitá absolutní koncentrace po celých šedesát minut i v případě, že mám jako gólman práci jedenkrát za čas. Je to všechno o správném nastavení v hlavě a zbavení se špatných myšlenek. Naučil jsem se o sobě nikdy nepochybovat, i když se zrovna nedaří. Předzápasová příprava je také hodně důležitá. Navíc jsou tu opravdu výborní hráči a zatím nám to funguje na jedničku.

Které nuly si ceníte nejvíc?
Nejcennější byla pro mě ta v Třinci, protože to bylo opravdu těžké utkání se silným soupeřem a navíc ocelářské derby. Nejtěžší ale byla určitě ta proti Havířovu, který hrál tvrdý a nepříjemný hokej, hodně napadal už při naší rozehrávce a nepříjemně střílel z nečekaných pozic.

Rozeberme jednotlivé zápasy, kde jste bral nulu. Jak vypadal ten proti Porubě?
Zápas v Porubě byl poměrně těžký, vletěli na nás a chtěli dát rychlý gól, takže začátek nebyl vůbec lehký, bylo tam několik odražených puků, které jsem neviděl, ale kluci v obraně zahráli velmi dobře. Poruba se nevzdávala a měla v druhé třetině pár hezkých šancí, ale spolu s obranou se mi to podařilo pokrýt.

Pak jste vychytal derby proti Ocelářům…
Zápas s Třincem bývá skoro vždy vyrovnaná partie, protože je to derby a nikdo nechce prohrát. V prvních pěti minutách měli dokonce jednu přesilovku a zamkli nás. Bylo tam celkem dost pokusů, ale všechny jsem tak nějak viděl. Podařilo se nám tlak ustát a dokonce dát vedoucí gól. Ve druhé třetině jsme dali dva slepené góly. I za třígólového vedení Třinec stále zkoušel střílet ze střední vzdálenosti a tlačit se do zakončení. Gól visel ve vzduchu, měl jsem i porci štěstí při jednom nájezdu v poslední třetině.

A jak se vám vedlo proti Havířovu?
Zápas proti Havířovu nebyl snadný, celý zápas se hodně bruslilo a hrálo se ve vysokém tempu. V první třetině se mi za stavu 1:0 podařilo chytit samostatný nájezd a pár nepříjemných střel zpoza obránce. Ve třetí třetině tam byla dorážka střílejícího hráče do prázdné brány a tak jsem taky trochu se štěstím odešel s čistým kontem. V tomto zápase mi ale výrazně pomohli kluci, kteří zblokovali dost střel.

Co vám říkají kluci v kabině?
Kluci mě po zápasech vždycky hodně pochválili, ale velká pochvala patří hlavně jim. Už po druhé nule v Třinci chtěli, abych donesl nějakou svačinku a něco do kasičky, a po nule s Havířovem se tomu asi už nevyhnu.

Jak bude náročné takovou laťku převyšovat?
Zatím si to tak úplně neuvědomuji, ale nebude to úplně jednoduché. Nesmím vypustit žádný trénink a mít nastavenou hlavu na pozitivní myšlení.

Jaké máte před sebou osobní i týmové cíle do sezony?
Osobně si přeji, abych si udržel výkony ze začátku sezony a abych byl pro tým prospěšný jako doteď. Priorita je pro mě dorost, a bude-li trenér chtít, vypomůžu i devítce. Z pohledu týmu máme ty nejvyšší cíle a bude záležet jen na nás, jak se k tomu postavíme. Doufám, že sezona kvůli covidu předčasně neskončí a bude dlouhá, pak se může stát cokoliv.

Nepokukujete po reprezentaci do šestnácti let?
Myslím, že reprezentovat svoji zem je cíl každého hráče a obrovská pocta. Nic víc už není. Je to ale jenom na trenérech, koho si vezmou. Já udělám vše pro to, abych byl úspěšný a byli se mnou spokojení hlavně tady v Ostravě, až potom můžu přemýšlet dál.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter