Mám takovou výchovnou roli, říká Sáblík. Rád by zůstal u hokeje
Foto: Josef Plechatý, hcdukla.cz
Loni odchytal tři zápasy, letos zatím ani jeden. Veterán Lukáš Sáblík plní v Jihlavě roli brankářské trojky. Přijímá ji pokorně, bez remcání.
Střídání stráží!
Jedna generace končí, druhá nastupuje.
Takový je koloběh ve sportu i v samotném životě.
Stáří jsou ale moudrost a zkušenosti. Tak jako Lukáš Sáblík hltal rady kolegů, když byl ještě zelenáč, by měli hltat jeho poznatky i Jakub Škarek s Miroslavem Svobodou.
Aby pomohli sobě a pak, za dvacet let, zase jiným.
Koloběh totiž nikdy neskončí.
„Moje role je taková výchovná," přiznává Sáblík, který v srpnu oslavil 40. narozeniny.
Jako jihlavská trojka se do branky nedostává, přesto nezahořkl. Hokej dělá s láskou. A ví, že málokomu se poštěstí hrát tak dlouho jako jemu. Mládí prostě zastavit nelze. Je to vidět v NHL, kde přebírají otěže Auston Matthews, Patrik Laine a Connor McDavid. „Přesně tak," pokyvuje.
Foto: Josef Plechatý, hcdukla.cz
Střídavé starty ve 2. lize by pro mě asi neměly význam
Na jaře 2015 vychytal vítězství v sedmém čtvrtfinálovém zápase proti Kladnu, navzdory hvězdné soupisce Rytířů, kterým měli do extraligy pomoci i Tomáš Kaberle s Janem Hlaváčem. Pak ještě nastoupil ve druhém kole play off proti Chomutovu.
Před sezonou 2015/2016 ale onemocněl mononukleózou a pozici prvních dvou gólmanů obsadili Jakub Škarek a David Honzík.
Sáblík čekal na šanci v mistrovském zápase přes rok. Dočkal se v baráži, kde odchytal tři výborná utkání.
Teď je zase brankářskou trojkou. Střídavé starty ale do druhé ligy vyřízené nemá. „Bavili jsme se o tom, ale upřímně, už by to pro mě asi nemělo význam. Jsem zvyklý na nějaký řád. Nechci snižovat druhou ligu a kluky, co tam hrají, chápu, že to hrají při práci, ale pro mě by to asi přínos nebyl."
A tak Lukáš Sáblík pomáhá Dukle, jak může. Rád předá zkušenosti sedmnáctiletému Jakubu Škarkovi a jednadvacetiletému Miroslavu Svobodovi. „Jsou to mladí a šikovní kluci. Výkony, které předvádí, mluví za vše. Mají budoucnost před sebou."
Sáblíkova kariéra se naopak chýlí ke konci. „Nechci říkat, že je to moje poslední sezona, protože nevím, ale asi to k tomu směřuje," připouští.
„Se svojí kariérou jsem spokojený. Asi bych nic neměnil."
Až skončí, může se za kariérou ohlédnout se ctí. Dosáhl velkých úspěchů. „To ať raději posoudí někdo jiný. Já sám jsem ale spokojený. Asi bych nic neměnil. Samozřejmě jsou drobnosti, které by teď člověk udělal lépe, ale vesměs si nemůžu stěžovat," říká extraligový mistr a vicemistr s Karlovými Vary a také trojnásobný vítěz první ligy.
„Na životě hokejisty je nejhezčí, že člověk dělá to, co ho odmala bavilo. Může poznat i svět. Třeba za totality jsme s hokejem vyjeli tam, kam se běžný člověk nedostal. Na druhou stranu jsem pak to cestování pociťoval. Za život jsem v autobuse najezdil tisíce kilometrů."
V trénování bych rád pokračoval. Věřím, že bych dětem pomohl
Když s hokejem začínal, byla Dukla na vrcholu sil. Dominovala československému hokeji. Teď se zase blýská na lepší časy.
Jenže hlavní problém jihlavského hokeje – stadion – zůstává nevyřešen. Od doby, co na něm pobíhal Sáblík jako capart, se příliš nezměnil. „Změnil, nezměnil... Jsou nové sedačky a když sem člověk přijde, tak je první dojem hezčí. Zázemí je ale bohužel pořád stejné. Třeba v kabinách mládeže jsou stále ty samé skříňky, ve kterých jsem seděl já. Když jsem viděl reportáž s panem Holíkem, tak říkal, že to jsou dokonce skříňky z jeho éry. To je alarmující."
„Pokud o mě bude zájem, rád bych v trénování pokračoval. Věřím, že bych dětem pomohl pomoci."
Sáblík začínal ve druhé třídě. „Brankářské řemeslo se mi líbilo, už podle záběrů v televizi. Jít do branky jsem se tedy rozhodl sám, nikdo mě do toho netlačil. A bavilo mě to," vypráví. „Nikdy jsem toho nelitoval. Ani toho, že nemůžu dávat góly. Když bych měl být hráč v poli, tak bych se stejně spíš viděl jako obránce."
S hokejem spojil většinu svého života a rád by v něm zůstal. Několik let má trenérskou licenci B. Mladé gólmany už trénuje v Ledči nad Sázavou i v Jihlavě. „Pokud o mě bude zájem, rád bych v trénování pokračoval. Věřím, že bych dětem mohl pomoci."
Share on Facebook
