Kluboví trenéři na schůzce s reprezentačními. Co trápí Vojana a Moravce?
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jak s hráči každodenně pracovat, aby byli konkurenceschopní na mezinárodní scéně? Na tuhle otázku se snaží při pravidelných setkáních odpovídat trenéři reprezentačních výběrů, kteří předávají svoje poznatky klubovým trenérům. Poslední taková schůzka se uskutečnila minulý týden.
Ve virtuální konferenční místnosti se sešli trenéři 26 klubů z celé České republiky. V první řadě to byli zástupci Akademií Českého hokeje, ale kromě nich také trenéři o něco menších klubů se statusem Sportovního centra mládeže. I na jejich práci hokejový svaz finančně přispívá.
„Reprezentační trenéři hodnotili proběhlé prosincové akce. Informace se týkaly naší hry a také porovnání s hrou soupeřů. Řešilo se, jak podobné situace řeší úspěšnější týmy a jak musíme na těchto věcech pracovat, abychom se na ně dotáhli,“ líčí organizátor schůze a šéf akademií Pavel Geffert.
„Byli bychom rádi, kdyby probíhala větší diskuse a padlo víc dotazů.“
Například kouč sedmnáctky Rostislav Vlach nyní hodnotil turnaj v Piešťanech, kde Češi v konkurenci Američanů, Rusů a Slováků obsadili třetí místo. „Zmiňovali jsme pozitiva i nedostatky. Chtěli jsme předat trenérům informace, na čem by měli v oddílech zapracovat. Pro nás je samozřejmě prioritou výsledek, ale věci, které vyžadujeme od hráčů, je potřeba trénovat dlouhodobě v klubech,“ ví Vlach, že za týden s hráči zázraky neudělá.
Co konkrétně zmiňoval v návaznosti na turnaj? „Rozehrávku z obranného pásma nebo přechody modré čáry, abychom neztráceli kotouče, případně věci jako driblování a podobně,“ vypichuje. „Myslím, že pro oddílové trenéry by neměl být problém to na trénincích opakovat a návyky zdokonalovat, aby byly správné,“ opakuje.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Schůzky, které se konají po každém reprezentačním bloku, samozřejmě mají sloužit k oboustranné komunikaci. Gefferta v tomto ohledu trochu zklamalo, že kluboví trenéři neměli na reprezentační kolegy příliš dotazů.
„Diskuse bohužel nebyla moc aktivní. To byl rozdíl třeba oproti první schůzce, kdy jsme se sešli osobně. Přínos vidím právě v té diskusi, ale když mlčíme, tak se toho moc nevyřeší,“ mrzí Gefferta. „Asi to bylo právě i tím online prostředím, osobní diskuse je určitě lepší. I přesto bychom ale byli rádi, kdyby probíhala větší diskuse a padlo víc dotazů,“ souhlasí Vlach.
Vojan: Hráči mají luxusní podmínky
Mezi klubovými zástupci nechyběl Petr Vojan, jenž má na starosti akademii v Plzni. Dlužno říci – v posledních letech velmi úspěšnou akademii. Za minulou sezonu ovládla bodovací systém, v jehož popředí se drží i dlouhodobě. Indiáni vychovávají řadu hráčů pro reprezentace i seniorské soutěže.
„Primárně se jedná o zpětnou vazbu na ose reprezentace – kluby. Získáváme tím důležité informace k výkonnosti jednotlivých hráčů, ale i směrem k vývoji trendu hry na mezinárodním poli. Nejsou to ale moc pozitivní zjištění,“ tuší Vojan.
„Pokud by se výkonnost hráčů v klubech a konkrétně akademiích zlepšovala, mělo by to být vidět na výsledcích reprezentací. A to vidět není, vždyť počítáme jenom porážky.“
Komunikace samotná pochopitelně ovoce nepřinese. „Různé věci spolu probíráme, to funguje. Jedna věc je ale o těch tématech povídat, ta druhá je přenést do reality každodenní práce. A to se zatím evidentně moc nedaří,“ logicky naráží plzeňský šéf na výsledky českého hokeje ve světě.
Pavel Geffert s ním musí souhlasit. „Pokud by se výkonnost hráčů v klubech a konkrétně akademiích zlepšovala, mělo by to být vidět na výsledcích reprezentací. A to vidět není, vždyť počítáme jenom porážky,“ nebere si Geffert servítky.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Pokud ale Vojan mluví za svou Plzeň, akademie už se podle něj nemá moc kam posouvat. Často se říká, že hokejisté v Česku mají podmínky na světové úrovni – a vedoucí kouč mladých indiánů může tenhle názor podepsat.
„Z mého pohledu se nám podařilo postupně vytvořit výborné podmínky pro rozvoj hráčů. Máme skvělé tréninkové prostředí, regeneraci, moderní ubytovací zařízení s tělocvičnou v areálu stadionu, multifunkční hřiště, novou rozcvičovnu, střelnici... Tam problém není, hráči mají luxusní podmínky,“ počítá Vojan.
Než vyřkne trochu nepopulární věty, které do novinových titulků moc nepasují. „Pořád to hledáme v podmínkách a podobně. Pojďme se ale bavit o hráčích, jejich zápalu, motivaci nebo konkurenci. Podmínky už moc posouvat nejde, je třeba přišlápnout na hráče,“ tvrdí Petr Vojan.
„Je třeba přišlápnout na hráče.“
Konkurenci by mělo prospět jak zeštíhlení počtu akademií – momentálně na patnáct –, tak výrazné zúžení soutěží juniorů a dorostu. „Zmenšení počtu akademií nebo aspoň počtů klubů v soutěžích je potřebné a nezbytné. Vždycky to přinese konkurenci, a o ní to hlavně je,“ tuší šéf plzeňské akademie.
Moravec: Komunikace je dost tristní
Jak jsme ale zmínili v úvodu, schůzky nejsou zacílené jen na trenéry akademií, tedy těch „nejviditelnějších“ mládežnických organizací. Přizváni do nich byli i trenéři Sportovních center mládeže. Například vedoucí trenér Poruby David Moravec pozvánku hodně ocenil.
„Dozvíme se o trendech ve světě i o tom, jak se chtějí reprezentační týmy prezentovat. Když člověk není ‚zabedněný‘, může si z toho něco vzít, aby se posunul,“ kvituje Moravec. „Padlo tam i hodně statistik, kterých já třeba nejsem velkým fanouškem, ale taky o něčem vypovídají. Třeba vidíme, že hrajeme hodně po rozích, nejsme schopni přejít střední pásmo, ztrácíme kotouče, soupeř rychle otáčí hru a podobně,“ líčí některé poznatky.
I pro neakademické kluby jsou informace z mezinárodní scény hodně zajímavé. Jednak občas dodají hráče přímo do nejmladších reprezentací; z Poruby si letos v sedmnáctce zahráli Maxim Vehovský a (teď už pardubický) Tadeáš Kalužík. Ale hlavně: Z těchto klubů míří v mladším věku do akademií řada budoucích potenciálních reprezentantů.
„Začínají se s hráči domlouvat za našimi zády. Chtěl bych, aby s námi kluby jednaly víc na rovinu.“
„U nás v regionu to jsou třeba i Havířov, Opava, Nový Jičín, Frýdek-Místek... Kluci od nás odcházejí do akademickch klubů, kde se chtějí uplatnit. Teď jde ale o to najít průsečík, v jaké chvíli je to ideální. A tam se všichni rozcházejí,“ štve Moravce. „Akademie by je chtěly mít strašně brzo, ale pak ten kluk někdy není tak vytížený,“ zmiňuje tradiční problém.
Není tajemstvím, že některé akademie si hráče vyzobávají dost nevybíravým způsobem. O solidní komunikaci nemůže být ani řeč!
„Oni přijedou a jdou rovnou za klukem nebo jeho rodiči. Za námi vůbec nejdou. Začínají se s hráči domlouvat za našimi zády. Teď byl třeba za jedním naším klukem z dorostu trenér z akademického klubu a už mu nabízel místo na příští rok v juniorce. Pokud jde o vyšší soutěž, než máme my, samozřejmě nemáme problém hráče pustit. Chtěl bych ale, aby s námi kluby jednaly víc na rovinu,“ vysílá David Moravec jasný vzkaz.
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Obecně s komunikací napříč hokejovými složkami není spokojený. Údiv u něj někdy vzbuzují třeba krajské nominace na akce projektu Výchova talentované mládeže.
„Ani jednou hlavní trenér nezavolal, že by se na hráče zeptal. Rozhodne si sám. Kolikrát tam jsou velké přešlapy: Hráč je v karanténě, nebyl třeba čtrnáct dnů na ledě, popřípadě nemá potřebnou výkonnost... Ta komunikace je dost tristní. Měl by tam fungovat nějaký ochranný mechanismus schvalování, prostředí po tom vyloženě volá,“ myslí si Moravec.
I vzhledem k těmto problémům ho těší, že si může vyslechnout pohled reprezentačních koučů a případně na něj taky reagovat. Že vůbec dostane šanci zapojit se do diskuse. „V této sezoně je to poprvé, i proto třeba zatím máme ostych a nepadá z naší strany tolik dotazů. Přiznám se, že pro mě to teď bylo něco nového. Jsem ale moc rád, že jsme byli přizváni do komunikace,“ ujišťuje závěrem.
Share on Facebook
