Komplexnost! Chceme hráče vychovat i mimo led, říká Moravec o projektu
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Poruba myslí na doplňováni prvoligového mužstva z vlastních řad, a proto do nové sezony vstoupí i s projektem „Perspektivní hráči do A-mužstva“. Odpovědnou osobou je trenér dorostu a dovedností David Moravec, jenž může předávat bohaté zkušenosti.
O čem by měl být váš projekt?
Chceme kluky posunout, aby o sobě přemýšleli komplexně, a měli vidinu, že chtějí hrát za A-mužstvo první ligu. Není to o tom, že nějakého hráče si vezmeme v šesté třídě, na pár let nám pomůže herně zvednout kategorii a když ho spoluhráči dorostou, přestane nás zajímat. Chceme s nimi pracovat, pokud to půjde, až do A-mužstva. Když se to podaří, tak třeba může dorůst až do extraligy a dál, ale to už je hudba vzdálené budoucnosti. V první řadě se z dorostu posune do juniorky, a pak správní hráči postoupí až do A-mužstva. Chceme umožnit hráčům, kteří si to zaslouží přes docela přísný průsečík hledisek, aby mohli po domluvě s kouči občas trénovat se staršími kategoriemi, ať už je to juniorka, nebo áčko. Vždy ale musí splnit roli lídra ve své kategorii.
Co by mělo být cílem?
Chtěli bychom kluky vychovávat ne jenom na ledě, ale i obecně. Jsem přesvědčený, že pokud je někdo pokorný a disciplinovaný i mimo led, udělá správné věci ve správný moment a ne zrovna, když se mu chce, vyroste z něj nejenom dobrý hokejista, ale i správný člověk. Nestačí dát tři góly. Musí se naučit v těchto kategoriích i bránit a jít příkladem i mimo led.
„Jako klub z první ligy to máme těžší, ale naštěstí máme extraligový dorost a výbornou komunitu trenérů.“
Jako příklad jste uvedl Jiřího Brodka. Mohl byste ho představit?
Měl v šestnácti letech možnost jít do extraligových dorostů a do akademií, ale zůstal a věřil nám, že se vypracuje až do A-mužstva. Byl to takový prvotní produkt, který vyšel, už teď má v kapse smlouvu s A-mužstvem na další sezonu. Na tom se to vlastně celé postavilo, protože projekt byl delší dobu v hlavě – v zásuvce. Jirka byl v kontaktu se všemi trenéry, kteří ho v dorostu a juniorce připravovali a učili. V té době to bylo takzvaně syrové. Nebyla ještě výhoda výstroje od firmy Bauer, nebyly výhody individuálních tréninků. I z toho pohledu jsme projekt řešili, jestli ho vůbec zvládneme. Zda budeme schopní to rozjet v rámci konkurence, protože jsme v uvozovkách bití extraligovými týmy. Jim stačí akorát kývnout a rodičům to většinou stačí. My jako klub z první ligy to máme těžší, ale naštěstí máme extraligový dorost a výbornou komunitu trenérů.
Foto: Gabriela Juříková, hcporuba.cz
Berete to i jako nástroj, jak si udržet talentované hráče?
Vždycky by se měl klub snažit své nejlepší hráče udržet, ale my nechceme jít jen touhle cestou. Nebudeme chtít za každou cenu udržet ty nejlepší a nejtalentovanější, jestli s rodiči cítí, že cesta přes Třinec, Vítkovice nebo Olomouc bude lepší. My chceme hráče, kteří na sobě dokážou pracovat, mají pokoru i nadání, ale hlavně mají vůli a chuť spolupracovat. Ten, kdo má hodně talentu, na to často hřeší. V tomto ohledu je důležité prostředí hráče, aby mu připomínalo, že má na víc, a on tak neusnul na vavřínech. Především mám na mysli domácí prostředí a rodinu.
I vy kladete důraz na spolupráci s rodiči?
Ano. Musí se hráčům připomínat, aby pracovali i mimo oficiální tréninky. Dva góly neznamenají, že je hráč v deváté třídě hotový hokejista. Je potřeba naučit se bránit, vracet se a umět hrát i defenzivně. To je komplexní práce s hráčem a jeho rodiči. Strašně budeme potřebovat, aby to rodiče přijali, na čemž už pracujeme delší dobu. Pokud se to povede, věřím, že budeme mít kvalitnější a lepší hráče a kooperující rodiče. Méně nadaní hráči se budou učit od lepších a nadprůměrně nadaní hráči budou mít nad sebou virtuální bič, aby byli ještě lepší.
„My chceme hráče, kteří na sobě dokážou pracovat, mají pokoru i nadání, ale hlavně mají vůli a chuť spolupracovat. Ten, kdo má hodně talentu, na to často hřeší.“
Kdo bude zajišťovat individuální tréninky?
Už loni jsme měli individuální tréninky dorostenců plus jsem chodil nepravidelně ke starším a mladším žákům, ale bohužel se to časově nedalo úplně stíhat. Bylo to takové prvotní, kdy jsme zkoušeli, co to udělá. Hlavně u dorostu se nám to vyplatilo. Kluci chodili pravidelně, takže to mělo velkou kvalitu a mohlo se navazovat na zvládnutí dovedností. Loni jsem to dělal sám, ale od následující sezony mám vytipované další dva trenéry, kteří by to dělali se mnou v celém klubu. Uvidíme, jak se celá situace se stavem nouze vyvine, ale v květnu a v červnu bychom měli jet jenom dovednosti.
Už máte představu, jak budou tréninky fungovat?
Budeme mít rozdělené kategorie a budeme pracovat, aby se hráči v daném věku komplexně rozvíjeli. Nemůžeme v kategorii mladších žáků chtít, aby hráč vystřelil z první bez přípravy, ale naopak potřebujeme, aby měl v páté třídě dlouhý skluz, měl měkké zpracování, přenášel váhu a podobně. Nároky se postupně budou zvyšovat.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Už nyní jste do projektu zařadil čtveřici hráčů – Marka Slíže, Filipa Hlaváče a bratry Kacpera a Krzysztofa Maciasovy. Podle jakého klíče jste je volili?
Je to na základě zkušeností s nimi. Víme, jak pracují a kam se posunuli. Nemáme to omezené počtem, takže každý hráč se pílí a vůlí může posunout, ale musíme z něj cítit perspektivu. Není to uzavřená komunita perspektivních hráčů. Když dá hráč v deváté třídě čtyři góly a dozadu je netáhlo, není to pro nás impuls ke vstupu do projektu. I to, jestli se na rozcvičce fláká a sedí s rukama v kapsách, jsou drobnosti, které nám napoví, jestli je vhodný kandidát.
Od kdy budete hráče podrobně pozorovat?
Nechceme úplně hodnotit osmou a devátou třídu, protože tam jsou kluci ještě taková mladá jelítka, pořád se utváří. Tam už ale pomalu začneme koukat po hráčích. V dorostu už by se přece jenom měli mnohem více věnovat detailům v dovednostech a měli by se o sebe starat samostatně. Takže v dorostu si začneme vybírat hráče, kteří by do našeho projektu nakročili.
„I to, jestli se na rozcvičce fláká a sedí s rukama v kapsách, jsou drobnosti, které nám napoví, jestli je vhodný kandidát.“
Co všechno od hráčů zapojených do projektu budete požadovat?
Budeme se dívat na všechna hlediska. Nemůže hodnotit jenom dovednosti. Musí se dál rozvíjet hlavně v kolektivu, kde musí ve všech směrech vyčnívat. Není to jenom o ledě, kde dají více gólů a každého v osobním souboji přetlačí. Jde se na suchou přípravu, takže musí dobře trénovat a být všem okolo příkladem. Musí mít i v atletických směrech jedny z nejlepších výsledků. Musí mít prostě správný přístup. Interní záležitosti jsou v našem představení trochu schovány, ale není to nic tajného. Je to o tom, aby se hráči chovali slušně, respektovali osobnosti, soupeře i rozhodčí. Měli úctu jeden k druhému a měli správné lidské hodnoty. To se budeme snažit hlídat na sportovištích, ale i mimo ně, například i ve škole. Měl by to být komplexní pohled na hráče jako na člověka.
Pojďme ještě k hokeji jako takovému. Jak jste spokojený se sezonou dorostu, který trénujete?
Jsme spokojení. Soutěž je nedohraná, ale měli jsme dobré mužstvo, které si začalo koncem roku 2019 věřit. Bylo silné psychicky, ale také fyzicky a herně. Jsem přesvědčený, že bychom poslední dva zápasy zvládli a bodově bychom se vyšvihli na čtvrté místo.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jaké je pro vás čekání na rozhodnutí výkonného výboru Českého hokeje?
Tím, že jsme skončili pátí, nemáme nic jistého, ale nejsem ve stresu, že by se nás příští sezonu neměla týkat extraliga. I kdyby střihli posledních šest mužstev, my s pátým místem bychom obstáli. Uvidíme, co vznikne. Podle mě by se mělo jít od začátku ze třiceti týmů jako letos. Ovšem podobné parametry soutěže musí mít i juniorka. Jinak bude zase soutěžní „guláš“ v obou kategoriích, jako to bylo letos.
Jak se vám jevil aktuální model?
Bylo to pro kluky hodně psychicky náročné. Odehráli osmnáct zápasů v základní části, pak dvacet utkání nadstavby, dvě poslední utkání už se nestihla. Po utkáních doma a venku v nadstavbě se ještě mělo hrát nesmyslné play down. To by bylo strašně psychicky náročné. Když hrajete play off, chápu to, protože není co ztratit, můžete pouze získat. Když se hraje o spodek a nesmí se udělat jediná chybička, zjistíte, že jsou kluci strašně nervózní a nedělají správné věci. Extrémně je limituje hlava a psychika. Už v dorosteneckém věku od sebe začnou odpalovat puky, a to je přesně to, co nechceme. Potřebujeme s nimi pracovat, aby hráli s pukem a nebáli se udělat kličku na útočné modré. Nebáli se z nějakého těžkého souboje vyvézt puk v obranném pásmu a rozehrát ho kreativněji i pod tlakem. Většina zápasů v nadstavbě byla na dorost extrémně defenzivní. Každý tým nehrál jenom o udržení extraligy, ale také o hodně peněz pro klub. Bylo to několik set tisíc korun, o které klub přijde, když nebude extraligový.
„Byli jsme v sezoně na kluky nároční, ale věřím, že si odnesou do života pozitivní vzpomínky a emoce. Za sezonu jim patří poděkování.“
Vaše výsledky prošly velkým vývojem. Jak to šlo uvnitř týmu?
Od srpna jsme hráče hodně učili dovednosti a po čtyřech měsících se to konečně projevilo i v zápasech. Nejvíce se to projevilo až v polovině prosince. Během tří prosincových týdnů jsme projeli dovednosti a měli i klasické tréninky. Já jsem se také oprášil, takže jsem chodil s hráči na led ve výstroji, aby viděli nějakou změnu a třeba i živý příklad. Nevím, jestli jim to pomohlo, to už není tak podstatné. Důležité bylo, že to začalo fungovat. Na tréninku byla parádně vidět změna po dvou měsících, ale v zápasovém stresu to pořád nešlo. Jakmile si to sedlo v hlavách, bylo vidět, že si kluci začali věřit. Nebáli se podržet a pokrýt puk, rozehrát v těžké situaci u vlastní branky. Všechno to sepnulo, takže začali dělat správné věci ve správný moment. Bylo otázkou času, kdy se to překlopí na naši stranu. Jsem strašně rád, že jsme to stihli a po Novém roce bodovali skoro ve všech utkáních. Zajímaly nás herní činnosti na ledě, ne výsledek. Ten totiž přijde se správnými činnosti na ledě. Byli jsme v sezoně na kluky nároční, ale věřím, že si odnesou do života pozitivní vzpomínky a emoce. Bylo velmi důležité ukazovat na obličeji usměvavé rohlíky. Za sezonu jim patří poděkování.
Foto: Miroslava Jurašková, hcporuba.cz
Share on Facebook
