Kuťákův zlomový rok: zadostiučinění, inline hokej a super parta
Foto: David Vošický, hc-slavia.cz
V létě se snažil probojovat do sestavy extraligových Pardubic, následně zakotvil v pražské Slavii. A angažmá v hlavním městě mu vyšlo skvěle: Filip Kuťák v červenobílém dresu nasázel 21 branek, přidal 26 asistencí a zařadil se mezi slávistické opory.
Sezona skončila předčasně kvůli pandemii koronaviru. Co si o tom myslíte?
Situace pro nás všechny není jednoduchá, pro celý stát i celý svět. Všechno jde stranou a sport taky. Ve sportu vždycky říkám: Když nejde o život, tak jde o hov**, a tady o život jde. Myslím, že zrušení sezony bylo správné. Kdybychom pokračovali, tak bychom nebyli úplně v pohodě s tím, co se kolem nás děje. Za mě to byl určitě správný krok, i když to všem udělalo trochu čáru přes rozpočet. Všichni jsme se těšili, jak se dohraje play off, a jak to všechno bude vypadat. Hokej se v podstatě hraje kvůli play off a skoro nikdo do něj nezasáhl. Je to smutné, ale bohužel se to děje. Musíme zůstat silní a poprat se s tím, jak nejlépe budeme umět.
Souhlasil byste s variantou hrát bez diváků?
Není na mně, abych to rozhodoval. Osobně se na tribuny nedívám, diváky nevnímám a soustředím se na hru. Poslední zápas se nějak extra nelišil, ale na druhou stranu tam bylo hrobové ticho. Všichni se na ledě slyšeli, takže se ukázalo, jak komunikace na ledě funguje. Myslím, že bez diváků by se hrát nemělo, protože sport se hraje pro ně a z ekonomického hlediska představují velký finanční přísun pro kluby. Bez nich by to nemělo takový smysl.
Jak podle vás současná situace ovlivní český hokej?
Určitě to nebude hned tak jako dřív. Pandemie ovládá ekonomiku a doufejme, že se situace nebude tak měnit. Musíme být trpěliví a silní, přistupovat k tomu pozitivně. Věřím, že se najede zpátky do hokejového režimu a budeme moct rozdávat radost fanouškům.
„Věřím, že se najede zpátky do hokejového režimu a budeme moct rozdávat radost fanouškům.“
Určitě jste zaregistroval snižování platů a předčasné výpovědi. Nebojíte se něčeho takového?
Náš pan majitel Tichý se snaží být hodně férový a nic takového snad nepřijde. V klubech to asi dělají podle nejlepšího vědomí a svědomí, pro existenci klubu. Bohužel to zasáhne všechny, ale nebojím se toho. Děje se to a pro chod klubu se to musí akceptovat, i kvůli budoucnosti českého hokeje.
Slavii se po třiceti zápasech povedlo kvalifikovat do lepší skupiny, tam už se vám ale příliš nedařilo. Jak sezonu hodnotíte?
Z klubového hlediska si myslím, že byla úspěšná. Kdyby nám před sezonou někdo řekl, že se dostaneme do části vítězů, a že tam porazíme všechny týmy za sebou, tak s tím nikdo počítat nebude. Dobře se sešli hráči a realizační tým, v hierarchii se nedělaly žádné rozdíly. Všichni se bavili se všemi, staří s mladými. Jen z tohohle hlediska to byla úspěšná sezona. Konec se nepovedl, ale to je hokej. Jsou to určité zkušenosti, je třeba se z nich poučit a jít dál.
Foto: Michal Polák, hc-havirov.cz
Co podle vás stálo za dlouhou sérií proher na konci základní části?
Těžko říct. Myslím, že všechny zápasy byly o jednom gólu. Bohužel jsme tahali za kratší konec, ale nebylo to zas tak tragické. Otázka je, co nám nesedlo, jestli nějaká zbytečná vyloučení, hodně gólů jsme dostávali v oslabeních. Nevyužívali jsme přesilovky, to se pak nemůžou vyhrávat zápasy. Ale nemyslím si, že by nás soupeř přejel.
V předkole play off jste prohrávali 0:2 s Třebíčí. Věříte, že byste ještě dokázali postoupit?
To je ve hvězdách, ale určitě bychom tam nechali všechno. Poslední zápas je pro soupeře vždycky nejtěžší, měli bychom trochu psychickou výhodu. Navíc by se hrálo bez diváků a v Třebíči se vždycky špatně hraje, fanoušci je ženou dopředu. Neměli bychom co ztratit a minimálně bychom je hodně potrápili. Snažili bychom sérii zvrátit na pátý zápas.
V létě jste se neúspěšně pokoušel probojovat do kádru Pardubic. Mrzelo vás to?
Samozřejmě jsem tam šel s tím, že tam nechám všechno a bude to minimálně super příprava na sezonu. Taky to tak dopadlo. Bohužel v Pardubicích nebyl prostor na to, abych tam zůstal. Ale ani to nemrzelo, já se vždycky takový neúspěch snažím brát jako motivaci do další práce a věřím, že všechno se děje z nějakého důvodu. Byla to pro mě třítýdenní příprava, hrál jsem tam hodně zápasů proti silným soupeřům, třeba proti Chabarovsku. Těžší utkání jsem v životě nehrál, co se týče takhle takticky a dovednostně vyspělých hráčů. Pro mě to bylo něco neskutečného a veliká zkušenost. Jsem za to strašně rád a Pardubicím za to děkuju. V klubu mi říkali, že jim nejsem lhostejný a chtěli by mi pomoct. Takže dali impuls a pomohli s přesunem do Slavie, jsem jim za to vděčný.
„Všichni mi se vším vyšli vstříc, dohodli jsme se na podmínkách spolupráce vyhovující oběma stranám. Tenhle rok byl pro mojí profesionální kariéru zlomový.“
Jak jste byl v hlavním městě spokojený?
Bylo to super, hlavně parta lidí kolem hokeje. Ať už to byli hráči, ať už to byl realizační tým nebo vedení. Všichni mi se vším vyšli vstříc, dohodli jsme se na podmínkách spolupráce vyhovující oběma stranám. Tenhle rok byl pro mojí profesionální kariéru zlomový. Byl jsem tam naprosto spokojený, s vytížením i kvalitou života v Praze. To se s žádným jiným městem v České republice nedá srovnávat.
V červenobílém dresu se vám velice dařilo, zaznamenal jste 47 bodů...
Myslím, že to bylo zadostiučinění a výsledek mé dlouhodobé práce a práce lidí kolem mě: rodiny, trenérů a lidí, kteří mě podporovali a fandili mi. Jsem rád, že se to povedlo. Velký dík patří trenérům za důvěru a spoluhráčům, protože bez nich by to nešlo. Nerad bych jmenoval, protože nechci na někoho zapomenout. Ale od gólmana, přes obránce, po posledního útočníka jsme si všichni pomáhali a vyšlo to tak, jak to vyšlo. Doufám, že se mi na to v další sezoně podaří navázat.
Loni jste se v první lize netrefil ani jednou, v této sezoně jste se vešel do první patnáctky střelců. Čemu takovou změnu přisuzujete?
Každý rok před sezonou hraju inline hokej, a ten je strašně super na sebevědomí. Máte tam hodně prostoru a člověk si může víc dovolit. Troufám si říct, že se mi tam docela dařilo, potom jsem se to snažil přenést i na led, a to se mi povedlo. Střelbu trénuju už x let, ale letos to bylo poprvé s Pavlem Markem z Příbrami, který si mě vzal tak trochu pod křídla. Pilovali jsme to a hodně mi radil, za což mu patří velký dík. Šel jsem do Slavie s tím, že chci pomoct týmu dávat góly a bylo to asi o nastavení hlavy a o tom, že branky dokážu dávat. Loni jsem se ve Frýdku netrefil a prostor na ledě tam nebyl takový. Asi mi nebylo moc přáno. Nevím, jestli jsem byl trochu svázaný, těžko říct. Jsem rád, že se to letos povedlo. V podstatě jsem si před sezonou stanovil cíl a dokázal jsem ho splnit.
Už máte jasno, kde budete příští rok pokračovat?
Mám, ale nerad bych to zveřejňoval. V příštích dnech nebo týdnech to bude oficiální.
Kuťák na Lapači zazářil dvěma góly
Když se vrátíme o pár let zpátky, jste rodákem z Hradce Králové, v dorosteneckém věku jste ale hrál za Pardubice. Proč?
Do osmé třídy jsem hrál v Hradci, tehdy tam ještě nebyla extraliga juniorů a mužů. Někdy v jedenácti jsem se přesunul do Pardubic, protože jsem měl ambice a myslel jsem na budoucnost. Věřil jsem, že se v Pardubicích s mládeží pracuje suprově. Neříkám, že v Hradci ne, tam taky, obzvlášť teď. V Dynamu byla vidina extraligového hokeje a pan Kusý si mě tam stáhnul.
Ještě v juniorském věku jste přešel do Vítkovic. Co vás k tomuto kroku vedlo?
Tehdy jsem hrál v mládežnických reprezentacích, kde mě v osmnáctce vedl Kuba Petr. Byl jsem s ním na Memoriálu Ivana Hlinky a potom jsem se vrátil do Pardubic, protože jsem byl ve starším dorostu a měl jsem hrát za juniory. Bohužel tam nebyla ideální situace a nějak jsme se neshodli s tehdejším trenérem, takže jsem to prodiskutoval s panem Petrem, a ten si měl stáhl pod sebe do Vítkovic. Za to jsem taky strašně vděčný, protože tam byla juniorka v rámci Česka na top úrovni a každý rok jsme hráli na předních příčkách. Pan Petr na mě dohlížel, rozvoj tam byl super.
Seniorský hokej jste si poprvé vyzkoušel v Prostějově a Benátkách nad Jizerou. Jaké to pro vás bylo?
Šel jsem tam z toho důvodu, že bylo před mistrovstvím světa dvacítek a trenéři a realizační tým dvacítek chtěli, aby hráči byli zainteresováni v dospělém hokeji. Za šanci jsem byl rád, protože mi dali čuchnout seniorského hokeje. Bylo to samozřejmě těžké, tehdy mi bylo snad devatenáct, a ještě jsem fyzicky a mentálně nebyl tak připravený. Ale byly to super zkušenosti a jsem za ně strašně rád. Nastavilo mi to zrcadlo, na čem mám pracovat. Přechod z juniorského do dospělého hokeje nebyl jednoduchý. Je to hodně individuální, ale tolikrát se hráč musí protloukat pár let, než si to sedne. Musíte vydržet a věřit, že se to prolomí.
„Už nám to nikdo neodpáře, že jsme v téhle kategorii vicemistry světa. Když se kouknu, s jakými kluky jsem tam hrál, tak si myslím, že to bylo oprávněné.“
Na mistrovství světa do osmnácti let jste předtím s týmem získal stříbrné medaile. Byl to váš dosud největší hokejový zážitek?
Stoprocentně, byl to první velký úspěch. Parta i s realizačním týmem byla super, strašně jsme si to užili. Měl jsem tam i rodiče, takže jsem to mohl prožívat s nimi. Obzvlášť postup ve čtvrtfinále na nájezdy s Ruskem nebo prodloužení, kdy jsme v semifinále porazili Kanadu. To byla obrovská euforie, vzpomínám na to dodnes. Už nám to nikdo neodpáře, že jsme v téhle kategorii vicemistry světa. Když se kouknu, s jakými kluky jsem tam hrál, tak si myslím, že to bylo oprávněné.
Loni jste párkrát nastoupil i ve druhé lize. Co si myslíte o úrovni této soutěže?
Abych byl úplně upřímný, když jsem do ní přišel, tak jsem se vracel po nemoci, ale tak nějak jsem si myslel, že to půjde samo a budu tam vyčnívat. V prvním zápase jsem byl sražen zpátky do reality, že to tak nebude. Od té doby jsem ke druhé lize pokorný a vím, že v ní není jednoduché hrát. Troufám si říct, že když tam přijde hráč z extraligy nebo první ligy, tak to pro něj nebude jednoduché, protože všichni jsou tam fyzicky vyspělí, umí dobře bruslit, srážet se. Hokej hrajou celý život, ale třeba si řekli, že z finančního hlediska je to pro ně lepší spojit s prací. Není to nic jednoduchého, je to těžká soutěž, ať tam přijde kdokoliv.
Čeho byste chtěl dosáhnout do budoucna?
Momentálně přečkat krizi ve zdraví. Už pomalu začínám trénovat na příští sezonu. Těšil jsem se na inlinovou sezonu a mistrovství světa v inline hokeji, kdybych se tam znovu dostal. Bohužel to asi nevyjde. Osobním cílem je určitě příští rok zopakovat sezonu, jaká byla letos a nadále se hokejem bavit, protože ten sport miluju. Věřím, že se mi na tento ročník podaří navázat. Co nejdřív bych se chtěl dostat to extraligy. Kdybych nechtěl, tak budu s prominutím blbý. Mám ambice a chci hrát co nejvýš. Ať budu kdekoliv, tak budu chtít týmu pomoct ofenzivní hrou.
Share on Facebook
