Kamioňák Němec o Kometě, Zábranském i řidičích. Co vysvětluje v kabině?

Foto: Ivo Dostál, hc-kometa.cz

V pětatřiceti letech zažívá divokou sezonu. Nejdřív vážné zranění, pak ukončení druhé ligy a následný přesun přes Třebíč do Komety. Pamětník dvou brněnských titulů Vojtěch Němec vypráví o své roli pod Špilberkem, vášni ke všemu, co má kola, nebo o tom, jak vyhrát buly.

Po krizi se vám daří. Nálada v kabině teď musí být lepší než před měsícem, že?
Bez debat. Vždycky to je tak, že když se vám daří, nálada jde nahoru, když ne, tak to jde zase dolů. To je klasická a oklepaná věc. Možná máme i víc štěstí, ale zase…. Štěstí přeje připraveným. My jsme dobře potrénovali, přičemž teď se nám to začíná vyplácet.

Přijde mi, že jste hodně zpevnili obranu. I vy útočníci momentálně bekům pomáháte.
Samozřejmě. Moderní hokej je o tom, že téměř každou vaši chybu dokáže soupeř potrestat. Málokdy vyhrajete výsledkem 8:7. My jsme se proto soustředili na to, abychom se chyb vyvarovali a myslím, že se nám to začíná dařit. K tomu si připočtěte výborné výkony obou gólmanů. Podle mě si to sedá.

Vypadá to, že zapínáte pověstný play off mód. Čím to, že se už poněkolikáté v závěru sezony takhle zvedáte?
Těžko říct, čím to je. Určitě to není tak, že bychom se na celou sezonu vykašlali a začali hrát až v play off, ale funguje nám to. Je tu aura, která s námi jde. Už když jsem byl v Kometě před iks lety, permanentně se hovořilo o lednové krizi, která přicházela prakticky každý rok. Ale v play off jsme najednou začali hrát úplně jiný hokej a šel z nás strach.

Může to být stylem tréninků? Libor Zábranský říkal, že od ledna dostáváte zabrat mnohem výrazněji, protože svou přípravu směřuje k play off.
Je to možné. Můžu potvrdit, že od ledna jsme každý rok dostávali upravené tréninky, které jsou intenzivnější a které byly směrované právě směrem k play off.

„Už když jsem byl v Kometě před iks lety, permanentně se hovořilo o lednové krizi, která přicházela prakticky každý rok. Ale v play off jsme najednou začali hrát úplně jiný hokej a šel z nás strach."

Když vám tyhle tréninky pomohou ke třetímu mistrovskému tetování, bude to jenom dobře, ne?
(usměje se) Bylo by to hezké, ale to je ještě strašně daleko. Nejdřív musíme projít přes předkolo. Taky se může stát, že se nebude dařit, padne na nás deka a my můžeme velice brzy skončit. Nemá smysl mít nějaká velkohubá prohlášení. Půjdeme krok po kroku. Ale je jasné, že Kometa má vždycky ty nejvyšší ambice.

Mimochodem, letošní play off bude hodně netypické, že? Výhoda domácího ledu se kvůli absenci diváků de facto setře.
To je pravda. Nikdo pořádně neví, co od toho čekat. Nezažili jsme to a doufám, že už to nikdy nikdo nezažije, protože hrát bez diváků je opravdu zvláštní. Asi bude o to víc rozhodovat kvalita samotných týmů. Všichni se s tím musíme poprat. Uděláme všechno pro to, abychom naše fanoušky potěšili alespoň na dálku, aby si pak mohli zase přečíst, že Kometa je nejlepší a vládne.

Vaší silnou stránkou může v závěrečných bojích být, že nepanikaříte ani ve vypjatých momentech, což jste v minulosti nejednou ukázali.
Je to tak. Letos máme sice hodně mladou obranu, ale na druhou stranu je v ní i dost zkušených hráčů. Sedá si to, což je velká zásluha Libora Zábranského. Je trpělivý, ale stejně tak se nebojí do týmu říznout a udělat nějaké výměny, když je potřeba. Takže nikdo nemá místo jisté, což všechny nutí neustále makat na sto procent. Myslím si, že právě tou poctivou prací se dá k úspěchu vždycky dojít.

Věc se má tak, že momentálně patříte v brněnské kabině k těm nejzkušenějším. Předáváte zkušenosti těm mladším, jak jste je nabral od hráčů, kterými byli třeba Martin Erat nebo Leoš Čermák?
Abych pravdu řekl, nikdy jsem v kabině nepatřil k těm, kteří by na sebe strhávali pozornost. Jak jste zmínil i vy, zažil jsem Leoše Čermáka, který nás v kabině umravňoval a vedl, i když mezi námi zas takový věkový rozdíl nebyl. Teď je mezi mnou a některými kluky patnáct let, spíš to beru tak, že se snažím odlehčovat a dělat dobrou náladu. Doufám, že to alespoň trošku pomohlo v době, kdy se nám nedařilo. Je fakt, že moje výkony na ledě už totiž nejsou takové, jaké bych si na extraligu představoval.

„Libor je trpělivý, ale stejně tak se nebojí do týmu říznout a udělat nějaké výměny, když je potřeba. Takže nikdo nemá nic jistého, což všechny donutí makat na sto procent."

Přeorientoval jste se z kreativního centra na odborníka pro černou práci?
Takhle bych to úplně neviděl, kreativní centr bych chtěl být pořád, ale věc se má tak, že v létě jsem prodělal těžké zranění. Kvůli němu jsem neměl de facto žádnou přípravu, dlouho jsem se z toho dostával a taky hodně přibral, protože jsem se nemohl hýbat. U hráče v mém věku už je navíc každý měsíc bez tréninku strašně znát. Na led jsem vyjel až někdy v polovině listopadu. Takže můj problém je vyloženě fyzického rázu. Zkrátka si odbráním svoje, ale na hru dopředu už mi pak mnohdy nezbývají síly, tak zase jedu na střídačku. (směje se) Chtěl bych týmu pomoct i bodově, ale zatím se mi to moc nedaří. Čekám od sebe mnohem víc.

Foto: Ivo Dostál, hc-kometa.cz

Jak si v lajně rozumíte s Jakubem Klepišem? Oba jste podobní hračičkové.
Kdyby Kuba ubral tak dvě rychlosti, bylo by to geniální. (směje se) On má pohyb na ledě neskutečný, v tom se mu momentálně nerovnám, takže i když bych mu chtěl nahrát, tak nemůžu, protože mu koukám na záda. (směje se) Ale hokejové myšlení máme dost podobné. S tím souvisí i to, že když jedeme dva na jednoho, radši si třikrát nahrajeme, než aby někdo z nás vystřelil.

Společně učíte třetího do party, kterým je benjamínek Karel Plášek.
Dá se to tak říct. Vedle Karla sedím i v kabině, takže s ním jsem v kontaktu hodně. Snažím se mu něco předat, ne ho vést, to bych kecal, ale spíš ho uklidnit, když se nám třeba něco nepovede, tak abychom nevěšeli hlavu a šli dál. Zároveň se ho snažím vybízet k tomu, aby pořád nehledal někoho staršího, ale aby zakončoval i sám. Teď dal krásný gól proti Liberci, kde to při přečíslení vzal na sebe, přesně do takových situací se ho snažím dostávat.

„Čekám od sebe mnohem víc."

Pro váš návrat do Brna určitě rozhodla i osoba Libora Zábranského. Je na střídačce opravdu takový kliďas, jak sám o sobě tvrdí?
Musím říct, že jo. Je klidný a moc se nevyjadřuje, emoce dusí v sobě. Ale když v něm bouchnou saze, tak to stojí za to. To si pak řekne svoje se vším všudy. (směje se)

Letos už ty saze bouchly?
Když jsme měli krizi, tak v jednom domácím zápase, v momentě, kdy jsme po první třetině prohrávali o dva góly, přišel do kabiny nasupený a bouchnul do dveří. To už všichni věděli, že je zle. Ale jak říkám… Většinou to drží v sobě.

Když už pak zařve, tak alespoň všichni vědí, že už se něco děje.
Přesně tak. Za mě je to úplný opak Ládi Čiháka, kterého jsem zažil v Plzni. Ten naopak dával emoce najevo furt a někdy možná až moc. V kabině byl řev prakticky na denním pořádku, hráči se ale nakonec stali vůči němu tak nějak otupělí. To Libor moc nekřičí, ale když přiletí do kabiny a začne hulákat, je jasné, že všichni zpozorní.

Vraťme se zpátky k vám. Dlouhé roky jste považován za experta na vhazování. Dá se to natrénovat, nebo se s tím člověk musí narodit?
Těžko říct. Osobně jsem buly nikdy nijak speciálně netrénoval. Když mě v něm někdo porážel, snažil jsem se od něj okoukat, jak to dělá, abych si to mohl zkusit taky. Je fakt, že dneska za mnou už občas přijdou kluci na tréninku a sami se zeptají, jak to mají hrát, což mě samozřejmě těší. Neřekl bych, že patřím mezi experty na buly, nicméně nějakou úspěšnost mám, takže jsem se s určitým talentem na tuhle činnost asi narodil.

„Za mě je Libor úplný opak Ládi Čiháka, kterého jsem zažil v Plzni. Ten naopak dával emoce najevo furt a někdy možná až moc."

Jaký je tedy recept na vyhrané buly?
Není to jen o technice, člověk musí přečíst i to, jak buly hází rozhodčí, protože každý má svůj specifický styl. Stejně tak jde o určitou vyčůranost a chytrost. Troufám si říct, že tyhle vlastnosti mám, což se projevuje taky právě na vhazování.

Ale nemusíte s vyčůraností po zavedení nového pravidla o potrestaném špatně zahraném buly trochu brzdit?
Spíš ne, musíte si najít svůj recept. Fakt je ten, že tohle pravidlo je takové docela nešťastné, protože nikdo neví, jak ho přesně dodržovat. Jsou situace, kdy oba hráči musí jít hokejkami dopředu, neboť je to jediný způsob, jak vhazování v danou chvíli zahrát, ale rozhodčí už to okamžitě píská jako špatné zahrání. Na druhou stranu jde o pravidlo, které pomáhá nám technickým centrům oproti těm silovým. Dřív se mi totiž silový centr zapřel do hokejky, čímž mi de facto znemožnil ho vyhrát. Všechno má svoje pro a proti.

Foto: Ivo Dostál, hc-kometa.cz

Co budoucnost? Platí, že se chcete pro příští sezonu vrátit do Znojma, protože se cítíte zavázán majiteli panu Oherovi?
Platí to. Jsem vděčný za to, jak se ke mně pan Ohera skrz moje těžké zranění zachoval. Nestalo se mi to při hokeji, takže mi klidně mohl rozvázat smlouvu a vykašlat se na mě. Neudělal to. Navíc mi nesebral ani korunu, a ještě mi pomohl sehnat doktory. Libor mi sice předběžně nabídl pokračování v Kometě, ale platí, že jsem loajální vůči Znojmu. Na druhou stranu mi Libor řekl, že má s panem Oherou nadstandardní vztahy, takže by za mě mohl poslat například hráčskou náhradu. V tuto chvíli je vše otevřené, uvidíme, jak to dopadne.

„Bylo mi sice předběžně nabídnuto pokračování v Kometě, ale platí, že jsem loajální vůči Znojmu."

Zahrát si EBEL je pro vás lákavé, ne? Šlo by o vaši první mezinárodní štaci.
Vezmu to popořadě. V Plzni jsem byl spokojený, nabízeli mi tam smlouvu i na další sezonu, ale chtěl jsem blíž k domovu, protože rodina se mnou v Plzni nebyla. Kometa se neozvala, takže volba padla na Znojmo. Taky z toho důvodu, že v Pohořelicích sousedím s Tomášem Svobodou, takže jsme si řekli, že by bylo fajn si ještě na stará kolena zahrát spolu. Samozřejmě jsem už tehdy věděl, že ve Znojmě může být EBEL i druhá liga. Na mém rozhodnutí to každopádně nic nezměnilo. A k vaší otázce: Je pravda, že mě EBEL láká. Tomáš Svoboda byl po některých svých zkušenostech v Česku z hokeje docela znechucený. Ale říkal mi, že EBEL je fajn soutěž, kde se hraje hodně útočně a kde padá hodně gólů. Podle něj mu EBEL vrátila chuť do hokeje. Z tohoto důvodu bych si ji rád vyzkoušel, snad si ji příští rok zahrajeme společně.

Po kariéře vás čeká život kamioňáka, že?
Už od malička mě fascinovalo všechno, co mělo kola, volant a motor. Když mi byly dva roky, běhal jsem po zahradě s napodobeninou volantu a nepustil ji z ruky, takže mi to asi je souzené. Postupně jsem si proto udělal papíry na kamion. V Plzni jsem se pak seznámil s majitelem jedné dopravní společnosti, která klub sponzorovala. Ten mi řekl: Tady máš kamion, vyzkoušej si to, když tě to bude bavit, můžeme řešit další spolupráci. Dopadlo to tak, že skoro po každém tréninku jsem si sednul do kamionu, vrátil se večer nebo v noci a ráno šel zase na trénink. Jsme domluvení, že po konci kariéry bych mu pomáhal s pobočkou tady na Moravě.

O životech řidičů kamionů se traduje řada mnohdy až romantických tvrzení. Zakládají se na pravdě?
Není to žádná sranda. Člověk na silnici zažije mnoho situací, o kterých se běžným řidičům ani nezdá. Ale pro mě šlo o relax. Celý život jsem zvyklý na hokejovou kabinu a lidi kolem sebe. Takže v kamionu je to pro mě odpočinek, možnost uzavřít se sám do sebe. Samozřejmě, že jsem to měl snazší v tom, že jsem nejezdil dlouhé štreky, nicméně je to můj plán do budoucna. V zahraničí jsem nikdy nehrál, do extraligy naskočil poměrně pozdě, takže vyděláno opravdu nemám. Do budoucna se proto budu muset něčemu věnovat a tohle u mě vede.

„V kamionu je to pro mě odpočinek, možnost uzavřít se sám do sebe."

Jsou čeští řidiči nerváci?
Mám najeto iks milionů kilometrů. Takže to můžu potvrdit. Nerváci opravdu jsou. Když se kluci v kabině dozvěděli, že jsem jezdil s kamionem, bylo to časté téma. Oni na mě: Ti tví kolegové zase zdržovali, tamto a támhle to… Já jim mám vždycky tendenci vysvětlovat, že to není legrace, že i kamioňáci se chtějí dostat k rodinám. Stejně tak, že dostávají pokuty, když někde nejsou včas. Byl jsem vždycky proti davu a bavilo mě to. (směje se)

Už jste si spoluhráče vycepoval?
To se mi ještě nepovedlo, myslím, že v kabině kamioňáky nikdy vnímat dobře nebudou, ale už alespoň chápou, proč co dělají. (směje se)

K oběma titulům vás v kabině dovedla skladba Raketou na Mars. Zůstanete u ní i letos?
Myslím, že fungující věci by se měnit neměly. Raketou na Mars u nás zní po každém vyhraném zápase a bude znít i v letošním play off. Doufáme, že nás ta raketa donese zase k vrcholu. (usmívá se)

Foto: Ivo Dostál, hc-kometa.cz

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz