Jako kapitán jsem to nezvládl, mrzí Račuka. S Kladnem chce do extraligy
Foto: Nela Dittrichová, hcdukla.cz
V dresu Jestřábů během uplynulých dvou let zářil a zařadil se mezi nejlepší hráče Chance ligy. Marek Račuk však v klubu v březnu skončil a od nové sezony se vrátí do Kladna, kde už před čtyřmi roky krátce působil.
Bylo pro vás Kladno první volbou?
Asi jo. Po sportovní stránce určitě. Trochu se to táhlo, měl jsem i jiné nabídky. Ale nakonec jsem rád, že jsem mohl podepsat na Kladně.
Řešil jste i nabídky z extraligy?
Měl jsem něco i z jiných soutěží, z extraligy nic moc nebylo. Ještě něco ze slovenské extraligy, ale kvůli koronaviru se to všechno oddalovalo a já jsem od půlky března byl bez angažmá, takže jsem se rychle snažil, abych od 1. května něco měl. V tom mi Kladno vyšlo vstříc.
Rozhodlo i to, že jste na Kladně už sedm zápasů odehrál a tamní prostředí trochu znáte?
Určitě. Když jsem tady byl čtyři roky zpátky, tak tady byl stejný realizační tým. Trenéry znám, i prostředí, takže určitě to bylo plus.
„Ten cíl je tady tak nastavený a já jsem sem šel hlavně z toho důvodu, abych se dostal zpátky do extraligy.“
Rytíři v uplynulé sezoně sestoupili z extraligy. Myslíte, že týmovou ambicí bude okamžitý návrat o patro výš?
Ten cíl je tady tak nastavený. A já jsem sem šel hlavně z toho důvodu, abych se dostal zpátky do extraligy.
Za tým loni nastupoval Jaromír Jágr. Není to pro vás lákadlo, zahrát si s takovou legendou?
Nebudu vám nic nalhávat, je to takový můj dětský sen. Měl jsem možnost si zahrát proti němu a teď můžu být s ním v jednom týmu. Je to velké lákadlo.
Foto: Kateřina Kundertová
Poslední dva roky jste strávil na Moravě. Budete se stěhovat někam blíž Kladnu?
Od té doby, co jsem byl na Slavii, jsem zakotvil v Praze. Takže zůstávám v Praze a na Kladno budu dojíždět.
Z osobního hlediska jste v Prostějově zažil dvě výborné sezony, vyrostl jste v podstatě v jednoho z nejlepších hráčů Chance ligy. Berete to jako zlom ve vaší kariéře?
Věděl jsem, že můžu být kvalitní hokejista alespoň na prvoligové scéně. Akorát mi chybělo sebevědomí, důvěra od trenéra a prostor, který jsem tehdy dostal už na Slavii, pak vlastně i v Prostějově. Myslím, že jsem to klubu vrátil, i když poslední sezona nedopadla podle představ.
Když člověk kouká na sestřihy vašich akcí, tak si nemůže nevšimnout, jak si před protihráči dovedete krýt puk. Je to něco, v čem jste odmala vynikal nebo jste to musel postupně pilovat?
Abych řekl pravdu, takovou otázku jsem ještě nikdy nedostal. Musím trochu popřemýšlet. (směje se) Odmalička jsem byl vedený k tomu nezbavovat se puku a udržet se na něm, aby mi ho nikdo nesebral. Když jste vysoký a máte nějakou váhu, tak vám to určitě pomůže. Mám na tom hru postavenou, je to pro mě jenom výhoda.
„Odmalička jsem byl vedený k tomu nezbavovat se puku a udržet se na něm, aby mi ho nikdo nesebral.“
V týmu vám skvěle sedla spolupráce s Lukášem Žálčíkem…
Určitě, se Žalčou to bylo fajn. On má úplně jiné přednosti než já, skvěle jsme si sedli. Žalča má super zakončení, dynamiku a je rychlý. Já jsem spíš takový, že než se rozjedu, tak to chvíli trvá. Ale zase si myslím, že mu umím vytvořit šance, natáhnout na sebe hráče a udělat mu prostor. Fungovalo to, třeba se ještě někdy potkáme.
Během sezony jste měl zdravotní problémy. Co přesně vás trápilo?
Měl jsem naražený mezižeberní sval. Musel jsem kvůli tomu stát asi sedm zápasů, bylo to nepříjemné. Nemůžete si ani zakašlat, při každém nadechnutí to cítíte. Chtěl jsem tomu dát čas, aby to bylo v cajku a nevracelo se mi to. Tak to taky dopadlo. Sice jsem na chvíli vypadl, ale to zranění už se mi nevrátilo, což je důležité.
Sestřih nejpovedenějších akcí Marka Račuka
U týmu jste v uplynulém ročníku zastával roli kapitána. Proč myslíte, že Jiří Vykoukal v září vybral právě vás?
Role kapitánství je velké tabu. Byla tam varianta zkušenějších hráčů, ať už Tomáš Divíšek nebo Tomáš Nouza. Pan Vykoukal se rozhodl takhle, Nouzík s Divochem mi dělali asistenty. Bavili jsme se o tom, jestli jo, nebo ne… Když opomenu nějaké zápasy v Kadani a mládež, tak jsem kapitánství měl poprvé v životě. Byla to pro mě super zkušenost. Vím, kde jsem udělal chyby a kde ne. To je asi tak celé.
Pan Vykoukal kromě toho říkal, že chtěl kapitána, který zvládne krizové situace a bude tým vést v době, kdy se nebude dařit. Myslíte, že se vám to povedlo?
To právě ne. Člověk ví, kde chyby udělal. Nechci říct, že jsem to neustál, ale nebyl jsem schopný dostat tým z té krizové situace. Na můj vkus jsme jich měli strašně moc a byly strašně dlouhé. V sezoně jsou určité krize, kdy vám nevyjde zápas nebo dva, ale pak se z toho dostanete a máte nějakou pětizápasovou šňůru, kde tým jede. My jsme to měli spíš naopak: dva zápasy dobré, a pak krizi pěti zápasů. Takhle se to táhlo skoro celou sezonu. Já jako kapitán jsem to prostě nezvládl, trochu si to beru na triko. Neúspěch v Prostějově byl možná způsoben i tím, že jsem z toho tým nezvládl rychle dostat.
„Já jako kapitán jsem to prostě nezvládl, trochu si to beru na triko. Neúspěch v Prostějově byl možná způsoben i tím, že jsem z toho tým nezvládl rychle dostat.“
Svazovalo vás kapitánské céčko na ledě? Cítil jste větší zodpovědnost?
Když dostanete takovou roli, tak nechcete zklamat. Máte to poprvé v životě, chcete tomu dát všechno. Někdy je to prostě zbytečné. Já jsem asi chtěl až moc, že to bylo až kontraproduktivní. Céčko jsem měl poprvé v životě a nechci se na to nějak vymlouvat, ale asi jsem nebyl tým schopný vést tak, jak by to mělo vypadat.
Myslíte, že jste se z toho poučil a v budoucnu byste něco udělal jinak?
Určitě nechci říct, že už nikdy nebudu kapitán nebo že se chci soustředit sám na sebe. Když za mnou někdo přijde, že chce, abych byl kapitán, tak to neodmítnu. Půjdu si za tím znovu, abych tým dovedl tam, kam mám.
Co třeba diskuze s rozhodčími? Je to vaše parketa?
Ze začátku na mě trenéři museli volat, ať tam jdu. Člověk to celý život nedělá, a pak si uvědomí, že za těmi rozhodčími je nucený jít. Pak už si myslím, že jsem to nějak zvládal, až na jeden moment v Jihlavě, kde jsem dostal dvě desítky za sebou a trest do konce. S rozhodčími jsem vždycky vyšel celkem v klidu.
Foto: Lubomír Tesař, lhkjestrabi.cz
Z týmového pohledu byl tento ročník zklamáním. Jak se za ním zpětně ohlížíte?
Byl špatný, nevyšel podle představ. Za mě je to velká škoda, protože třeba sezona předtím byla dobrá. Pak přijde sezona jako je tahle a nepovede se. Ale na druhou stranu máte týmy z NHL, kde manažeři udělají tým, poskládají ho z milionových hráčů a taky se to nepovede. Máte roky, kdy to vyjde a kdy ne. Teď to nevyšlo. Je to ponaučení do budoucna pro všechny, co jsme tam byli. Musíme si z toho vzít jen dobré věci a věřit, že takových sezon bude co nejméně.
Horší výkony se projevily i na divácké návštěvnosti. Jak to jako hráč vnímáte, když vidíte, že tribuny postupně řídnou?
Není to dobré, to je jasné. Když to řeknu blbě: chodí nějaké tři tisíce, pak přijdete na zápas a je jich tam pět set, tak to je blbé. Navíc když po vás vlastní fanoušci řvou, házejí po vás piva a ostatní věci... Na druhou stranu si za to lidi platí, chtějí něco vidět a my jsme jim to nedali.
Tohle téma už bylo hodně rozebírané, já se přesto ještě jednou zeptám. Co říkáte na svůj konec v klubu?
Je to nepříjemné. Na druhou stranu: majitel se tak rozhodl a já to respektuju, protože krize byla po celém světě. Ale poslat někomu jen dopis a neříct mu ani díky, to je takové divné. Sezona se sice nepovedla, což chápu, že na to někdo může mít svůj názor. Rozumně si podat ruku a říct „čau“ ale vůbec není od věci.
„Poslat někomu jen dopis a neříct mu ani díky, to je takové divné. Rozumně si podat ruku a říct „čau“ ale vůbec není od věci.“
Změníme téma. V mládežnických letech jste nastupoval za Litvínov, ale v devatenácti jste odešel do Chomutova. Co vás vedlo k přesunu regionálnímu rivalovi?
Když to řeknu blbě, tak jsem prostě utekl. Potřeboval jsem se trochu změnit. V mládí mi stačil jen talent a trénovat se mi moc nelíbilo. Pak jsem to v Chomutově změnil, tam jsme měli výborného kondičního trenéra. I když moje kondice není do dneška bůhvíjaká, tak mě tam posunul a zase jsem se naučil bojovat o místo.
U Pirátů jste pořádně nakoukl do dospělého hokeje.
Vzpomínám na to rád. Klub by si ode mě zasloužil lepší výkony, ale já jsem tam by spokojený. Když jsem tam byl, tak tam bylo úplně všechno, co člověk k hokeji potřebuje. Byla tam super parta, se spoustou kluků jsem do dneška v kontaktu. Proto mě teď mrzí, jaká je tam situace. Lidi, kteří tam jsou už od té doby, tam dělají maximum.
Foto: Lubomír Tesař, lhkjestrabi.cz
Zahrál jste si i pod trenérem Vladimírem Růžičkou. Jaké to bylo?
Měl jsem už trochu průpravu z Litvínova od pana Weissmana, který s ním dlouhodobě spolupracoval. Jejich práce je dost podobná. Co se týče hokejové stránky, tak tam není o čem se bavit, za všechno mluví hokejové úspěchy. Mně to ukázalo, jak pracují profesionálové. Z hokejového hlediska mě to posunulo.
Mimo to jste si pak vyzkoušel mezinárodní EBEL. Jak byste jí charakterizoval?
Byl jsem velice překvapený, jak je to jiná soutěž než ty české. EBEL je z mého pohledu něco úplně jiného. Je tam hodně zahraničních hráčů ze zámoří a ten hokej je stylově úplně jinde. Hodně se bruslí, takticky to není nějak moc připravené. Když to řeknu blbě, tak je to takový hurá hokej. Já jsem byl spíš zvyklý na taktickou průpravu pana Růžičky, takže mi ta liga nesedla.
„EBEL je z mého pohledu něco úplně jiného. Je tam hodně zahraničních hráčů ze zámoří a ten hokej je stylově úplně jinde.“
Zbytek sezony 2017/18 jste dohrál na Slavii, kde se vám velmi dařilo. Byl to jeden z důvodů, proč po vás pak sáhl Prostějov?
Co jsem se tak bavil s panem Vykoukalem, tak si mě pamatoval z Chomutova a Kadaně, takže nějak věděl, jaký jsem typ hráče. Když jsem přišel do Slavie, tak viděl, že jsem schopný v první lize něco vymyslet. Určitě to k angažmá v Prostějově pomohlo.
Poslední otázka, vy už jste jí trochu nakousl na začátku. Je vaší ambicí se vrátit zpátky do extraligy?
Určitě. Chci se tam vrátit, abych sám sobě dokázal, že ji můžu hrát. Že nemusím být jen top hráč v první lize, ale že se můžu ukázat i v extralize.
Foto: lhkjestrabi.cz
Share on Facebook
