Marek a Nick Malíkové o pikantním přestupu, NHL či strejdovi Jágrovi

Foto: Daniel Ježek

Talentovaný brankář v létě přestoupil z Vítkovic do třinecké organizace, další zkušenosti bude Nick Malík sbírat ve druhé nejvyšší soutěži. A na startu kariéry v dospělém hokeji by na něj měl dohlížet ten nejpovolanější. Asistentem trenéra Frýdku-Místku je jeho otec Marek Malík, který má za sebou třináct sezon v NHL

Plekanec Chance liga

Jako mladý talent jste srovnávaný s Dominikem Haškem, jak se to poslouchá?
Nick:
Dominik byl jenom jeden a už asi další nebude. Já bych se chtěl přiblížit jeho statistikám a všemu, co dokázal. Myslím, že to je možné. Musím na sobě ale hodně pracovat.
Marek:
Je to krásné poslouchat, my jsme ale na začátku cesty. Přáli bychom si, aby byl úspěšný, což je přání všech rodičů. Nějaký proces již proběhl, a byl úspěšný. Chceme, aby se s tím popral co nejlépe.

Nicku, táta byl obránce, bratr taky. Proč jste si vybral post brankáře?
Nick:
Jakýkoliv sport, kromě hokeje, jsem chodil do brány. Fotbal, hokej doma, srandovní minihokej. Říkal jsem si proč to nezkusit i v hokeji. Po třech trénincích mě to chytlo a už jsem u toho zůstal. A nikdo mě do toho nenutil, asi to mám v krvi.
Marek:
Cokoliv jsme doma hráli, tak ho to automaticky táhlo do brány. Až po nějaké době nám říkal, ať jde do kasy někdo jiný, že by si i rád zastřílel. V páté nebo šesté třídě, kdy dva roky hrál v útoku, to na tréninku vyzkoušel a pak už tam zůstal. V koutku duše jsem si říkal, že dostane na hlavu nebo rameno pořádnou ránu od staršího kluka, tak se poleká a skončí s tím. Nakonec u toho zůstal a tu hlavu do všeho strkal. Nakonec mi to přišlo přirozené. Nevíme, po kom to má, a nebylo to u nás tak, že nejmladší chytá. On už byl sám od sebe oblečený do brankářského a šel chytat.

Marku, vás to do branky nikdy netáhlo?
Marek:
Párkrát jsem to taky zkusil, ale spíše tak ze srandy.

Jaké to je být v jednom týmu?
Nick:
Je to v pohodě. Od mala jsem na taťku jako trenéra zvyklý. Vždycky mi radil, s bráchou nás trénoval, když jsme sami měli led. Nevidím v tom nic špatného, je to naprosto v pohodě.
Marek:
Doufám, že tohle budeš říkat i na konci sezony. (smích) Je to poprvé, kdy jsme v jednom mužstvu. Já si přeju, aby nám to klapalo, nejen z pozice otce, ale také trenéra. Teď je změna v tom, že jsme na jednom ledě. On je v pozici brankářské, kde spadá trochu více pod trenéra gólmanů, takže nějak extra do styku spolu nepřijdeme. Rozepře by neměly být, a když už, tak se budeme snažit je eliminovat. Na vlastní děti jsem možná trošku přísnější než na ostatní. V tomhle ohledu nedávám žádné úlevy.

Protěžování tedy nehrozí?
Marek:
Tímhle bych mu akorát ublížil. Nějaké zametání cestičky toho člověka dříve nebo později doběhne. My se snažíme, aby mladí dostali prostor, a pokud budou úspěšní, tak ho dostanou víc a víc. A že se jmenují Malík nebo Peterek, to je úplně jedno. Tohle je naše vize.

Nicku, taťka říkal, že vám do brankářského řemesla moc nemluví. Pamatujete si na nějakou originální radu, kterou vám dal?
Nick:
Do chytání mi moc nekecá, na to mám svého trenéra. Co mi radil od začátku, a to byla nejlepší rada, je to, že mám hrát více hokejkou. Z pozice beka ví, co tomu obránci pomáhá, když má gólman puk za brankou. To mě teď odlišuje od jiných brankářů, jelikož vím, co mám dělat za bránou, jak komunikovat s obránci, abych jim to udělal jednodušší.

Jak jste na tom s gymnastikou? Marek říkal, že to ve škole moc nemusel.
Nick:
Kotouly, hvězdy, v tom se vyžívám a všechno umím. Od mala jsem skákal po všem možném. Byly soutěže, na rychlost přelézání.
Marek: Dělá mu to menší problémy než mě. (smích)

Marek hrál v New Yorku, Nicku, pamatujete si něco z té doby?
Nick:
Něco ano. První, co mě zajímalo, byla maska a výstroj brankáře. Od příchodu do šatny jsem se Henrika Lundqvista ptal, jestli si můžu půjčit masku, oblékal si jeho betony, párkrát jsem na něho i střílel. Něco mi nechal projít, kdyby ale chytal naplno, tak tam nic neprojde.

Jak se tvářil, když jste si půjčoval jeho věci?
Nick:
Byl v pohodě, vždy mi všechno půjčil, jen mi říkal, že to strašně smrdí, tak mám chvilku počkat, ať se to trochu vyfouká. Nijak pověrčivý nebyl.
Marek:
Henrik možná byl trochu pověrčivý, ale na děti spoluhráčů to neplatilo. Jemu by asi bylo jedno, i kdyby si ty věci odnesl domů.

Byl to právě on, díky komu chytáte?
Nick:
Je to můj vzor, v pokoji mám vylepený velký plakát. On byl jedním z důvodů stát se brankářem.

V New Yorku jste hrál i Jaromírem Jágrem, Martinem Strakou, Michalem Rozsívalem. Jak jste se koukal na to, že mezi nimi běhali vaši synové?
Marek:
Pro mě byla čest s nimi hrát, byla to elita české zlaté generace. V té době jsme vládli světovému hokeji, já mohl hrát NHL, v reprezentaci jsme ale měli strašně široký kádr. Byl jsem oslovený dvakrát, poprvé po zranění, podruhé jsem měl play off, takže mi to uteklo. Dostal jsem se akorát na Světový pohár a olympiádu. Že kluci v kabině běhali s takovými legendami, takhle jsem to v té době nebral. Byli to spoluhráči a kamarádi. Byl to krásný vztah a přátelství. Kluci je neberou jako legendy, ale jako taťkovy spoluhráče.

Nicku pamatujete si na tátův nejslavnější nájezd?
Marek:
Jsem zvědavý, co odpovíš, protože tě vezu domů. Jinak pojedeš autobusem.
Nick:
Byly to dlouhé nájezdy, pak přišel taťka a udělal tohle. Nikdo to nečekal, ani gólman. My jsme s bráchou zrovna ve vedlejší místnosti jedli chipsy, takže naživo jsem to neviděl. Pak se všichni začali radovat. Byl to dlouhý zápas, hlad byl větší.

Je tahle klička můrou pro gólmany?
Nick:
Tuhle kličku nedělá moc hráčů, od nás to byl naposledy Hertl. Hráči při nájezdech spíše volí střelu nebo nějakou lehkou kličku. Na tréninku to ale kluci zkoušejí a pak se mi smějí, když mi takhle dají gól. Já to najetí znám, takže častokrát si na té straně počkám a dají mi to do břicha.

Taťka to na vás nikdy nezkoušel?
Marek:
Já si držím svou stoprocentní úspěšnost, dva nájezdy, dva góly. Nechci si to pokazit, takže to nedělám. Ono je pěkné, když se vám to povede. V opačném případě jste za idiota. (smích)

Jaké by bylo si zahrát proti „strejdovi Jardovi“ v prvním kole?
Nick:
Bylo by to něco neskutečného. Mamka říkala, že první zápas hrajeme proti Kladnu, a já se hned zaradoval, že Jarda naskočí. Doufám, že si proti němu zachytám, bylo by to super. Asi teda bude mít problém mě poznat, protože naposledy mě viděl v době výluky, kdy mi bylo deset, jedenáct, od té doby jsem se trochu změnil. Jmenovku budu mít, tak snad si vzpomene. (smích)

O brankářích se říká, že jsou divní. V čem je jiný Nick?
Marek:
Jeho od mala lákaly situace v brance, chtěl chytat jakkoliv. Koukal na videa, jak kdo chytá, jak se obléká, kolikrát si to i sám udělal, aby mohl být jak oni. Někteří jsou opravdu podivíni, tohle ale Nick až tak moc nemá. Někteří se zavřou do samostatné místnosti, Nick jde spíš ven zahrát si fotbal. Zažil jsem mnohem větší podivíny.

Nicku, platí to?
Nick:
Určitě to platí. Znám gólmany, jsou opravdu jiní. S klukama si nechodí zakopat, v tomhle jsem jiný. Tohle je moje předzápasová pohoda. Nějakou svou rozcvičku mám, ale není to nic extra.

Jak to vypadá se Zackem?
Marek:
Bude hrát druhou sezonu v Ontariu. Bohužel o Vánocích měl těžké zranění zápěstí, které vyléčil a chtěl ještě dohrát sezonu. Po mistrovství jsme zjistili, že v ruce ještě něco bylo, a on musel absolvovat operaci. Sedm týdnů měl sádru, kterou sundal deset dní zpátky. Teď se začíná vracet na led, od klubu dostal povolení, že může přijet o měsíc později. Probíhala konzultace mezi klubem a doktorem, 20. září se vrací do týmu. Do hry to bude tak konec října, optimisticky. Spíše začátek listopadu.

Neplánovali jste, že by tady zůstal?
Marek:
U Zacka jsme loni řešili, co bude dál. On spadá pod Vítkovice, my nepočítali s extraligou, ale nějakou juniorskou ligou nebo první ligou. Pak se ale naskytla šance hrát za kanadskou juniorku, po dlouhém přemýšlení a zvažování jsme se rozhodli pro tuhle cestu, minimálně rok tam ještě bude. Teď se potřebuje doléčit a odehrát další sezonu.

Nicku, taky jste plánoval odchod do zámoří?
Nick:
Já se rozhoduju vždycky tak, co je pro mě nejlepší. Teď se změnil systém mládeže, vrátil bych se do své kategorie, byť jsem předtím hrál se staršími. Takže jsem chtěl odejít do Ameriky. Pak se ale ozval Třinec, to jsme zvážili a nakonec jsem zůstal tady. Příjemnější pro mě bude zůstat doma a mít tyhle možnosti v Třinci a Frýdku.

Přestoupil jste z Vítkovic do Třince, prožívali jste to emotivněji?
Nick:
Já to beru jako normální přestup. Možná to jsou velcí rivalové, i tak jsem z Vítkovic chtěl odejít. Třinec přišel s lepší nabídkou, proto jsem se rozhodl pro Oceláře. Nic většího bych v tom neviděl.
Marek:
Nick ještě do hospody nechodí, takže to ještě moc nevnímá. Může to být ožehavější téma, hlavně na sociálních sítích. Na stole jsme měli nabídky, které jsme mohli využít, my se rozhodli pro Třinec, který Nickovi dal to nejvýhodnější.

Pokukujete po extralize?
Nick:
To úplně nevím. Když se bude dařit, tak je šance si v Třinci zahrát, mladým dává prostor. Je to ale těžké říct, zatím to je strašně daleko.
Marek:
Přání hrát extraligu je, postupné cíle taky. Tuto sezonu jsme si s Nickem sedli, teď bychom se chtěli pokusit úspěšně přejít z juniorského do seniorského hokeje. Jestli to přijde dříve nebo později, to nebudeme řešit. Nick byl od 14 let „ostaršovaný“, teď by naopak hrál znovu s těmi, se kterými hrál před dvěma lety. Pro Nicka to bude výzva, dostat se dál přes první ligu.

V přípravě jste naskočil do dvou zápasů, vnímáte seniorský hokej jinak?
Nick:
Velký rozdíl jsem v tom neviděl. Já si chytám svoje, soustředím se sám na sebe. Jestli přijede fousatý hráč, větší hráč, to mě moc nezajímá. Já jen chci chytit puk, to je moje práce. Je to určitě rychlejší a chytřejší hokej, ale větší rozdíl bych v tom nehledal.

Jaký je váš hokejový cíl?
Nick:
Cíl je NHL. Jsem od toho daleko tak nějak středně. Může se to povést, nebo taky ne. Netuším, jaký prostor dostávají brankáři po draftu. Chtěl bych tam naskočit co nejdřív a rozjet velkou kariéru. Chci být draftovaný výš než taťka. Takhle to mám ve všem.
Marek:
Tohle přeji svým dětem, ať jsou lepší než já. Já měl krásnou kariéru, svým dětem bych přál ještě hezčí.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz