Měl bych předávat zkušenosti, hlásí Pabiška. A Liberec? Nikdy neříkej nikdy

Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz

Bojovník, srdcař, klubová ikona. Lukáš Pabiška se po dlouhých jedenácti letech rozloučil s Mladou Boleslaví a vrátil se do organizace Liberce, která ho pro velký hokej vychovala.

Jak vlastně došlo k vašemu přesunu do Benátek?
V Boleslavi jsme se na žádné nové smlouvě nedohodli, popravdě se to ani neřešilo. Nikdo mi nevolal, že v klubu končím, musel jsem volat já. Potom se to nějak upeklo, že už nebudu pokračovat, že to byl můj poslední rok. Někdy v lednu jsem byl na hostování v Benátkách a bavili jsme se o tom, že bychom příští rok mohli ve spolupráci pokračovat. Kvůli koronaviru ale nikdo nevěděl, co bude. Pořád jsme byli v kontaktu a dopadlo to tak, že jsem přestoupil do Benátek.

Nemrzelo vás, že s vámi konec v klubu nikdo příliš neřešil?
Sezona skončila tak, jak skončila, ze dne na den se nemohlo do kabiny. Co se týče nějakého kontaktu, tak to se taky nemohlo, protože bylo všechno zavřené. Časem jsem volal Radimu Vrbatovi a ptal jsem se ho, jak to se mnou vůbec vypadá, jestli se mnou do budoucna mají nějaký plán. Radim mi říkal, že hokejově se mnou už nepočítají, takže tím to pro mě byla uzavřená záležitost.

„Časem jsem volal Radimu Vrbatovi a ptal jsem se ho, jak to se mnou vůbec vypadá, jestli se mnou do budoucna mají nějaký plán.“

Bylo ve hře, že byste přijal jinou než hráčskou roli?
Popravdě mi to nikdo nenabízel. Nechci říct, že jsem se spoluprací počítal, ale dřív jsme se bavili, že bych v klubu mohl nějakým způsobem pokračovat. Ale trenérský štáb v Boleslavi byl zřejmě vyřešený, takže jsem žádnou nabídku na trénování nedostal.

Lákalo by vás po kariéře zůstat u hokeje alespoň jako trenér?
Skoro dva roky pomáhám Richardovi Jarešovi s hokejovými kempy, pracoval jsem s ročníkem 2009. Určitě mě to láká, po konci hokejové kariéry bych se tomu chtěl věnovat. Pokud o mě někdo bude mít jako o trenéra zájem, tak bych u toho chtěl zůstat.

Foto: Karel Dvořáček, sportyusti.cz

Měl jste myšlenky na konec kariéry, když jste se dozvěděl, že končíte v Boleslavi?
Kromě Benátek mi nikdo nic jiného nenabídl, takže jsem neváhal. Byl o mě zájem a líbil se mi koncept, který má organizace Bílých Tygrů, co se týče výchovy mladých hráčů, kde můžu předat svoje zkušenosti. Neváhal jsem ani na vteřinu. Celou dobu, co jsem tam byl na hostování, tak mě to tam strašně bavilo. Viděl jsem, že se mladí posouvají, a když jsme hráli třeba dva starší a jeden mladší hráč v lajně, tak vyletěl nahoru. To mě strašně bavilo a naplňovalo.

V Benátkách mimo jiné na pozici kustoda působí váš bratr Marek. Nepřemlouval vás taky?
Ani ne. Myslím, že brácha chtěl, abych tam byl, ale tím, že byl koronavirus, se všechno táhlo. Kdyby koronavirus nebyl, tak bych třeba na konci dubna měl podepsanou novou smlouvu. Pořád se řešily finance, smlouvu s Benátkami mám až od července. Velký zájem o mě měl trenér Valda Jiruš, s ním jsem byl v kontaktu.

„Za jedenáct let se v organizaci Bílých Tygrů udělalo tolik práce, je to úplně jiné, než když jsem odcházel.“

Do liberecké organizace se vracíte po dlouhých letech. Napadlo by vás, že tam jednou možná ukončíte kariéru?
Na jednu stranu se vracím domů, kde jsem s hokejem začínal, to mě vlastně láká. Za jedenáct let se v organizaci Bílých Tygrů udělalo tolik práce, je to úplně jiné, než když jsem odcházel. Neváhal jsem a těšil jsem se, že se vrátím domů. Samozřejmě to budu mít i blíž, ono jedenáct let dojíždět do Boleslavi nebylo úplně jednoduché. Teď trénujeme v Liberci a jsem opravdu strašně spokojený, propojení Benátek s Libercem funguje výborně.

Mluvil jste o tom, jak se v klubu pracuje s mládeží. Předpokládám, že v Benátkách bystě měl mít mentorskou roli hráče, od kterého se budou mladí učit.
Myslím, že je to jedna z mých hlavních rolí, kterou v týmu mám, a proč mě tam brali. Co si budeme povídat, v Benátkách jsou snad jen tři starší hráči. Pak jsou tam kluci kolem dvaceti let, co chodí z juniorů. Já bych jim měl předávat zkušenosti, i to podle mě rozhodovalo o tom, že mě podepsali.

Nebudete pokukovat i potom, že byste si ještě zahrál extraligu za Liberec?
(směje se) Bylo by to hezké, ale to není otázka na mě. Je tam spoustu mladších kluků, kteří na tu šanci čekají. Ale samozřejmě nikdy neříkejte nikdy, necháme tomu volný průběh.

Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz

Vraťme se ještě k Mladé Boleslavi. Za jedenáct let se vám klub musel vrýt do srdce, že?
Budu na něj vzpomínat strašně rád, je to jedenáct let mojí hokejové kariéry, v dobrém i zlém. Když to vezmu zpětně: byly tam dobré časy, byly tam špatné časy, ale samozřejmě to v srdci zůstane. Pak to s těmi lidmi bylo spíš o takovém přátelském vztahu, takže Boleslav mi určitě v srdci zůstane. O tom se vůbec nemusíme bavit.  

Jak jste jako rodák z Liberce vnímal vzájemnou rivalitu?
Myslím, že v kabině se tolik neřešilo derby Liberce proti Boleslavi, spíš to udělali fanoušci. Dejme tomu, že to bylo vyhrocené těmi barážemi, které jsme proti sobě hráli, tam to trochu odstartovalo. Fanoušci tu rivalitu berou jinak než kluci v kabině. Myslím, že to nastartovali oni.

„Myslím, že v kabině se tolik neřešilo derby Liberce proti Boleslavi, spíš to udělali fanoušci.“

Zmínil jste baráže, o udržení jste si s Boleslaví v prvních třech letech zahrál třikrát po sobě…
Bylo to emočně náročné. Občas mě zaráželo, že hráči, kteří měli tým vést, když šlo do tuhého, tak nebyli vůbec vidět. Člověk během kariéry pozná i ten charakter, že když o nic nejde, tak jsou ti hráči top, ale když najednou o něco jde, tak na tom nejsou mentálně dobře. V barážích se pozná charakter hráčů. Možná to byl jeden z důvodů, proč jsem byl v Boleslavi tak dlouho. Vzpomínám si, že jsem hrál šest nebo sedm baráží. V klubu viděli, že jsem charakterově poctivý, a když jde do tuhého, tak se z toho nepodělám.

Kdybyste měl naopak zmínit nějaké úspěšné roky, které by to byly?
Pro mě byly v Boleslavi nejlepší sezony ty, co se spadlo a hrála se baráž, než se postoupilo zpátky. Myslím, že to byly dva roky, které byly nejlepší. Nechci zapomenout na to, když jsme hráli semifinále, to bych nerad. Ale tehdy se začala psát nová etapa boleslavského hokeje, protože se spadlo a všechno se začalo dělat jinak. Přivedli se hráči, kteří měli charakter, makali a bojovali. Po dvou letech se podařilo postoupit i kvůli tomu, že se něco budovalo. Přišli noví trenéři, kteří sázeli na charakter, za ty dva roky se udělala velká parta. První rok jsme hráli rozhodující zápas s Libercem, a kdo vyhrál, tak postoupil. To byla škoda, ale další rok se to povedlo. Podle mě to byly nejlepší sezony, co se týče party a lidí. Osobně jsem si myslel, že když se spadne z extraligy, tak lidi na hokej nebudou chodit. Najednou jsme spadli do první ligy a chodilo víc lidí než na extraligu. Všechno do sebe zapadalo, bylo to super.

Pád o patro níž tehdy klubu paradoxně prospěl.
Myslím, že stoprocentně. Předchozí roky se to pořád nabalovalo, furt se hrála baráž a najednou se spadlo. Všechno se překopalo, to byl podle mě takový nový start boleslavského hokeje.

„Udělala se parta, bojovalo se a klaplo to. Škoda, že to skončilo tak, jak to skončilo.“

V průběhu let se tak trochu změnila i vaše role, ze střelce jste se stal spíš bojovnějším hráčem. Souhlasíte?
Vnímal jsem to, ale bylo to spíš dané tím, že jsme k sobě vždycky byli upřímní a řekli jsme si, že už to třeba není na roli střelce, ale na roli ve třetí nebo čtvrté lajně. Mám rád, když mi někdo řekne, jakou v týmu mám roli. Přijal jsem to a byl jsem rád, protože jsem byl pořád v klubu, který jsem měl rád, a věděl jsem, že jde nahoru. Tím myslím, že s námi první rok nikdo nepočítal a udělali jsme desítku. Pak jsme hráli semifinále, čtvrtfinále… Pořád tam byl postup a viděl jsem, že to jde správným směrem. Proto jsem v týmu zůstal a přijal tuhle roli.

V minulém ročníku se Bruslaři po základní části umístili na čtvrté příčce s minimální ztrátou na druhé místo. V čem vidíte největší sílu loňského týmu?
Myslím, že se to trochu nastartovalo už v sezoně předtím, od té doby, co přišli pan Hořava s panem Rulíkem. Tam to všechno postupně začalo, k tomu se přidali mladí kluci. Všechno do sebe zapadlo, chytilo to symbiózu všech lidí dohromady. Udělala se parta, bojovalo se a klaplo to. Škoda, že to skončilo tak, jak to skončilo.

Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz