Jelínek: Reprezentace nebyla potřeba, všechno jsem si vydobyl na Kladně!
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Před pár lety hrál za záložní tým Kladna, ale od té doby udělal Šimon Jelínek obrovský progres. V poslední sezoně už se o něm dozvěděl skoro každý. Talentovaný útočník se stal nejlepším juniorem Chance ligy a není divu, že teď pomýšlí na domácí mistrovství světa dvacítek!
Pokud by se na šampionát skutečně dostal, byl by to parádní příběh. Šimon Jelínek poprvé reprezentoval až loni na podzim, v únoru mu skvěle vyšel turnaj devatenáctky ve Finsku. Teď bude za juniorskou zálohu bojovat v Popradě a doufat, že si vyslouží první povolání i do hlavního týmu.
Mezitím se samozřejmě soustředí na extraligu, kterou pomohl svým Rytířům vybojovat. Měl na tom mnohem větší zásluhu, než by před rokem čekal...
Jak se po skvělé sezoně cítíte před startem té nové?
Po dobré sezoně jsme měli i výbornou letní přípravu. Byla sice krátká, ale fakt dobrá. Trenéři nám nic neodpustili a připravovali jsme se i mimo společný program, museli jsme jim posílat, jak trénujeme. Takže myslím, že jsme celý kladenský tým fyzicky dobře připravení a můžeme do toho vlítnout. Ještě přijde pár posil a bude to dobré.
Dal jste si vůbec nějaký oddech?
Jo, hned první týden po škole jsem byl na Šumavě. Potom jsem si ještě dal chvíli přestávku na dva dny, to jsem letěl do Londýna, a pak už jsem do toho zase vletěl. Už jsem na ledě skoro dva týdny, takže myslím, že jsem dobře připravený. Už si musím zvyknout jenom na brusle.
„Mně to vždycky říkal táta, ale já jsem mu nevěřil a kašlal jsem na to. Vždycky jsem říkal, že prostě potřebuju být v reprezentaci.“
Jste smířený s tím, že po loňské sezoně se od vás bude čekat zase o něco víc?
Určitě to nebude jednoduché. Ale myslím, že mám výhodu v tom, že nejsme ve stejné lize. Sice se ode mě asi bude čekat hodně, ale zase to nebude tak hrozné. Já se výzev nebojím. Spíš mám větší obavy teď z reprezentace. Vím, že se potřebuju hodně snažit a makat, abych se ukázal a zasloužil si nějaké ty kempy ve dvacítce. Doufám, že to vyjde.
Za reprezentaci jste poprvé nastoupil až v devatenáctce. Jak jste to bral?
Je pravda, že jsem předtím v mládeži moc neobstál, protože jsem nebyl nominovaný. Ale teď když se na to zpětně podívám, tak mě to vůbec netrápí, protože mi to v kariéře neudělalo žádný hendikep. Stejně jsem si všechno vydobyl na Kladně, reprezentace nebyla potřeba. Jsem jedině šťastný, že jsem tam, kde jsem. Vůbec se neohlížím na to, že jsem nebyl v mladších reprezentacích. Loni v devatenáctce jsem se snažil ukázat, co ve mně je, a že se předtím trenéři mýlili.
Foto: Josef Poláček, rytirikladno.cz
První turnaj ve Finsku se vám povedl parádně. Společně se Zdeňkem Sedlákem a Vojtěchem Střondalou jste byli nejlepší formací...
Jsou to super hráči a parádně jsme si sedli. Stejně tak i v kabině. Vážně nám to šlo, měl jsme pohodu na ledě, řekli jsme si, co a jak budeme dělat. Fakt to bylo skvělé. Jsem jedině rád, že nám to takhle vyšlo.
Berete svůj příklad trochu jako inspiraci pro další hráče, co se teď v šestnáctce nebo sedmnáctce nedostanou do národního týmu? Že to pro jejich kariéru nemusí nic znamenat?
Určitě! Mně to vždycky říkal táta, ale já jsem mu nevěřil a kašlal jsem na to. Vždycky jsem říkal, že prostě potřebuju být v reprezentaci. Jednou až budu mít dítě, tak mu řeknu z vlastní zkušenosti, že jsem nebyl v mládežnických reprezentacích, a stejně jsem se brzo dostal do áčka. Možná jsem radši, že jsem tam nebyl, aspoň jsem z těch zkušeností trochu otrkaný.
„Je to inspirace pro mladé, že i když neobstojíte na reprezentačních akcích, třeba když v šestnácti nejste ani tolik dobří, abyste se tam dostali, tak se jednou můžete rovnat hráčům z NHL.“
Nejste samozřejmě jediný. Teď si vybavím třeba Filipa Hronka, který se dostal až do osmnáctky a pak bleskově vyletěl. A víme, kde už je...
Jasně. Přiznám se, že se mi hrozně líbil Libor Šulák. Dřív nebyl moc vidět, a pak jsem ho viděl na jedné reprezentační akci áčka, kde byl úplně skvělý. Filip Hronek to samé. Je to inspirace pro mladé, že i když neobstojíte na reprezentačních akcích, třeba když v šestnácti nejste ani tolik dobří, abyste se tam dostali, tak se jednou můžete rovnat hráčům z NHL. Je jedině dobře, že jsem to prožil.
Teď byste chtěl urvat domácí mistrovství světa, že?
Určitě. Už jenom jací tam jsou bezva kluci. Jsem rád, že jsem se s nimi seznámil, a ještě k tomu hrát dvacítky před domácím publikem... Ale nechci se vůbec dívat na to, že bych tam mohl být. Prostě budu makat a nebudu spekulovat, jestli bych mohl být na mistrovství, nebo ne. Vůbec na to nechci myslet. Když se tam dostanu, tak dostanu, když ne, tak ne a budu se snažit dál.
Aktuálně vás čeká turnaj Summer Hockey Challenge na Slovensku. Tam byste asi rád zopakoval výkony z Finska...
Přesně tak. Hraju s Matějem Tomanem a Filipem Přikrylem, což jsou skvělí hráči. Vím, že Tomič hrál v Budějkách skvěle, Přikrys hrál zase skvěle v juniorce v Plzni. Jsem jedině rád a doufám, že nám to spolu půjde.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Je v reprezentaci něco jiného pro kluka, který na ni vůbec nebyl zvyklý?
Určitě si musím zvyknout na ty věci, které se tady dějí. Trenéři mají jiné návyky, které se podobají módním trendům v Americe, Finsku a podobně. Není to ale zas tak nic zásadního, pořád se hraje ten samý hokej s pukem a hokejkou. Jsem rád, když jsem nominovaný na reprezentační akci, poznám i nové kluky, kteří jsou super.
A co přechod ze seniorského hokeje na ten mezinárodní juniorský? Není v tom žádný problém?
Já jsem měl loni pár vydařených zápasů s áčkem a pak přišla ta reprezentační akce, na kterou jsem byl rozjetý. Jedině mi to vyhovovalo. Nebyl v tom úplně takový rozdíl, protože ostatní kluci v reprezentaci už taky hrajou za áčko.
„Zaprvé se může stát cokoli a zadruhé do toho dáme celý tým všechno, protože extraliga v Kladně dlouho nebyla. Ukážeme jim, že tam patříme!“
Zpátky domů: Jak moc se těšíte na extraligu v Kladně?
Na jednu stranu se těším strašně, protože přišli noví kluci a extraliga je zase něco úplně jiného než první liga. A už jako malý jsem snil, že budu někdy hrát extraligu na Kladně. Ale druhá věc, taky se vůbec do týmu nemusím dostat. Můžou přijít posily a já třeba zkazím začátek... Musím zaklepat, že tam zatím jsem. Zase: Nebudu se ohlížet, jestli budu hrát v extralize, nebo ne. Všechno nechám osudu. Budu jedině šťastný, když se tam udržím, stejně jako minulý rok. To jsem taky vůbec nečekal, že se tam udržím, čekal jsem, že si zahraju pár zápasů. Doufám, že mi trenéři dají důvěru, já ji nezkazím a budu hrát extraligu.
Nechci přivolávat nic špatného, ale máte připravenou jinou alternativu, když to nevyjde?
Teď jsem se bavil s panem Brukem a ten říkal, že by nějaké alternativy mohly být. My máme jako farmu Ústí a případně bych jako reprezentant mohl jít do Litoměřic, ale teď nevím, jak to tam přesně funguje. Teď mám v hlavě jedinou alternativu, že bych hrál extraligu. Na nic jiného se nesoustředím a doufám, že ji urvu.
A jak vidíte šance Kladna v extralize?
Pokud se podívám na to, jaké máme teď složení týmu... Těžko říct, co od toho čekat. Nevíme, jaká bude v týmu chemie. Ale já si myslím, že to bude super. Musíme si první sezonu oddřít. Určitě první zápasy nebudeme suverénně vyhrávat, máme tam Třinec a Hradec. Zaprvé se ale může stát cokoli a zadruhé do toho dáme celý tým všechno, protože extraliga v Kladně dlouho nebyla. Ukážeme jim, že tam patříme!
Foto: Josef Poláček, rytirikladno.cz
Share on Facebook
