Já, nebo Polášek? Žádný stres, hodně jsme se skamarádili, hlásí Zámorský
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
(MOSKVA, od našeho zpravodaje) Poslední zápas sehrál před dvěma týdny, v přípravě proti Kanadě. Od té doby sice Petr Zámorský trávil čas s českou reprezentací, poctivě trénoval, ovšem utkání sledoval z tribuny. Zlínský odchovanec čekal na to, jak se trenéři rozhodnou při uzavírání turnajové soupisky. Kromě Zámorského potkal stejný úděl také Adama Poláška. Na jednu pozici do obrany byli dva kandidáti. "Ale nijak jsme se nestresovali, s Polym jsme se tady hodně skamarádili," hlásí zadák švédského Örebro.
Zatímco dosud bruslil po ledě coby náhradník, teď se pozice Zámorského posouvá. Proti Švýcarům ještě nenastoupí, soupiska zůstane otevřená pro případ náhlého zranění či jiné komplikace. Ale před čtvrtfinále se odchovanec zlínského hokeje velmi pravděpodobně stane oficiálním účastníkem šampionátu. Netají, že má radost. "Je to dobré, určitě," hlásí. Bere to ale s nadhledem. "V podstatě se pro mě nic nemění. Budu trénovat, budu připravený. Jako jsem se o to snažil dosud."
Jestli nastoupí, a kdy - to zatím netuší. "Nevím, uvidíme. Pokračuji v tréninku, záleží na trenérech, jak se rozhodnou." Pokud bude povolán do služby, nečeká ho nic snadného. Dva týdny bez utkání, docela dlouhá doba. "Bude to složité. Ale snažím se připravit. Jestli budu hrát, to se uvidí." Moskevské dny byly pro Zámorského ve znamení tréninků, duely sledoval z tribuny. Jak prožíval bitvy národního týmu na dálku? "Bylo to pro mě něco nového, protože jsem samozřejmě zvyklý hrát. S novou rolí jsem se trošku sžíval."
Rozdíl byl samozřejmě obrovský. "Na ledě je to daleko větší fofr. Z hlediště to tak nevypadá, člověk si říká, že je na všechno dost času. Není to pravda. V utkání je to záhul." Jelikož z tribuny sledoval všechny dosavadní zápasy národního týmu, patřil mezi fanoušky v Parku legend k mazákům. "To ano," usměje se. Zámorskému nezbývalo, než být trpělivý. Musel čekat, jestli na něj trenéři ukážou. Podobně na tom byl i Adam Polášek. "Ale bylo to docela v pohodě. Někdy jsme si z toho i oba dělali legraci. Proběhlo nějak hecování, moc jsme se nestresovali. Musím říci, že jsme to brali docela dobře."
A co víc, tihle dva vytvořili duo parťáků. Žádná stopa po rivalitě nebo napětí. Zámorský i Polášek věděli, že šampionátový osud nemají ve svých rukách. "S Polym jsme tvořili dobrou dvojku. Při zápasech jsme to měli v hledišti docela dobře natrénované. My se tady dost skamarádili, trávili jsme spolu dost času i mimo halu. Zašli jsme na večeři, pokecali. Mrzí mě, že tady dál nebude," vzkazuje. Sám netušil, jak v ruské metropoli dopadne. "Počítal jsem s oběma variantami," přiznává.
V pondělí dopoledne se dozvěděl dobrou zprávu. Zámorský zůstává, směr Praha se vydali Polášek s Kubalíkem. Na české soupisce zbývá jediné volné místo, s týmem je navíc právě obránce švédského Örebro. Pokud se nestane něco nečekaného, brzy zapíše druhou čárku za účast na mistrovství světa. Premiéru Zámorský zažil předloni v Minsku, ještě pod trenérem Růžičkou. "Tehdy to bylo jiné. Hrál jsem od začátku, pravidelně. Tady jsem udělal novou zkušenost, musel jsem si počkat. Ale já to beru pozitivně," povídá.
Loni z přípravy vypadl poměrně brzy, už po duelech Euro Hockey Challenge v Norsku. Teď je zase zpátky. "V Minsku jsem hrál všechno a možná docela dobře, kdežto v Moskvě jsem zatím jen trénoval. Ale atmosféra v kabině byla super tehdy i teď," srovnává. Odmítá, že by v hledišti prožíval velké nervy. "Klukům jsem přál a fandil jim. Věděl jsem, že mají formu. Že hrají dobře. Osobně jsem nevnímal žádný stres, jestli zápasy zvládneme," uzavírá.
Share on Facebook
