Miškář vypráví o životní sezoně i Brukovi. Teď se vrací do extraligy
Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz
Podobnou sezonu podle svých slov ještě nezažil. A pozor, teď není řeč o starostech spojených s koronavirem. Do vzpomínek Patrika Miškáře se zapíše z jiného důvodu. Tedy jako rok, kdy bodově explodoval v Litoměřicích a prostřílel se k další šanci v extralize.
Předchozí ročník rozdělil mezi Hradec Králové, Kadaň a Prostějov. V extralize mnoho prostoru nedostával, o patro níž především v dresu Jestřábů zářil.
Na východě Čech ale Miškářovi loni v květnu vypršela smlouva. Rodák z Hořic se rozhodl pro angažmá v Litoměřicích, za které v minulosti odehrál dvě sezony.
A udělal velmi dobře! Po boku Matěje Berana se rozehrál do životní formy a základní část uzavřel jako druhý nejproduktivnější hráč soutěže.
Dobrou formu si přenesl také do play off, v tuto chvíli je stále lídrem kanadského bodování vyřazovacích bojů. Pro jeho tým už ale sezona skončila.
Sedmizápasové drama nepřineslo šťastný konec, hráči Stadionu sledovali po rozhodujícím duelu radostné křepčení Jihlavy. Miškář už si tak týden užívá zasloužené volno.
„Těšil jsem se na něj. Každopádně jsme si mysleli, že budeme hrát déle, protože jsme v sérii vedli 3:1. Nepočítal jsem s tím, ale už jsem doma. Užívám si rodiny a přítelkyně. Z Litoměřic se budu stěhovat pryč, ale ještě asi nemůžu prozradit kam,“ povídá tajemně v rozhovoru.
Odpočinek vám po náročné sezoně asi přijde vhod, že?
Nehráli jsme zase tolik zápasů, jako třeba v extralize. Play off jsme ale měli tvrdé, odehráli jsme všechny zápasy, co jsme mohli. Únava byla znát, odpočinek před novou sezonou je potřeba.
Plánujete vyrazit někam na dovolenou? I když v dnešní době to nemusí být úplně snadné…
Teď určitě ne, protože nevím, kdy se budu stěhovat. Ještě sháním byt, takže teď řeším spíš tyhle věci než dovolenou. Tu asi nechám až na léto.
Nezačnou vás občas svrbět prsty s pocitem, že už byste si zase šel zahrát?
(usmívá se) To nevím, jestli mě budou svrbět. Co mám nové pokyny, tak bychom ani ne za měsíc měli začít s přípravou. Takže asi k žádnému svrbění nedojde, když je to takhle rychle. Volno není tak dlouhé.
Vraťme se k uplynulé sezoně. Označil byste ji z vašeho pohledu jako životní?
Určitě. Takovou sezonu jsem nezažil, bod na zápas jsem měl naposledy v juniorce. V chlapech to byl můj životní rok, rozhodně na něj budu chtít navázat.
„Takovou sezonu jsem nezažil, bod na zápas jsem měl naposledy v juniorce.“
Proč myslíte, že si to letos tak sedlo?
Rozuměl jsem si s klukama v lajně a s trenérem, který byl ve všech směrech úplně neskutečný. S Berym (Matěj Beran) a Prochym (Martin Procházka) jsme si sedli jak lidsky, tak i hokejově. Pak to podle mě bylo vidět i na ledě.
Úderné duo jste vytvořil hlavně s Matějem Beranem, právě vy dva jste byli nejproduktivnější hráči Chance ligy po základní části…
Hned od začátku jsem věděl, že má hrozně moc zkušeností. Hrál v extralize, prošel několik klubů. Věděl jsem, že ví, co a jak. Já jsem k němu a Prochymu potřeboval zapadnout. Sedli jsme si úplně ve všem, neměli jsme žádný problém. Vždycky jsme věděli, co udělá ten druhý. Ani jsme si moc neříkali, jak budeme hrát. Prostě jsme šli na led a tam chemie vznikla sama.
Vaše sebevědomí bylo vidět také v play off, kde jste předvedl několik krásných akcí. Hokejem jste se zkrátka bavil, že?
Když se vám takhle daří, tak sebevědomí postupně naroste. Pak si dovolíte věci, které byste si normálně nedovolil. Hlavně jsem věděl, že i kdyby se mi něco nepovedlo, tak na mě nebude nikdo řvát nebo tak něco. Trenér Bruk dával naší lajně na ledě obrovský prostor, a to se pak odráží i na výkonech. Člověk si pak víc věří a dovolí si věci, které si nemůže dovolit, když hraje tři čtyři minuty na zápas.
Miškářova paráda v oslabení
Zmínil jste kouče Davida Bruka. Zdá se, že jeho trenérské metody vám hodně vyhovovaly, ne?
V Hradci Králové jsem byl pod panem Martincem a věděl jsem, že mě do Litoměřic doporučil právě panu Brukovi. Oni společně trénovali v reprezentaci a hráli úplně stejný hokej, jako jsme hráli v Hradci. Věděl jsem, do čeho jdu. Navíc bylo vidět, že ten hokej funguje. Na svojí hře jsem nemusel nic měnit – akorát jsem se z křídla přesunul na centra. Centr mi vyhovuje víc, ale na to se nemůžu vymlouvat. Musím využít šanci, ať už ji dostanu kdekoliv. Ale i lidsky je pan Bruk… Takového trenéra jsem prostě ještě nezažil. Všechno je v pohodě, neřve, občas vysvětlí, o hokeji toho ví hodně. Podle mě by měl trénovat v extralize. Ale je dobře, že je u mladých kluků v Litoměřicích, protože jim předává neskutečné zkušenosti. Hokej hrál dlouho, to je vidět.
V play off jste nezvládli sedmizápasové čtvrtfinále s Jihlavou. Už vás vyřazení přebolelo?
Mrzí to hodně, zvlášť když jsme vedli 3:1 na zápasy. Nevím, jestli jsme to nezvládli v hlavách. V pátém zápase jsme v Jihlavě po dvou třetinách vedli 2:1 a nedotáhli jsme to, doma jsme je pak nechali vyrovnat dvě minuty před koncem. Tyhle zápasy sérii rozhodly, stalo se. Věděli jsme, že je Jihlava favoritem, a kdyby to skončilo 4:0, tak by nikdo neřekl ani půl slova. Ale když jsme vedli 3:1, tak to mrzí dost.
Jihlavský kapitán Josef Skořepa po postupu prohlásil, že Duklu nakoply vaše narážky. Co na to říkáte?
(směje se) Kdybychom vyhráli my, tak to bude stejné. Je to play off – každý chce vyhrát a dělá pro to všechno. Bohužel to jsou teď oni, kdo je na koni. Asi se dobře rozehráli, když teď v semifinále vedou nad Vsetínem.
„Mladí kluci se od starších učí, a když se něco nedaří, tak se okamžitě někoho zeptají.“
Mladý tým Litoměřic se každopádně nemá za co stydět. Pro některé hráče to bylo první play off v dospělém hokeji, ve kterém dokázali, že mohou konkurovat komukoliv.
Na klucích bylo vidět, že zápas od zápasu rostou. Navíc když se vyhrává, tak jsou všichni v pohodě. Takové zápasy dají hráčům hrozně moc zkušeností, navíc proti Jihlavě, která je adeptem na postup. My jsme proti ní vyhrávali a brali jsme jí křídla z prvního zápasu. Bohužel to nevyšlo.
Zůstaňme ještě u mladých hráčů. Jak se vám jeví projekt Dukla? Pro juniory to může být dobrá šance, jak zvládnout přechod do seniorského hokeje. Vy jste ostatně v Litoměřicích před lety také nastupoval.
Myslím, že to funguje na sto procent. Kdokoliv přijde, tak si ho hned trenéři a hráči usměrní. Třeba Honza Výtisk, náš nejzkušenější hráč. Podle mě to funguje tak, jak by mělo. Mladí kluci se od starších učí, a když se něco nedaří, tak se okamžitě někoho zeptají. Na konci sezony to bylo vidět, vždyť mladí kluci udělali hroznou porci bodů.
Vám je dvacet pět, do které kategorie jste tedy patřil?
(směje se) Nevím, brali mě jako nejmladšího starého hráče. Taky jsem se párkrát snažil pomoct, ale nemám toho tolik za sebou jako Honza Výtisk nebo Tomáš Svoboda. Hlavně tihle hráči dávali mladším rady.
Foto: Karel Švec, hc-slavia.cz
Co sezona v souvislosti s covidem a dalšími problémy? Jak na ni budete vzpomínat v tomto ohledu?
Byla zvláštní. Když lidi nechodí na stadiony, tak je to takové tréninkové tempo. Člověk se do toho musí dostat sám, vrátil jsem se do juniorských a mladších let. Ale jakmile začaly play off zápasy, tak už to bylo o něčem jiném. Obě střídačky žily, byly slyšet nadávky… (usmívá se) Doufám, že od příští sezony už budeme hrát s fanoušky.
Zpátky k vám. Upřímně, nečekal jste během sezony, že přiletí laso z extraligy?
Nějaký zájem klubů byl, věděl jsem o něm. Ale na ten rok jsem byl podepsaný v Litoměřicích, bylo to hlavně na nich. I já sám jsem tam chtěl sezonu dokončit, protože jsme měli něco rozdělaného. Je škoda, že se nám nepodařilo postoupit do semifinále. Věděl jsem, že do Litoměřic jdu odehrát celou sezonu. Ne že v půlce někam zdrhnu.
Další parádní sólo Miškáře
Vaše kariéra je spojena především s Hradcem Králové, po nástupu Vladimíra Růžičky jste ale v mateřském klubu skončil. Později jste řekl, že jste si s Růžičkou nesedli. Šlo o něco konkrétního?
(směje se) Už bych to radši neříkal, to je furt dokola. Prostě jsme si nesedli, to se stává. Každý trenér má své hráče, někoho má rád, někoho ne. U každého trenéra to tak je. S trenérem Růžičkou jsem si nesedl, u jiného jsem zase možná oblíbený byl. To si člověk nevybere.
Že vztahy mezi trenérem a některými hráči nemusí být vždycky ideální, se teď ukázalo také v případě Radka Smoleňáka…
No, přesně tak. Jak jsem říkal, každý trenér má jiný pohled na hokej. Může se mu líbit, jak jeden hráč bruslí, druhý jak blokuje střely… Každý to má jinak. Člověk s tím nic neudělá a musí se s tím smířit.
„Prostě jsme si nesedli, to se stává. Každý trenér má své hráče, někoho má rád, někoho ne.“
Do Hradce Králové se teď vrací Tomáš Martinec. Není ve hře váš návrat na východ Čech?
(směje se) To nevím, už mám podepsáno jinde. Ten klub si mě vybral a hodně o mě stál. Chtěl jsem změnit tým a jít jinam než do Hradce. Uvidíme, jak to půjde. Snad se mi tam bude dařit.
Příští rok vás tedy uvidíme v extralize?
Přesně tak.
Foto: Martin Voltr
Share on Facebook
