Král Matěj: Přelomová sezona? Může být. Hlavně ji ale musím potvrdit
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Devatenáct gólů za Pardubice, premiérový start i gól za národní tým = Matěj Blümel prožil průlomový ročník. Nebo vlastně... Pořád prožívá – aktuálně totiž v kempu bojuje o nominaci na mistrovství světa.
Ve vaší kariéře letos přišel zlom.
Jo, určitě to může být ta přelomová sezona. Samozřejmě to budu muset potvrdit příští rok a ještě se zlepšit. Je to i tím, že mi trenéři v Pardubicích dali hodně prostoru a věřili mi. Já jsem se jim to snažil jenom oplatit a vrátit. Doufám, že se mi to povedlo.
Určitě. Pardubičtí fanoušci vám dokonce dali přezdívku král Matěj.
Jojo, viděl jsem to na Twitteru. (usmívá se) Tady ty sociální sítě mám, i Twitter si procházím. Moc tam nepíšu, ale baví mě si to číst. Nejenom o mně, ale o všech věcech. Takže jsem to zaregistroval, je to vtipný. (usmívá se)
Zaregistrovali to i vaši spoluhráči? Nedobírali si vás v kabině?
Já si myslím, že asi ani ne. Protože moc kluků v kabině Twitter nemá, je to spíš taková americká věc. Aspoň v Pardubicích to nikdo moc nemá. Takže ani ne. Díkybohu! (směje se)
Na Twitteru se také objevovala videa vašich akcí, dokonce je sdílel přímo Edmonton.
Určitě mě to potěšilo – je hezké vidět, že mě sledují. Uvidíme, jak se ta spolupráce s nimi vyvrbí, jestli to vyjde.
V kempu jste druhým nejmladší hráčem, s národním týmem už ale nějaké zkušenosti máte.
Určitě je to lepší, když jsem se mohl zúčastnit už turnajů v průběhu sezony. Ale je to jenom zkušenost – myslím, že jsme tady všichni na stejné startovací pozici. Všichni musíme makat.
„Přelomová sezona? Budu to muset potvrdit příští rok a ještě se zlepšit."
Jak je to s uklízením puků? Řídí se to podle věku, nebo podle reprezentačních zkušeností?
Já tam pořád zůstávám. A myslím, že tam ještě pár let zůstávat budu. Takže tak. (usmívá se) Mně to nevadí, patří to k tomu. Já jsem rád, že tady v takovém věku vůbec můžu být.
Když byste se vrátil, dejme tomu, o čtyři roky zpátky – byl jste tehdy přesvědčený, že se hokejem uživíte?
Přesvědčený jsem asi nebyl. Nebo takhle... V tom útlém věku jsem na to spíš takhle nemyslel. Snažil jsem se na sobě prostě makat, pracovat. Když jsem potom hrál za mládežnické reprezentace, chtěl jsem víc a víc. Jsem rád, že to došlo až k tomuhle bodu. Pořád je ale přede mnou daleká cesta – budu se snažit být ještě lepší.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Jakou motivaci má hráč, který jde do takhle dlouhého kempu? První zápas přijde až 22. dubna a do té doby se musí pouze trénovat.
Já jsem rád, že tady můžu být, že si můžu prodloužit sezonu. Za chvilku bude ve spoustě týmů začínat letní příprava – já s ní sice úplně problém nemám, samozřejmě jsem ale radši na ledě. A čím déle si to budu moct prodloužit, tím lépe. Budu makat, abych tady zůstal co nejdéle. Uvidíme, jak to půjde.
Po vypadnutí Pardubic jste měl jen pár dnů volna.
Po play off jsem měl dva, tři dny volno. Navíc v Pardubicích byl ještě led, takže jsme tam chodili – protože zbývalo nějakých pět dnů do kempu. Teď jsem tady. Bavili jsme s kondičákem a s trenéry v Pardubicích, že pak by asi nějaké volno bylo. Ale to záleží jenom na mně, jak dlouho tady zůstanu. Od toho se pak bude všechno odvíjet.
„Samozřejmě jsem radši na ledě. Čím déle si to budu moct prodloužit, tím lépe."
Někdo by si mohl říct, že dvacetiletého kluka by možná lákala jiná zábava. Nebo je pro vás právě hokej tou největší zábavou?
Určitě. Já jsem to takhle měl vždycky, že byl hokej se školou na prvním místě. Teď už je hokej i moje práce, školu dělám ještě taky. Hokej je víceméně všechno. Nechtěl bych to zahodit nějakou zábavou, toulkama po barech nebo něčím takovým.
Takže nemáte pocit, že byste o něco přicházel?
Vůbec ne. To je rozhodnutí každého mladého kluka, jestli chce něco dokázat, nebo jestli se chce bavit někde v barech. Když budu mluvit za sebe, já si vybral to, že bych chtěl v hokeji něco dokázat, a dělat tak práci, která mě baví.
„Já si vybral to, že bych chtěl v hokeji něco dokázat, a dělat tak práci, která mě baví."
Vede se v kabině už řeč na téma mistrovství světa, nebo ještě ne?
Já si myslím, že většina kluků to někde v hlavě má. Do toho mistrovství je ale ještě šest týdnů, takže se to úplně neřeší.
Jak jsou na tom hráči národního týmu s protilátkami? Prošli si všichni covidem?
V podstatě ve všech rozhovorech, které jste dělal, došla řeč na tátu – dlouholetého rozhodčího. Cítíte, že se to trošku posouvá, že už se s vámi novináři nebaví jako se synem slavného rozhodčího, ale s hokejovým reprezentantem?
Je to samozřejmě fajn, ale já to takhle nevnímám. Mně nevadí, když se mě na taťku někdo ptá. Jako rozhodčí toho dokázal strašně moc. Troufnu si říct, že byl fakt dobrý – byl třikrát na olympiádě, takže to asi dělal dobře. Vůbec mi nevadí o něm mluvit, jsem na něj pyšný.
Přišly od táty nějaké rady právě na tenhle kemp?
Samozřejmě se o tom bavíme. Zatím v tom duchu, abych si to tam hlavně jel užít. Nikdo v téhle době neví, kolik hráčů přijede. Někdo se může zranit, někdo může dostat covid... Já si to sem prostě týden od týdne jedu užít. A uvidíme, jak dlouho tady zůstanu.
Zmínil jste covid. Dáváte na sebe pozor, abyste nešel tomu nebezpečí úplně naproti?
Určitě, i když je to blbé být doma. Aspoň se hodně chodíme ven projít s přítelkyní, s rodinou. Je to v podstatě jediné, co můžeme dělat. Fakt se ale o sebe snažím pečovat, abych nikde nic nechytil a abych byl zdravý.
Foto: Bildbyrån
Share on Facebook
