Mám ze sezony smíšené pocity, přiznává Soukup. Přitom ovládl střelce
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Nejlepším střelcem předčasně ukončené ELIOD Extraligy dorostu je plzeňský Dominik Soukup, který za šestatřicet zápasů nastřílel 35 gólů. Zároveň skončil i za dvěma spoluhráči čtvrtý v celkovém bodování.
Dominiku, skončil jste jako nejlepší střelec extraligy. Co to pro vás znamená?
Moc si toho vážím, protože to byla moje poslední sezona v dorostu, takže jsem se chtěl po celou dobu ukazovat, abych měl šanci zahrát si v plzeňské juniorce. Snad se mi to splnilo a budu tam mít nějaké místo.
Čemu vděčíte za to, že vám to tak lepilo?
Hodně trénuju navíc. Střílím doma na zahradě a mám i individuální tréninky, takže to bylo asi i tím. Jezdím například do Liberce na skatemill, kde se specializuju na bruslení. To mi přes léto i přes sezonu hodně pomohlo. Mám ale i přímo speciální tréninky na střelbu. V zápasech si dokážu vytvořit hodně šancí a občas nějakou proměním.
V produktivitě a gólech jste se proháněli s Petrem Hauserem. Pomáhalo vám to s motivací?
Navzájem jsme se výkony, body i góly společně doháněli k lepším výkonům. Byla mezi námi dobrá a zdravá rivalita. Nakonec on vyhrál bodování a já střelce, tak to mělo být, ale nebylo to jenom o nás dvou. Je spoustu kluků, bez kterých by to takhle nebylo. Je to vizitka klubu, jak pracuje s hráči, když má na špici bodování tři hráče.
„Navzájem jsme se výkony, body i góly společně doháněli k lepším výkonům. Byla mezi námi dobrá a zdravá rivalita.“
Jak jste byl celkově spokojený se sezonou?
Před sezonou jsem si myslel, že dostanu větší šanci v juniorském týmu, ale bohužel tomu tak nebylo. V juniorce hrálo spoustu kluků, kteří přišli z jiných týmů, takže mužstvo bylo natolik silné, že nebyl důvod dávat prostor jiným. Snažil jsem se v dorostu odmakat celou sezonu, což se mi v rámci možností povedlo.
Bral jste to jako křivdu, nebo jste to přijal s tím, že vaše šance přijde další sezonu?
Musím se přiznat, že jsem trochu cítil křivdu. Před sezonou jsem odehrál za juniorku spoustu přátelských zápasů, které jsem odehrál slušně. Čekal jsem, že šance přijde, ale nepřišla, takže jsem si nad tím lámal hlavu celou sezonu. Přemýšlel jsem, co dělám špatně. Bylo mi řečeno, že nejsem hráč do dvou prvních formací, takže by to pro mě nemělo smysl.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Když jsme naťukli juniorskou soutěž, odehrál jste tam pět zápasů. Jaké byly?
Byla to dobrá zkušenost, i když jsem na ledě moc času neodehrál. Bylo super vidět, že je to úplně jiná rychlost než extraliga dorostu. Vážím si i těch pěti zápasů. Příští sezonu bude zase těžké prosadit se, protože přichází hodně hráčů z jiných týmů a už je to hodně výběrové. Snad dostanu možnost zahrát si a na sto procent ji využiju.
Jaké pocity po konci ročníku převažují?
Asi mám ze sezony smíšené pocity. Na jednu stranu jsem čekal, že se naplno dostanu do juniorského týmu, což se bohužel nestalo. Ale jsem moc rád za dorost, kde jsem dal spoustu gólů a pomohl jsem týmu k nějakému výsledku. Měl jsem spoustu času na ledě, což bylo super.
„Hodně mě to mrzí, protože celé léto se dře jenom kvůli tomu, aby si člověk zahrál play off a bojoval o medaile.“
Dorost byl tedy z velké části pozitivní?
Od začátku jsme šlapali, jak jsme měli. Měli jsme ke konci nějaké výpadky, ale postupem času se to zlepšovalo. Bohužel přišel náhlý konec sezony. Měli jsme super tým a myslím, že jsme měli velkou šanci uhrát nějaký výsledek.
Jak moc vás mrzí konec sezony, vzhledem k tomu, jak jste měli dobře našlápnuto do play off?
Hodně mě to mrzí, protože celé léto se dře jenom kvůli tomu, aby si člověk zahrál play off a bojoval o medaile. Kvůli tomu prostě hokej hrajeme a těžko se nám kouše, že končíme v březnu. Všichni jsme chtěli mít co nejdelší sezonu. Bohužel, to už nikdo nezmění.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jaký teď před sebou máte program?
Budu trénovat individuálně. V Plzni je otevřený zimní stadion, takže možná občas zajdu na led, až to půjde. Spíš budu trénovat doma. Budu střílet, chodit běhat a posilovat, abych se udržel v kondici.
V závěru sezony jste dostal jedno utkání za Klatovy…
Byl jsem za to moc rád a děkuju za to. Hráli jsme v Kolíně, kde jsem si to moc užil, protože přišlo tisíc lidí, kteří fandili. Byla tam super atmosféra. Odehrál jsem hodně času na ledě, což jsem ani nečekal. Byla výborná zkušenost zahrát si dospělý hokej.
„Byl jsem za to moc rád a děkuju za to. Odehrál jsem hodně času na ledě, což jsem ani nečekal.“
V čem byl největší rozdíl?
Ve vyspělosti hráčů, protože zrovna Kolín měl spoustu zkušených hráčů přes třicet let, kteří už hrají hokej dlouho. Určitě byl rozdíl v tvrdosti, protože to jsou všechno dospělí chlapi. Žádná srážka není nic příjemného. To je asi všechno, ale v celku je to obrovský rozdíl.
Jaká máte přání do další sezony?
Chtěl bych, aby mi hlavně drželo zdraví a tam, kde hraju, abych předváděl co nejlepší výkony. Od toho se bude všechno odvíjet. Půjdu postupně od toho, jak se budu sezona odvíjet, a podle toho, kolik budu mít času na ledě a zda budu třeba hrát přesilovky. To se všechno ukáže až na začátku sezony.
Share on Facebook
