Když vjel na led pan Jágr, byl jsem nervózní jako prase, říká talent Zelingr
Foto: Ronald Hansel
Kladenský A-tým sice brzy načne svou druhou prvoligovou sezonu, mládež Rytířů však zůstává národní chloubou. I díky Matyáši Zelingrovi a Kryštofu Hrabíkovi, kteří dostali v 16, respektive v 15 letech příležitost mezi muži. Web hokej.cz s těmito nadějnými hráči pořídil dvojrozhovor.
Kdo je Matyáš Zelingr? 188 centimetrů vysoký obránce se narodil v lednu 1999. S nejrychlejší kolektivní hrou začínal ve Vlašimi, odkud zamířil na tři roky do Mladé Boleslavi. Od sezony 2013/2014 už je Matyáš Zelingr hráčem Kladna. V loňském ročníku si zahrál za mladší a starší dorost a dokonce i za extraligovou juniorku. Momentálně je na soustředění s českou sedmnáctkou.
Kdo je Kryštof Hrabík? 15 let, 10 měsíců, 22 dnů. Přesně v takovémto věku si Kryštof Hrabík, na svůj věk urostlý forvard (187 cm, 87 kg), odbyl premiéru v kladenském A-týmu. Také on loni nastoupil za všechny tři extraligové kategorie a nechyběl ani na srazu reprezentační šestnáctky. Stejně jako Zelingrovi se mu věští zajímavá hokejová budoucnost.
Kryštof Hrabík, budoucnost kladenského hokeje, svádí souboj s ruským vrstevníkem.
Matyáši, v šestnácti letech jste absolvoval s áčkem přípravné duely, vy, Kryštofe, dokonce v patnácti. Jaké jste měli pocity, když jste se dozvěděli o nominaci? Věřili jste v to vůbec?
Matyáš Zelingr: „Je to samozřejmě strašně super pocit. Trenéři mě na to pomalu připravovali a pak, když jsem se dozvěděl konečnou nominaci, jsem byl radostí bez sebe. Jestli jsem v to věřil? Jo, to jo, věřil. A předtím jsem v to i trošku doufal.“
Kryštof Hrabík: „Dozvěděl jsem se to před ranním tréninkem. Měl jsem velikou radost. Bylo mi řečeno, že pojedu jako 13. útočník, takže jsem si nebyl jistý, jestli nastoupím, ale nakonec jsem dostal šanci.“
Jaká byla vaše premiéra v A-týmu? Je to asi velký rozdíl oproti mládežnickým soutěžím, že?
Matyáš Zelingr: „Hrál jsem skoro dvě třetiny a bylo to prostě super! Snažil jsem se hrát úplně normálně. Ano, je to opravdu velký rozdíl. Hráči jsou zkušení a chytřejší než v mládeži.“
Kryštof Hrabík: „Naskočil jsem ve druhé třetině a musím říct, že se mi hrálo dobře. Oproti mládežnickým kategoriím je veliký rozdíl hlavně v síle, tady už byli všichni silově dobře připravení. Samozřejmě, že byli i kluci, kteří měli více zkušeností a věděli, jak se při různých situacích zachovat.“
„Když jsem přišel do kabiny a někomu začal vykat, tak se mi okamžitě vysmál."
Byli jste na ledě nervózní, nebo už z vás tréma v tu chvíli opadla?
Matyáš Zelingr: „Strašně jsem se těšil. Ani zas tak nervózní jsem nebyl, protože staří borci jako je Posma (Marek Posmyk) nebo Hořák (Petr Hořava) mi s tím moc pomohli. Jen jsem se trošičku bál, že zkazím nějakou tu přihrávku.“
Kryštof Hrabík: „Byl jsem nervózní hlavně před zápasem, potom, když už jsem byl na střídačce, tak to bylo lepší. Člověk se zamyslí do hry a na nic jiného už potom nemyslí. Každým střídáním jsem se cítil lépe a lépe a myslím, že kdybych dostal ještě šanci, bylo by to zase o něco lepší.“
Jaké pro vás byly první okamžiky v kabině A-týmu?
Matyáš Zelingr: „Já jsem s áčkem absolvoval celou letní přípravu, takže už jsem si zvykl. Ale když jsem do kabiny přišel poprvé, tak jsem byl samozřejmě zaraženej a nervózní.“
Kryštof Hrabík: „Na atmosféru v kabině A-týmu jsem si taky zvyknul už v průběhu suché přípravy. Teďka to bylo ovšem o to jiné, že jsme hráli zápas a navíc venku. Musím ale říct, že v kabině bylo všechno hezky srovnané a proběhly i nějaké ty srandičky ze strany spoluhráčů.“
„Každý další trénink s áčkem mě posune dál k mému cíli."
A jak je to vlastně se zdravením v kabině? Vykáte starším hráčům, nebo normálně tykáte?
Matyáš Zelingr: „Když jsem přišel do kabiny a někomu začal vykat, tak se mi okamžitě vysmál. Takže každému, kdo je v kabině, tykám. Pochopitelně kromě trenérů a kustodů.“
Kryštof Hrabík: „Se zdravením to bylo malinko složité. Ze začátku jsem nevěděl, jestli mám některým hráčům vykat, nebo tykat. Malinko jsem se toho i bál, ale postupem času jsem si zvykl a všem hráčům tykám.“
Zažili jste vzhledem ke svému věku v kabině nějakou kuriózní situaci? Stali jste se terčem nějakého toho vtípku?
Matyáš Zelingr: „To už je u bažantů, nejmladších hráčů v kabině, normální. Nejvíc si ze mě asi dělá srandu Ruďák (Jan Rudovský). Každopádně už na mě opravdu pár těch vtípků bylo (smích).“
Kryštof Hrabík: „Myslím, že tyhle srandičky jsou v každém týmu, když přijde někdo nový. Obzvlášť, když je mladý jako já. Na druhou stranu mi ale takové vtipy pomáhají dostat se do party.“
Radí vám starší hráči? Kdo případně nejvíce?
Matyáš Zelingr: „Ano, radí neustále. Třeba Marek Posmyk, jak nejlépe rozehrát. V zápase jsem dostal super spoluhráče Hořáka. Ten mi zase radil, abych byl neustále aktivní, kam si mám najíždět a tak. Takže super.“
Kryštof Hrabík: „Pro mě je asi nejlepší na ledě koukat na ostatní. A tím se vlastně učím každým tréninkem. Samozřejmě i kluci samotní mi dost pomáhají.“
„Poprvé, když na led vkročil pan Jágr, tak jsem byl nervózní jako prase. Časem to ale opadlo a třetí trénink už to bylo v pohodě."
Jak jste se zmínili, účastníte se i tréninků s A-týmem. Jsou to pro vás asi hodně cenné zkušenosti, že?
Matyáš Zelingr: „Ano, od začátku sezony trénuju pouze s áčkem. Je to pro mě úžasné. Každý trénink si užiju a na každém z nich se snažím pochytit nějaké ty zkušenosti.“
Kryštof Hrabík: „S A-týmem jsem trénoval celou suchou přípravu a zatím i přípravu na ledě. Jsem za to moc rád, protože každý další trénink mě posune dál k mému cíli. Určitě mi to hodně pomáhá.“
V současnosti se s Kladnem připravují i Tomáš Plekanec s Jaromírem Jágrem? Setkali jste se s nimi, třeba i rovnou na ledě?
Matyáš Zelingr: „Ano, je to tak, setkal. Poprvé, když na led vkročil pan Jágr, tak jsem byl nervózní jako prase. Časem to ale opadlo a třetí trénink už to bylo v pohodě. To samé bylo i s Tomášem Plekancem. S oběma jsem se viděl na ledě i mimo něj. Jediný, kdo se mnou mluvil, byl ale Pleky, když mi říkal, kam si najede a kam mu mám přihrát. Oba dva jsou jedni z nejlepších hokejistů u nás, takže to pro mě byla čest s nimi trénovat.“
Kryštof Hrabík: „Trénujeme na dvě skupiny a někdy s námi trénují, ještě s Radko Gudasem. Samozřejmě, že je sleduji a snažím se něco okoukat. Dokonce mi jednou Jágr osobně radil, v jakém mám být postavení u hrazení při krytí puku.“
Matyáš Zelingr má před sebou skvělou budoucnost. | Foto: Ronald Hansel
Teď máte výhodu, že jsou prázdniny a nemusíte chodit do školy, ale jak to bude v září? To bude asi velká makačka, že? A jak to vůbec máte se školou? Je pro vás vzdělání důležité?
Matyáš Zelingr: „Vzdělaní je pro mě hodně důležité, aspoň, aby byla ta střední. Teď jsem přešel na soukromou školu, takže bych měl skloubit studium s hokejem bez problému.“
Kryštof Hrabík: „Teďka je to pohoda, když jsou prázdniny. Ale jak říkáte, potom, až začne škola, tak to bude makačka - zvládnout se stoprocentně připravit na hokej a ještě zvládnout školu. Přestoupil jsem na sportovní gymnázium, kde by mi měli s hokejem vycházet vstříc, tak jsem sám zvědavý.“
„Až začne škola, tak to bude makačka - zvládnout se stoprocentně připravit na hokej a ještě zvládnout školu."
Matyáši, do Kladna jste přešel z Mladé Boleslavi. Je mezi Mladou Boleslaví a Kladnem, co se týče práce s mládeží, velký rozdíl?
Matyáš Zelingr: „No, trošku rozdíl to je. V Boleslavi nechtěli moc pouštět mladší hráče mezi starší. Na Kladně je to super v tom, že tam je to přesně naopak.“
Matyáši, našel jsem si, že bydlíte na internátu. Jak to snášíte?
Matyáš Zelingr: „No, první rok jsem z toho byl strašně smutný. Občas jsem i brečel do telefonu, ale pak už jsem si na to zvyknul a teď mi to nijak nevadí. Osamostatnil jsem se, už si umím i něco uvařit, takže jsem docela v pohodě. Domů jezdím, když to jde. Vyprat si věci, pokecat s kamarády, s rodinou.“
„První rok na internátě jsem byl smutný. Občas jsem i brečel do telefonu."
Matyáši, co byste mi pověděl o Kryštofovi? Jste kamarádi?
Matyáš Zelingr: „Je to každopádně jeden z nejlepších útočníků ročníku 99. Jsme, myslím, hodně dobří kamarádi. I když se občas hádáme kvůli hokeji, třeba když jsme to každý chtěli udělat jinak a ten druhý s tím nesouhlasí. Jinak já ho mám rád. Hráli jsme v mladším i ve starším dorostu, vlastně pořád spolu, takže jsme určitě kamarádi.“
A co vy, Kryštofe? Co byste řekl o Matyášovi?
Kryštof Hrabík: „Jsme kamarádi. On přišel před dvěma roky z Mladé Boleslavi a hned jsme spolu začali hrát. Minulou sezonu za mladší i starší dorost, on dokonce nastoupil i za juniorku. Má výbornou rozehrávku a zbytečně se nezbavuje puku, to jsou jeho největší přednosti.“
„Chci reprezentovat Českou republiku a hrát NHL. Udělám všechno pro to, aby se mi to povedlo."
Jaké jsou vaše další hokejové sny? NHL?
Matyáš Zelingr: „No jo no, NHL, to je snad cíl každého hokejisty. A můj taky - zahrát si co nejdřív NHL a vydržet tam co nejdéle. Ale to je ještě hodně daleko.“
Kryštof Hrabík: „Chci reprezentovat Českou republiku a hrát NHL. To jsou ty sny a cíle, ale musím jít postupně. Je to ještě hodně práce, ale taky snad zábavy. Udělám všechno pro to, aby se mi to povedlo.“
Share on Facebook
