Legendární brankář i prohnaný podvodník. Wälzer kdysi chystal obří podfuk

Jméno Karel Wälzer dnes už většině lidí asi příliš neřekne, ale v samotných počátcích našeho hokeje šlo o jednoho z nejlepších českých brankářů vůbec (na fotografii reprezentace z roku 1921 je jediný v sešívaném dresu Slavie). On to byl, kdo vychytal první domácí zlato z velkého šampionátu a právě on byl jedničkou národního týmu na prvních olympijských hrách v roce 1920, kde Československo získalo první světovou medaili.

HokejkaTV

Jeho (nejen) hokejovou kariéru ale ukončily mimohokejové problémy, které ho dovedly až do vězení. Jak vidno, Tomáš Řepka není zdaleka prvním slavným sportovním reprezentantem, který se podíval za mříže.

Karel Wälzer se narodil 28. srpna 1888 v Plzni, vyrůstal ale v Praze, kde se brzy začal věnovat hokeji. Tehdy ještě tomu s míčkem. Od roku 1909 se ale i v Čechách začalo hrát s pukem a Wälzer jako brankář jednoho z nejlepších klubů – ČSS Praha – se brzy začal prosazovat i do reprezentační branky. Býval to prý naprosto klidný brankář, kterého nemohlo nic vyvést z míry, a když měl den, přiváděl útočníky k zoufalství.

Poprvé byl na velkou akci nominován v roce 1912, kdy Češi hostili domácí Mistrovství Evropy. Wälzer si vedl skvěle, ve dvou zápasech v Praze inkasoval jen dvakrát a byla z toho obhajoba titulu a domácí zlato! Později o něj ale Češi přišli administrativně, protože si Německo stěžovalo u IIHF na neregulérní účast Rakouska a s protestem i přes odpor předsedy svazu Magnuse, který dokonce odstoupil, nakonec uspělo.

Cizinci v dobách Československa: Kanaďané, Bulhar či Brit »

O rok později se evropského šampionátu 1913 Wälzer nezúčastnil, v civilu pracoval jako bankovní úředník, nebyl pro šampionát ze zaměstnání uvolněn a Češi nakonec mistrovství o skóre nevyhráli. A podobné to mělo být i v roce následujícím, Wälzer musel opět místo chytání dlít v bance. Jenže to byl také velký srdcař a na ME v roce 1914 přijel dodatečně na své náklady aspoň na poslední a rozhodující zápas. V klíčovém duelu s Německem dokázal vychytat nulu a opět z toho bylo zlato!

Během 1. světové války upadnul do zajetí, ze kterého se vrátil až v roce 1919, a hned v následujícím roce se znovu zapojil do hokejového dění. Konaly se první poválečné olympijské hry v Antverpách, kde se poprvé hrál i hokej. Wälzer měl být jasnou jedničkou týmu, ale tehdy chytával stále pouze v bílých plesových rukavičkách. Při tréninku v Antverpách ovšem dostal ránu do palce a s oteklým prstem chytat nemohl. Proti USA a Kanadě tak šel do branky náhradník Peka. Wälzer asi nelitoval, protože jeho kolega dostal od nedostižných zámořských borců 16 a 15 gólů. V klíčovém duelu o bronz už ale obětavě nastoupil Wälzer, vychytal proti Švédsku nulu a tím i první český olympijský i světový bronz!

Ještě v roce 1921 se Wälzer zúčastnil mistrovství Evropy ve Švédsku, kde Češi brali stříbro, pak už ho ale dohnaly mimohokejové problémy. V civilu pracoval jako čelní bankovní úředník Pozemkové banky a později Pražské súčtovací banky a byl údajně ve své práci úředníka a prokuristy velmi schopný. I proto se stal poradcem známého chmelového magnáta a milionáře Emila Wallenfelse, kterému pomáhal při burzovních a valutových spekulacích.

Nový objev: V Československu chytal brankář s maskou dřív než v NHL »

V roce 1922 se ukázalo, že Wälzer z movitého důvěrníka vylákal miliony korun, které měl vyměnit za německé marky, což ovšem včas neučinil a peníze místo toho utratil. Wallenfelsovi vznikla čtyřmilionová škoda. Se ztrátou se už ani nedokázal vyrovnat, protože záhy zemřel. Ale ještě na smrtelné posteli podal na Wälzera trestní oznámení. Ten si od soudu odnesl trest na dva roky ve vězení a putoval zase do rodné Plzně, konkrétně do Borské věznice.

Ani po návratu do civilu se ale bývalý brankář příliš nepolepšil. Peníze mu chyběly a věnoval se tak různím riskantním finančním operacím. V roce 1935 hlásaly novinové titulky senzační zprávy: „Pekelný plán, zajímavé pozadí stomilionového podvodu“ nebo „Sebevražda pokladníka banky?“ a podobně. O co šlo? Wälzer s dalšími dvěma společníky – právníkem Arturem Schmiedlem a bývalým továrníkem Otto Kolbenem - vymyslel takřka neprůstřelný plán.

Chtěl pomocí známého v bance nechat vyměnit cenné papíry za falešné. Vše měl skvěle promyšleno, podle tehdejších odborníků by se na podvod jen těžko přišlo, protože tyto papíry měly ležet v depozitu dalších 20 let, zatímco za ty pravé by banda pohádkově zbohatla. Jenže podvodníky zradil lidský faktor. Jakýsi Václav Štampfer měl zajistit člověka, který by vytvořil padělky. Zkasíroval trojici o peníze na grafika, ale pak místo toho celou věc oznámil policii. Ta ihned výtečníky zatkla. Než stihla zatknout i „spojku“ celé trojice, pokladníka banky Artura Munelese, ten mezitím spáchal sebevraždu.

Bohužel dnes už nevíme, jak celý případ, který byl označován za třetí největší bankovní podvod v dobách 1. republiky, skončil. Začala válka a v té době měl tisk úplně jiné starosti. Poslední zmínku o Karlu Wälzerovi tak zaznamenaly v lednu roku 1948 noviny s názvem Čin a ta byla veskrze sportovní: „Brankář hockeyového mužstva České sportovní společnosti a národního mužstva Čech i ČSR Karel Wälzer zemřel po delší těžké nemoci v Praze. Hrál celkem devětkrát v brance našeho národního mužstva.“

Jeden z nejlepších brankářů počátků našeho hokeje zemřel v nedožitých 60 letech. Jeho odkaz zaznamenal v půvabných knihách „Mušketýři s hokejkou“ a „S hokejkou po světě“ jeho bývalý spoluhráč Jan Palouš, jméno Wälzer najdete také v různých historických hokejových kronikách a knihách. O temné stránce tohoto vynikajícího sportovce se ale ještě více než 70 let po jeho smrti vlastně vůbec nevědělo.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz