bahis siteleri

Litvínov? Chce to víc pokory, míní Rosol. A mluví o cizincích nebo Růžičkovi

Foto: skkadan.cz

Za Litvínov v 80. letech válel po boku Vladimíra Růžičky, Roberta Reichela a dalších osobností českého hokeje, později u tamní mládeže začínal s trenérským řemeslem a objevil se také na střídačce A-týmu. Petr Rosol dění v severočeském klubu pozorně sleduje i nyní, aktuálně jako kouč druholigového Mostu.

Na Zimní stadion Ivana Hlinky se kvůli pracovnímu vytížení nepodívá často, extraligové zápasy se totiž kryjí s jeho aktivitami u Lvů. 

I tak si ale Rosol udržuje přehled. 

Jak se vám dívá na rozpačitý vstup Litvínova do nové sezony?
Zatím je brzo něco hodnotit. V extralize je to tak, že získáte tři body a jste šestí, pak je ztratíte a spadnete na třinácté místo. Neviděl bych to jako velký problém. Ale pro psychiku hráčů a vedení je samozřejmě na začátku lepší vyhrávat. Pro klub to není ideální, určitě si to představovali jinak.

Stačí jeden špatný moment, vyloučení nebo chybná rozehrávka a tým působí psychicky hodně dole. Napadá vás, jak do hráčů napumpovat sebevědomí?
Je to těžké. Záleží, s jakými hráči pracujete – někteří jsou víc splachovací, jiní míň. Opravdu stačí jeden blbý faul, blbá střela a mužstvo je dole. Na to recept neexistuje. Musíte vědět, co na hráče platí. Někdy je to cukr, jindy bič.

„Opravdu stačí jeden blbý faul, blbá střela a mužstvo je dole. Na to recept neexistuje.“

Přitom v přípravě herní projev vypadal slušně, na to se ale zatím nedaří úplně navázat…
Podívejte, já mám takovou příhodu. Už je tedy stará, takže nevím, jestli bude někoho zajímat. (směje se) My jsme v roce 1982 v přípravě s Litvínovem neprohráli ani zápas, tehdy tady trénoval Augustin Bubník. První zápas ligy jsme doma porazili Slovan Bratislava asi 10:1 a všichni říkali, že jdeme na titul. Jenže pak jsme jedenáct utkání za sebou prohráli… Takže přípravu bych nebral jako tak důležitou. Soupeři proti vám kolikrát nejsou kompletní, nejsou to stejné emoce a nervy. Vždycky říkám, že je v přípravě dobré vyhrávat i prohrávat. Když moc vyhráváte, tak je to takové uspávající, a když prohráváte, tak na hráče může padnout deka. Podle mě je to nejlepší tak půl na půl.

Z klubu zaznělo, že po čtyřech zápasech není třeba panikařit. Souhlasíte?
Určitě. Ale startovací plocha je pak zase trochu obtížnější. Na druhou stranu, je tam dalších asi padesát zápasů. Teď mají doma Kladno a Hradec Králové, můžou dvakrát vyhrát a vyhoupnout se nahoru. Na nějakou velkou paniku bych to neviděl, ale pochopitelně je příjemnější, když takhle na úvod nějaké body urvete.

Ofenzivní lídři se trápí: bez bodu jsou kapitán Petr Straka nebo posila Jindřich Abdul, na gól zase čekají loňské opory Patrik Zdráhal a Giorgio Estephan. Nakolik je důležité, aby se je podařilo nakopnout?
Těžko říct, povahově tyhle hráče neznám. Ale loni se dvojici Zdráhal a Estephan mimořádně dařilo, takže bych je po dvou nepovedených zápasech netrhal. Viděl jsem, že naposledy už spolu nehráli. Každopádně do toho nevidím, rozhodně nechci Vláďovi Růžičkovi radit. On je typ trenéra, který často míchá sestavou. Já bych to ale nedělal. Věřil bych tomu, že se do toho dostanou. S Růžou jsme spolu hráli x let a taky nám ne každý zápas vyšel. Kdyby nás tehdy roztrhli, tak by to asi nebylo ideální. Ale znovu opakuju, že do toho Vláďovi vůbec nechci mluvit. On to vidí úplně jinak, s hráči pracuje na denní bázi.

Myslíte tedy, že by v Litvínově měli po všech stránkách zůstat trpěliví?
Víte, u nás je každý trenér, každý tomu rozumí, každý by to udělal jinak. Já osobně bych zůstal trpělivý. Prohrát čtyři zápasy za sebou není ideální, ale v podstatě se ještě nic neděje.

„Víte, u nás je každý trenér, každý tomu rozumí, každý by to udělal jinak.“

Co říkáte na to, jak klub přes léto posílil? Přišli hlavně perspektivní hráči střední generace…
Jo, nějak se to tady obměnilo. Teď záleží na tom, aby hráli stejnou roli, s jakou sem přicházeli. Když vezmete ofenzivního hráče, tak ho není možné předělávat na defenzivního a naopak. Úplně přesně nevím, jaké hráče sem brali pro jakou úlohu. Ale u každého je třeba využít jeho sílu.

Po letech skončily legendy Viktor Hübl a František Lukeš, vy jste oba vedl jako trenér. Dají se jejich zkušenosti a vůdcovství nějak nahradit? Hübl navíc měl i loni solidní čísla.
Není to jednoduché, ale nahradit se dá každý. Tak to bude vždycky. Jsou to vynikající hráči, teď jsme proti nim hráli ve 2. lize a opět ukázali, že hokej pořád hrát umí. Ale každý je nahraditelný… Beru to zase ze své zkušenosti, protože jsem do Litvínova přišel, když končil Ivan Hlinka. Všichni říkali, že bez něj tady bude hokej s prominutím v prde*i. No, a my jsme skončili třetí. V éře 80. let tady byli výborní hokejisté, skončil Reichel, říkalo se to stejné a Litvínov hrál finále. Nahradit se dá každý, tak je to ve všech sportech.

Foto: Dalibor Kachlík, skkadan.cz

Litvínov před časem trochu ustoupil z filozofie, kterou byl dlouhodobě známý – tedy sázet hlavně na vlastní odchovance. Je to za vás správná cesta?
Je to tak, ale to není jen tady. Děje se to všude, při té migraci hráčů se týmy hodně mění. Je pravda, že v Litvínově to dřív byl extrém. Bylo tady hodně silných ročníků, ale když byl ve vedení Šlégr, tak nikdy nedostali pořádnou šanci. Tam podle mě vznikl první problém. Nakupovali se nějací přiblblí Kanaďani a kluci, kteří měli hrát extraligu, se do ní nedostali.

Na druhou stranu: mají podle vás kluci z juniorky dostatečné schopnosti, aby mohli pravidelně naskakovat v extralize?
Musí dostávat víc šancí. Když jí nedostanete, tak nemůžete nic ukázat. Je to individuální, někteří kluci na to prostě nemají. Ale když v někom vidím potenciál, tak si ho vytáhnu. Za éry Šlégra se to prostě nedělo.

„Bylo tady hodně silných ročníků, ale když byl ve vedení Šlégr, tak nikdy nedostali pořádnou šanci.“

Vladimír Růžička se ale během své trenérské kariéry neostýchal hrát mladé hráče, ne?
Když byl ve Slavii, tak ne. Teď v Litvínově hraje jen Marek Berka, který byl předtím dvě sezony v Litoměřicích. Není to lehké, nemůžete každý rok zabudovat tři juniory. Věřím, že Růža mladým klukům šanci dá a zase tady začnou hrát odchovanci.

Vraťme se zpátky ke startu sezony, Verva na tiskové konferenci v podstatě vyhlásila útok na medaili. Není to vzhledem k předchozím sezonám troufalé?
Myslím, že by to chtělo víc pokory. Mužstvo na jména vypadá slušně, ale pořád tam chybí nějaká pokora.

Když jsme se bavili o tom bídném startu, nemůže vlastně pomoct, že malá facka přišla hned na začátku základní části?
Není to otázka jednoho zápasu, spíš nějaké delší periody. Musíte udělat vítěznou šňůru, ne vyhrát jedno utkání. Vzpomínám si na loňský ročník, kdy se dva zápasy zahrály dobře, ale pak zase čtyři prohrály. Jeden nebo dva zápasy vás nenakopnou. Když pak prohrajete, tak jde sebevědomí opět dolů.

„Hráči se nemusí milovat, ale musí se navzájem respektovat a držet pohromadě.“

Generální manažer Pavel Hynek řekl, že z týmu loni necítil až takovou soudržnost. Dlouhé roky přitom rodinné prostředí bylo hlavní devízou Litvínova.
Do kabiny nevidím, ale je to kolektivní sport. Tým musí fungovat dohromady, když to tak není, tak je něco špatně. Dvacet lidí samozřejmě nebude velkými kamarády, že spolu budou jezdit na dovolenou a chodit na pivo. Tak to nebývá nikdy. Nemusí se milovat, ale musí se navzájem respektovat a držet pohromadě. Když tam týmový duch není, tak je to v prde*i.

Jak se tohle dá ovlivnit z pozice trenéra? Zažil jste někdy, že kabina úplně nefungovala a bylo třeba ji nějak usměrnit?
To je těžké. Už když kádr tvoříte, tak musíte hledat typy hráčů, kteří jsou schopní pro mančaft bojovat. Je spousta skvělých hráčů, kteří hrají hlavně na sebe. Pak zase máte v uvozovkách trochu horšího kluka, ten ale pracuje pro tým. Hokej je zkrátka týmový sport. Když budete mít šest super individualit, které na sebe budou naštvané, tak je něco špatně. Je třeba hledat typy, které zapadnou a neurazí se, když budou na přesilovce půl minuty a spoluhráč minutu.

Co vaše zkušenost s cizinci v tomto ohledu? Přece jen je to specifická skupina hráčů a ne vždycky se do kolektivu začlení ideálně. Před časem se na severu mihl třeba Kanaďan Akim Aliu, který neslavně odešel už po pár zápasech.
To mi ani neříkejte, tohle jméno. (směje se) Víte, my jsme pořád specifická národnost. Pro nás jsou do týmu přijatelnější Lotyši nebo Slováci než Kanaďani, protože ti jsou úplně jiná nátura. Když jste zmínil to jméno Aliu, tak ten za devět sezon vystřídal asi dvanáct klubů. A než přišel sem, tak se popral se spoluhráčem už někde na Slovensku. Proč sem takový hráč vůbec chodí, proč tady je? Tomu nerozumím vůbec. Neznám mentalitu Estephana, ale ten do týmu asi zapadl dobře. Dál přišli Lotyši, kteří jsou podobní jako my. Ale na Kanaďanech bych vůbec nestavěl.

Litvínov se až na jednu sezonu výsledkově trápí od mistrovského titulu v roce 2015. Máte představu, v čem se před lety mohlo zaspat? Zatím se z toho nepodařilo najít cestu ven ani novému vedení...
To je složité. Musíte být jako sportovní manažer znalý a poskládat mužstvo správně, což je velké umění. To se bohužel až doteď nikomu nepovedlo.

„Přišli Lotyši, kteří jsou podobní jako my. Ale na Kanaďanech bych vůbec nestavěl.“

Otázka na závěr: jak se vám jeví letošní extraligový ročník? Možná bude nejzajímavější za dlouhou dobu.
Těžko hodnotit po čtyřech kolech. Uvidíme. Některé kluby mají velké ambice, ale víte, jak to v hokeji je. Ostatní můžou překvapit, další zase zklamat. Zas takový odborník nejsem, abych vám řekl, kdo vyhraje titul. (směje se)

A kdybyste si měl tipnout?
Asi by to byly Pardubice, mají dobré gólmany. Ale může to být i Sparta. Třinci na titul letos moc nevěřím, podle mě docela oslabil. Netroufám si říct. Kdyby se to vědělo dopředu, tak by na hokej nikdo nechodil. (směje se)

Foto: hcverva.cz

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz