Košíkář s 20 minutami na zápas. To jsem si nemohl ani vysnít, říká Ticháček

Foto: Martin Pavlík, hc-vsetin.cz

Jiří Ticháček se v letní přípravě prodral přes konkurenci v kladenské obraně a aktuálně patří ve svých sedmnácti letech do trojky nejvytěžovanějších juniorů Chance ligy. Průměrným ice timem atakuje dvacet minut!

Jirko, v dubnu jste vyslovil přání, že chcete hrát za áčko, a teď za něj hrajete. Jaký je to pocit?
Je to super. Jsem hrozně rád, že šance dostávám. Před sezonou bych si ani nepomyslel, že dostanu tolik minut, ale jsem i za ně opravdu rád. Něco takového jsem si nemohl snad ani vysnít. Je to pro mě něco neskutečného.

S čím do zápasů chodíte?
Snažím se hrát co nejlépe a plnit úkoly, které po nás chtějí trenéři. Vždycky se snažím hlavně si zápas užít, vzít si z něho hlavně pozitiva. Samozřejmě se ale koukám i na chyby, které se staly, abych si z nich něco vzal a rozebral si to.

Je to pro vás pořád výjimečné hrát před tolika fanoušky, nebo už se to stává rutinou?
Každý zápas za áčko je pro mě odměna a myslím, že mě neomrzí, protože jsem ještě dost mladý a je to pro mě ohromná zkušenost. Kladenští fanoušci vždycky udělají skvělou atmosféru i v omezeném počtu. Jsme za to hrozně rádi. Když vidíme kotel, jak nás žene dopředu, hraje se nám mnohem lépe.

Mohl byste v kostce nastínit důležité okamžiky ve spojení s áčkem?
Začal jsem tušit, že budu moci zabojovat o místo, když mi trenéři řekli, že začnu s áčkem letní přípravu. Připravoval jsem se s áčkem a doufal jsem, že si v přípravě zahraju. To se nakonec povedlo a navíc se mi příprava docela povedla. Pak přišel první zápas, viděl jsem se v sestavě ve čtyřech lajnách, tak jsem si řekl, že to asi teda vyšlo. Pořád ale musím pracovat a dokazovat, abych to místo měl.

„Každý zápas za áčko je pro mě odměna a myslím, že mě neomrzí, protože jsem ještě dost mladý a je to pro mě ohromná zkušenost.“

Jaké byly začátky?
Starších kluků jsem se ze začátku trošku stranil, myslím. Postupem času nás tam všechny mladé vzali v pohodě, protože to jsou strašně fajn kluci. Nemůžu si vůbec stěžovat na to, jací na nás jsou. Všechno je v pohodě a všichni mě přijali dobře.

Vybavíte si první příchod do kabiny?
Co si tak pamatuju, přemýšlel jsem o tom, abych někomu nezasedl místo. (culí se) Nakonec tam ale bylo místo, kde seděli mladí, tak jsem si sedl k nim.

Vzal si vás někdo pod křídlo?
Už v letní přípravě se o mě hezky staral Martin Kehar. Když už začaly ledy, i Tomáš Pitule anebo Vsevolod Sorokin, se kterým jsem hrál v obraně. Teď sice hraju se Zacharym Fryem, ale s Rusákem to bylo dobré, protože má spoustu zkušeností z KHL. Jeho rady jsou hrozně cenné.

Foto: Roman Turovský, hcplzen.cz

Je pro vás velká výhoda, že hrajete dospělý hokej doma?
Je to určitě výhoda, protože nemusím nikam cestovat. Když jsem tady, můžu se dost věnovat i škole, takže i v tomhle je to dobré. Nemusím být někde na hotelu v nějakém jiném městě, i proto jsem rád, že můžu být tady na Kladně.

Pojďme ke konkurenci v obraně…
Konkurence pořád je, notabene, když budou všichni zdraví. A určitě i bude, protože teď ještě přišel na střídavé starty jeden obránce. Bude pořád velká a já se musím pořád snažit, abych se dostal do šesti beků.

„Konkurence bude pořád velká a já se musím pořád snažit, abych se dostal do šesti beků.“

Jak bylo těžké probojovat se do základu?
V první řadě jsem se snažil hrát dobře v přípravě, dobře trénovat a správně k tomu přistupovat. V zápasech jsem se chtěl ukázat a hrát co nejlépe umím. Trenéři si toho asi všimli, a proto si mě tam nechávají. Navíc si myslím, že jsem zlepšil osobní souboje, rozehrávku i střelu, a ještě jsem přes léto docela zesílil, takže jsem v tomhle na souboje připravenější. Snažím se hrát chytře a být před útočníky o krok napřed, což se mi při zápasech povedlo párkrát ukázat. Díky nějaké té chytrosti a tomu, že chci pracovat, jsem si podle mě vybojoval místo.

Pomohlo vám, že máte vysoký ice time?
Určitě. Je lepší mít vyšší čas, protože se do zápasu lépe dostanu a více si dovolím. Vím, že další šance by ještě být mohla. Je to lepší než být na ledě tři minuty a zbytek zápasu prosedět. Ale i to se může stát. To, že dostávám tolik minut, je fantazie.

Foto: Roman Turovský, hcplzen.cz

Jak se vyvíjela vaše pozice v obraně?
Ze začátku jsme se vždycky střídali, ale zápasy se mi povedly a šancí přicházelo více a více. I v přípravě to tak bylo, povedly se mi zápasy, dostal jsem se na přesilovku, což jsem vůbec nečekal. Snažil jsem se tam udržet, hrát čím dál lépe a více si dovolit.

Cítíte na sobě nějaký tlak?
Zvenčí spíše ne. Já si spíš sám na sebe udělám tlak, protože vím, že jsem nějaké věci mohl vyřešit jinak. Jsem pak naštvaný sám na sebe, že jsem vlastně neudělal to, co jsem chtěl. Snažím se to ale vždycky rychle hodit za hlavu a jít dál, do dalšího střídání.

„Já si sám na sebe udělám tlak, protože vím, že jsem nějaké věci mohl vyřešit jinak. Jsem pak naštvaný sám na sebe.“

Bylo těžké zvyknout si na seniorský hokej?
Díky přípravě, kterou jsme měli se skvělými extraligovými týmy, to bylo hodně, hodně těžké. Hlavně v soubojích, v rychlosti a v tom, jak hráči přemýšlí. Všichni tam jsou vyspělí a mají hodně zkušeností. Byla to skvělá příprava na sezonu, a to hlavně v soubojích jeden na jednoho, protože i týmy v Chance lize jsou kvalitní.

Jaké máte před sebou cíle do sezony?
Chtěl bych odehrát co nejvíce dobrých zápasů v áčku a snažit se využít příležitost. Prioritou číslo jedna je pro nás návrat do extraligy. V reprezentaci bych se chtěl dostat na mistrovství světa hráčů do osmnácti let, jestli bude, protože nebyl Hlinka. S tím se nedalo bohužel nic dělat, situace je taková, jaké je.

„Na mistrovství už budeme – jestli se tam teda dostanu – chtít všichni vydat ze sebe maximum. Jestli jsme nehráli anebo hráli spolu, bude vedlejší.“

Připraví vás seniorský hokej dobře na reprezentační scénu?
Myslím, že to bude skvělá zkušenost a hodně mě to připraví, protože v reprezentaci budou všichni kluci stejně staří jako já, ale tady hraju proti dospělým chlapům. Výhodu a nějakou lepší připravenost bych z toho mohl mít.

Bude náročnější dostat se do repre souhry, když jste dlouho nebyli pospolu?
Během nějakých kempů, které snad ještě budou během sezony, se dá tým nějako dohromady a řekneme si, jak budeme hrát. Situace je ale stejná pro všechny. Na mistrovství už budeme – jestli se tam teda dostanu – chtít všichni vydat ze sebe maximum. Jestli jsme nehráli anebo hráli spolu, bude vedlejší.

Foto: Karel Švec, Český hokej

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz