Milion střel je milion zkušeností. Pomáhá to růst, ví brankář Geidl třetí
Foto: Karel Švec, Český hokej
Dorostenci brněnské Techniky první víkend ve skupině o udržení uzavřeli povedenou výhrou, když brankář Dieter Geidl zlikvidoval 45 střel Olomouce a připsal si první nulu v sezoně. Proč dal přednost dorostu? Odkud se vzalo jeho jméno? A vyslovují ho lidé dobře?
V základní části se vám nedařilo. Bylo těžké chodit do dalšího a dalšího duelu?
Vždycky jsme šli do zápasů s nasazením na sto procent a chtěli jsme vyhrát. Každý zápas má jiný průběh než ten předchozí. I když soupeř vyhrál předchozí zápas 10:0, na nás se mu nemusí tolik dařit. Jsme všichni stejní kluci.
Co bylo vaší motivací?
Na začátku jsme se chtěli dostat do horní šestky, ale už tak v polovině základní části jsme viděli, že se nám to vzdaluje. Motivací bylo, abychom se pořádně rozehráli a sehráli do druhé části. Chceme extraligu udržet, protože je to výborné pro klub a další kluky, kteří by hráli nejvyšší soutěž další sezonu.
Co bude potřeba zlepšit?
Kluci musí vepředu zlepšit proměňování šancí, protože v zápasech je máme, ale proměníme jenom malou část z nich. Musíme se taky soustředit na obranu a pak na útok. Nejdříve musíme pořádně bránit, pak můžeme útočit a z šancí dávat góly.
„Chceme extraligu udržet, protože je to výborné pro klub a další kluky.“
Jaká byla úvodní dvě utkání skupiny o udržení?
Já jsem s nimi spokojený dost, i když jsme mohli oba dva zápasy vyhrát. Proti Šumperku jsme si to prohráli vlastní chybou – hodně jsme faulovali. Myslím, že i kluci jsou spokojení, protože jsme prohrávali třeba o gól a teď jsme po dlouhé době vyhráli.
A to proti Kohoutům. Jaký to byl zápas?
Na začátku jsem je hodně tlačili, pak se to vyrovnalo a první třetina skončila bez gólu. Po přestávce nám trenér řekl, že hrajeme dobře, a vytkl nám jenom nějaké malé chyby. Šli jsme do druhé části s tím, že chceme jít do vedení, abychom nemuseli nic dohánět. To se nám povedlo, kluci proměňovali šance a dali tři góly.
Kdy jste si byl jistý vítězstvím?
Jistý výhrou si nejsem nikdy, i kdybychom vedli třeba 6:0. Pořád jsem se soustředil na zápas. Vedení 3:0 ulehčí myšlenky, ale pak jsem chtěl mít nulu, takže jsem chytal naplno. Pořád jsem se soustředil, protože jsem chtěl čisté konto a aby tým vyhrál.
Jak těžká to pro vás byla nula?
Kluci říkali už před zápasem, že bych mohl mít nulu. Bylo tam dost těžkých situací jako v každém zápase. Spojily se štěstí, které k hokeji patří, a dovednosti, co umím. Je z toho nula.
„Vychytal jsem čisté konto docela po dlouhé době. Poslední jsem měl ještě za Warriors, když jsme hráli proti Technice.“
Vybral byste nějaké nejhorší situace?
Tak to si vybavuju naprosto přesně. Byla to ta tyčka. Byl chumel před bránou a já jsem byl asi na vrcholu brankoviště v nízkém postavení, najednou mi puk proletěl kolem hlavy a šel do spojnice tyček. To jsem si oddychl hodně. Podruhé šla střela od modré úplně nahoru, ale těsně přede mnou to někdo tečoval úplně dolů. Naštěstí se mi puk odrazil od betonů.
Byla to pro vás hodně cenná nula?
Mně se chytalo dobře. Byl to pak hodně dobrý pocit, protože jsem vychytal čisté konto docela po dlouhé době. Poslední jsem měl ještě za Warriors, když jsme hráli proti Technice. Udělalo mi to radost, zlepší to psychickou stránku a je to motivace do další práce.
Když jste zmínil druhý brněnský klub: Jak se váš přesun udál?
Po minulé sezoně mi volal trenér z Techniky Karel Tuháček, protože jim odešla jednička Jakub Nešpůrek do Vsetína. Takže oni neměli vlastně brankáře a věděli, že jsem ve Warriors já. Navíc se tam spadlo z extraligy. Nejprve jsem řekl, že ještě nevím, jak to bude, jestli třeba nezkusím nějaké zahraničí.
Foto: Nela Dittrichová, hcdukla.cz
Nechtěl jste třeba zůstat kvůli juniorce?
Na Warriors mi nabízeli, že můžu chytat REDSTONE Extraligu juniorů, ale já jsem dal přednost dorostenecké extralize, která mi přijde více prestižní. Přijde mi lepší hrát se svým ročníkem než někde věkově výš.
Užíváte si pozici jedničky?
No, užívám… Je na mě velký nátlak. Výsledek obdržených branek stojí na mě. Má to výhody i nevýhody, ale je to hlavně psychický nátlak, který musím zvládat a chytat nejlépe, jak umím.
Na druhou stranu je to pro vás dobré do další kariéry…
Ano, to je. Ve finále, kdybych třeba chytal někde v týmu, jako jsou třeba Liberec nebo Pardubice, šlo by na mě v základní části pár střel. Když jde na gólmana deset střel a má z toho nulu, nic mu to nedá. Já bych z toho ani neměl radost. Na Technice jsem měl milion střel, což je milion zkušeností do další kariéry. Pomáhá to brankáři růst.
„Můj děda i můj táta se jmenují stejně, takže jsem Dieter třetí.“
Zatím se držíte s úspěšností zákroků nad devadesáti procenty. Je to váš dílčí cíl?
Přesně tak, chtěl bych se celou sezonu držet nad devadesáti procenty. Je to těžké. Sice mám proti sobě hodně střel, ale nesmím pustit hodně gólů. Když bych ale dostal čtyři góly, vyhráli jsme 6:4 a já měl procenta třeba 88, vůbec mi to nebude vadit.
Vaše jméno vůbec nezní česky. Jak se zrodilo?
Můj děda i můj táta se jmenují stejně, takže jsem Dieter třetí. Paradoxně mého staršího bráchu tak nepojmenovali, ani vlastně nevím proč. To mi nikdy neříkali. Je to jméno německého původu. Já nemám s Německem nic společného, ale můj prapraděda byl z Německa.
Držíte hezkou tradici. Chtěl byste v ní pokračovat?
Zatím si z toho děláme jenom legraci. Přemýšlel jsem nad tím a asi bych chtěl, aby se můj syn jmenoval stejně. Je to symbolické a jméno se mi líbí.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Ptá se vás hodně lidí, jak se vaše jméno vyslovuje?
To je normální otázka, na kterou se mě všichni ptají, když někam přijdu. Moje přezdívka je Didi, to je jednoduché vyslovit, říká se to ‚Dydy‘. Dieter už je trochu horší. Když říkají sestavu na ledě, tak mě někteří vysloví třeba ‚Dajtr Gídl‘, což je docela špatně. (směje se) Je to prostě ‚Dýtr Gajdl‘.
V Třinci hraje Nico Geidl. Jde o rodinu?
Je to můj bratranec, jako malí kluci jsme spolu hráli a pak i jednu hodně dobrou sezonu ve Warriors. On pak přestoupil do Třince, takže jsme se rozdělili, ale určitě bych se s ním chtěl v hokejové kariéře potkat. Bylo by hezké si proti sobě, nebo spolu zahrát.
„Když říkají sestavu na ledě, tak mě někteří vysloví třeba ‚Dajtr Gídl‘, což je docela špatně.“
Bratr taky hraje hokej?
Brácha hrával hokej, ale teď už nemůže kvůli zdravotním problémům, které má od narození. Nemá jednu ledvinu, takže nemůže dělat kontaktní sporty. Jakmile se začalo hrát do těla, musel přestat hrát hokej a dal se na baseball.
Kdo u vás započal hokejovou tradici?
S hokejem začal můj taťka, který chytal na vojně, ale pak musel skončit, protože si utrhal vazy v koleni. V té době se to nedalo moc dobře léčit, takže musel skončit, protože ho to bolelo. Pak jsem se narodil já, byli jsme s bratrancem i bráchou pořád na ledě, to nás zaujalo, takže jsme chtěli hrát hokej.
Jste brankář po otci?
Když jsem se koukal na videa, jak jsem byl malý, vždycky jsem lezl do brány. Vzal jsem si výstroj, nikdy jsem nebyl v útoku, ale prostě jsem si vlezl do brány. Cítil jsem se tam dobře, teď jsem v brankovišti jako doma. Do páté třídy mi taťka předával i všechny své dovednosti.
Share on Facebook
