Mazanec dochytal postup zraněný: Úspěch, snad půjdeme ještě dál!

Foto: CHL / Soerli Binder

(MANNHEIM, od našeho zpravodaje) Přesně pro takové výkony ho letos Hradec Králové přivedl a zaplatil. Marek Mazanec předvedl v odvetě osmifinále Ligy mistrů fantastické představení a Mountfieldu vychytal v Mannheimu remízu, která stačila na historický postup mezi nejlepších osm týmů Evropy!

Všichni věděli, že Hradec nebude hrát na krásu. V extralize se trápí, po reprezentační přestávce dává jen gól na utkání. Platilo to i tentokrát, ovšem branka Matěje Chalupy byla nakonec postupovou. Marek Mazanec totiž odchytal velký zápas, německému mistrovi dovolil jen jednu radost až ve třetí třetině. Tlak ve finiši pak ustál a mohl slavit.

Marku, považujete postup za velký úspěch?
Já myslím, že to je úspěch hlavně kvůli tomu, v jaké dece teď jsme. V české lize prostě nemůžeme dát góly a vyhrát. O to důležitější je takový zápas ukopat. Nebo my jsme ho zremizovali, ale budeme o tom mluvit jako o celé sérii. Prostě jsme to s nimi urvali.

Jasně, ale jste mezi osmi nejlepšími týmy v Evropě. Z toho musíte mít dobrý pocit.
Rozhodně! Doufám, že půjdeme ještě dál.

Liga mistrů přitom byla ještě nedávno braná jenom za přípravnou soutěž, zvlášť v Hradci...
Pro mě to určitě není přípravná soutěž. Je to soutěž plná výborných hráčů, výborných týmů, plná profesionálů, kteří ví, co dělají. Přece jenom se to jmenuje Liga mistrů. Když se posuneme mezi osm nejlepších, tak si myslím, že je to úspěch a dobrá reprezentace i pro město.

„Pro mě to určitě není přípravná soutěž. Je to soutěž plná výborných hráčů, výborných týmů, plná profesionálů, kteří ví, co dělají.“

Vypadalo to, že po zápase jste tak vyčerpaní, že už jste se skoro ani neradovali...
(směje se) Já už neměl ani sílu na radování. Pět minut před koncem jsem si hnul s kyčlí, takže jsem potom sotva stál na nohou a byl jsem hrozně rád, že už to máme za sebou. Dva zápasy hrát na dva góly, to je vzadu prostě hrozně psychicky náročné. Už není potřeba si lhát, ta otázka padla několikrát, jestli cítím nějaký tlak. Ať chci, nebo nechci, tak když dáváme jeden gól, ten tlak tam prostě je. Ale kluci dělají do obrany, co můžou. Holt to tam moc nepadá, ale já prostě věřím, že to tam začnou sypat.

Nebyla pro vás osobně první třetina tou nejtěžší a taky nejlepší za dobu, co jste v Hradci? Co jste tam předváděl, to bylo neskutečné.
Nemyslím, že byla úplně nejtěžší. Zase tak dramatické to nebylo. Měli tam jednu situaci se třemi dorážkami, jednou nám ujeli dva na jednoho, tam jsem měl kliku, že jsem mu to jen tak tak vypíchl. A myslím, že měli ještě jednu gólovku. Trošku jsme počítali s tím, že na nás vlítnou, ale musíme se o to postarat jinak. Musíme na ně vlítnout taky.

Ve druhé třetině už byla vaše hra úplně o něčem jiném, viďte?
Tam jsme se rozhodně zvedli, druhá třetina byla fantastická. Moc toho na nás neměli, nějakou gólovku ano, ale samozřejmě něco musím chytit. A třetí třetina už zase byla jakž takž. Škoda, že nevydržíme hrát celých šedesát minut zodpovědný hokej. Ale je na čem stavět a nemůžu nikomu upřít snahu.

Od německého mistra, který má v kádru hráče se stovkami startů v NHL, jste ale dostali za dva zápasy jediný gól. To je pro vás přece výborné vysvědčení.
Mannheim z mého pohledu hraje fakt hrozně nepříjemný hokej. Mají tam šikovné kluky, nebojí se dát si těžkou nahrávku. Naopak když nic nemají, tak to narvou do brány a jedou na dorážky. Je vidět, že nad tím přemýšlejí a že si věří. Jsem prostě rád, že jsme to s nimi ukopali a v Lize mistrů jdeme dál. Chci poděkovat klukům za tu urputnost, co se do toho snaží dávat.

Z hlediska urputnosti jsou všechny vaše poslední zápasy úplně stejné, že?
Hlavně chceme hrát zodpovědně. Vzhledem k tomu, že máme nějakou šňůru prohraných zápasů, pro nás nevede jiná cesta, než ta, že tam budeme padat po tlamách a hrát jednoduchý hokej. Holt to kluky nebude bavit, ale prostě se to musí dělat. Musíme to tam házet, musíme se srážet, musíme střílet na bránu, i když to bude laciná střela. Někde to začít musí.

„Já si hrozně vážím, že fanoušci dorazili, a trošku mě mrzí, že jsem nešel ještě zpátky na děkovačku, protože sotva stojím na nohou.“

Může vás postup psychicky povzbudit do extraligy?
Každé vítězství povzbudí. Myslím, že můžu mluvit za kluky, že ukopat s Mannheimem postup je velká vzpruha.

Měli jste u toho i fanoušky. Sice jich nebylo zdaleka tolik jako při vlakovém výjezdu do Grazu, ale i tak vás museli potěšit.
Já si hrozně vážím, že dorazili, a trošku mě mrzí, že jsem nešel ještě zpátky na děkovačku, protože sotva stojím na nohou. Byl jsem fakt unavený, kyčel mě bolí, potřeboval jsem se postarat o své tělo. Ale moc si vážím toho, že přijeli, a chci jim poděkovat. Protože vzít si volno z práce a jet deset hodin tou otřesnou dálnicí... Fandili tady celý zápas. A chci poděkovat i lidem doma, co fandili u televizí. Té podpory si moc vážíme.

Ve čtvrtfinále vás čeká švýcarský Zug. Co od něj očekáváte?
Úplně nevím. Abych byl upřímný, nikdy jsem neodehrál ve Švýcarsku víc zápasů. Občas jsem nastupoval proti jejich národnímu mužstvu. Nemyslím si, že to bude moc rozdílný hokej od toho našeho. Asi to zase bude o té urputnosti a prostě musíme dát nějakého banána.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz