Král králem bodování: První místo? Nikdo jsme si to nemysleli!

Foto: Martin Voltr

„Kdyby nám v srpnu někdo řekl, že budeme po základní části první, tak bychom mu asi řekli, že patří do Bohnic. Při vší úctě k Bohnicím.“ Trefně okomentoval počin královéhradeckých dorostenců jejich asistent trenéra Lukáš Král. No a Lukáš Král mladší podtrhnul týmový úspěch – v soutěži není produktivnějšího hráče.

Tahoun Mountfieldu – navíc coby talent mladšího ročníku 2006 – zaznamenal v 18 zápasech rovných čtyřicet bodů za 22 gólů a 18 asistencí. O to ale až tak úplně nejde. Nejen na Lukáši Královi, ale i na všech jeho spoluhráčích jste viděli, jak si s každou výhrou víc věří a víc dovolí. A to je v dorostenecké kategorii hrozně důležité.

Jaká změna oproti přípravě, kterou se Hradečtí protrápili!

Začátkem září se báli, aby nehráli o záchranu... A nakonec měli úplně jiné starosti. Po nečekaně hladkém vítězství 7:3 nad výtečnou Spartou ovládli skupinu Střed s největším bodovým ziskem napříč extraligou.

Dobrý pocit, ne?
Je to skvělý pocit! Jsme všichni rádi a oslavili jsme to, jak se má.

„Moc jsme toho nečekali. Ale jak jsme v prvním kole porazili Spartu, tak tím jsme se nakopli. Podle mě jsme úplně jiný tým.“

Sluší se vrátit do prázdnin, kdy jste si asi vůbec nemysleli, že by to takhle mohlo dopadnout...
Ne, to jsme si nemysleli asi nikdo. Moc jsme toho nečekali. Ale jak jsme v prvním kole porazili Spartu, tak tím jsme se nakopli a řekli si, že v tom chceme pokračovat. A teď jsme to zakončili zase se Spartou.

Změnila se tolik vaše tvář oproti přípravě?
Tam jsme vyhráli tři zápasy z dvanácti, a teď jsme prohráli jenom dva a jednou šli do prodloužení... Je to něco úplně jiného. Podle mě jsme úplně jiný tým.

Jaký?
Máme podle mě velké ambice a chceme dojít co nejdál. Hrajeme skvěle týmově, takhle to cítím.

Když řeknu svůj pocit, v září jste byli týmem okolo Pavla Šimka, který za vás občas hrál a občas ne. Ale tak po polovině zápasů už to nikdo nemohl říct, viďte?
S Pavlem jsme určitě ještě silnější než teď. I když lidi často říkají, že to není o jednotlivcích, tak nám hodně pomohl. Ale postupně jsme si nějak zvykli i bez něj. S ním je to samozřejmě lepší, ale je dobře, že jsme si takhle zvykli.

Jakmile začalo být jasné, že zůstane v juniorce, cítili jste, že musí povstat noví lídři?
Bylo to třeba, protože jsme cítili, že on je ten lídr. A další jedinci nehráli tak, aby byli lídry. Jak odešel, museli jsme za to vzít.

I vy osobně. Jaké to bylo?
Byla to zodpovědnost, že bychom to měli s první lajnou táhnout.

Nakonec jste vyhrál bodování základních skupin. Pomýšlel jste na nějakou takovou metu?
Vůbec. Vůbec. Jak se nám nedařilo v přípravě, tak se nedařilo ani mně. Měl jsem tam snad jenom dva góly. Vůbec jsem to nečekal a jsem za to strašně rád, ale bez kluků bych vůbec neměl šanci. Oni mi to všechno připraví.

Bylo na vás hodně znát, jak si s každým gólem a s každou povedenou akcí dovolíte o malý kousek navíc...
Ano, s přibývajícími body jsem si víc věřil a měl větší sebevědomí. Dařilo se nám jako lajně i jako týmu, takže jakmile jsme začali vyhrávat a všichni bodovat, každý si dovolil víc.

„To, že jsme vyhráli základní skupinu, teď už nic neznamená. Musíme se dobře nastavit na zápasy na Moravě.“

V posledním zápase proti Spartě jste dal dva ze tří gólů v přesilovkách. Tuhle disciplínu máte rád, že?
Jo jo, vždycky se na to těším. Vždycky když přijde faul, tak jsem hned u vrátek, že chci jít hrát (směje se). Mám to rád.

Stojí za těmi góly hodně hodin tréninku speciálních formací?
Jo jo, trénujeme je vždycky na předzápasovém tréninku, každou středu i každý pátek. Patnáct minut, klidně dvacet.

Nemůžu se vás nezeptat – jaké to je hrát pod tátou?
No, já pod ním hraju v podstatě odmala. On už mě trénoval v Nymburku, takže jsem na to zvyklý. Vůbec mi to nevadí, ani to nepociťuju. Je to znát v tom, že se s ním potom po zápase vždycky pobavím, co jsem udělal dobře a co špatně, ale jinak bych řekl, že je to úplně normální.

Zdá se, že ta komunikace mezi vámi funguje a dokážete se z jeho rad poučit.
Přesně tak. A nějaké narážky samozřejmě občas přijdou, to je jasné, ale já to vůbec neřeším.

Foto: Martin Voltr

Právě váš táta v pozápasovém hodnocení zmínil, že se v pondělí zase musíte vrátit do montérek. Co jste si v kabině řekli k té euforii a k blížící se nadstavbě?
Slavme do půlnoci a pak už se to bude nulovat. To, že jsme vyhráli základní skupinu, teď už nic neznamená. Musíme se dobře nastavit na zápasy na Moravě, budou důležité pro postavení v play off.

A tušíte, co by vás mohlo čekat, když jste moravské kluby loni vůbec nemohli poznat?
Vůbec. Budou silní, budou všichni urostlí. Bude to řežba, podobné zápasy jako třeba se Spartou, Jihlavou nebo i Slavií. Určitě to bude hodně těžké.

Nebo jako když v sobotu hrála před vámi juniorka s Havířovem, to byla teprve řežba...
Přesně tak, nepříjemní soupeři. Jsem na to i sám zvědavý, jak to bude vypadat.

Už jste to nakousl, ale dáváte si konkrétní cíle?
Samozřejmě chceme dojít co nejdál, to je jasné. Nadstavba bude důležitá kvůli tomu, na koho pak v play off půjdeme, ale ve finále je to stejně jedno. Budeme muset porazit každého, na koho tam narazíme.

Přál byste si dostat i nějakou šanci v juniorce?
Já tohle nechávám na trenérech, to jde úplně mimo mě. Nemyslím na to, prostě hraju a buď to přijde, nebo nepřijde. Vůbec to neřeším.

Je fakt, že oni mají svou těžkou sezonu a navíc může do zápasu nastupovat jen sedmnáct hráčů, takže se to nedá moc očekávat...
A mají výborný tým. Samozřejmě kdyby přišla šance, tak budu rád, ale neřeším to. V dorostu jsem spokojený.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz