Je to bronz s chutí zlata, září po úspěšném MS manažerka týmu Tereza Sadilová
Tereza Sadilová
|
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Její práce není moc vidět, přesto je nejdůležitější postavou týmu. Generální manažerka ženského hokeje Tereza Sadilová měla náročnou sezonu, která vyvrcholila bronzovou medailí v Dánsku. „Nebyla to náhoda. Stojí za tím obrovské úsilí mnoha lidí,“ má jasno.
Letošní ročník je pro ženský hokej zlomový. Absolvovala jste s týmem olympiádu i mistrovství světa, jaké máte pocity po takové úspěšné sezoně?
Souhlasím s tvrzením, že se jednalo o zlomovou sezonu. Mám upřímnou radost za celý ženský hokej a za všechny naše hráčky, které na tento úspěch čekaly opravdu dlouho. Tímto bych jim chtěla vyjádřit velké díky za odhodlání a trpělivost. Stejně tak i jejich rodinám za nekonečnou podporu.
Pro mě osobně je to obrovské zadostiučinění. Když se člověk podívá zpátky, opravdu si uvědomí, jak byla sezona náročná. Kvalifikace na olympijské hry, přípravné kempy, olympiáda, nový realizační tým, světový šampionát U18, příprava s áčkem a konečně bronzové mistrovství.
Člověk se najednou probere a uvědomí si, že je září a nová sezona za dveřmi. O to víc je ten úspěch speciální. Současně si ale troufnu tvrdit, že to celé rozhodně nebyla náhoda. Stojí za tím obrovské úsilí mnoha lidí.
„Na co budu vzpomínat nejraději? Naprosto upřímně na radost v očích našich holek.“
Před pár dny jste se vrátila z mistrovství světa, kde národní tým vybojoval bronz. Jaký byl šampionát z vaše pohledu?
Nepopsatelný. Celá cesta, kterou si tým za pět společných týdnů prošel, byla neskutečná. Všech 34 lidí věřilo v úspěch... nedoufalo, ale věřilo. Je to bronz s chutí zlata.
Jak probíhaly oslavy po zisku historického bronzu?
Všichni byli v obrovské euforii, už jen jízda autobusem na hotel byla divoká! Celý tým byl pohromadě, pilo se, tancovalo se a zpívalo! Někdo bohužel musel už ve tři v noci být na letišti. Musela jsem být ze své pozice v pozoru a dohlédnout na to, aby se každý dopravil tam, kam měl.
Na co budete ze světového šampionátu vzpomínat nejraději?
Naprosto upřímně na radost v očích našich holek.
Kdybyste si mohla vybrat jeden z momentů úspěšné sezony. Jaký by to byl?
Jeden z mých oblíbených momentů byl den, kdy nám Výkonný výbor ČSLH schválil hlavní trenérku Carlu MacLeodovou. Věděla jsem, že když se toto povede, ženský hokej v České republice bude po sportovní stránce zajištěn. Ten den se mi hodně ulevilo. Carlu znám z Calgary a vím, jaká je trenérka. Vím, jaká je osobnost. Již od prvního dne se nám sešla společná vize pro úspěch reprezentace. Vše se ukázalo na šampionátu v Dánsku, za což jsem velice vděčná.
Při rozhovoru s Danielou Pejšovou jste říkala, že si to holky užívají. Bylo to klíčové pro celý turnaj, že byly uvolněné?
Je to pro mě to nejdůležitější. Realizační tým nastavil takové prostředí, ve kterém se hráčky cítily dobře. Věří nám, respektují, co po nich chceme. Tohle fungovalo a pak se to ukázalo i na ledě. Velkou roli v tom hrála Carla, která byla v každé situaci pozitivní. Nebála se v těžkých chvílích mluvit s týmem otevřeně. Muselo se hrát na pravdu. Někdy nás trápila klasická česká nátura, kdy je opravdu jednoduché si postěžovat, zanadávat si, házet vinu na druhého. Tento problém byl několikrát adresován již během přípravných kempů. Tým si to vzal k srdci a změnilo to opravdu hodně. Podařila se nastolit vítězná mentalita.
„Podařila se nastolit vítězná mentalita.“
Hráčky v semifinále jasně podlehly Spojeným státům americkým. V souboji o bronz se Švýcarskem se ale dokázal tým namotivovat, co zatím stálo? Protože Švýcarky v semifinále utrpěly podobnou porážku, ale herně nebyly tak naladěné jako vy.
Tým měl po celou dobu šampionátu víru ve společný úspěch. Jiná cesta nebyla. Hráčky v tomto směru předvedly naprostou profesionalitu. Zápas s USA nebyl jednoduchý, ale tým si z toho vzal jen to pozitivní a poučil se z chyb.
Dá se říci, že během půl roku jste prožila vše, co manažerka týmu může zažít. Jde vůbec posunout nastavenou laťku a mít nové zážitky?
Máte pravdu, opravdu to bylo divoké. Rozhodně to tím všechno jenom začíná, máme před sebou nabitou sezonu. Čekají nás tři turnaje pěti národů v rámci ženského Euro Hockey Tour, MS U18, Univerziáda a také světový šampionát dospělých. Mám obrovskou chuť to neustále posouvat dál.
Bronzové hokejistky jsou doma. Na letišti se dočkaly bouřlivého přivítaní
Jak se vám pracuje v realizačním týmu společně s Carlou MacLeodovou, Dušanem Andrašovským, Jakubem Peslarem či Casseou Scholsovou?
Spolupráce je skvělá, musím říci, že celý realizační tým je perfektně poskládaný. Máme výbornou chemii. Každá osoba pro ten tým, jak se říká, dýchá. Ať už to jsou kustodi Karolína Kovářová s Marcelem Krejsou, kondiční trenérka Lucka Kodríková, trenér gólmanek Pavel Liehman, manželské duo Kučerů (fyzioterapeut a lékařka). Jsem za všechny moc vděčná.
Předseda Národní sportovní agentury Filip Neusser přislíbil finanční dotace na příští sezonu. Je tohle velký krok, aby se ženský hokej stabilizoval na mezinárodní scéně?
Ano, byl by to velký krok pro celý ženský hokej a jak se říká “game changer“. Bavíme se o náborech, rozvoji, reprezentaci všech kategoriích, ale také o domácí soutěži, kterou chceme posunout o level výš. Například extraliga žen bude mít příští rok šest týmů, chceme z ní udělat atraktivní a důstojnou soutěž, která bude mít stabilní podporu a časem ji nabídnout i partnerům.
„Tahle zkušenost mi ukázala, že i přes nepřízeň osudu se dá dosáhnout vysněných cílů.“
Máme plno oblastí, ve kterých zaostáváme. Naše mládežnické reprezentace mají nedostatek akcí, zápasů... Potřebujeme se do toho opravdu opřít, což bohužel bez finanční podpory nepůjde. V tomto směru jsme pozadu za zbytkem světa a to i přes to, že se za poslední tři roky podpora ze strany ČSLH výrazně zlepšila. Ženský hokej ale není pouze áčko, to si naprosto uvědomuji.
NSA počítá s úspěchem na ZOH 2030. Neřekli jste si o slovo už nyní povedeným šampionátem? Že máte na to být lépe podpořeni...
Plně v to věřím. Nechci už naše reprezentantky stavět do pozice “když uděláte úspěch, třeba to přijde...“ Holky udělaly všechno správně, dokázaly to a zaslouží si adekvátní podporu a respekt.
Co vám tahle zkušenost ukázala?
Asi to, že i přes nepřízeň osudu se dá dosáhnout vysněných cílů. Proto bych tu na závěr ještě jednou moc ráda zmínila naše reprezentantky, na které jsem neskutečně hrdá.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Share on Facebook
