Katastrofální ročník AZetu: Aspektů bylo víc, smutní patriot Potěšil

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Havířov má za sebou děsivou sezonu, na jejímž konci sestoupily ze svých soutěží týmy od áčka přes juniorku až po dorost. Proto přišly velké změny. Jednou z nich je i odchod kouče a patriota Tomáše Potěšila, jehož krátké angažmá u áčka paradoxně nakoplo do další práce, kterou spojí s Porubou.

Jaká byla během sezony atmosféra v klubu?
Nikdo na nás z vedení nevyvíjel velký tlak. Už od začátku sezony jsme věděli, že to pro nás nebude jednoduché v dorostu ani juniorce. Nakonec sezona dopadla katastrofálně, spadli jsme ve třech kategoriích a já byl součástí sestupu juniorů i mužů. Už v covidové sezoně, kdy bylo avizované, že bude padat následující sezonu tolik týmů, jsme přišli téměř o všechny kvalitní hráče ročníku 2005, které nám přetáhly zejména Karlovy Vary. Šlo o reprezentanty a převážně havířovské odchovance, z dorostu prostě odešlo jádro ročníku 2005. Ať už to byli Adam Dybal, René Kubíček, Adam Csabi, Jakub Belan... Ti kdyby v týmu zůstali, sezona by byla pro dorost – troufnu si říct – velmi úspěšná. Aby toho nebylo málo, v přípravě se zranili čtyři hráči, s nimiž jsme mohli počítat okolo Vánoc. My jsme vlivem toho, že si každý své hráče hlídal, nedokázali tyto hráče nahradit a hráli hlavně na mladší kluky, což bylo znát hlavně na produktivitě. Kluci nehráli špatně, ale týmu chyběli rozdíloví hráči, což nakonec rozhodlo.

A junioři?
Tam jsme měli kádr docela slušný, ale postupem času bylo zřejmé, že jsme neměli kvalitu v ročníku 2002, který měl být tahounem mužstva. Hráči takovou úroveň neměli, ale přesto si myslím, že bylo v silách juniorku zachránit. Někteří hráči ročníku 2002 a také 2003, kteří byli na úrovni, trochu mysleli více na áčko, což jsme jim z jasných důvodů splnit nemohli. To byl trochu kámen úrazu. Z tohoto důvodu odešel v rozehrané soutěži například Maxim Mastič. Přes všechno si někteří zahráli za áčko hodně zápasů, navíc áčko a juniorka bojovaly o záchranu a ani jeden z týmů neměl široký kádr. Takže během covidu, který pořád byl, a kvůli zranění se to pořád prolínalo. Dost často jsme měli problém týmy vůbec postavit.

„Neměli jsme lídry, kteří by byli schopní mužstvo táhnout v kabině i na ledě.“

Kde byste u juniorů hledal příčinu sestupu?
Těch momentů bylo v sezoně několik. Těsně před začátkem extraligy nám odešel obránce Oliver Ketner do zámoří a sdělil nám to na poslední chvíli, takže nebylo možné sehnat náhradu. Druhou příčinou byl samotný start sezony, protože jsme do ní nevstoupili vůbec dobře oproti předchozímu ročníku, kdy jsme vyhrávali třeba o gól. To se nám teď nedařilo a bylo to přesně naopak, byť jsme na tom byli herně a projevem docela dobře. Hlavní příčina – když to budu pořád srovnávat s tou předchozí covidovou sezonou – byla ta, že jsme neměli lídry, kteří by byli schopní mužstvo táhnout v kabině i na ledě. To je spojená nádoba a nám se letos takové hráče nepovedlo do týmu přivést. Bylo dost psychicky náročné přesvědčovat některé starší hráče, že oni jsou tím motorem a příkladem pro mladší. Když jsem v prosinci přešel k áčku, myslel jsem, že by to mohlo být i pro tým uvolnění, ale koncovka soutěže pro nás nebyla úspěšná. Litvínov, který byl náš jediný soupeř ve hře o záchranu, ji zvládnul o hodně lépe. My jsme oba zápasy s Litvínovem jednoznačně prohráli. Tady se měla ukázat síla a soudržnost kolektivu, ale to se nestalo.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Nikdo ze stávajících hráčů vám do role lídra nedorostl?
Mysleli jsme si, že to zvládnou někteří kluci, kteří v týmu byli, ale myslím, že jsme na některé v této vůdčí roli kladli vysoké nároky. Třeba Ondřej Becher měl být jeden z nich, ale je to pořád hráč ročníku 2004. Svoji kvalitu však ukázal na mistrovství osmnáctek. Potom přišlo zklamání z některých hráčů ročníku 2002, kteří už mysleli spíš směrem do áčka než na juniorku. Lídr měl být určitě Fabien Kočí, který je velmi kvalitní hokejista, ale nebyl vždy ochoten respektovat pravidla a odevzdat se pro tým. Dále jsme spoléhali na Davida Pastora, ale ani on se role pozitivního vůdce týmu a rozdílového hráče neujal. Čekali jsme více i od hráčů jako Adam Špaček a Jan Fědor. Byli zde i hráči, kteří řešili kanadské body a individuální statistiky před týmovým úspěchem, přitom byli v negativních číslech při účasti na ledě. Dalším aspektem bylo, že A-tým už byl odsouzen k sestupu, a tak se stalo, že některé akademie oslovily naše juniory na další sezonu s příslibem zapojení se do kategorie dospělých.

„Dalším aspektem bylo, že A-tým už byl odsouzen k sestupu, a tak se stalo, že některé akademie oslovily naše juniory na další sezonu s příslibem zapojení se do kategorie dospělých.“

To vám v době, kdy je potřeba rvát se hlavně za klub, asi nepomohlo…
Junioři nejstarších dvou ročníků už věděli, že v Havířově nezůstanou, protože každý chtěl směřovat někam, kde má před sebou vizi slušného A-týmu. Už v té době prosakovaly indicie, že mají domluvená angažmá do jiných extraligových juniorských týmů. Ne že by zápasy vypouštěli, ale měli v hlavě, že příští sezonu už půjdou jinam, i kdyby soutěž zachránili. Chtějí mít před sebou vizi A-týmu, který už v té době nebylo možno klukům zaručit. To si myslím, že v závěru taky hrálo svou roli. Těch okolností bylo více.

Jak podle vás bude těžké znovu havířovský hokej nastartovat?
Už do toho nechci a ani nemohu moc mluvit, protože po této sezoně jsem v Havířově po mnoha letech ukončil své působení. Po neúspěchu došlo ke kompletní výměně vedení, takže tu začínají noví lidé. Já jsem dostal jinou nabídku, kterou jsem přijal. Musím ale říct, že jsou v Havířově pro rozvoj mládeže perfektní podmínky a velmi dobré zázemí, které můžu porovnávat i s jinými kluby. Myslím, že při zužování mládežnických soutěží už bude těžké dostat třeba havířovskou juniorku do nejvyšší soutěže, protože i druhá nejvyšší liga bude po sestupu hokejových bašt hodně kvalitní. U dorostu je podle mě v silách klubu, aby se vrátil do extraligy, je to o práci s mládeží v nižších kategoriích. Co se týče áčka, to už není otázka na mě, protože nevím, jaké má nové vedení ambice.

Chcete být konkrétnější o svých dalších krocích?
Nejdřív musím říct, že to pro mě bylo strašně těžké rozhodnutí, protože jsem havířovský odchovanec a patriot. Kromě pětileté anabáze v Mladé Boleslavi jsem se do Havířova vždycky rád vracel, protože tu jsou opravdu výborné podmínky. V minulosti si naše dorostenecké i juniorské týmy nevedly v soutěžích vůbec špatně. Nebudeme vzpomínat na jeden rok, kdy došlo k rozhodnutí od stolu. Byli jsme vždy v juniorských a dorosteneckých soutěžích konkurenceschopní. Já jsem teď dostal nabídku od pana Hinera z Poruby, kde jsem se zapojil do přípravy A-týmu i juniorky. Pro mě byly poslední tři měsíce u havířovského áčka motivací, protože ať to dopadlo, jak dopadlo, byl jsem na kluky pyšný za to, jak tomu přistupovali a se ctí sezonu dohráli. Byl jsem spokojený a trochu mě to i nakoplo. Nabídka pracovat s pány Režnarem a Suchánkem u áčka pro mě byla zajímavá, takže jsem ji přijal. Musím říct, že mě při rozhodování už v minulé sezoně i teď hodně podpořila moje přítelkyně, která hokeji fandí a podporuje mě.

„Okamžiků, na které budu rád vzpomínat a které mám v srdci, je více.“

Dokázal byste za tu dobu vybrat jedinou vzpomínku?
Okamžiků, na které budu rád vzpomínat a které mám v srdci, je více. Byl by to vytoužený postup do první ligy. Pak je to zase návrat do extraligy juniorů, když jsme po redukci soutěží a od zeleného stolu byli přeřazeni o soutěž níže. Bylo v tu dobu hodně těžké vytvořit tým, abychom první juniorskou ligu vyhráli, protože nám hodně hráčů odešlo. Potom jsem tady potkal spoustu kvalitních lidí, na které budu rád vzpomínat a se kterými jsem rád spolupracoval. Trénoval jsem spoustu hráčů, kteří to chtěli v hokeji někam dotáhnout, což mě jako trenéra velmi těší, když vidím, kolik úsilí tomu věnovali a povedlo se jim to. Vzpomenout bych mohl Gabriela Szturce, který teď hraje v Kanadě, a třeba Jana Bambulu, který letos oblékl i reprezentační dres. Je tady Ondra Becher, ale těch hráčů tady bylo více, i když se třeba nedostali tak vysoko. Mám vždycky radost, když si kluci jdou za svým. To byly takové klíčové momenty, ale určitě bych si vzpomněl na víc silných okamžiků.

Chtěl byste závěrem něco říct?
Určitě. Od nového vedení jsem dostal slušnou nabídku, za což musím poděkovat. Mě však zlákala práce v Porubě u áčka s takovými trenéry, kteří tam jsou a od kterých se dá mnoho přiučit. Chtěl bych popřát Havířovu a celému novému vedení, aby se mu podařilo vrátit Havířov do první ligy, kam toto město rozhodně patří. A poděkovat dnes již starému vedení, protože jsem si jistý a vím, že podmínky, které zde pro mládež byly vytvořeny, byly na vysoké úrovni. Dále chci poděkovat nejbližším spolupracovníkům a kolegům Filipu Konštackému a Jirkovi Karpíškovi.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz