Ke zlatému cíli: Nesmíme usnout na vavřínech, ví Šindelek. Vrátí se na sever?
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Junioři Sparty prožili výborný vstup do nového kalendářního roku a upevnili si místo v top pětce extraligy. Naposledy Pražané vykradli východní Čechy, kde se zadák Filip Šindelek blýskl čtyřmi body v jednom zápase. Osmnáctiletý obránce děkuje za šanci v českém velkoklubu, s nímž vyhlíží zlatý konec. Srdce ho však táhne jinam...
Je pro vás šest bodů z východu Čech cenných, i když se vám v sezoně obecně daří?
Určitě, každé body jsou pro nás cenné. Zvlášť poté, co jsme měli na přelomu listopadu a prosince minulého roku horší období. Teď jsme se vrátili k naší hře, která nás zdobila na začátku sezony, a musíme v tom jenom pokračovat. Je to pro nás slušný vstup do nového roku. Teď jenom nesmíme usnout na vavřínech a musíme pokračovat v tvrdé práci, abychom se dostali co nejdál, protože máme kvalitní tým. Bylo by fajn, kdybychom to dotáhli až do zlatého konce.
Mountfield jste porazili 6:0, ale bylo to opravdu tak jednoznačné?
Těžko říct. Hradce Králové nehrál špatně, ale my jsme na něj od začátku vletěli a určovali tempo hry. Hradec měl opravdu hodně přesilovek, ale nebyl schopný je nějak využít. My jsme tam byli hodně lehkovážní a faulů jsme udělali opravdu dost, takže měl Hradec taky spoustu šancí, ale Michael Hrabal chytal opravdu parádně. Hodně nás podržel a my mu můžeme jenom děkovat, že skóre vypadalo takhle. Zachytal výborně.
V Pardubicích jste pak urvali dvanáctigólovou přestřelku…
Tam to bylo trochu naopak, Pardubice byly chvilku na nás a my jsme se z toho nemohly dostat. Pak jsme dali dva rychlé góly, které nás trochu dostaly do sedla. Těžko se to ale potom hodnotí, protože jsme vedli 4:1, ale přestali jsme hrát, takže to bylo po dvou třetinách 5:5. Do druhé přestávky jsme šli za vyrovnaného stavu, byli jsme v kabině trochu skleslí, ale řekli jsme si pár slov, trenéři nám k tomu taky něco řekli, nakopli jsme se a nakonec nám to tam spadlo na tři body.
Ukázala se v závěru síla týmu?
Myslím, že ano. To je to, co nás zdobí celou sezonu. Ke konci zápasu se umíme semknout, ukázat týmového ducha a zápas otočit v náš prospěch.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Proti Dynamu jste zapsal po návratu do České republiky bodově nejlepší zápas. Čím to bylo, že vám to tak napadalo?
Jenom mi to sedlo, jak mělo. Jsem za to jedině rád a jsem rád, že jsem tak mohl pomoci týmu k výhře. Nemám pocit, že by se něco změnilo od předchozích zápasů, cítím se pořád stejně, takže je to jenom bonus, že mi to tam takhle napadalo.
Jak jste se svým přínosem pro tým spokojený?
Mohlo by to být určitě lepší, ale nechci si nějak pouštět do hlavy, že musím udělat každý zápas nějaké body. Důležité je, aby se dařilo týmu. Pokud se bude dařit týmu, osobní statistiky mě trápit nebudou, důležitější než kanadské body je pro mě týmový výkon. Body jsou pro mě jenom bonus. A navíc tady mám jinou roli, měl bych držet tým pohromadě, aby na mě trenéři mohli spoléhat, když je třeba pět minut do konce a je nějaký nerozhodný stav, nebo vedeme jenom o gól. Myslím, že to zatím plním dobře.
Jak se seběhl váš příchod do Sparty?
Kvůli koronavirové situaci se v listopadu 2020 ukončila soutěž ve Švédsku, takže jsem přiletěl zpátky domů, kde jsem byl asi tři měsíce. Potom jsem byl na zkoušce v Karlových Varech, kde jsme se nepohodli, takže to nedopadlo a já jsem hledal, co dál. Byla ve hře možnost jít do Švédska, ale nabídla se i Sparta, takže jsem si řekl „vlastně proč ne“. Mohl jsem to zkusit a kdyby to nevyšlo, mohl jsem se vrátit zpátky do Švédska. Naštěstí to vyšlo a já jsem za to strašně rád, protože Sparta je v česku velké jméno. Jsem rád, že můžu reprezentovat tento klub. A chtěl bych Spartě hlavně poděkovat za to, že mě vzali takhle na poslední chvíli, protože jsem přišel až na konci léta. Cením si možnosti tady hrát.
Jak vzpomínáte na Švédsko?
Jsem neskutečně rád, že jsem dostal možnost hrát dva roky ve Švédsku. Řekl bych, že mě to posunulo hodně v hlavě, protože jsem zjistil, jak některé věci fungují. Na bytech jsme žili sami, takže jsem se o sebe musel v patnácti a šestnácti letech postarat sám, což bylo docela těžké. Zvládli jsme to a hodně nám pomohli lidé okolo. Já teď musím jenom pokračovat a posouvat se dál.
Chcete hrát v zahraničí, nebo se upínáte spíš na českou cestu směrem do extraligy?
Uvidíme, co bude příští sezonu, a kde budu hrát. Jednou bych se ale určitě chtěl vrátit zpátky do Švédska nejenom kvůli hokeji, ale i kvůli živobytí. Lidé tam jsou úplně jiní a Švédsko mi opravdu přirostlo k srdci, je skoro jako můj druhý domov.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
