Malík o nominaci do repre i zklamání z draftu: Neměl jsem chuť do hokeje
Foto: Martin Voltr
Brankář Nick Malík rozhodně neprožívá jednoduchou sezonu. Podobně jako další mladíci toho zatím moc neodchytal, na podzim ho navíc překvapivě minul draft NHL. Teď se ale těší na parádní zkušenost: Dostal totiž nominaci do reprezentačního áčka.
S národním mužstvem odletí na švédský turnaj Beijer Hockey Games, ve výběru trenéra Filipa Pešána bude nejmladším členem. Do Švédska však míří jen jako třetí gólman.
„Nick Malík se nabízel jako dobrá varianta i z toho ohledu, že mu týden v dospělém nároďáku může pomoci směrem k příštímu mistrovství dvacítek,“ řekl o něm Pešán.
„Určitě je to pro mě motivace dopředu,“ reaguje nyní osmáctiletý talent.
Nicku, co jste na nominaci do dospělé reprezentace říkal?
Byl jsem samozřejmě šťastný. Dozvěděl jsem se to asi týden zpátky, když jsem viděl, že mi volá pan Pešán. Sdělil mi, že by mě rádi vzali s sebou do Švédska, za což jsem byl strašně rád.
„Kdyby se něco stalo, musím být ready.“
Řekl vám už v tu chvíli, proč vás tam chce vzít?
Řekl mi, jakou tam budu mít roli a co ode mě očekávají. Že bych se neměl dostat do zápasu, pojedu tam jako trojka, ale chce mě mít připraveného. S tím tam jako trojka jedu: Kdyby se něco stalo, musím být ready.
Ale nemrzí vás trošku, že v jiném případě si utkání nezachytáte?
Samozřejmě že bych si chtěl zachytat zápas, neříkám, že ne. Ale jsem vůbec rád, že jsem tu pozvánku dostal. Bude tam celkově jiný servis, poznám zase jiné kluky a jejich přístup, podívám se na ten hokej… Už jenom to pro mě bude něco nového. Ještě navíc v té momentální době bez zápasů jsem rád, že tam můžu jet a být zase součástí dalšího reprezentačního srazu, tentokrát s áčkem.
? | 18letý NICK MALÍK se poprvé objeví v seniorské reprezentaci! ?
Zveřejnil(a) Mládežnický hokej dne Čtvrtek 4. února 2021
Je to pro vás další ze splněných hokejových snů?
Určitě. Je to o postupných krůčcích. Prošel jsem reprezentací od šestnáctky, teď jsme měli mistrovství dvacítek, což je v mládežnickém hokeji vrchol. A potom už se jenom uvidí, jestli se dostanete do áčka, nebo ne. Je pro mě dobře, že si na mě pan Pešán vůbec vzpomněl. Určitě je to pro mě motivace dopředu.
S kolika spoluhráči se vůbec znáte? V první řadě to určitě budou Třinečáci…
Ano, Matěj Stránský a David Musil. Potom Matěj Blümel, s tím se znám z loňských dvacítek a taky když s ním ještě brácha hrával v reprezentaci. A ještě Patrik Bartošák. Dál se úplně s nikým přímo neznám, spíš je uvidím poprvé.
Takže se v kabině budete nejdřív držet zpátky.
Ze začátku určitě budu tišší a budu se je snažit poznat. Ale já nejsem úplně takový tichý typ. Doufám, že mě kluci vezmou a všichni si sedneme. Když jsem byl třeba s Matějem v třineckém áčku, tak si mě kluci docela oblíbili a dělali jsme různé srandy. Doufám, že podobné to bude i tady.
„Nechci něco hledat za každou cenu, abych potom nemusel tomu týmu říct: ‚Ne, já jdu do Kanady.‘“
S trenérem brankářů Zdeňkem Orctem jste už někdy spolupracoval?
Ne, ještě nikdy. Moc ho neznám. Možná jsme se potkali na nějakých kempech, ale to jsem byl mladší a úplně jsem nevěděl, kdo a jak mě trénuje. Teď ho pořádně poznám poprvé, a těším se na to.
Co jste vlastně dělal během měsíce od příletu z mistrovství světa dvacítek?
Bylo to těžké. Chvilku jsem si dal volno, protože jsem čekal, že se to v Kanadě co nejrychleji rozjede a vrátím se tam. Jsme ale v kontaktu s trenéry a manažery a pořád úplně nevíme, co a jak. Proto jsem začal trénovat, jezdil jsem kola a podobně. A když jsem se teď dozvěděl, že bych měl být nominovaný, začal jsem od pondělí chodit na ledy.
Individuálně?
Ne, chodím na tréninky s Frýdkem, zase jsem se k nim připojil.
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Jaké zprávy ohledně restartu Ontario Hockey League k vám tedy jdou?
Víceméně žádné. Jako celý tým si voláme skrz jednu aplikaci, to po nás trenéři chtějí, ale jinak nemáme žádné zprávy. Myslím, že oni toho taky moc neví. Nedokážu vůbec říct, jaká je tam situace a jestli se soutěž rozjede, nebo ne.
Po šampionátu váš agent říkal, že pro vás nehledá žádné dočasné uplatnění v domácích klubech. Mohlo by se to změnit?
Já pořád čekám, co a jak. Nechci něco hledat za každou cenu, abych potom nemusel tomu týmu říct: „Ne, já jdu do Kanady.“ Myslím, že bychom se v příštích dnech nebo týdnech mohli dozvědět nějaký finální verdikt, a potom budeme řešit, co dál.
Obecně se teď už ale musí mladým hráčům hledat místo dost těžko, ne?
Je to tak. Všude se blíží play off a většina týmů by asi nechtěla zasahovat do sestavy, spíš jenom ladit formu.
Do Kanady se ale zkrátka chcete vrátit? I kdyby to mělo být až na další sezonu?
To vám taky nedokážu říct. Všechno se teď mění. Mám taky ještě dva roky na draftu, tak uvidím, jestli mi to vyjde, nebo nevyjde, a co se potom bude nabízet. S agentem bychom pak řešili, jestli budu hrát tady, nebo půjdu někam do světa.
Foto: Martin Voltr
Jak moc vás vlastně mrzelo, že se na vás na draftu nedostalo?
Byl jsem trošku překvapený, že mě do těch sedmi kol nikdo nevzal. Potom jsem pár týdnů neměl úplně chuť do hokeje, nechtělo se mi hrát. Nemohl jsem najít motivaci, jak jsem byl zklamaný. Celou dobu jsem si na to věřil a myslel si, že vybraný budu, a nakonec to tak nebylo.
Oklepal jste se z toho?
Ano, postupem času jsem se do toho dostal a začalo mě to zase bavit. Trošku jiným stylem. Předtím jsem si z hokeje dělal takovou hlavu, pořád jsem to měl tak, že hokej je všechno. Jako ano – hokej je pro mě všechno, ale ne úplně doslova. Jsou i důležitější věci, jako zdraví, zvlášť v té současné době. Měl jsem kolem sebe super lidi, kteří mě podporovali a pořád tlačili dopředu. Za to jsem moc rád.
Teď už se k draftu tak moc neupínáte?
Ne, takhle jsem to nemyslel. Určitě se k němu upínám, draft je pořád sen. Je jedno, jestli v prvním roce, nebo dva roky potom, jestli někde vepředu, nebo v sedmém kole… Nechtěl jsem říct, že už by pro mě nic neznamenal. Ale i když mě hokej pořád baví a chtěl bych se jím jednou živit, uvědomil jsem si spoustu věcí.
„Předtím jsem si z hokeje dělal takovou hlavu, pořád jsem to měl tak, že hokej je všechno. Jako ano – hokej je pro mě všechno, ale ne úplně doslova. Jsou i důležitější věci, jako zdraví, zvlášť v té současné době.“
Když bude člověk makat, může si cestu přece vyšlapat bez ohledu na draft.
To je pravda, draft je víceméně strašně malý krok. Pokud nejste draftovaní v prvních dvou kolech, kde jsou neskuteční hráči. Když to řeknu trochu špatně, tak draftem překročíte takový malý schůdek, a potom vás čekají obrovské schody. Abyste si NHL opravdu zahrál, musíte každou sezonu ukazovat vaši kvalitu a potvrzovat týmu, který vás vybral, že udělal dobře. Potom vám třeba dá šanci. Draft vám nezaručí, že se dostanete do NHL, a jde to i bez něj, když budete makat. Spíš jde o to, že je to odmala snem asi každého kluka. Je pěkné mít to jméno na tabuli.
Ještě před sebou máte jeden juniorský šampionát. Jak vůbec s měsíčním odstupem vzpomínáte na ten uplynulý?
Vzpomínám na něj dobře. Každé mistrovství je strašně super, měli jsme fakt dobrou partu. Musím říct, že takovou jsem zažil naposledy, když jsme vyhráli s Třincem juniorský titul. Bylo to specifické těmi opatřeními a bez diváků, ale měli jsme tam všechno super zařízené a užili jsme si to naplno.
Stejně vás ale požene motivace, aby to za rok dopadlo lépe.
To stoprocentně. Neříkám, že jsme s výsledkem spokojení. Dělali jsme, co se dalo, myslím, že ve čtvrtfinále s Kanadou jsme odehráli velmi dobrý zápas. Příští rok samozřejmě budeme chtít být zase lepší, neskončit na turnaji tak brzo a zahrát si o medaile. S tím tam každý vždycky jede.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Share on Facebook
