Jubilant Šindel vyměnil hokej za Krkonoše. Život se mi obrátil naruby, hlásí

Foto: hc-vitkovice.cz

30. listopadu 2019, 11:47

Václav Jáchim

Dlouhé roky byl v centru dění – ať už jako vynikající brankář, nebo později kouč či manažer. Teď ale po něm není ani vidu ani slechu. Jaromír Šindel vyměnil hokej za Krkonoše, kde si pronajal restauraci a podniká. „Život se mi obrátil naruby. Stačilo, z hokeje jsem byl poslední dobou trošku znechucený," říká upřímně.

Nový fanshop

Ale nezanevřel, to zase ne. „Na zápasy osobně nejezdím. Loni jsem byl třikrát, letos ještě ne. Na televizi se však podívám. Když mám čas, kouknu na NHL. Zajímá mě, co se děje, čtu noviny, sleduju internet. Ale z pravidelného dění jsem vypadl," povídá vyrovnaně.

Někdejší skvělý gólman, mistr světa 1985 a majitel stříbrné medaile z olympiády v Sarajevu právě dnes slaví šedesátiny. „Ani se mi tomu nechce věřit. Pěkně to uteklo," směje se. Velké oslavy neplánuje. „Jen si sedneme s rodinou," připomene. Slavnostní den stráví v Praze, jinak je ale k zastižení převážně v Peci pod Sněžkou.

Proboha, co tady děláte? diví se turisté na horách

„Pronajal jsem se tam restauraci, které se věnuji. Je to něco jiného, veliká změna. Ale takhle jsem to chtěl," hlásí. Na jaře 2017 se jeho partnerce narodil syn, někdejší dlouholetý reprezentant se malému Václavovi snaží věnovat, co mu povinnosti dovolí. „Jestli z něj bude hokejista? Myslím, že ne," reaguje s úsměvem.

Daleko od bouřících arén, trenérských střídaček a manažerských kanceláří žije Šindel svůj nový život. Otevřel další etapu, podnikání dá zabrat. Takže když slyší dotaz, jestli si občas zavzpomíná na staré dobré hokejové časy, lehce zavrtí hlavou: „Málo. Ale stane se mi, že mě na horách lidé poznají. To se pak dost diví. Proboha, co tady děláte? Tenhle dotaz jsem už párkrát slyšel," zmiňuje.

Foto: iSport.cz

Marná sláva, v tuzemském i světovém hokeji zanechal silnou stopu. „Jeden nejsilnější okamžik kariéry vybrat nedovedu," reaguje. „Musíme postupně. Hrozně rád se vracím k titulu s Vítkovicemi, což byl můj první velký úspěch. Krásné časy. Pak přišly roky v Dukle Jihlava, na ty se také nedá zapomenout. Úžasná byla Sparta, to samé pět let ve Finsku. Odchod do ciziny si naše generace musela zasloužit, já tam byl strašně spokojený."

Sarajevo? I po letech mě mrzí gól od Sovětů

S československou reprezentací startoval na dvou olympiádách a třech Kanadských pohárech, pětkrát byl účastníkem mistrovství světa. „Nejvíc mi vyšlo olympijské Sarajevo. Dostal jsem šanci a celý turnaj odchytal. I po letech mě pořád mrzí gól ve finále se Sověty, puk se odrazil od zadního mantinelu na moje záda a odtud do brány. Byl to první gól, který jsem dostal ve finálové skupině. No jo, no. Stalo se..."

Další sezonu přišla zlatá Praha. Na šampionátu 1985 byl brankářskou  jedničkou Jiří Králík, nicméně Šindel si považuje, že mohl být u toho. „Atmosféra byla neskutečná. Vyhráli jsme doma, lidé tím žili. Každému bych to přál." Vrcholovou kariéru uzavřel po sezoně 1994-95, následně se dal na trenéřinu.

Foto: iSport.cz

I v ní byl úspěšný. Juniorské tituly sbíral jako na běžícím pásu, později vedl první týmy Slavie, Kladna, Sparty, Mladé Boleslavi, kde byl sportovním manažerem. Tuhle pozici zastával i v Třebíči, Ústí nad Labem, Mostě či Kadani. Šindel vedl také reprezentační dvacítku i osmnáctku, s níž v roce 2004 vybojoval bronz na MS v Minsku. „Syn Kuba dělal kapitána, byli tam hráči jako Šmíd, Krejčí, Frolík, Schwarz, Birner, Polák, Sobotka. Tahle parta byla skvělá," upozorňuje.

Když za juniory Kladna válel útok Krejčí, Smoleňák, Frolík...

Největší radost mu udělalo, když se bývalí svěřenci prosadili mezi elitou. „Kdysi jsem do Slavie přivedl Leoše Čermáka, což byl vynikající člověk a příkladný dříč. Do kladenské juniorky jsem bral Davida Krejčího, tehdy mi tam hrál v lajně s Radkem Smoleňákem a Michaelem Frolíkem, jehož jsem posunul ze starších žáků. Vidět pak ty kluky v NHL, to bylo nádherné. A moc mě potěšilo, že ani po letech nezapomněli. Když David Krejčí vyhrál Stanley Cupu, pozval mě na oslavu. Zahřálo mě to u srdíčka," přiznává.

Na nejvyšší sportovní úroveň to dotáhla také jeho dcera Magdaléna, která patřila k našim předním florbalistkám. Mezi mantinely se parádně proháněl syn Jakub, v současnosti extraligový hlavní rozhodčí. „Když se mě jejich šéf Vláďa Šindler ptal, jestli by Kuba po skončení kariéry nechtěl pískat, řekl jsem mu, že to vyřídím. Nic víc (směje se). Já bych do toho nikdy nešel, ale Kuba je po mámě. Viděl jsem, jak řídil premiérový zápas v první lize, to hrála Slavia proti Prostějovu."

Na Jakuba je hrdý, ale také kvůli němu z vrcholového hokeje zmizel. „Víte, jako to chodí. Nechci, aby kolem toho byly nějaké řeči." Milovaný sport je v případě dlouholetého brankáře na vedlejší koleji. „Ale když to jde, zápasy sleduju v televizi. Koukám na gólmany, na hokej. Je to bez stresu, což není vůbec špatné," směje se závěrem.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz