Měl jsem týmu pomoct víc, mrzí Formana. Rousek? NHL mu přeju!
Foto: hcsparta.cz
Zažil turbulentní sezonu. Sparťanský útočník Miroslav Forman byl v jejím průběhu poslán do Motoru, aby pookřál. Na konci ledna se potom vrátil do hlavního města s jediným cílem – získat vysněný titul. Jenže sparťanské tažení zastavil Liberec. „Chtěl jsem titul a zlatou medaili, takže teď bronz asi neumím ocenit," říká třicetiletý hokejista.
Už jste vstřebal semifinálové vypadnutí s Libercem?
Ještě to ve mně pořád je, měli jsme nějaký cíl, který se nepodařilo splnit, takže člověk to pořád nějakým způsobem vnímá. Ale teď mám čas na to být s rodinou, pojedeme na dovolenou, takže se to bude lepšit.
Byli jste krůček od toho, aby se vám jako prvnímu českému týmu v play off podařilo otočit sérii z 0:3 na 4:3. O to víc to musí mrzet.
Je to tak, je velká škoda, že jsme sedmý zápas nezvládli. Na druhou stranu jsem na náš tým pyšný, ukázali jsme charakter a sílu, kterou tým měl. Za stavu 0:3 jsme to nezabalili, pořád makali a věřili, že to můžeme otočit. Sice se to nakonec nepovedlo, ale nevzdali jsme se.
Prohrát první tři zápasy série muselo být psychicky těžké, jak se hráč za takového stavu motivuje k dalším bitvám?
Psychicky to bylo složité, o tom není sporu. Ale měli jsme dostatečně zkušený tým, po každém zápase si k tomu někdo něco řekl, a i po tom třetím jsem z týmu cítil, že věříme tomu, že to můžeme zvrátit. Bez ohledu na to, že nás řada lidí už odepisovala.
„Sice se to nakonec nepovedlo, ale nevzdali jsme se. Na tým jsem pyšný."
Přitom ve vámi zmíněném třetím zápase v Liberci jste vedli 2:0, ale nakonec jste padli. Nebyl právě tohle jeden z určujících momentů celé série?
Může to tak být a stejně tak nemusí. Jsou to kdyby… Každopádně jsme zápas nezvládli, čímž jsme si celou sérii hodně ztížili, protože prohrávat 0:3 na zápasy s týmem jako je Liberec, to není jednoduché. Myslím, že zlomových momentů bylo v semifinále víc.
Dalším byl nepochybně váš špatný vstup do semifinále, čím to?
Těžko říct, na analýzy bude ještě dost času, ale faktem je, že v začátku série jsme to nebyli my. Neměli jsme tak dobrý pohyb a Liberec nás přehrával. Možná jsme šli do zápasů a nečekali, že Liberec bude hrát až tak dobře. Těžko říct. Ale jak říkám… Hlavně první dva domácí zápasy nebyly z našeho pohledu vůbec ideální.
Osobně mě to dost překvapilo, protože mám pocit, že letošní tým Sparty byl nejsilnější minimálně za posledních pět let. Souhlasíte?
Jednoznačně. Ve sparťanském áčku jsem už jedenáct let, takže jsem coby mladík zažil podobně silné týmy, ale tenhle byl za poslední období tím určitě nejsilnějším. Od finále s Libercem na jaře 2016 určitě.
„Možná jsme šli do zápasů a nečekali, že Liberec bude hrát až tak dobře."
Dá se pět let stará finálová série proti Liberci s tou letošní semifinálovou v něčem srovnat?
Nerad bych se pouštěl do nějakého porovnávání. Týmy se hodně pozměnily, ale pořád mají kvalitní hráče. Obě série byly hodně vyrovnané a pro oba týmy náročné. Myslím, že v obou byl k vidění kvalitní hokej.
Když se ještě vrátím k týden starému sedmému zápasu, v čem byl Liberec podle vás lepší? Asi všichni už čekali, že si to pohlídáte…
Já ten zápas vnímám jako vyrovnaný. Měli jsme celkem dost šancí, které jsme nedali. Hodně důležité bylo, že oni dali první gól. V takovém utkání se vám vždycky hraje líp, když máte náskok a nemusíte nic honit. Zároveň je tu další věc.
Foto: hcsparta.cz
Jaká?
Je to aspekt, který charakterizuje celou sérii, produktivní byla jen naše první lajna, ale my ostatní jsme se k ní moc nepřidali. To si myslím, že rozhodlo. Kdyby se pravidelně prosazovala ještě alespoň jedna lajna, tak si myslím, že jsme to utáhli. Ale s jedním produktivním útokem podle mě nemůžete proti týmu formátu Liberce uspět.
Berete si to osobně? V týmu jste byl jeden z nejzkušenějších…
Určitě! Se svou produktivitou v play off nejsem spokojený, mrzí mě to a vím, že jsem z pohledu gólů a asistencí měl týmu pomoct víc, ale bohužel se nám ostatním nedařilo. Nemůžu říct, že by se někdo nesnažil, všichni odevzdali maximum, nicméně to prostě nelepilo.
„Se svou produktivitou v play off nejsem spokojený."
Celkově šlo z vašeho osobního pohledu o dost turbulentní sezonu, Sparta, Motor, Sparta… Jak na ni budete s odstupem času vzpomínat?
Zajímavá otázka, sám jsem zvědavý, jak ji budu jednou hodnotit. Určitě mě to nějakým způsobem posunulo, poznal jsem, jak to funguje i jinde, spolupracoval s Vencou Prospalem, což je legenda českého hokeje, Alešem Totterem, v Budějovicích jsem poznal nové kamarády, nové prostředí, takže z tohoto úhlu pohledu to byla sezona, která mě naučila něco nového.
A nakonec zisk bronzové medaile taky není k zahození.
Chtěl jsem titul a zlatou medaili, takže teď bronz asi neumím ocenit, protože ještě převládá zklamání. Jsem hlavně rád za to, jakým směrem se Sparta vydala. Když nepočítám loňskou sezonu, která byla ukončená covidem, tak ty předešlé byly z našeho pohledu hubenější. Nehráli jsme o ty úplně nejvyšší příčky. Teď to jde nahoru, mám radost z toho, že k nám chodí špičkoví hráči i třeba z KHL, věřím, že v tomto duchu budeme pokračovat. Takže bronz… Spíš bych ocenil směr, jakým Sparta jde a fakt, že ta organizace je zdravá.
„Z mého pohledu je to komplexní hráč, který umí hrát ve velké rychlosti."
Co příští ročník, pokusíte se o titul se Spartou znovu?
Mám tu smlouvu ještě na rok, takže doufám, že ano.
Mimochodem, před pár dny bylo oznámeno, že váš spoluhráč Lukáš Rousek podepsal nováčkovský kontrakt s Buffalem. Prosadí se?
Moc bych mu to přál! Samozřejmě bude záležet jen na něm, takových hráčů, kteří se o to snaží, je celá řada, ale rozhodně mu držím palce. Osobně jsem v Americe nikdy nebyl, nevím, jak to tam chodí, nicméně podle mě na to rozhodně má. Během let, kdy byl ve Spartě, ukázal obrovský progres.
Co je podle vás jeho největší silná stránka, kterou může v zámoří prodat?
Těžko zmínit jednu věc, z mého pohledu je to komplexní hráč, který umí hrát ve velké rychlosti. Ještě by měl nabrat nějaká kila a svaly, což se mu už před touto sezonou povedlo, přičemž podle mě to bylo v osobních soubojích vidět. Samozřejmě může pracovat i na dalších věcech, ale to můžeme všichni. Každý z nás se může pořád zlepšovat.
Foto: hcsparta.cz
Share on Facebook
