Manažer Pirátů Jíra o restartu klubu i ambicích. Jak vzpomíná na kariéru?

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Chomutovský hokejový klub píše novou kapitolu. Výrazně do ní přispívá sportovní manažer prvního týmu a sportovní ředitel mládeže Petr Jíra. Bývalý útočník vypráví o plánech Severočechů pro tuto sezonu, ale také o vizi pro delší časový horizont. Nechybí ani vzpomínky na doby, kdy sám Jíra aktivně hrál.

Po loňském postupu z krajské soutěže čeká Chomutov nová kapitola v podobě 2. ligy. Jak se na ni těšíte?
Je to pro nás velká výzva. Tým jsme skládali na to, abychom hned první rok ve 2. lize hráli o nejvyšší příčky.

Nebudu chodit kolem horké kaše, pomýšlíte na okamžitý postup do Chance ligy?
Když budu mluvit otevřeně, tak nemáme stanovený úkol, že bychom nutně museli postoupit už letos. Nejsme pod tlakem. Ale když se podíváte na náš tým, tak není důvod, proč bychom se o postup už letos nemohli pokusit. Věříme, že nám hodně pomůžou i fanoušci, na krajskou ligu chodily vysoké návštěvy, přičemž ve 2. lize by mohly být ještě vyšší.

Když se bavím s jednotlivými manažery 2. ligy, všichni mi říkají, že se na Chomutov těší. Vnímáte to tak, že budete mít na zádech terč?
Něčím podobným jsme si prošli i v krajské soutěži. Počítáme s tím. Máme tady nádhernou arénu, ve které se hrála extraliga, a prakticky veškerý servis jsme zachovali. Řada hráčů ve 2. lize něco takového nikdy nezažila. Už proto pro ně budou zápasy v Chomutově zážitkem.

„Když se podíváte na náš kádr, tak není důvod, proč bychom se o postup nemohli pokusit už letos."

Na konfrontaci s jakým soupeřem se vy osobně těšíte nejvíc?
Těším se na zápasy s Ústím nad Labem, ty mají nádech regionálního derby. Zvědavý jsem zároveň na Příbram a Tábor. Tábor loni neměl daleko k postupu do Chance ligy a před letošní sezonou tým ještě posílili. Co jsem slyšel, tak jejich rozpočet je vysoký, takže jsem zvědav, jak budeme těmto týmům konkurovat.

Možná škoda, že v soutěži nakonec nebude působit Kadaň. Tahle derby by pro vás asi měla největší říz, co?
V minulosti bylo derby Chomutov – Kadaň absolutní top. Pro hráče šlo o neskutečný zážitek. Ale myslím, že teď by Kadaň takovou sílu neměla. Pracovali na spojení s Bílinou na poslední chvíli.

Podařilo se vám angažovat dnes už legendární duo Viktor Hübl – František Lukeš. Jak tahle myšlenka vznikla?
Viktor bydlí v Chomutově kousek ode mě. Navíc jsme spolu odmalička hráli. O té možnosti jsme se bavili už loni, ale Viktor čekal na to, jak se vyvine situace v Litvínově, protože Litvínov pro něj byl prioritou. Když se v Litvínově nedohodl, přišel s tím, že volný je i František Lukeš, tak jsme začali jednat s oběma. Jednání byla od tohoto bodu rychlá, kluci sice ještě čekali, jestli se jim nenaskytne něco výš, ale postupně se začali víc a víc přiklánět k Chomutovu. Jsme rádi, že je tady máme.

„Viktor s Frantou i v přípravě ukazují, jak skvělými hráči jsou. Myslím, že takové duo nikdo další ve 2. lize mít nebude."

Ve 2. lize by měli dominovat…
Čekáme to od nich. A v přípravných zápasech tuhle roli potvrzují. Ukazují, jak skvělými hráči jsou. Myslím, že takové duo nikdo další ve 2. lize mít nebude.

Foto: Kateřina Kundertová, piratichomutov.cz

K dalším posilám Pirátů se řadí Radek Havel nebo Jakub Váchal. Jak těžké, nebo naopak lehké, je dostat do Chomutova hráče, kteří ještě loni působili ve vyšších soutěžích?
Myslím, že obecně nejtěžší je dostat do 2. ligy hráče, kteří patří do střední generace. To jsou hráči právě typu Radka Havla. U něj nám pomohlo, že je z Chomutova a že čeká rodinu, takže jsme využili souběh těchto okolností.

„Naše vize je taková, že teď chceme kluky nechat v klidu a během sezony uvidíme, jak dál."

Ale určitě se nerozhodoval jen skrz rodinu a domov. Předpokládám, že významnou roli musely hrát rovněž ambice klubu.
Myslím si, že tomu tak bylo u všech letošních příchodů. Klukům jsme okamžitě řekli, že chceme hrát co nejvýš, což jsme podpořili angažováním dvojice Hübl – Lukeš z Litvínova. Hráči z nás poté cítí, že to myslíme vážně, což rezultuje v to, že jednání s nimi pro nás byla dost možná o něco snazší.

Plánujete do startu soutěže tým ještě posílit?
Když budu mluvit otevřeně, tak momentálně nemáme dvakrát široký kádr. Příležitost ukázat se ve 2. lize nicméně dostanou naši junioři. Pokud k doplnění dojde, bude jen drobné. Naše vize je taková, že teď chceme kluky nechat v klidu a během sezony uvidíme, jak dál.

Jak dopadl minulý chomutovský klub, všichni dobře vědí. Nesetkal jste se proto z pozice sportovního manažera s obavami hráčů například o platební morálku?
Musím upřímně říct, že od doby, co s hráči jednáme o smlouvách, tak jsem se s žádným takovým dotazem ani obavami nesetkal. Myslím, že hráči vnímají, že hokej v Chomutově teď dělají úplně jiní lidé než dřív. Snažíme se klub posouvat a já věřím, že se nám to daří. Podmínky srovnatelné s těmi dřívějšími tu nejsou a asi už nikdy nebudou. Přesto vnímám na směřování klubu pozitivní reakce. Naopak těch negativních ubývá.

„Myslím, že hráči vnímají, že hokej v Chomutově teď dělají úplně jiní lidé než dřív."

Dokázal jste si ve vaší hráčské kariéře představit, že jednou budete působit ve vedení klubu?
Spíš se to vykrystalizovalo časem. Když jsem ještě hrál, tak jsem začal trénovat mládež a postupně jsem v podstatě stoupal až na sportovního ředitele mládeže. Když to řeknu upřímně, tak v momentě, kdy dřívější klub skončil, moc nás tu nezůstalo, takže to tak nějak padlo na mě. (usmívá se)

Je rozdíl v tom, jak zápasy vnímáte coby hráč a jak jako manažer?
Za mě to rozdíl je. Když jste hráč, díváte se i na svoje statistiky. Když manažer, sledujete dění z pohledu celého klubu, kterému přejete úspěch.

A byl jste nervóznější jako hráč, nebo naopak nyní jako manažer?
Zatím musím říct, že nervóznější jsem byl jako hráč, když jsem byl přímo na ledě.

„Zatím jsem byl nervóznější jako hráč přímo na ledě. Ale to se letos může překlopit."

Vážně? Snad všichni manažeři a bývalí hráči mi zatím na tuhle otázku odpověděli opačně.
(usměje se) Může se to brzy překlopit. Možná je to tím, že krajský přebor nebyl tak kvalitní a nebyl v něm takový stres. Navíc jsme prakticky všechno vyhrávali. Tak možná, že letos přijde změna. (směje se)

Foto: Martin Voltr

Kromě pozice sportovního manažera áčka figurujete také v pozici sportovního ředitele mládeže. Na mládeži se asi hodně podepsal neblahý osud dřívějšího chomutovského klubu.
Myslím, že tohle musí pochopit každý, kdo hokej určitým způsobem vnímá. Začínali jsme s mládeží v podstatě od nuly. Myslím, že se nám daří zkvalitňovat tréninkový proces a tak dále. Ale je to těžké. Tím, že u nás nemáme extraligu juniorů, tak nám ti nejlepší mladí hráči odcházejí jinam. Zároveň nemůžeme přivádět ty nejlepší odjinud. Další věc byla ta, že mladí u nás neměli vidinu áčka…

„Naším cílem je Chance liga. V ní chceme tým postupně postavit na mixu zkušených a mladých, které si vychováme."

To se s vašimi nynějšími ambicemi ohledně prvního týmu může změnit, ne?
Doufáme v to. Naším cílem je Chance liga, výš nekoukáme, jsme realisté. Zároveň si chceme udělat jméno, chceme být klub, který dává mladým s dostatečnou výkonností v dospělém hokeji příležitost. To je vize, kterou do budoucna máme. Pokud se do Chance ligy opravdu dostaneme, chceme tým postavit na mixu zkušených a mladých, které si vychováme.

Máte už teď v juniorce hráče, kteří by mohli výrazně prorazit ve 2. lize?
Jsou tady šikovní kluci. Někteří z těch nejlepších z juniorky nám sice odešli jinam, ale i tak jsou tu mladí, kteří šanci dostanou a už dostávají. Na druhou stranu si o ni musí říct svými výkony. A to jak v juniorce, tak pak v áčku.

Jako sportovní ředitel mládeže musíte komunikovat i s rodiči. Jak oni vnímají renomé chomutovské mládeže po konci minulého klubu?
Tady je problém v tom, že po redukci mládežnických soutěží hrajeme v juniorce druhý stupeň a že v mužích hrajeme 2. ligu. Myslím, že ve sportovních třídách odvádíme kvalitní práci, podařilo se nám dost příchodů, navíc máme spolupráci v rámci regionu… Ale když se pak děti posouvají výš, slýcháme od rodičů, že nemáme dostatečnou nadstavbu soutěží.

„I dnes občas přemýšlím nad tím, proč jsem se v první lize prosadil a v extralize ne."

Nabízí se tedy otázka, jestli zkusíte v dohledné době vybojovat návrat do extraligy juniorů.
Prvořadým cílem pro nás je udržet se v extralize dorostu. Mezi dorostenci jsme přišli o některé rozdílové hráče, přičemž v soutěži dochází k další redukci. Co se týká juniorů, chceme zjistit, jak na tom jsme. Přípravné zápasy s týmy z druhého stupně ukázaly velkou vyrovnanost. Každý může porazit každého, takže k tomu přistupujeme s velkým respektem a uvidíme, jak nám to půjde.

V sobotu 10. září vás v Chomutově čeká výroční utkání, ve kterém si zahrajete i vy. Jak se těšíte na návrat do starých dobrých časů?
Těším se moc. Bude hrát tým, který před lety postoupil do extraligy a zároveň jsme posbírali hráče, kteří v Chomutově hráli dlouhé roky a v klubu zanechali stopu. Dlouho jsme se neviděli, takže bude fajn se sejít. Doufám, že přijde co nejvíc fanoušků.

Vy už dnes taky patříte mezi chomutovské legendy. V klubu jste odehrál spoustu dobrých sezon, přičemž prakticky celou kariéru jste strávil právě v Chomutově. Jinam vás to nelákalo?
To bych neřekl. Myslím, že každý hráč chce hrát co nejvýš. Stejně jsem to měl nastavené i já. I proto jsem v jednadvaceti šel do Slavie, která tehdy hrála extraligu, nebo potom do Litvínova. Jenže jsem se neprosadil. I dnes občas přemýšlím nad tím, proč jsem se v první lize prosadil a výš ne.

Na co jste přišel?
Ono je to mnohdy i o hlavě. Tady doma jsem měl svou pozici, klid na práci a vysokou výkonnost se mi podařilo potvrzovat právě jen tady.

Vybavil se mi „zlínský syndrom“, kdy řada hráčů Zlína taky potvrzuje vlastní výkonnost především v důvěrně známém prostředí.
Měl jsem to asi podobně. Doma jsem byl adaptovaný, kdežto jinde jsem si musel zvykat. A pokud nepředvádíte výkony, které od vás očekávají, když vás přivedou jako hráče zvenčí, je vaše pozice vždy složitější než u domácích kluků. V tomhle vidím hlavní příčinu toho, že mi to v extralize nevyšlo.

„Nejraději vzpomínám na série s Ústím nad Labem, Českými Budějovicemi a baráž s Karlovými Vary."

Přesto se můžete pochlubit skvělou kariérou. Zažil jste roky, kdy bývala stará chomutovská hala doslova narvaná. Jaká je vaše nejhezčí vzpomínka?
Těch vzpomínek je spousta. Byla to doba, kdy jsme snad každý rok hráli semifinále nebo finále první ligy. Nejraději vzpomínám na série s Ústím nad Labem, na baráž s Karlovými Vary a taky na sérii s Českými Budějovicemi v sezoně, kdy byla výluka NHL a za České Budějovice hráli Prospal, Dvořák a další kluci z NHL. Zimák byl narvaný. Když jste v takovém prostředí hrál, měl jste husí kůži.

Nemůžu se nezastavit u semifinále 2004/2005, kdy proti vám v dresu Českých Budějovic nastupovali Václav Prospal, Radek Dvořák, Radek Martínek nebo Andrew Ference. Neměli jste tehdy nutkání jít si coby kluci z první ligy za těmito hvězdami pro podpis?
Myslím, že pro podpis si tenkrát nikdo nešel. (směje se) Pro nás byla obrovská motivace je porazit. Kariéry jsme neměli jako oni, ale chtěli jsme ukázat, že hokej hrát umíme. Nakonec bych řekl, že se nám ta série povedla nejvíc ze všech. Potrápili jsme je. Několik zápasů se rozhodovalo až v prodloužení. Na začátku jsme sice byli nervózní, ale když poté padne první buly, tak se v play off všechny rozdíly mažou.

Když spolu takhle vzpomínáme, nesvrbí vás ruce? Nebo vám naopak kariéra hráče nechybí?
Musím přiznat, že je to ta druhá varianta. Zrovna nedávno tady byl Zdeněk Skořepa, tak jsme se o tom spolu bavili. Řekli jsme si, že jsme se nahráli dost a že už to necháme mladším.

Foto: Kateřina Kundertová, piratichomutov.cz

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz