Kusého trápila třísla. Promaroděná sezona? Přemýšlel jsem i nad blbostmi, říká
Foto: Markéta Křížová, hc-slavia.cz
Manažer Zbyněk Kusý vyhrál s Pardubicemi tři tituly, a zasloužil se tak o nejúspěšnější éru historie tamějšího klubu. Pět let po jeho odchodu se v Dynamu objevil Denis Kusý, tehdy dvacetiletý útočník. Spojuje je ovšem pouze shoda příjmení.
Denis od mala vzhlížel i k NHL, jedním z jeho snů ale bylo nastoupit v extraligovém dresu Pardubic. Tenhle cíl si splnil přesně ve 116 utkáních. A brzy se o něj pokusí znovu – po dlouhodobém zranění se vrací zpět do hokejového života.
V prosinci jste se po složitém zranění alespoň na jeden zápas vrátil do sestavy Dynama. Byl to pro vás silný zážitek?
Jsem rád, že jsem mohl po tak dlouhé době na zápas, i když se to seběhlo dost rychle. Důvodem bylo, že Činel (David Cienciala, pozn. red.) měl menší zdravotní potíže. Takže jsem šel do utkání jako třináctý útočník. Na led jsem se ale nedostal, byl jsem připravený jako záskok, kdyby se něco stalo.
Zápasové tempo jste pak po devíti měsících okusil ve Vrchlabí. Trenéři vám hned dali velký prostor, jak jste se s tím srovnal?
Ve Vrchlabí jsem odehrál jeden zápas, ale měl jsem opět nějaké zdravotní problémy, takže jsem zase lítal po doktorech. Poté byla vánoční pauza…
Chcete vůbec popisovat, s čím konkrétně jste během léta laboroval?
Šlo o třísla, která mě trápila už na konci roku 2020. Nejdříve jsem to chtěl řešit klidem, ale to nepomohlo. Musel jsem tedy podstoupit operaci. Teď už to snad bude dobré.
„Nejdříve jsem to chtěl řešit klidem, ale to nepomohlo."
Měl jste někdy dříve v kariéře takhle vážné zranění?
Zraněný už jsem párkrát byl, ale nikdy to netrvalo takhle dlouho. Tohle bylo poprvé a je to hrozné.
Můžete popsat proces, kterým jste procházel po operaci?
Rehabilitace proběhla v pořádku. Byl jsem pod dohledem fyzioterapeuta – jak na zimním stadionu, tak i v nemocnici. Potom už jsem se připravoval s kondičním trenérem Petrem Mockem. Museli jsme začít od začátku, protože jsem dlouho nic nedělal.
Jak jste tak dlouhé období bez hokeje zvládal psychicky?
Je to těžké, když člověk nemůže nic dělat. Jsem odmala zvyklý na tréninky a zápasy, na nějakou zátěž, a pak se najednou půl roku nemůžu pořádně hýbat. Samozřejmě pak máte očekávání, jak to bude vypadat na ledě, jak se budete cítit. Takže to bylo určitě náročné.
„Jsem odmala zvyklý na tréninky a zápasy, na nějakou zátěž, a pak se najednou půl roku nemůžu pořádně hýbat."
V takové chvíli se sportovec moc sebevědomě necítí, že? I když už je zranění v pořádku, fyzická kondice i pohybové návyky stále chybí…
Nebudu vám lhát, měl jsem strach. Takhle dlouho bez hokeje jsem nikdy nebyl, takže jsem se bál, jak to bude vypadat.
Našel jste si během složitého období něco, co vám vynahradilo radost z hokeje?
Něco takového jsem asi nenašel. Jediné, co znám, je hokej. A dával jsem mu vždycky všechno. I proto to bylo tak těžké – půl roku jsem byl jen doma, nemohl jsem nic dělat. Takže jsem i přemýšlel nad blbostmi, nad věcmi, které bych normálně neřešil. Bylo to těžké období.
Foto: Markéta Křížová, hc-slavia.cz
Kdo něco takového neprožil, asi se jen těžko dokáže vžít do vaší situace. Ale pojďme k zábavnějšímu tématu, a to k vaším začátkům u hokeje. Jaké jsou vaše nejstarší vzpomínky?
Pamatuju si, když jsem ve Skutči začínal bruslit s hrazdičkou. To je moje první vzpomínka na led. Ale mám i spoustu dalších zážitků z mládeže. Nedávno jsem třeba koukal, že mladí kluci hráli Bartoňův memoriál. Ten jsme dříve vyhráli taky, celkově vzpomínky na vítězné turnaje jsou hrozně hezké.
Váš otec je trenérem pardubických talentů. Cepoval vás v mládí hodně?
Myslím, že ani nemusí být táta trenér. Takhle to je asi v každé rodině, že chce táta pomoct a říká mladému hokejistovi, co by měl dělat. Táta mi určitě pomáhal, pár let mě i trénoval v klubu. Kromě toho ale z mládeže rád vzpomínám i na pana Salavu, který teď už ani netrénuje. Nebo na Marka Zadinu. V áčku jsem pak krátce měl pana Bělohlava, pod kterým se mi hrálo dobře, protože mi dával hodně prostoru.
„Takhle to je asi v každé rodině, že chce táta pomoct a říká mladému hokejistovi, co by měl dělat."
V jednom týmu s vámi dříve hráli Filip Zadina, Michael Špaček nebo Vojtěch Budík. Jste pořád přáteli, i když teď každý z vás působí jinde?
Určitě kluky sleduju, prošli jsme spolu skoro celou mládeží. Občas si napíšeme, zajímá mě, jak se jim daří. Držím jim palce a je hezké, že jsme pořád v kontaktu.
Ve dvaceti letech jste pak z Pardubic zamířil na hostování do prvoligových Litoměřic, kde jste v 38 zápasech posbíral 27 bodů. Posunulo vás to v kariéře zase o kus dál?
Na Litoměřice rád vzpomínám, odehrál jsem tam skoro celou sezonu a dařilo se mi tam. Byl jsem tam s kamarádem Honzou Veselým, takže to bylo povedené angažmá, užili jsme si hodně srandy.
„Na Litoměřice rád vzpomínám, odehrál jsem tam skoro celou sezonu a dařilo se mi tam."
S kým si nejvíce rozumíte v Pardubicích?
Hodně se bavím s Ondrou Válou, máme podobný pohled na život. Navíc je jen o rok mladší, takže se známe už opravdu dlouho, byli jsme spolu od mala. Dokonce si vzpomínám, když proti nám hrál ještě v dresu Kolína. Chodili jsme i na stejnou základku. Tam jsme se nasmáli…
Foto: Markéta Křížová, hc-slavia.cz
Vzpomínáte si i na svůj první extraligový start v lednu 2017?
Bylo to ve Vítkovicích, naskočil jsem jen do tří střídání. Ani si moc nepamatuju z toho zápasu, protože jsem toho fakt moc neodehrál, ale byl jsem hrozně rád, že jsem konečně nastoupil za áčko.
Vaší předností jsou šikovné ruce a rychlé bruslení. Stojí za tím nějaký speciální trénink?
Dynamiku se snažím zlepšovat v posilovně, na to se zaměřuju. Když už mám takový talent, tak ho musím rozvíjet, aby byl co největší. A co se týče techniky… To je asi dar. Když jsem byl malý, tak jsem si hodně hrál s hokejkou, tak možná je to tím. Že bych teď nějak trénoval ruce, to úplně ne.
„Technika? To je asi dar. Když jsem byl malý, tak jsem si hodně hrál s hokejkou."
Můžou vaše schopnosti – šikovnost, rychlost a zarputilost – vynahradit menší vzrůst v soubojích u mantinelu?
Jasně, to asi potvrdí každý hráč mého typu. Musíte si umět poradit jinak. Když tam přijede dvoumetrový chlap, tak na tom zase nebude tak dobře obratnostně.
Kusý posouvá Třebíč na vyšší level! Touto parádou rozhodl v Havířově
A nejspíš rád trénujete i samostatné nájezdy.
(zasměje se) Jo, nájezdy mě hodně baví. Vždycky jezdíme nějaké soutěže, ale neřekl bych, že je nějak speciálně trénuju. Jde hlavně o to, že mě to baví.
V souvislosti s vámi si totiž si totiž nejvíc vzpomínám na nájezdy proti Kometě v září 2018, kdy jste parádní kličkou do bekhendu rozhodl zápas.
To byl můj asi třetí zápas za A-tým, takže to byl úplně skvělý pocit. V sezoně jsem pak na nájezdy chodil často, ještě nějaké jsem proměnil, ale tehdy jsme spíš vždycky řešili, jestli se vyhrálo, nebo ne.
„Zrovna to vyšlo takhle blbě. Teď, když bych měl zaujmout a bojovat o novou smlouvu, tak marodím."
Po letošní sezoně vám končí smlouva, jak vidíte svou budoucnost?
Zrovna to vyšlo takhle blbě. Teď, když bych měl zaujmout a bojovat o novou smlouvu, tak marodím. Takže vůbec nevím, jak to bude dál. Ale doufám, že všechno dobře dopadne.
Foto: Markéta Křížová, hc-slavia.cz
Share on Facebook
