Jeník bodoval pokaždé od začátku sezony! Tohle jsem nezažil, přiznává

Foto: Archiv Jana Jeníka / Hamilton Buldogs

Daří se mu, ofenzivně válí. Devatenáctiletý útočník Jan Jeník v kanadské Ontario Hockey League bodoval v každém zápase od začátku sezony! Celkem drží průměr víc než dvou bodů na utkání a výborné výkony v dresu Hamiltonu mu vynášejí čtvrté místo v ligové produktivitě.

HokejkaSHOPvanoce

Jeník zaujal v kanadské juniorce už loni, za moře odešel po mistrovství světa dvacítek. A letos už se mu daří fantasticky. V 19 utkáních vstřelil 17 gólů a na 23 nahrál, v produktivitě soutěže ztrácí na prvního Connota McMichaela jen dva body.

Talentovaného útočníka pečlivě sledují zástupci Arizony, která si ho v draftu 2018 vybrala jako 65. v pořadí. Jeho největším aktuálním cílem je ale domácí šampionát.

V Hamiltonu jste rozjel sezonu ve velkém stylu, máte průměr přes dva body na zápas. Co na své výkony říkáte?
Mám kolem sebe kvalitní spoluhráče. Měl jsem výbornou letní přípravu a k tomu všemu se mi daří. Jsem zatím spokojený.

Čím to, že se vám tak daří?
Možná to bude i větší mentální vyspělostí… Každý den se snažím zlepšovat a pracovat na sobě.

Jste typ hráče, který sleduje osobní statistiky? Koneckonců kanadská juniorka je kromě týmového úspěchu i nekompromisní boj o místo...
Myslím, že je sleduje naprosto každý hráč. Žádný tým si vás do NHL nebo AHL nevezme jen na základě dobrých výkonů. Zkrátka musejí být podpořené i produktivitou.

Bodoval jste v každém utkání od začátku sezony. Pamatujete na nějakou podobnou sérii?
Asi jsem takhle dlouhou sérii za svou kariéru ještě nezažil. Jsem za ni moc rád, jak už jsem ale zmiňoval, jde z velké části o zásluhu spoluhráčů.

Teď asi hlavně nechcete měnit žádné rituály, abyste šňůru nenarušil, co?
Absolutně na to nemyslím, nechávám tomu volný průběh. Do každého zápasu jdu hlavně s tím, abychom vyhráli. Osobní statistiky jsou vedlejší, ale mám radost, že se mi daří. Samozřejmě mám zažité nějaké rituály, které opakuji, ale to už delší dobu, nejen tuto sezonu.

Jaké třeba?
Mám takové velmi nezajímavé rituály (směje se). Jsou to věci, které dělám i před běžným tréninkem. Každodenní rutina. Patří mezi ně ranní sprcha či stejná příprava snídaně.

„Bojujete o nejlepší ligu světa, takže je na vás tlak pořád. Vše je hlavně o tvrdé práci, každý tu umí hrát hokej.“

Zavedl jste ale před sezonou nějaké změny v přípravě i životě, nebo jste se jen lépe přizpůsobil zámoří?
Po návratu do Česka jsem byl zraněný, kvůli čemuž jsem měl pár týdnů volno a pak pomalu začal s tréninkem. Zhruba měsíc jsem pracoval s kondičním koučem Alešem Pařezem, který mně velmi pomohl a skvěle připravil. Následně jsem se přesunul znovu za moře do Arizony, kde jsem strávil tři velice zásadní měsíce. Měl jsem možnost trénovat s hráči NHL, což mi pomohlo.

Co se vám stalo a v čem pomohl Aleš Pařez?
Přijel jsem s uštípnutou kostí v kotníku a měl tři týdny berle. Aleš mi pomohl nejen fyzicky, ale i psychicky.

Jaké bylo trénovat s hráči NHL? Každý den musíte makat na maximum, nepřepadla vás nervozita?
Dle mého chce každý mladý hráč na takovéto úrovni zaujmout a ukázat, co v něm je. Co umí… Nervózní jsem trošku určitě byl, ale postupem času ze mě všechno spadlo. Bojujete o nejlepší ligu světa, takže je na vás tlak pořád. Vše je hlavně o tvrdé práci, každý tu umí hrát hokej.

Ukázal jste se na kempu, jak jste chtěl? Dokonce jste i bodoval.
Vždycky to může být lepší, tím se řídím. Ale byl jsem spokojený, zápasy se mi poměrně vydařily a myslím, že jsem zanechal dobrý dojem.

Foto: Archiv Jana Jeníka / Hamilton Buldogs

Zpětnou vazbu od zástupců Arizony jste dostal?
Mluvím s nimi obecně často – zhruba třikrát týdně. Sledují každý můj zápas a chtějí, abych se neustále zlepšoval.

Musíte jim teď dělat radost, ne?
Jak už jsem říkal, vždy to může být i lepší, ale teď jsou „snad“ spokojeni. Snažím se držet stejných výkonů a k tomu postupně zdokonalovat svou hru.

O čem se třeba se zástupci Arizony, hádám hlavně s development koučem, bavíte během týdenních rozhovorů?
Ano, bavím se hlavně s development koučem a občas i asistentem generálního manažera. Nejčastěji se jedná o detaily hry hlavně v obranném pásmu.

„Mám to tu moc rád. Bydlím u skvělé rodiny, udělal jsem si spoustu kamarádů.“

Mají tedy i negativní připomínky?
Hokej je hra chyb, proto vždy budou negativní připomínky. Mám je ale rád, jedině ty vám mohou pomoct se zlepšit. Pouhé chválení nikoho neposune.

Jste v Kanadě už rok. Co na ni říkáte? Jak se tam žije?
Mám to tu moc rád. Bydlím u skvělé rodiny, udělal jsem si spoustu kamarádů. Cítím se tu vlastně stejně jako doma. Jinak obecně životní styl je v jádru velmi podobný jako v České republice.

A váš běžný den? Našel jste si i zábavu mimo led?
Hodně se scházíme se spoluhráči, děláme spolu všechno možné. Trávíme spolu dost času. Řekl bych, že tady jsme si jako tým všichni trochu bližší než v Česku. Nikdo nebydlí doma, každý je u své rodiny. Téměř každý má své auto, takže se můžeme scházet často. Nejčastěji společně koukáme na NHL.

Čím je hraní hokeje v Kanadě odlišné od toho v Česku? Proč se vlastně za moře přesouvat, pozorujete největší rozdíl v přístupu?
Největší rozdíl vidím v základně hráčů. V Kanadě nikdo nečeká, až se vám začne dařit. V řadě vždy stojí dalších pět kluků, kteří jsou připraveni se o pozici porvat. Z mého pohledu je tady velká konkurence, se kterou souvisí i tlak na hráče.

A co dělat, když se vám nedaří? Tlak je velký, svoje místo už nemusíte dostat zpět.
Musíte se soustředit sám na sebe, tvrdě pracovat a snažit se tlak nevnímat. Samozřejmě záleží i na tom, kde zrovna hrajete. Tlak je samozřejmě jiný v juniorce a v NHL.

V Česku jste hrál extraligu a Chance ligu, přesunul jste se zpět do juniorky. Nechybí vám trochu dospělá soutěž?
Vůbec ne. Hrál jsem dva přípravné zápasy za Arizonu, kde hrála i spousta hráčů z NHL, a myslím, že jsem si vedl slušně. Kanadská juniorka má vysokou kvalitu. Kanaďani, kteří se časem posouvají do NHL, přichází právě z CHL.

Dal jste si do sezony nějaký osobní cíl?
Mistrovství světa do dvaceti let. Je to pro mě ta největší akce v mém životě. Reprezentovat svůj národ na domácí půdě je sen každého kluka. Taková šance už se nikdy nemusí naskytnout. Nedávám si dlouhodobé cíle, mám jen krátkodobé a snažím se jít krůček po krůčku, ale mistrovství je jedním z nich.

Cítíte, že jste v zámoří vyrostl i mentálně? Naučil jste se sám o sebe postarat?
Rozhodně, v Arizoně jsem žil tři měsíce pouze s jedním spoluhráčem sám. Museli jsme si vařit, prát, žehlit a dělat spoustu jiných věcí, které mi byly do té doby úplně cizí. Pomohlo mi to a jsem za takovou zkušenost hrozně rád.

A nebyl to pro vás trochu šok?
Jelikož jsem žil sám už v Liberci, tak jsem trochu věděl co a jak. Zjistil jsem, že spousta z těch věcí není až tak náročná a dá se relativně lehce zvládat. Ale zkušenost to byla skvělá.

Foto: Archiv Jana Jeníka / Hamilton Buldogs

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz