Jäger: Tip na poslední místo? To nás naštvalo! Proč v Chebu skončil veterán Hruška?

Foto: hcrisuty.cz

17. listopadu 2020, 19:42

Ondřej Mach

Michal Jäger je v rámci druhé ligy známým trenérem. Před šesti lety se mimo jiné proslavil plamenným proslovem k juniorům Klášterce nad Ohří, který se později objevil na internetu. Letos se Jäger po roční epizodě v Řisutech vrátil do Chebu a cepuje hokejisty druholigového nováčka.

Vaše angažmá v Řisutech nemělo dlouhé trvání, už po roce jste se vrátil do Chebu. Co vás k tomu vedlo?
Po sezoně v Řisutech jsem měl na stole tři nabídky, dvě od seniorských týmů a jednu od nejlepšího evropského mládežnického klubu. Nakonec jsem se rozhodl přijmout nabídku od druholigového nováčka z Chebu. Důvodů bylo několik, hlavně jsem chtěl zůstat u seniorského hokeje. Dalším faktorem byla skutečnost, že Cheb má pro druhou ligu výborné zázemí. Jednání vedení bylo přímočaré a bylo zná, že si po zkušenostech z předchozího působení rozumíme. Navíc jsem se v západních Čechách narodil, takže srdíčko taky sehrálo svou roli.

Co vám dal rok v Řisutech?
Strašně moc. Poznal jsem spoustu ochotných a férových lidí, kteří byli pro hokej ochotní udělat hrozně moc. Mohl jsem pracovat s mladými kluky, kteří si možnosti zahrát si druhou ligu vážili. Za všechny „holuby“ bych rád jmenoval útok Okegawa–Danov–Paršakov, který přišel z krajské ligy a od prosince byl nepostradatelnou součástí naší sestavy. Rád bych zmínil ještě jedno jméno, a to je Roman Formánek. Tenhle borec taky jedenáct let hrál krajskou soutěž a od první chvíle se zařadil mezi týmové lídry. Ve druhé lize působím už nějaký ten pátek, ale takhle poctivého hráče ve 36 letech jsem trénoval poprvé.

Musí vás hodně mrzet, že sezonu ukončila pandemie koronaviru, že?
Samozřejmě. Už druhý zápas bez diváků v Děčíně byl na play off takový divný. Dalším negativem bylo to, že hráči nejvíc rostou ve vypjatých utkáních. Každé střídání ve vyřazovací části by mělo být pro každého hráče takovým svátkem. Dřeli jsme se po večerech, často jsme měli trénink třeba v pátek od tři čtvrtě na devět hodin, abychom Řisuty po letech dostali do play off. A pak nám naši misi ukončí pandemie. Zdraví je samozřejmě přednější a nezbylo nic jiného, než tuto skutečnost přijmout.

„Poznal jsem spoustu ochotných a férových lidí, kteří byli pro hokej ochotní udělat hrozně moc.“

Teď k Chebu. Jaké jsou tam podle vás podmínky?
Podle mého názoru velmi dobré. Co se týče A-týmu, tak kabinu, rozcvičovnu a technické zázemí máme parádní. Ještě musíme doladit místnost pro posilovnu. Jinak mají kluci k dispozici vše, co pro svůj vývoj potřebují. Jen by bylo pro celý klub ze sportovního i ekonomického hlediska potřeba zastřešit malou venkovní plochu. Po hokeji je obrovský hlad a jsem přesvědčený, že by se investice díky komerčnímu hokeji brzo vrátila.

Jak jste spokojený s kádrem, který se klubu podařilo složit?
Už od mého předešlého působení bylo vidět, že se klub každou sezonu posouvá. Ať už na úrovni mládeže, tak i na úrovni seniorského hokeje. Od příchodu Davida Speierla má klub jasnou vizi. Chceme se každý rok zlepšovat ve všech kategoriích. Do ochozů, pokud to ještě šlo, jsme přilákali stále více diváků, za což jim chceme moc poděkovat.

Foto: www.hcstadioncheb.cz

V týmu sbírá první zkušenosti s dospělým hokejem řada mladých hráčů. Jsou hokejisté, kteří k vám jdou třeba hned z juniorky, na druhou ligu připraveni?
Kádr máme velmi mladý, možná nejmladší v soutěži. Ale po zkušenosti z loňské sezony v Řisutech jsem věděl, že s těmito kluky se pracuje velmi dobře. Máme v kádru pár zkušenějších borců, kteří mladé musí ve spolupráci s námi usměrňovat. V přípravě jsme měli třicet hráčů. V přípravném období a při týmových akcích mimo led jsme kromě výkonnosti sledovali i charakter našich svěřenců. To je pro chemii v kabině naprosto zásadní. Máme k dispozici ještě záložní tým, takže jsme do soutěže nechali kádr takhle pohromadě. A během šesti utkání nám sestava vykrystalizovala do současné podoby. Všichni víme, že přechod z juniorského hokeje do dospělého je velmi těžký, ne každý ho zvládne. Ve druhé lize nastupuje hodně hráčů, kteří mají obrovskou kvalitu a hrát proti nim juniorský hokej by byla sebevražda. Ale myslím si, že druhá liga pro tento přechod mezi dospělé není vůbec špatná soutěž. Občas se stane, že mladý hráč přijde z extraligové juniorky do druhé ligy a neprosadí se. A naopak může přijít borec z ligové juniorky, té šance si velmi váží, dře na sobě, dodržuje daný systém a své místo si vybojuje. Je to hráč od hráče.

Každopádně spolupráce se Sokolovem, potažmo Karlovými Vary, je pro klub hodně důležitá, že?
Tak samozřejmě jsme tady od toho, abychom mladé ohráli a pokusili se je připravit tak, aby se o místo v Chance lize mohli poprat třeba v průběhu sezony. Máme v kádru spoustu kluků, co prošli karlovarskou juniorkou nebo se vrátili ze zahraničí. Jsou případy, kdy se hráč do vyšší soutěže propracuje klidně v pětadvaceti. Záleží na tom, jak je ctižádostivý a jaký má v klubu připravený program. Vzhledem k tomu, že zatím nemáme svou juniorku, tak většina hráčů je právě ze Sokolova nebo Karlových Varů. Ale naším cílem je zapracovat co nejvíce odchovanců našeho klubu. Zatím je to náš kapitán Honza Strýček a benjamínek Šimon Krutina.

„Pro nás všechny je tahle situace obrovské zklamání. David přestal chodit na tréninky a komunikovat, tak u nás jednoduše skončil.“

Mentorem pro mladé měl být zkušený matador David Hruška, ten ale zatím do žádného utkání nenaskočil. Proč?
Pro nás všechny je tahle situace obrovské zklamání. David přestal chodit na tréninky a komunikovat, tak u nás jednoduše skončil. Myslím, že jako organizace jsme si takové jednání nezasloužili. Ale na všem špatném je i něco dobré. Uvolnil své místo někomu mladému, kdo může dostat prostor se ukázat.

S ohledem na současný kádr a nejistou sezonu, dávali jste si před startem nějaký cíl?
Tak naším hlavním cílem je stabilizovat kádr, najít vhodné týmové hráče a umožnit těm nejmladším přesun z juniorského hokeje do dospělého. Když je soutěž nesestupová, i když já s tím rozhodně nesouhlasím, tak není třeba nějak extrémně tlačit na výsledky. Snažíme se dát prostor všem, na kom vidíme, že si to zaslouží, a to i ve vypjatých situacích jako jsou přesilovky a oslabení. Snažíme se co nejvíc hráčů připravit na dobu, kdy soutěž bude sestupová.

Po šesti duelech máte na kontě tři výhry a tři porážky. To není pro začátek špatné, ne?
Tak první tři utkání jsem se vším všudy zaplatili nováčkovskou daň. Oba domácí duely s Příbramí a Táborem byly vyrovnané. Výsledky určily náš nedůraz v předbrankovém prostoru a individuální chyby. V Klatovech nás body stála obdobná chyba, kdy jsme nedobruslili jejich útočníka a jeli jsme domů taky bez bodů. Věnovali jsme defenzivě, hře v obrannému pásmu a dobruslování hráčů většinu tréninků a už od utkání s Řisuty jsme konečně začali naplno bodovat. Na výsledcích letos tolik nezáleží, protože se nesestupuje, ale my si na sebe vytváříme sami tlak a chceme v každém utkání bodovat.

Porazili jste silný Havlíčkův Brod nebo pražskou Kobru. To by vám mohlo hodně pomoct, co se týče sebevědomí, nemyslíte?
Tak každý úspěch zvedne sebevědomí. Dokázali jsme, že se dá hrát s každým. Myslím, že až začneme zase hrát, budou už nás soupeři brát vážně. Strašně nás motivoval a stále motivuje názor odborníků na Facebooku, kteří nás předem odsoudili na poslední místo. Tohle nás zdravě nasra**. A taky nás baví ty tikety, kdy je na nás kurz 8. Kdo vsadil na jistotu, tak pak házel tiket do koše. (směje se)

„Strašně nás motivoval a stále motivuje názor odborníků na Facebooku, kteří nás předem odsoudili na poslední místo.“

Na čem podle vás mužstvo musí nejvíce zapracovat?
Tak tvrdě pracovat musíme pořád. Že se nám třikrát povedlo vyhrát je sice moc hezké, ale jsme stále při zemi, protože zajíci se počítají až po honu. Ted jsme ve fázi suché přípravy, pracujeme na kondici a síle dolních končetin.

Plánujete tým ještě nějak doplnit?
Vyloženě nikoho nesháníme. Chceme dát prostor všem, kteří ukázali charakter a výkonnost. V případě marodky nebo zranění máme možnost sáhnout do karlovarské juniorky. 

Jaký mají hráči tréninkový režim během nucené přestávky?
Trénujeme na suchu v areálu Krajinka, který je pro trénink mimo led fantastický. Využíváme mimo workoutové hřiště i zdejší schody a přilehlou crossovou dráhu. Moc by nám ale pomohlo, kdybychom mohli využít i malou ledovou plochu. Snad se brzy dočkáme.

Foto: Facebook HC Řisuty

Trochu z jiného soudku: hokejová veřejnost byla za poslední dobu svědkem aféry s uniklou nahrávkou trenéra Martina Stloukala, nedávno se stejná kauza odehrála v Třebíči. Vy sám jste před několika lety zažil něco podobného. Co na tento trend říkáte, že z kabiny tyto věci unikají?
Tak tohle je problém, který bohužel přinesla doba. Prostě by to mělo zůstat v kabině. Sportovní kabina by měla mít svou chemii, kterou utváří všichni, kteří se v ní pohybují. Bohužel dnešní mládež si ani neuvědomuje, kolik paseky tímhle šířením po sociálních sítích může nadělat. Trenér, který v kabině zvedne hlas, to dělá hlavně pro ty hráče, aby je srovnal do kolejí, které jsou podle jeho názoru potřeba. Kdo takové fičáky neustojí, tak ať změní prostředí. Proste to ke kolektivnímu sportu patří, ať už se jedná o dorosteneckou, juniorskou, seniorskou nebo ženskou kabinu. Jde jen o to uvědomit si, jaká kategorie se v dané situaci v kabině nachází.

Jak už bylo zmíněno, v Chebu spolupracujete s mnoha mladými hráči. Nevyskytují se problémy s morálkou, které jste vy před lety zmiňoval v uniklé nahrávce?
Zatím jsme nic vážného neřešili. Snažíme se v rámci možností organizovat společné aktivity, kde poznáte charakter hráčů. To je pro nás velmi důležité. Stanovili jsme si pravidla, která kluci dodržují.

Je právě přístup mladých hráčů největším problémem?
Podle mě je kámen úrazu v systému soutěží. V dorosteneckých a juniorských extraligách je nesmyslně moc mančaftů. V podstatě je hrají skoro všichni, kteří mají ruce a nohy, pak chybí kvalita. Devatenáct týmů v Chance lize je taky nesmysl. A úplně zásadní problém vidím v tom, že jsou soutěže nesestupové. Nesouhlasím s názorem, že by mladí hráči měli dostat šanci, protože jsou mladí. Musí si ji přece zasloužit. My jsme v Plzni jako junioři byli šťastní, když jsme se mohli podívat otevřenými dveřmi do kabiny A-týmu. Trénink s nimi už pro nás byl svátek. Dřeli jsme na sobě jako koně, abychom těch tréninků mohli absolvovat co nejvíce. Dnes to mají hráči mnohem jednodušší a nemusí vyvinout tolik úsilí, aby se do áčka dostali. Hráč přece nejvíc roste pod tlakem. Není možné vychovat špičkové hráče, aniž by prohráli utkání a v podstatě se řekne, že se nic neděje, protože se nesestupuje! Když v dospělém hokeji začínali kluci z Nagana, tak se jako mladí prosadili do A-týmu, protože byli ve svých kategoriích top, takže se trenéři nebáli dát jim prostor. My jako Češi prostě nemáme mentalitu na to, abychom na sobě dřeli na dvě stě procent, když máme díky systému soutěží otevřená zadní vrátka. Proto si myslím, že jsme na ústupu.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz